Hana Vaverková: Jak nám to začalo

úterý 29. září 2015 · 0 komentářů

S teď už zase učitelkou – důchodkyní Hankou se vracíme k začátku školního roku. První týden jí dal zabrat. Ale má, co chtěla.


Přípravný týden

Poslední srpnový týden jsem se intenzivně kamarádila s třídní dokumentací, tematickými plány a kamarádkami ve sborovně. S nejmladší kolegyní Míšou nás dělí 36 let. Má tolik co moje dcera, čtvrtá v pořadí mých dětí. Poslední. Zatím…ha, ha, ha, to je jen blbej pokus o vtip! Holky jsou bezva a mně skoro vůbec nevadí, že místo abych trůnila ve své ředitelně se spoustou místa, tísním se u jednoho stolu s dalšími pěti učitelkami.

Každý den krátká porada, rozdělení úkolů, kompetencí, školní řád a pravidla hodnocení, rozvrhy, školní akce a slavnosti, BOZP. Upravujeme pravidla naší sborovny, aby byla fakt ta naše. Nové kolegyni Míše vysvětlujeme 2 pyramidy – výukovou a pyramidu potřeb. Máš žízeň? Napij se! Potřebuješ na záchod? Běž a zas se vrať. A nejlepší je, když se děti učí vzájemně. A chyby že k učení patří.


Pondělí

Poslední den přípravného týdne. Pohodové posezení s holkama u kafe, a generálka na zítřejší motivační vystoupení. Jo! Umíme!

Odpoledne peču hanácké vdolečky pro učitelský sbor a VIP hosty, to se k zítřku krásně hodí. Těsto je řídké a hromádky tvarohu s rozinkami v rumu se cpou ven. Malé bochánky s náplní, povidly a posýpkou se v troubě nadýmají a občas prasknou. První várku jsem připálila. Venku pak vypadají každý jinak. Jako každý z nás, jako děti ve třídě. A tak je to dobře.


Úterý 1. září, oči nám září…

No, jak komu. Mně teda jo. Zatím. Od čtyř nespím. Těším se.

V 10 konečně začínáme. Tak, jako vždycky, na zahradě školy a dnes s bonusem – slunko svítí tak akorát. Skoro 80 dětí, spousta rodičů i prarodičů, přátel školy a našich bývalých žáků.

Ředitelka Katka s mikrofonem představuje sbor, nové žáčky i celoroční motivaci: Olomouc – srdce Hané. VIP hosté, pan senátor a pan radní, promlouvají k přítomným a my se zatím nenápadně vytrácíme a v tělocvičně se převlékáme ze šatiček do černého úboru. Za chvilku budeme představovat olomouckou kašnu, Dóm a orloj. Poprvé po dvaceti letech jsem bez mikrofonu, zato mám kostým a roli. Mlčky vzpínáme sepnuté dlaně k obloze. Poznáváte olomouckou katedrálu? Jo!

A teď vy, naši žáčci. Každá třída je po desetiminutové přípravě schopna pantomimicky znázornit významná olomoucká místa – zoologickou zahradu, řeku Moravu, Pedagogickou fakultu a Lanové centrum.

Dobrovolníci z řady rodičů – několik maminek a bývalých žákyň představuje Flóru. Platí u pokladny, kráčejí mezi záhony a čichají ke květům. Potlesk!

A na úplný konec přicházejí naši prvňáčci. Vede je paní učitelka v hanáckém kroji a hada ukončuje pan senátor, co je dnes za Hanáka. A moc jim to sluší!

Odpoledne sedíme ve sborovně a dáváme dohromady zpětnou vazbu. Co se podařilo a co ne tak úplně a příště si to pohlídáme. Autorky dnešního projektu to všechno zapíší a přidají do složky Projektová kniha 2015/2016. Za pět let budeme opakovat a vše se nám to bude hodit.
Jedu domů, jsem trochu unavená, ale šťastná. Dobrý to bude!


Středa

A je to tady. Ranní dohled, pak první vyučovací blok, velká přestávka – pendluju mezi třídami a dohlížím, pak další blok. Dnes si se svými páťáky povídám, předávám rozvrh, rozdávám sešity a učebnice, občas zabrousíme k pravidlům. Vykřikují a pak, když na ně dojde v kruhu řada, mluví tak tiše, že je skoro neslyším. Zato při obědě se opět rozjedou a halasí a halasí…V naší malé jídelničce se to náramně rozléhá a já vzpomínám na své krásné klidné osamělé obědy – jen já a já a Lidovky nebo knížka.

V jednu jsem grogy. Hlavu jak balón. Zlatá ředitelna! To ticho! Žádné rozjuchané děti, jen monitor počítače. A hromada lejster. Brrr, neměním!

Chci domů! Ve čtyři na mě u domovní branky skáče pes Jon a dává tak najevo, že už dva dny nedostal nažrat. Nějak jsem to nestihla. Můj třetí syn má zítra zkoušku a spoléhal na to, že psa nakrmím já, jako vždycky. Sypu granule.

Sobě čokoládku Margot. Moje půlroční úspěšná snaha zhubnout je momentálně u ledu. Právě teď je mi putna, kolik vážím a jak vypadám.


Čtvrtek

Dnes pohoda. Učím jen 2 hodiny, a tak mám čas přichystat pro kolegyně nabídku dalšího vzdělávání. Je toho tolik, tak co vybrat? U oběda nacvičujeme s dětmi půlmetrový hlas, docela úspěšně. Dnes vím, co jím.


Pátek

Mám čtyři hodiny, z toho dvě ve spojených třídách – 15 čtvrťáků a 14 páťáků. Vlastivěda – katastrofa. Když jsem s jednou třídou, druhá si vesele povídá, nikoliv však o naší vlasti, jak stojí v mé přípravě. Pendluju mezi nimi, nestíhám a zjišťuji, že takhle to tedy nepůjde. Zato v hudebce s nadšením zpíváme od hanáckých písniček přes Bláznovu ukolébavku – speciálně pro mě – až po Okoř.

Na oběd vedu jen 15 druháčků, v jídelně je klid a já si pochutnávám na špagetách. Domů jedu už o půl třetí a vychutnávám si ticho – můj nejmilejší zvuk.

Tak co, Haničko, tohle jsi chtěla? Jo, jo, jo!!!

Zase se budu těšit na víkendy a na prázdniny. Ty první jsou už za 2 měsíce!