Jen nemnoho oborů lidské činnosti prošlo za posledních 200 let tak malými změnami jako školství.
Zdroj: blogy Aktuálně, Pohled zblízka, 20. 5. 2020
Systém, ve kterém povinně sedí desítky žáků před jedním učitelem, který jim poskytuje jinde lehce dohledatelné informace, žáci si je poznamenají a pak jsou za jejich interpretaci ohodnoceni, se zrodil na konci 18. století. A mnoho se nezměnil, i když kolem proběhly revoluce – průmyslová, vědecko-technická a v posledních desetiletích i ta informační. Je pravdou, že existují výjimky – a to jak v přístupu samotných škol, tak i jednotlivých kantorů. Dá se samozřejmě najít dobrá škola. Dají se potkat i dobří učitelé v rámci špatného systému. A bývá jich dost. Ale teď je šance na významnou změnu tohoto systému.
Nucená několikaměsíční absence žáků a studentů ve škole ukázala, že je možné organizovat výuku i na dálku s využitím moderních technologií, a konečně se tak změnil ten mnohasetletý zažitý stereotyp. I když zatím nejsou k dispozici data (a jen tak asi nebudou), která by porovnala výkony studentů v klasické a distanční výuce, téměř jistě se ukáže, že části studentů vyhovuje spíše distanční, části běžná výuka. Ukázalo se ale jistě, že úloha učitele je zatím nezastupitelná. Tíha výuky se v žádném případě nesmí delegovat na rodiče, profesionál by měl umět látku vysvětlit, zvolit odpovídající metodiku a také rozhodnout o formě zpětné vazby.
Až se stanou zavřené školy minulostí, těším se na debatu odborníků se zapojením veřejnosti o tom, jak dál ve školství. Myslím, že je patrné, že nutit děti sedět ve škole více jak 30 hodin týdně je nelogický anachronismus. Dokážu si například představit o jeden den školy méně – ten by mohl být věnován procvičování učitelem už vyložené látky. Nebo si dokážu představit výuku například od 9 do 14 hodin, zbytek opět třeba u počítače, ale doma. Jedním z vedlejších efektů menšího počtu klasicky odučených hodin by mohl být například konec nedostatku kvalifikovaných učitelů. No, a co kdybychom využili tuto situaci k přehodnocení systému známek? Pro začátek by stačilo k nim „přibalit“ i slovní a formativní hodnocení – příklady dobré praxe už dávno existují i u nás.
Vrátit se do zaběhlého systému bez toho, abychom využili tuto „koronavirovou“ šanci, by byl podle mého názoru téměř hřích.
Jiří Řehák
autor je učitelem na Gymnáziu Teplice
Jiří Řehák: Koronavirová naděje pro školství
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
Témata článků
- bibliografie (1)
- celoživotní vzdělávání (75)
- dětská literatura (22)
- DOKUMENTY (192)
- ESF (1)
- glosy (35)
- informační technologie (187)
- inovativní vzdělávání (150)
- názory (19)
- NÚV (1)
- odborná literatura (642)
- pedagogické asociace (107)
- pozvánky (1)
- PR článek (1)
- profese učitele (386)
- projekty (21)
- seriál Školství v koronakrizi (23)
- STRATEGIE 2020 (9)
- školský management (176)
- školství v regionech (105)
- školství v zahraničí (66)
- výchova (216)
- výtvarné umění (2)
- vyučování (333)
- výzkum a hodnocení (557)
- vzdělávací politika (829)
- zajímavé tipy (663)
- zaujalo nás (840)
Archiv
- ► 2024 (303)
- ► 2023 (337)
- ► 2022 (350)
- ► 2021 (314)
- ▼ 2020 (319)
- ► 2019 (311)
- ► 2018 (302)
- ► 2017 (313)
- ► 2016 (322)
- ► 2015 (303)
- ► 2014 (306)
- ► 2013 (310)
- ► 2012 (266)
- ► 2011 (255)
- ► 2010 (254)
Česká škola
Šéfredaktorka
Akce
Výtvarné umění

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.