Ondřej Hausenblas, Jindřich Kitzberger, Bohumír Šumský, František Tomášek: DOKUMENTY 101. Alternativní návrh Standardu základního vzdělávání

pondělí 1. února 2016 · 0 komentářů

Po diskusích v učitelských organizacích vytvořila pracovní skupina alternativní návrh standardu základního vzdělávání. V červnu 1995 byl předložen vedení MŠMT, ale nebyl přijat. Text návrhu a dva výkladové články uveřejňujeme ke stažení.


Ondřej Hausenblas o záměru tohoto návrhu později napsal:

„Tým tvůrců alternativního návrhu Standardu základního vzdělávání pro MŠMT se na jaře 1995 snažil obrátit pozornost úředníků k cílovým kvalitám absolventů školy a oslabit význam osnovních soupisů znalostí (tzv. kmenové učivo). Regulace kvality skrze znalosti (neoperativní čili faktické vědomosti) může pomáhat jen takové škole, jejímž cílem je vybavit žáky znalostmi. Nepomáhá to však, naopak brání to školám, které pochopily, že fakta se stále rychleji mění (historie se přepisuje častěji než za 50 let, školní fyzika jde 30 let za soudobou vědou, techniky a technologie učení jsou v českých školách podobné jako v zaostalejších afrických státech: učitelů ovládajících počítač je mizivě, učitelů s koncepčním a tvůrčím myšlením je minimálně, vzorových osobností nedostatek). V čase měnících se faktů je třeba pěstovat schopnosti operovat s informacemi, jednat s lidmi, vytvářet vlastní řešení.“

Zdroj: Hausenblas Ondřej: Standard vzdělávání a další prostředky regulace kvality školství. Učitelské listy, Praha: Agentura STROM, roč. 3, 1995/1996, č. 10, červen 1996, str. 11. ISSN 1210-6313.

Ukázka z návrhu:


Obecné cíle vzdělávání

Základní vzdělávání směřuje k tomu, aby žák po jeho ukončení mohl být:

1. Člověk schopný soužití s ostatními lidmi

Umí žít v sociální skupině, respektovat i spoluvytvářet její pravidla. Uvědomuje si, že jeho vlastní pohled je jedním z mnoha různých, a dokáže nahlédnout podstatu předsudků. Má tolerantní postoje k druhým lidem, jejich názorům a hodnotám. Rozpoznává netolerantní postoje a staví se proti ním. Má schopnost empatie, pomáhá slabším, nemocným, starým lidem a lidem v nouzi.

2. Člověk schopný jasného vyjadřování a účinného dorozumívání

Dobře rozumí tomu, co slyší nebo čte. Dokáže v cizím i vlastním projevu postihnout jak podstatu věci, tak i postoje a záměry účastníků komunikace. Své vyjadřování přizpůsobuje svému záměru, adresátovi svého projevu i okolnostem dorozumívání. Při dorozumívání je pozorný a zaujímá aktivní postoj. Je ochoten se dorozumívat, snaží se předvídat a odstraňovat závady během komunikace, přes ochotu k dorozumění je i kritický.

3. Zodpovědný spolupracovník

Dokáže se aktivně účastnit práce ve skupině, týmu a kolektivních her, má vůli spolupracovat k dosažení společných cílů. Umí se při spolupráci podřídit druhým i vést je podle potřeby. Své spolupracovníky, spoluhráče dokáže povzbudit.

4. Člověk se snahou o efektivní a kvalitní práci

Má návyk posuzovat svou práci co do úplnosti, bezchybnosti i přesnosti (čistoty) provedení. Spolehlivě plní své povinnosti a nese zodpovědnost za své závazky. Rozezná kvalitní práci a její produkty od nekvalitní. Prožívá uspokojení z pečlivě vykonané práce.

5. Člověk tvořivého myšlení, který chápe pojmy, efektivně pracuje s informacemi a dovede jich využít při řešení problémů
Dokáže se rozhodovat a řešit problémy ve všech běžných oblastech života pomocí logického uvažování, intuice a efektivní práce s informacemi. Uvědomuje si, jaké důsledky s sebou nese rozhodnutí, posuzuje je a je za ně zodpovědný. Váží si tradice, ale dokáže se oprostit od zavedených schémat myšlení i práce a nacházet netradiční, tvůrčí přístupy k řešení problémů.

6. Člověk, který se umí samostatně učit a má potřebu dalšího poznávání

Je otevřený vůči vnějším podnětům, vyhledává nové poznatky. Dokáže pochybovat a kriticky hodnotit informace a ovládá různé způsoby jejich získávání a zpracování, při svém učení je cílevědomý a vytrvalý.

7. Člověk uznávající mravní zásady a společenské normy

Zná a dodržuje obecně platné normy a dohodnutá pravidla. Při svém jednání respektuje práva, potřeby a názory druhých. Ví, že některé prostředky jsou nepřijatelné, i když jde o velké cíle.

8. Vyrovnaný, sebevědomý i sebekritický člověk usilující o zdravý životní styl

Má pozitivní vztah k sobě a svému zdraví, snaží se žít zdravým životem a rozvíjet se. Důvěřuje svým duševními fyzickým schopnostem a dovednostem, umí jich využívat a je schopný sebereflexe. Dokáže se prosadit, bránit se manipulaci, překonávat krize.

9. Člověk s citlivým vnímáním a prožíváním

Rozvíjí svou schopnost citlivého vnímání přírody, umění, svého prostředí i lidského jednání. Uplatňuje ji ve svém jednání a při vytváření krásna kolem sebe. Citový a estetický prožitek nad rozmanitými stránkami života a estetickými objekty je součástí jeho života.

10. Člověk schopný domýšlet souvislosti a nést spoluzodpovědnost za budoucnost
Nabývá občanské a právní vědomí, poznává a chápe principy demokracie v osobním i společenském životě. Má úctu k tradici, kladný vztah ke svému domovu, vlasti, Zemi. Chápe ekologická omezení a svou vazbu s životním prostředím.

(str. 12–14)

Zdroj: Standard základního vzdělávání, Praha červen 1995. Kopie, archiv autorky.
Digitalizovala Kateřina Brožová.

Celý text si můžete stáhnout ZDE.


A co bylo dál

MŠMT předložilo veřejnosti v letech 1994–1995 celkem tři různé varianty Standardu pro základní vzdělávání (0, 1, 2). Poslední z nich s datem 22. 8. 1995, čj. 20819/95-26 vstoupila v platnost od 1. 9. 1995 (všimněte si datování).

Na diskusi a připomínky bylo vždy velmi málo času, o vysvětlování smyslu a přípravě škol nemluvě. Přesto diskuse probíhala i nadále. Oldřich Botlík a David Souček do ní mj. napsali:

„Rčení, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly, platí i v případě Standardu základního vzdělávání, který ve svém Věstníku vydalo Ministerstvo školství v září 1995 (dále jen Standard). Jeho autoři nedbali varování, že dobře sestavené standardy nic nezaručí, zato špatné budou škodit zaručeně. Ačkoli Standard je proti osnovám určitým posunem, nejde o posun směrem, jímž se dnes ubírá státní kurikulární politika ve vyspělých demokraciích. Standard detailně předepisuje příliš mnoho učiva. Na druhé straně zcela pomíjí podobu vlastního procesu vzdělávání, která má klíčový význam. O podobě Standardu navíc rozhodli výlučně úředníci. Protože však upravuje povinnost, která smí být občanům ukládána jedině zákonem, je způsob jeho přijetí a vyhlášení krokem odporujícím Ústavě České republiky…“

Zdroj: Botlík Oldřich, Souček David: Standard a skutečnost. Učitelské listy, Praha: Agentura STROM, roč. 3, 1995/1996, č. 10, červen 1996, str. 10. ISSN 1210-6313.


Pravděpodobný vývoj v nejbližších měsících

odhadl Ondřej Hausenblas – můžete si přečíst ZDE.


Co je to standard základního vzdělávání

Pro členy PAU napsal Ondřej tento výklad v dubnu 1996 do Informačního listu v časopisu Gaudeamus – můžete si ho přečíst ZDE.

V závěru článku píše:

„Na standard základního vzdělávání musí navazovat rozpracovaná o přesná představa způsobů zavádění Standardu základního vzdělávání do školské praxe. Pouhým stanovením závazného kmenového učiva (dříve osnov) ani vzdělávacích cílů, ani nabídkou modelových osnov nebo vzdělávacích programů není stát schopen zaručit jejich uvedení do praxe a uspokojivé fungování.

Reformní Standard ovšem dnešní Ministerstvo přijmout neumí. Znamenalo by to přesvědčit o jeho přednostech především veřejnost včetně politiků. Přirozenou cestou k přijetí takzvaného Standardu by byly razantní akce rodičů a učitelů (v Parlamentu, v tisku, možná u ústavního soudu), pořádané k tomu, aby zabránily diskriminaci méně talentovaných dělí, aby odstranily segregaci postižených, aby osvobodily děti nadané od nutnosti prchat z místní nekvalitní školy do elitních, avšak vzdálených škol. Aby změnily školu z místa donucování a výchovy budoucích poddaných na místo, kde se neztrácí chuť k dozvídání a kde se buduje zodpovědná občanská společnost.“

Jak předvídavé, že?


Články z archivu autorky digitalizovala Kateřina Brožová. Texty převedené z archivních materiálů nebyly redakčně korigovány.


Další díly seriálu najdete ZDE.