Martin Ulbrich: Učitelka se stala na 2 dny žákyní. Udělala jsem obrovskou chybu, říká

pátek 2. ledna 2015 · 0 komentářů

Americká učitelka Alexis Wigginsová strávila v rámci pedagogického šetření dva dny v roli žákyně na střední škole. Nejvíc podle ní žáky unavuje, že jsou nuceni celý den v tichosti sedět na místech a pasivně přijímat informace. Často jsou také učiteli vnímáni jako přítěž.

Experiment měl pedagožce a jejím kolegům z American International School ukázat, jak zlepšit kvalitu výuky. Po dvou dnech strávených ve školních lavicích však byla v šoku.


Celodenní sezení v lavici žáky unavuje

Hned první den Wigginsovou překvapilo, jak náročné je ve skutečnosti strávit jediný den ve škole. Může za to hlavně nepřetržité sezení v lavici a nemožnost aktivně zasahovat do výuky. Jediný pohyb většinou představují přesuny mezi učebnami.

„Na konci dne jsem nemohla přestat zívat. Původně jsem chtěla udělat nějakou kancelářskou práci, namísto toho jsem se dokázala jen dívat na televizi. Už ve 20:30 jsem šla do postele,“ líčí svůj první den ve škole. Poukazuje také na to, že studenti po takovém dni ještě musejí řešit domácí úlohy.

Učitelé si podle ní náročnost a stereotypnost školního dne vůbec neuvědomují, protože tráví většinu času na nohou. Převážně stojí před tabulí a během výkladu nebo kontrol práce žáků se pohybují po třídě.


Buďte zticha a dávejte laskavě pozor!

Pro studenty je rovněž mimořádně obtížné celý den se soustředit a k tomu ještě pasivně poslouchat učitelův výklad. Podle Wigginsové se potom nelze divit, když často vyrušují.

„Po chvíli jsem přestala počítat, kolikrát nám bylo řečeno, ať jsme zticha a dáváme pozor. To je normální – učitelé mají jen omezené množství času a musejí ho moudře využít. V průběhu dne ale začnete litovat studenty, kteří jsou znovu a znovu napomínáni. Takhle reagují na to, že celý den musejí jen sedět a poslouchat,“ míní…


…Dnes by své žáky vyučovala jinak

V kompletní zprávě o experimentu, již zveřejnila na blogu, také uvádí, co by změnila ve svých předchozích třídách. Nově by například vymýšlela bleskové minilekce s aktivním zapojením žáků do výuky. Na závěr přiznává, že ve své praxi udělala obrovskou chybu.

„Teprve po 14 letech jsem udělala něco, co jsem měla udělat hned první rok: vyzkoušet si roli studenta. Bylo to tak poučné, že bych si přála vrátit se do každé třídy, ve které jsem učila, a změnit minimálně deset věcí – hlavně uspořádání výuky, plán lekcí a kontroly porozumění,“ bilancuje.


Celý text si můžete přečíst ZDE.