„Našla jsem cestu, jak s dětmi ve školce lépe vycházet. Nic jsem nepřikazovala, na nikoho nekřičela a děti opravdu na základě nastavených pravidel změnily své chování. Například přestaly žalovat a méně se hádají o hračky,“ říká učitelka Eva Hrubá, zástupkyně ředitelky pro Mateřskou školu Albertova v Hradci Králové. Od roku 2014 využívá novou metodiku Dobrý začátek a od té doby výrazně ubylo konfliktů ve třídě.
Materiálů pro učitele je celá řada, čím je Dobrý začátek pro Vás jako učitelku ve školce nový?
Byla jsem na různých školeních, ale až tady jsem dostala praktická řešení pro každodenní problémy, kterým jako učitelka čelím. Je to něco jako kuchařka, která vám řekne, jak máte postupovat. Hodnotu v této metodice vidím v tom, že je to praktické.
Klíčem je to, že dětem nastavíte předem pravidla, a proto se cítí v bezpečí a vědí, jak se mají chovat. Celkově se odkláníte od příkazů a přistupujete k dítěti pozitivně. Když je něco špatně, tak se na něj nezlobíte, ale naopak mu dáváte návod, aby situaci samo vyřešilo.
Kde vidíte od zavedení metodiky největší změny?
Nejčastější konflikt mezi dětmi je o hračky, protože ta jedna je pro ně zrovna ta nejvzácnější. Dlouho jsem nevěděla, jak to řešit. Dříve jsem hračku hádajícím se dětem sebrala a řekla jsem jim, že jim hračku vrátím, až se dohodnou. Byli jsme tak naštvaní všichni – já, protože se děti hádaly, a děti, protože žádné nic nemělo. Metoda mě naučila, jak děti vést, aby se samy domluvily – buď se střídaly nebo si půjčovaly nebo si hračku uhájily.
A jak tedy boj o hračku řešíte teď?
Tak třeba dvě holčičky se hádají o kočárek. Já je motivuji k tomu, aby si o tom promluvily. Zeptám se jich, co se stalo. Aha, chcete obě kočárek, co by se s tím dalo dělat? Poté menší děti vedu k tomu, jak by se to dalo vyřešit. Tedy: Vidím, že teď nemáte kočárek žádná a jste nespokojené. Co kdybyste vozily kočárek společně? Co kdybys nabídla na výměnu jinou hračku? Pokud nechcete, tak co kdybyste se střídaly? Jednoduše hledáte řešení, které je přijatelné pro obě.
Samozřejmě děti jsou netrpělivé a nechtějí na kočárek čekat. V tomto případě mám přesýpací hodiny a jedna dostane kočárek a druhá hodiny. Má tedy v ruce něco, co dítě baví, a zároveň ví, kdy přesně má dojít ke střídání. Klíčové je, že jsou všichni spokojeni.
Později už to děti řeší samy mezi sebou bez pomoci dospělého, občas si ke mně jen přijdou pro přesýpací hodiny.
Jak dlouho trvá, než se děti takto naučí řešit konflikty samy?
Určitě dlouho, není to ze dne na den, musíte vytrvat. Nejprve dáváte návody, pak asistujete jako pomocník a až pak umějí děti situaci vyřešit samostatně. Někdo to zvládne za měsíc, jsou ale děti, které se to naučí třeba až za rok.
Jak to podpořit?
Za každý úspěšný krok děti oceňujete. Řeknete třeba: Já jsem si všimla, že jsi chtěl tu hračku, a vím, že je těžké vydržet to čekání, než se vystřídáte. Ale podařilo se ti to zvládnout. Často pak ke mne děti samy přijdou a říkají: Já to vydržel.
Jedním ze základů metodiky je pravidlo 4+1 – čtyřikrát ocenit a jednou napomenout – tedy na jednu kritiku by měly připadnout čtyři pochvaly.
Jak změna atmosféry ve třídě probíhala?
Bylo to nějak postupně, tu změnu jsem si na začátku ani sama neuvědomovala. Ale po půl roce ke mně do třídy přišla nová kolegyně a ta mi řekla, že si všimla, jak málo konfliktů mezi sebou děti mají a že je ve třídě klid. Byla také překvapená, že děti na sebe nežalují, to vůbec neznala.
Funguje to na všechny děti?
Musíte tomu dát hodně času a stále vše dokola opakovat. Ale to neznamená, že to jde vždy a všude. Nejobtížnější jsou pro nás agresivní děti a děti, které ostatním ubližují. Tam stále dokolečka opakujete a ukazujete dítěti alternativu, co se dá dělat místo agresivity. Ale je to jako v životě, s někým se prostě domluvíte a s někým nikoliv.
