Rafaela Drgáčová: „Freedom is coming“ aneb padesát let Orff institutu v Salcburku

pátek 16. září 2011 · 0 komentářů

Součást salcburské University Mozarteum, Institut Carla Orffa pro elementární hudební a taneční výchovu, slavil ve dnech 7. až 10. července 2011 padesáté výročí svého vzniku. A slavil jej tak, jak si instituce tohoto, vskutku již světového, významu zaslouží – mezinárodním symposiem v duchu Orff-Schulwerku, kterého se zúčastnilo na šest stovek návštěvníků ze čtyřiceti šesti zemí.

Je více než potěšitelné, že mezi studenty, pedagogy, sociálními pracovníky a hudebními terapeuty všech barev pleti nechyběli aktivní účastníci z České republiky a že se tam, díky skvělým, a po léta systematicky budovaným, zahraničním kontaktům, setkávali se skvělými evropskými lektory Orff-Schulwerku jako se starými známými.. Pro tak malou zemi, jako je ta naše, to je velmi důležité, už jen tento fakt rozhodně slouží ke cti zakladateli České Orffovy společnosti Pavlu Jurkovičovi a jeho nástupkyni, současné prezidentce PhDr. Jarmile Kotůlkové, kteří byli velmi váženými hosty celého symposia.

Patnáctičlenná česká delegace letošního mezinárodního Orff symposia, mezi kterými byli jedni z prvních českých absolventů Orff institutu (L. Kurková a P. Jurkovič) tedy měla rozhodně na co navazovat, měla se ale i stále co učit. Třeba jen z příkladu mezinárodně uznávaných lektorů, kteří s naprostou samozřejmostí navštěvovali po svých workshopech ještě i dílny svých kolegů a učili se od nich nebo z příkladu letošních absolventů institutu, kteří v doprovodných večerních programech udivovali posluchače šíří svého pohybového a muzikantského vybavení a přitom se během celého dne radostně zúčastňovali všech dalších vzdělávacích aktivit a sbírali podněty od kolegů z mnoha zemí světa. Příznivci Orff-Schulwerku totiž pocházeli nejen z celé Evropy, ale také z Austrálie, Ameriky, Íránu, Nového Zélandu, Thajska, Číny a Japonska – už jen slyšet ten jazykový Babylon bylo velkým zážitkem.

Není smyslem tohoto ohlédnutí vypisovat vše, co bylo pro návštěvníky symposia v Mozartově rodném městě nachystáno, navíc si lze podrobný program přečíst ZDE. Co je ale jistě potřeba zdůraznit, je fakt, že během necelých čtyř dnů mohlo toto mezinárodní společenství navštívit celou řadu dílen, přednášek, koncertů a divadelních představení, které znovu a znovu potvrzovaly životaschopnost odkazu německého skladatele a pedagoga Carla Orffa, kladoucího, stejně jako jeho spolupracovnice Gunild Keetman, důraz na přirozené předpoklady a zájmy každého dítěte a jeho touhy po vlastním uměleckém vyjádření – bez ohledu na věk či talent. Humanistické pojetí výchovy, vycházející z odkazu významných světových pedagogů minulosti a zdůrazňující celistvost utváření lidské osobnosti pomocí spojení pohybu, hudby a řeči, je dodnes aktuální a nadčasové, a jak bylo po celou dobu symposia patrné, obdivuhodně schopné absorbovat do sebe kulturu té či oné země a přetavit ji v osobitý tvar… Příkladem tohoto propojení byla třeba jedna z dílen panelu „Koncertní pedagogika“, při které se o své zkušenosti s aktivním poslechem klasické hudby v tvořivém duchu Orff-Schulwerku mohly podělit české lektorky (Jarmila Kotůlková a Lenka Pospíšilová) s kanadskou lektorkou Marcellinou Moody.

Panely výstavy, která stála v moderních prostorách salcburského Mozartea, mapovaly nejen padesát let věnovaných elementární hudebně-pohybové výchově dětí, ale také úctyhodnou práci na poli hudební terapie v péči o seniory, pacienty v nemocnicích a duševně či tělesně postižené lidí, kde jsou principy hravosti, kreativity a tzv. „elementární hudby“ často jedinou formou jejich vyjádření.
 

Řada workshopů během symposia pak v praxi ukazovala, jak je zdánlivá nenáročnost hry na nástroje tzv. Orff instrumentáře geniálně uzpůsobena nejen běžnému výukovému procesu, ale také činnostem z něj výrazně vybočujícím – ať už se jednalo o zcela svébytné doprovody divadelních a tanečních představení či stavbu nových nástrojů z velmi netradičních surovin.

Když se pak v úvodu posledního koncertu postavily mezi všechny ty nástroje děti ze San Francisco School Orff – Ensemble a začaly zpívat spirituál „Freedom is coming“, byla to velmi silná a dojemná chvíle, která jakoby symbolizovala vše, co jsme mohli v malebném městě nad řekou Salzach prožít. Setkání lidí mnoha řečí, barev pleti, národů a zemí v míru a srdečné pospolitosti a k tomu poznání, jak je, přes všechny nutné teoretické znalosti, „osvobodivé“ vrátit se k prazákladům lidského tvoření, propojit hudbu se slovem a pohybem a nechat ji znít v této, vskutku „elementární“, podobě.

Organizátoři (Univerzita Mozarteum, Orff Institut a Orff-Schulwerk Forum Salzburg, Manuela Wiedmer, Michaela Grüner, Barbara Haselbach a jejich další spolupracovníci a vyučující Orff institutu) i paní Liselotte Orff, která byla přítomna předcházejícímu zasedání Orff Forum představitelů orffovských institucí z celého světa i velkému Symposiu, mohou být právem hrdi na to, že se jim podařilo převzít a rozvíjet odkaz Carla Orffa dál a přitom ještě, bez větších zádrhelů, zorganizovat takové množství lidí – jistě to nebylo a není vždy zcela jednoduché.

Přejme v závěru tohoto ohlédnutí Orff institutu v Salcburku, aby i nadále vychovával kreativní a všestranně připravené pedagogy a terapeuty z celého světa, a přejme sobě, a tím i našim žákům a svěřencům, abychom se ani my nebáli stálého hledání nových cest v hudební a pohybové výchově – bude to ten nejlepší dárek k padesátinám této vysoké školy, jaký by si Carl Orff a jeho bývalí i současní spolupracovníci mohli přát.