Robert Čapek: Učící zahrada aneb Nejlepší je houští

pátek 13. července 2018 · 0 komentářů

Třídenní konference v Popradu „Učíme pre život 2018“, kde jsem měl dva workshopy, přinesla velmi mnoho konferenčních vystoupení, workshopů i dílen. Jejich úroveň byla kolísavé, jak by také ne: hned celá čtvrtina byla realizována samotnými účastníky. Několik vystoupení bylo ale natolik zajímavých, že by byla škoda se o ně nepodělit.

Zdroj: blog autora 1. 4. 2018

A začnu konceptem učících zahrad. Základ této koncepce je myšlenka, že ve správně designované zahradě je možné vyučovat mnoho předmětů, v podstatě všechny. Už při jejím návrhu, na kterém spolupracují sami žáci, se může aplikovat matematika a další předměty a co teprve, když je hotová?

Nejen, že sem chodí žáci kreslit a procvičovat cizí jazyky, ale je tu skvělé výzkumné prostředí pro přírodopis (včetně geologie), prvouku nebo fyziku. Nejde o to, jen se venku posadit a učit se, ale pracovat v interakci se zahradou! Sama přednášející pak vymýšlela různé poněkud bizarní nápady, jako počítání, o kolik procent vyrostly tulipány, ale to je jen taková kamufláž (jako že jde učit všechno).

Ve skutečnosti se podle mého soudu jedná zejména o tyto tři přístupy:
1) chovat se v zahradě jako správný výzkumník – přírodovědec,
2) odvést na této zahradě kus poctivé pracovní činnosti,
3) vytvářet se žáky land art.

Velmi často také tvorba učící zahrady vytváří prostor pro zapojení rodičů, a tedy zlepšuje jejich vztahy se školou. To ale neznamená jen postavit altánek s lavicemi nebo záhonek s mrkví. Na podporu zmíněných přístupů lze v zahradě postavit různé zajímavé instalace:
1. Hmyzí domek
2. Bylinkovou spirálu (tu jsem popisoval podrobněji v Moderní didaktice)
3. Pocitový chodník
4. Dendrofon nebo litofon
5. Domek pro ježky
6. Skálu pro ještěrku
7. Jezírko
8. Živé ploty
9. Meteo stanici
10. Kruhové ohniště (Artušův kruh)
11. Vrbové stavby, živé ploty
12. Terasovité záhony a mnohé další.

Je to kupa skvělých věci, které lze vytvářet na zahradě, ale nejdůležitější vždycky bude smysluplná edukační činnost, kterou učitel musí umět správně zacílit. Nakonec dostala celé vystoupení nečekanou, ale vynikající pointu. Přihlašovaly se různé učitelky se svými příklady a na úplný závěr došlo na kolegyni z waldorfské školy. Ta konstatovala: „My jsme upravovali zahradu a nechali jsme žáky hlasovat, co by si sami přáli. Nechtěli dendrofon nebo altánek. Chtěli co nejdivočejší zahradu, plnou křoví a schovávaček.“ Někdy je možná lepší nevymýšlet to, co by se asi žákům líbilo, ale zeptat se jich.

Článek s fotografiemi najdete ZDE.