V metodě Dobrý začátek se pracuje nejen s dětmi, ale také s jejich rodiči…
To je dlouhodobý problém, my jako učitelé moc s rodiči komunikovat neumíme. Nemá smysl říkat: Váš chlapeček zase zlobil, nebo dneska byl ale šikovný. Pokud vyslovuji kritiku, tak konkrétně: Dnes váš syn jiného chlapečka uhodil hračkou. Pokud jsou rodiče zvyklí, že jim říkáte konkrétní věci, a navíc podle pravidla 4+1často pozitivní, tak jsou pak otevřenější ke kritice. Ale určitě přibývá rodičů, se kterými je těžší se domluvit.
S čím naopak nejvíce bojujete, co bylo nejtěžší převést do praxe?
Nejtěžší pro mne je, abych mluvila méně, protože ve školce vlastně celý den pořád někomu něco říkáte. A těžké je se naučit komunikovat popisně, krátce a bez hodnocení. Třeba sama na sobě poznám, že jsem unavená, když začnu říkat: nedělej to, nekřič – začnu zase mluvit v zákazech.
A to se nemá dělat?
Klíčem je nekárat, ale jen připomínat. Tedy pokud někdo poruší pravidlo, tak řekneme: Ty jsi asi zapomněl, že… A můžeme i požádat děti, aby mu pomohly si vzpomenout. Nebo řekneme: Ty asi ještě asi neznáš pravidlo to a to. Děti v předškolním věku napodobují dospělé a když vidí, jak komunikujete s ostatními dětmi, tak to začnou dělat také tak. To má ten efekt, že přestanou na sebe žalovat, ale místo toho si začnou pomáhat si vzpomenout, jak se to má dělat správně.
Říkala jste, že by se mělo mluvit méně. Jak toho docílit?
V metodice se používají i gesta, aby se mluvilo méně. Třeba když chválím, ukážu palec nahoru. Dítě pak ví, že jsem si ho všimla. Jedním z pravidel je také dívat se do očí tomu, kdo mluví. Používám na to gesto, že ukážu na oči. Pro děti je to něco jako kouzelná řeč, rády to používají, a dokonce si vytvářejí i svá vlastní gesta.
Co poradit kolegům a kolegyním, kteří by chtěli s metodou začít?
První je rozhodnutí zkusit dělat něco jinak. Určitě pomůže jít na exkurzi ke kolegyni do třídy, která už metodu používá, a podívat se, jak komunikuje s dětmi a jak komunikují děti mezi sebou. Třeba my máme v Hradci Králové Centrum kolegiální podpory, kde se jednou měsíčně setkáváme a vyměňujeme si zkušenosti vždy na jedno konkrétní téma.
Jak zavedení metodiky Dobrý začátek posunulo Vás osobně?
Když celý den čtyřikrát častěji chválíte, tak najednou začnete hledat i v životě více pozitivních věcí kolem sebe. Cíleně teď hledám, co mohu pochválit, i třeba doma. Všímám si teď nově věcí, které jsem dříve považovala za samozřejmé a přecházela je. Když se mi také stane něco špatného, zamyslím se, jak to vyvážit něčím pozitivním. Jsem také klidnější a snad i pohodovější.
Dobrý začátek je metodika, která rozvíjí sociálně emoční oblast u předškolních dětí. Podporuje sociální dovednosti, porozumění emocím, schopnost přijímat zodpovědnost za své jednání a řešení problémů.
Kurikulum k metodice s konkrétními návody, které vydala nezisková organizace Schola empirica, si mohou učitelé zdarma objednat na adrese info@scholaempirica.org. Kniha vyšla na konci srpna 2019.
Eva Hrubá: Dětem, které se hádají, hračky už neberu
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
Témata článků
- bibliografie (1)
- celoživotní vzdělávání (75)
- dětská literatura (22)
- DOKUMENTY (192)
- ESF (1)
- glosy (35)
- informační technologie (186)
- inovativní vzdělávání (148)
- názory (19)
- NÚV (1)
- odborná literatura (640)
- pedagogické asociace (104)
- pozvánky (1)
- PR článek (1)
- profese učitele (386)
- projekty (21)
- seriál Školství v koronakrizi (23)
- STRATEGIE 2020 (9)
- školský management (170)
- školství v regionech (97)
- školství v zahraničí (66)
- výchova (213)
- výtvarné umění (2)
- vyučování (324)
- výzkum a hodnocení (541)
- vzdělávací politika (782)
- zajímavé tipy (659)
- zaujalo nás (831)
Archiv
- ► 2024 (298)
- ► 2023 (337)
- ► 2022 (350)
- ► 2021 (314)
- ► 2020 (319)
- ▼ 2019 (311)
- ► 2018 (302)