Jaroslav Kalous: Opice na Titaniku – 1. Potřeba tázání

pátek 3. září 2010 · 2 komentářů

Docent Jaroslav Kalous, PhD., je mezinárodní vzdělávací expert, dlouholetý člen redakční rady časopisu Učitelské listy. Působí na Karlově Univerzitě, fakultě pedagogické a fakultě sociálních věd, jeho obory jsou vzdělávací politika a management vzdělávání. Je přesvědčen, že pedagog má svým studentům a studentkám zprostředkovávat i pochopení širších souvislostí života a světa. Od září do prosince tohoto roku budeme v Učitelských listech publikovat jeho krátké sloupky k zamyšlení a budeme rádi, když vzbudí váš zájem a vyprovokují diskusi.


Obsah seriálu

Kde jsme? Jak a proč jsme se sem dostali? Co bude dát? Narodili jsme se do doby, kterou jsme si nevybrali. Co dělat? O tom je seriál mých zamyšlení rozdělený do tří bloků:
 

Odkud přicházíme: Naše místo v časoprostoru, Naše místo v přírodě, Ke kořenům našeho chování, Je nás moc, Gaia
 

Kdo jsme: Co nás řídí, Kolik informací zvládneme, Homogamie, Opice na Titaniku, Slepá ulička vývoje
 

Jak žít: Štěstí, Učení, Bližní, Čas, Smysl

Šestnáct krátkých sloupků k zamyšlení s další doporučenou literaturou bude v Učitelských listech vycházet každý týden v pátek od začátku školního roku do Vánoc.


  Potřeba tázání

„Je to genetická vada, že úmyslně ubližujeme sami sobě? Co s tím dělat?“
„Bude konec světa? A kdy asi? A co bude potom?“
„Proč takové masy lidí věří v Boha ještě v dnešní moderní době?“
„Jaké to bude, až budu mrtvá? Nedovedu si to představit.“
„Jak je to vlastně, že se děvče zamiluje do chlapce a naopak?“
„Co by mohlo udržet společnost pohromadě?“
„Proč jsme na světě, když je život tak krátký?“

Takové a podobné otázky si kladou mladí lidé, když opouštějí bezstarostnou říši dětství a připravují se na vstup do světa dospělých. Když jsem byl v jejich věku, četl jsem s velkým zaujetím Vojnu a mír L. N. Tolstého. Střídavě jsem se ztotožňoval s tím či oním románovým hrdinou, třeba s tázajícím se Pierrem Bezuchovem: „Co je špatné? Co je dobré? Co má člověk milovat a co nenávidět? Pro co má žít a co jsem já? Co je to život, co je to smrt? Jaká síla řídí svět?“ – ptal jsem se v duchu. A neznal odpověď ani na jednu z těchto otázek kromě jediné a nelogické, která naprosto nebyla odpovědí na tyto otázky. Říkala – „Umřeš – a všechno skončí. Umřeš a všechno se dozvíš – nebo se přestaneš ptát.“ Jenže i umřít bylo strašné.“

A co John Lennon, když zpíval:
„Jak se mám dostat dál, když nevím,
kam vlastně jdu?
Jak se mám dostat dál, když nevím
kudy?
Jak se mám dát do něčeho,
čemu nevěřím?“

 

Dalo by se dlouho pokračovat. Dokud má člověk zájem se ptát, zkoumat, zkoušet – uchovává si své psychické mládí. Otázky však někdy bývají nepříjemné a bolestivé. Lidé mají přirozený pud vyhýbat se bolesti, a tak se také často raději vyhýbají nepříjemným otázkám, tázání vůbec („Čím míň víš, tím líp spíš.“). Ten, kdo se začne definitivně smiřovat, skončí s tázáním a pochybnostmi a všechny otázky považuje za snadno zodpověditelné anebo hloupé a zbytečné, je teprve skutečně starý.

 

Velikost člověka lze měřit hloubkou jeho otázek. (Otokar Březina)


Doporučené zdroje
 

Keller, J., Novotný, P.: Úvod do filosofie, sociologie a psychologie. Nové pohledy společenských věd. S ilustracemi Vladimíra Renčína. Liberec, Dialog 2008.

TED: Ideas worth spreading. www.ted.com
Wikipedie, Otevřená encyklopedie. http://cs.wikipedia.org




Seriál Opice na Titaniku

2. díl: Naše místo v časoprostoru si můžete přečíst ZDE.
3. díl: Naše místo v přírodě si můžete přečíst ZDE.

4. díl: Ke kořenům našeho chování si můžete přečíst ZDE.
5. díl: Je nás moc najdete ZDE.
6. díl: Gaia najdete ZDE.
7. díl: Co nás řídí najdete ZDE.
8. díl: Informační lavina najdete ZDE.
9. díl: Tragédie obecní pastviny najdete ZDE.
10. díl: Homogamie najdete ZDE.
11. díl: Slepá ulička vývoje ZDE.
12. díl: Otevřená mysl ZDE.
13. díl: Bližní ZDE.
14. díl: Na laně ZDE.
15. díl: Čas ZDE. 
16. díl: Láska ZDE.