Zuzana Hronová: „Je jiná situace, musíme i jinak učit“

středa 6. května 2020 · 0 komentářů

…Město Trmice leží pět kilometrů od Ústí nad Labem a je známé jako jedna z vyloučených lokalit Ústecka. Jenže právě Základní škola Trmice je tu považována za malý zázrak. Její ředitelce Marii Gottfriedové se totiž podařilo skrze pečlivou a trpělivou komunikaci s problémovými rodinami získat si jejich důvěru i přijetí pochopení, proč je vzdělávání důležité.

Zdroj: výňatek z obsáhlého článku Žáci off-line, Chytré Česko

Teď ředitelka řeší nový problém – distanční výuku, která je závislá na domácím samostudiu a na použití moderních technologií a aplikací. „V případě žáků či rodičů, kteří nezachytili domácí vzdělávání, se v první řadě snažíme zjistit příčiny, proč tento stav nastal. Zda se jedná o lidský faktor, tedy zda na straně rodiny chybí podpora a iniciativa, jde o pohodlnost nebo došlo k přepnutí do tzv. prázdninového režimu. Anebo zda jde o překážky technického rázu, tedy o nedostatečné podmínky pro on-line spojení se školou,“ říká Marie Gottfriedová.

Kdo nereaguje na školní komunikační systém nebo e-mail, tomu telefonují, a když ani to nepomůže, následuje osobní návštěva doma. Podle následných zjištění pak volí vhodnou strategii, jak postupovat dál.

Trmická základní škola se snaží dbát na přiměřenost obsahu i frekvenci domácí práce tak, aby žáky a rodiče nezahltila. Pamatují také na instruktážní materiály pro rodiče, aby věděli, jak s dětmi konkrétní úkoly plnit, na co dát pozor a jak jim efektivně pomáhat. Nabízejí i osobní kontakt zprostředkovaný asistentem pedagoga nebo učitelem. Jde o krátké osobní setkání, kde dotyčný předá výukové materiály rodinám a domluví další komunikaci se školou. Uvažují i o možnosti zapůjčit tablety některým dětem a rodinám. Dbají na diferenciaci domácí práce a její přizpůsobení možnostem konkrétních dětí.

„Zároveň se snažíme domácí práci koncipovat tak, aby cílila na rozvoj životních kompetencí a dovedností žáků, aby měla souvislost s jejich životem a dokázala efektivně využít stávajících podmínek. Tedy například vaření s maminkou, natírání plotu s tatínkem, rodinná vycházka a pozorování v přírodě – to všechno může být skvělým výukovým materiálem, který je dostupný všem. Dle mého mínění totiž není správné koncipovat domácí výuku žáků ve stejném stylu, jako by žáci chodili do školy. Vzdělávání nyní probíhá v mimořádných podmínkách a my, pedagogové, musíme hledat mimořádné, tedy jiné a nové formy výuky,“ myslí si ředitelka Marie Gottfriedová.

Podle ní je důležité, aby si pedagogové počínali kreativně a neustále si kladli otázky: S jakými dětmi pracuji? Na jaké děti cílím? Jak domácí práci uzpůsobit novým podmínkám? Jak docílit toho, aby domácí práce dávala smysl? „Nesmíme se bát vykročit ze zajetých stereotypů. Samozřejmě že budeme tápat, budeme se sami muset hodně učit, budeme si muset ‚přeformátovat‘ naše pedagogické myšlení, budeme chybovat. Ale je třeba začít a hlavně – pořád přemýšlet o smyslu,“ dodává.

Podle ní může mít současná situace na vzdělávání v českých školách velmi pozitivní dopady. Lépe než za běžného provozu škol totiž nyní pedagogové mohou vidět, co je podstatou vzdělávání. „Zda v našich školách má jít primárně o znalosti a poznatky, nebo spíše o dovednosti a kompetence, díky kterým si budeme vědět rady. Lépe také můžeme za současné situace vnímat, v čem tkví podstata práce učitele – je to ten, kdo servíruje poznatky, zadává úkoly a jejich zvládnutí ověřuje a hodnotí, nebo je to ten, kdo žáka doprovází, citlivě reaguje na jeho potřeby a možnosti, ale také na všechny změny, které přicházejí, a umí flexibilně volit odpovídající postupy.“

Jak se několikaměsíční distanční výuka promítne do úrovně vzdělávání, si netroufá odhadovat. Záležet bude podle ní opět na učitelích, jestli budou mít po otevření škol tendenci vést závod s časem a stůj co stůj dohnat všechno, co bylo zameškáno, nebo zda vsadí na jinou kartu, zrevidují své tematické plány, ponechají v nich to podstatné a nosné a to budou efektivně rozvíjet…

„Již teď je třeba přemýšlet o tom, jakou podporu poskytne škola, ale třeba i jiné instituce, dětem, které se v době uzavření školy nemohly opřít o podnětné rodinné zázemí. Co uděláme pro to, aby tyto děti srovnaly krok a nynější výluka nebyla příčinou jejich budoucího školního selhávání a neúspěchu. Již teď je třeba přemýšlet o tom, jakou formou podpořit školy, aby péči o tyto děti zvládly a nerezignovaly. To všechno jsou důležité náměty k zamyšlení, které mohou ve výsledku celý náš vzdělávací systém nesmírně obohatit a posunout dál,“ uzavírá Marie Gottfriedová.

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger