Co nám dalo individuální vzdělávání?

úterý 20. června 2017 · 0 komentářů

Své příběhy napsalo do školního časopisu osm dětí z individuálního vzdělávání na ZŠ Březová ve Zlínském kraji.

Zdroj: Časopis Papjérky, VIII. ročník, č. 5, červen 2017

Tímto článkem bychom chtěli moc poděkovat hlavně panu řediteli, že nám umožnil tento typ vzdělávání. Chtěli bychom poděkovat i učitelům za přívětivost a za informace, které nám předali. Určitě musíme poděkovat i všem rodičům, protože nám pomáhali ve vzdělávání, a věřte, že to pro ně nebylo vůbec jednoduché. Přejeme dalším žákům IV hodně štěstí, zdraví, úspěchů, radosti, ať se Vám všem moc daří. A pokud se rozhodujete a přemýšlíte nad IV, určitě se nebojte to zkusit, hodiny jsou nejen plné zábavy, ale také plné užitečných informací, a pokud si nebudete vědět s něčím rady, na škole není učitel, který by vám nepomohl. Věřte nám, že když budete ze školy odcházet, uroníte slzičku stejně jako my. Tak ještě jednou MOC DĚKUJEME :)


Amča

Ahoj, jmenuji se Amálie Oulehlová a je mi 15 let. Mojí mamince již v jejím raném věku lidé říkali, že by mohla být učitelkou. Měla doma tabuli a křídu a příbuzenstvu přednášela školní učivo.:-)

Ve škole pak sice nikdy neučila, ale přesto se tato předpověď vyplnila tím, že se na celých devět let stala mojí osobní domácí učitelkou. Maminka s tatínkem jezdívali dříve jako vedoucí na tábory a na jednom školení pro lidi pracující s dětmi se setkali s manželi, kteří nadšeně mluvili o domácím vzdělávání, které sami praktikovali, a tak moji rodiče o této možnosti začali uvažovat dávno předtím, než jsem vůbec byla na světě. Maminka také měla v práci kolegyni, jejíž vnoučata žila se svými rodiči v USA a učila se také doma. Jedno z nich dokonce nejen základní, ale i střední školu a pak většina z nich šla na univerzitu. Když už jsem se narodila já, měli moji rodiče pár známých, kteří také učili své děti doma. Takže, když se přiblížil čas mého nástupu do první třídy, měli jasno.

Můj první den ve škole na zahájení školního roku byl pro mě velmi sváteční den, na který jsem se dlouho připravovala a těšila, jelikož mě učení se něčemu novému vždy fascinovalo. První a druhou třídu jsem absolvovala ve škole, která byla ve vedlejší dědině a do které maminka dříve chodila. Ředitelem zde nyní byl učitel, který si maminku dobře pamatoval jako vynikající žákyni, a proto s tím neměl žádný problém a přijal nás na individuální vzdělávání. Občas jsem chodila do třídy za ostatními dětmi a již při druhé návštěvě v první třídě mi přišel od jednoho sedmiletého spolužáka milý dopis se srdíčkem. :-D Zapojila jsem se i do několika zájmových kroužků na škole.

Také doma jsme si vždy dělaly s maminkou na začátek a konec školního roku takovou malou domácí slavnost. Sváteční oblečení, květiny, slova díků a ocenění, drobné dárečky a něco dobrého na prostřeném stole. Hlavně když jsem byla malá, hodně jsme si při vyučování „hrály“, mamka se snažila podat mi probírané učivo názornou a přitažlivou formou. Samozřejmě to za ty roky byly i hodiny perné a usilovné školní práce. Zatímco doma jsme prožívaly s maminkou při výuce neopakovatelně šťastné chvíle a ve škole při přezkoušení jsem měla samé jedničky, setkávali jsme se občas i s nepochopením. Na jedné straně bylo mnoho těch, včetně pana ředitele na naší první škole, kteří si naší práce vážili a nešetřili slovy uznání, ale našli se i ti, kteří k našemu odlišnému a nezvyklému způsobu plnění školní docházky zaujímali kritický až nepřátelský postoj. Co myslíte, co v takové situaci člověk nejvíc potřebuje?

Cítili jsme touhu být více v kontaktu s lidmi, kteří jsou s námi na jedné lodi. Měli jsme sice dvě rodiny, které také měly domácí vzdělávání, maminky si vyměňovaly zkušenosti a párkrát jsme se i učili společně, ale na naší škole jsem byla jediný individuálně vzdělávaný žák. Rozhodli jsme se od třetí třídy pro změnu a na doporučení našich známých, kteří tam byli spokojeni, přestoupili na novou školu do Vraného nad Vltavou, kde se počet individuálně vzdělávaných žáků pohyboval už v řádu stovek. Měli jsme zázemí, měli jsme skutečně už ten pravý individuální přístup a velkou podporu ze strany školy.

