Jaroslav Kalous: Opice na Titaniku – 12. Otevřená mysl

pátek 19. listopadu 2010 · 0 komentářů

„Mysl, která je činná v jednom určitém, daném směru, už vylučuje všechny ostatní pohledy a směry. Jestliže chci něco konkrétního najít, mám-li nějakou apriorní představu cíle, tím samotným faktem už je směr dán. Jdu v tom směru, má mysl tak získala zaměřenost, ale ztratila otevřenost,“ píše autor ve dvanáctém dílu svého seriálu.


Jestliže chci jet z Prahy do Krkonoš, vezmu si autoatlas České republiky a hledám zhruba na severovýchod od Prahy. Zjistím, na kterých stránkách mám hledat dál. Vidím na mapě města a vzdálenosti, cesta se mi projasňuje a konkretizuje. Protože jsem se rozhodl pro jeden určitý cíl, nedívám se již na jiné stránky mapy. Vím totiž, ve kterém směru chci hledat. Jeden směr tak automaticky vylučuje všechny ostatní.

Podobně mysl, která je činná v jednom určitém, daném směru, už vylučuje všechny ostatní pohledy a směry. Jestliže chci něco konkrétního najít, mám-li nějakou apriorní představu cíle, tím samotným faktem už je směr dán. Jdu v tom směru, má mysl tak získala zaměřenost, ale ztratila otevřenost.

Každý vědec se dívá v jednom určitém směru, každý odborník, specialista, každý, kdo cílevědomě pěstuje nějaký svůj výjimečný talent či nadání. Naše dnešní civilizace lidi jednostranně zaměřené, specialisty oddané nějakému fragmentu, potřebuje a uznává, odměňuje a vyznamenává.

Jestliže se člověk trvale pohybuje v nějakém určitém zaměření, podle nějakého určitého rozvrhu, vzoru, pak pomalu ztrácí schopnost vidět celek skutečnosti. Lpění na vědomostech jej omezuje a spoutává. Kdo „zná“, nemůže už spatřit nic nového. Pošetilci věří, že vědí, moudří vědí, že věří.

Mistra Na-jina navštívil univerzitní profesor a dotazoval se o Zenu. Na-jin přitom podával čaj. Nalil svému hostu plný šálek a stále pokračoval v nalévání. Profesor sledoval, jak šálek přetéká, až už se nemohl udržet: „Je to plné! Už se tam nic nevejde!“ – „Jako ten šálek,“ řekl Na-jin, „jste i vy plný svých názorů a spekulací. Jak vám mám ukázat Zen, když jste ještě nevyprázdnil svůj šálek?“

Přání něčeho se zmocnit, něčeho dosáhnout, je pro poznání ničivé. Mysl začíná skutečně poznávat teprve tehdy, je-li jasná, klidná a bez motivů. Co se stane, když se zbavíme svých apriorních představ a máme mysl skutečně otevřenou? Co když se podíváme třeba na strom, jako bychom ho uviděli poprvé v životě? – Pak nám krása toho stromu vžene slzy do očí. Uvidíme i hory, mraky, stíny jako bychom je nikdy předtím neviděli. Potom uvidíme poprvé i svou ženu, přítele, dítě a krásu toho poprvé. Uvidíme sami sebe bez jakékoli iluze a uvědomíme si, že nejsme nic a že v tom je nesmírná krása být absolutní nic. Tehdy prožijeme pravdu tak, jako by kolovala místo krve v našich žilách.

"Když něco děláte a bezmyšlenkovitě
souhlasíte s pravidly jenom proto,
že se to od vás očekává,
říká se tomu nepodložená víra.

Za život se vám to stane milionkrát,
dokud nezačnete být pozorní."

(Richard Bach)


Doporučená literatura

 

Bach, R.: Příručka mesiáše. Rady pro vyspělou duši. Praha, Synergie 2005.
Krishnamurti, J.: Volnost, která neví. Praha, Aquamarin 1997.
Pirsig, R.M.: Zen a umění údržby motocyklu. Praha, Volvox Globator 1998.
Tolle, E.: Moc přítomného okamžiku. Praha, Pragma 2001.




Seriál Opice na Titaniku

1. díl: Potřeba tázání si můžete přečíst ZDE.
2. díl: Naše místo v časoprostoru si můžete přečíst ZDE.
3. díl: Naše místo v přírodě si můžete přečíst ZDE.
4. díl: Ke kořenům našeho chování si můžete přečíst ZDE.
5. díl: Je nás moc najdete ZDE.
6. díl: Gaia najdete ZDE.

7. díl: Co nás řídí najdete ZDE.
8. díl: Informační lavina najdete ZDE.
9. díl: Tragédie obecní pastviny najdete ZDE.
10. díl: Homogamie najdete ZDE.
11. díl: Slepá ulička vývoje ZDE.
13. díl: Bližní ZDE.
14. díl: Na laně ZDE.
15. díl: Čas ZDE. 
16. díl: Láska ZDE.