Někteří „rypálci“ třeba tvrdí, že děti na individuálním vzdělávání žijí izolovaně od dětských kolektivů. Pokud nějaké takové děti vůbec jsou, myslím si, že je to jejich věc, když jim právě toto z nějakých důvodů vyhovuje. Já osobně jsem navštěvovala celou řadu zájmových kroužků. Aktivně jsem se zapojovala také do dění v obci. Pravidelně si mě paní starostka zvala na akce jako je vítání občánků, vánoční besídky, abych tam zazpívala, zarecitovala, později i zahrála na kytaru apod. A těšilo nás, že můžeme i lidem v malé vesnici ukázat, že domácí vzdělávání neznamená podřadné nebo nedostatečné vzdělávání.

První stupeň uběhl jako voda a řešilo se dilema „ co teď?“, budeme dál pokračovat na individuálním vzdělávání? S bývalými žáky ze sousední obce jsem již neměla kontakt a navíc v tom věku již měli na své škole takové ty partičky, do kterých jen neradi pouštěli nějaké nové lidi. Když jsme se dověděli o škole na Březové s jejím nadstandardním servisem pro žáky a jejich vzdělavatele (jako je moodle s množstvím výukových materiálů a testů a úžasné online hodiny), bylo rozhodnuto, že jdeme do toho. I druhý stupeň zvládneme! Nejsme na to sami!

Tato škola respektuje individualitu svých žáků, ale také nám otevřela dveře i srdce pro naši potřebu někam patřit a vídat se s kolektivem. Takže jsem se každý rok zúčastňovala různých akcí pořádaných školou, školních výletů nebo návštěv na vyučování ve třídě s místními žáky na Březové.

Od osmé třídy jsem začala navštěvovat online hodiny na Skypu, které byly pro mě přínosem a motivací. Měla jsem tak možnost více se seznámit s učiteli i ostatními individuálně vzdělávanými spolužáky. Od 9. třídy se k nám přidalo mnoho dalších spolužáků a také přibylo online hodin, což bylo fajn. Sešli jsme se tu opravdu moc skvělá parta a myslím, že jsme zažili spoustu hezkých chvil, i když jen přes Skype, a strašně moc doufám v to a těším se, že se jednou sejdeme i osobně.

Na domácím vzdělávání jsem byla od počátku až doteď šťastná a poskytovalo mi možnosti, které bych si vlastně nemohla dovolit, když bych musela navštěvovat denně kamennou školu. Například učit se starání se o domácnost, vaření, péči o domácí mazlíčky, pomoc na zahradě… (a to i před výukou nebo mezi výukou, tak jak to běžný život sám vyžaduje, tedy jednou z výhod je právě časová flexibilita) a také spoustu zájmových kroužků a dalších aktivit. Sami nejspíš uznáte i to, že já, jakožto doma vzdělávaná žákyně, jsem měla tu možnost pobývat více času v přírodě a učit se i na zahradě apod.

Letošní rok jsem byla přijata na obě gymnázia do SGV i SOŠG a na jedno z nich od září nastupuji. Skončením deváté třídy se mi vlastně uzavírá první etapa mého života a vstupuji do té další. Moc děkuji své mamince za to, že to se mnou těch 9 let zvládla a děkuji moc učitelům za jejich přístup a prožité hodiny na Skypu. Moc mi bude chybět má třída, učitelé a učení s mamkou a strašně moc ráda budu na toto období mého života vzpomínat.


Celý text článek najdete ZDE.


______________________

SOŠ, ZŠ a MŠ Březová

Jsme malá, ale dynamická venkovská škola ve Zlínském kraji, preferující individuální přístup k žákům, vstřícná vzdělávacím potřebám nastupujících generací. Svým přístupem a důrazem na efektivní využívání informačních technologií dokazujeme, že základní vzdělávání i střední vzdělávání (lyceum) nemusí být pro žáky jen nudnou povinností, ale také naplňující radostí.

Máme propracovaný model individuálního vzdělávání žáků, který využívá on-line i off-line výuku pro I. i II. stupeň ZŠ.

Máme propracovaný model dálkového vzdělávání ve střední škole – obor Kombinované lyceum, který využívá on-line a off-line výuku a konzultace. Kontakt se školou je tak možný ze všech míst zeměkoule s přístupem k internetu.

Nabízíme propracovaný a fungující „Projekt jiného způsobu plnění povinné školní docházky“, což je systém individuálního školního vzdělávání pro zdravotně znevýhodněné žáky, žáky nacházející se s rodiči dlouhodobě v zahraničí, žáky věnující se vrcholovému sportu, děti v kočujících společenstvech (např. dětí zaměstnanců cirkusů, provozovatelů atrakcí), a pro další žáky, kterým z různých důvodů vyhovuje individuální (domácí) vzdělávání.

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger