Václav Klaus ml.: Rozpočet školství

pondělí 10. prosince 2018 · 0 komentářů

Do Vánoc zbývají dva týdny, politika nikoho nezajímá, ale musím ještě něco napsat vážného. Ve Sněmovně leží rozpočet na rok 2019.

Zdroj: Novinky.cz 10. 12. 2018

Že v době nebývalé konjuktury, skoro nulové nezaměstnanosti, absenci válek a živelných pohrom (kůrovce nám vypěstovali ekologičtí aktivisté – to je jiný typ pohromy), nevýstavby dálnic..., že v této době nasekáme další dluh 40 miliard korun – o tom mluví a kritizuje kdekdo. A má naprostou pravdu!

Ještě horší je, že ty peníze projíme a rozfofrujeme, minimum investic. Republika není dojná kráva a daňovým poplatníkům se utahuje tipec. Stoupáme v pořadí zemí s nejvyšším zdaněním vesele vzhůru a ještě podnikatelům přidáváme kontrolní hlášení a další buzerace. Vyždímáme to z nich, ale i z normálních lidí – zdanění práce je u nás jedno z nejvyšších na světě (jen se to vybírá pod třemi různými názvy: daň–sociální–zdravotní).

No a co s tolika penězi?

Popíšu vám situaci ve školství. Za poslední dva roky vzrostl rozpočet regionálního školství (v jádru mateřinky, základní a střední školy) ze 103 na 144 miliard! Čtyřicet procent. To je sakra dost ne? Skoro to generuje otázku, jak to, že jsme (ve školách) nezemřeli hlady před několika lety, kdy ta čísla byla poloviční. A školství dosahovalo o něco lepších výsledků než dnes.

Ale zůstaňme u posledních dvou let. Zlepšila se kvalita školství o 40 procent? Dosahují studenti u státních maturit lepších výsledků (alespoň o čtyři procenta)? Dostali učitelé přidáno o 40 procent, nebo dokonce o víc, když se furt mele, jaká je to priorita? NE. Ani náhodou. Ani na jednu z těchto otázek není odpověď – ANO.

Nabízí se tedy logicky, kde ty peníze skončí?

Skončí v tzv. Reformě financování školství, tedy v sanaci poloprázdných škol. V placení školám za to, kolik odučí hodin. Bez ohledu na to, jestli učí dobře, jaké mají výsledky nebo že nemají skoro žádné studenty. Počítání jakýchsi Ph-maxů. Jde o pokračování díla předchozí ministryně Valachové. Tedy nejen snaha, aby se nekontrolovala kvalita vzdělání, aby všichni studovali od dvou do dvaceti šesti let. Soft skills a ideologie. Inkluze a pamlskové vyhlášky. Obědy zdarma. Ještě zničit poslední zbytky zdravého rozumu, zničit stabilitu financování systému.

Ty výdaje budou ještě mnohem vyšší nakonec. Já být ministr financí, tak z toho zešedivím, a být ministr školství – tak se zastřelím. Bez ironie.

Snažil jsem se tento nebezpečný nesmysl zákonem zrušit, ale premiérovi nevím kdo co nakukal, a sám se s problematikou nestihl vůbec seznámit (jak ukázala i moje čtvrteční interpelace), shodili to a jen odložili o rok. Tak už to máme.

Hnutí ANO mělo heslo „řídit stát jako firmu“. Nechci to karikovat, bylo to marketingově myšleno určitě pozitivně, tedy zdravě a efektivně hospodařit. No právě. Tak se na to podívejme z hlediska firmy, tedy v tomto případě školy.

Představte si (já si to představuji živě), že bych přišel jako ředitel na Správní radu a měl jsem v hospodaření o 40 procent (60 milionů) vyšší náklady. Může být. Postavil jste nějakou novou budovu v uplynulém roce, pane řediteli? Ne. Jaké máte výsledky ve státní maturitě? No, o něco jsme se zhoršili, beztoho to nebylo valné. Přidal jste asi hodně peněz pedagogům za jejich záslužnou práci? No něco jo, spíš to teda slibuju a natahuju, dám jim víc do základu a uberu na osobním a odměnách. Myslíme, zda jste jim přidal 40 procent? Ne, to ani náhodou. Safra, safra a kam teda ty peníze mizí? Udělal jsem tu ve financování větší chlív a platíme každému, kdo si co řekne. Kristepane, máte aspoň vyšší příjmy? Trochu jo, ale 60 milionů jsem si půjčil a vydal další dluhopisy.

Tohle není zlé podobenství – to je realita této vlády.

Studenti hodnotí výuku. Vědí, jaké metody jsou „nejlepší“?

· 0 komentářů

Na začátku školního roku, v rámci představování, jsem dal studentům papíry na splnění prvního úkolu. Úkol zněl napsat pozitiva a negativa výuky. Co se jim v hodině líbí a naopak co se jim nelíbí.

Zdroj: blog Tajný učitel 18. 11. 2018

Udělal jsem to z jediného důvodu – měl jsem obavy, že se po mně bude chtít hodinový výklad a chtěl jsem hned od první hodiny vědět, jestli si budeme alespoň na základní rovině rozumět. A tím se trochu uklidnit. Nakonec z toho jako vedlejší produkt vzniká tento text.

Koho jsem se ptal? Dvě třídy prváků. Dvě kvinty. A dvě třídy třeťáků. Všechny třídy jsou plné, to znamená po třiceti studentech. Samozřejmě jich pár chybělo.

A samozřejmě jsem jako obvykle udělal chyby. Při první žádosti o vyplnění papírů jsem špatně vysvětlil zadání a studenti se zaměřili přímo na vlastní školu, nejen výuku, ale celou školu. Skončili tak u chvály čistých záchodů a super kantýny. Pro příště jsme to napravil a konkretizoval pouze na výuku a naopak zobecnil – nejde o naší školu, ale o obecné principy. To znamená, že měli psát cokoliv, co by se jim ve výuce líbilo či nelíbilo. Ať už to zažili nebo nezažili. Mohli o tom slyšet od kamarádů z jiné školy, číst, cokoliv. Stejně tak negativa nemusí být něco, co zažili, ale co by zažít nechtěli.

Jak to dopadlo? Co studenti gymnázia nejvíce chtějí, aby bylo součástí výuky?

Pořadí je následující (číslo znamená, kolik studentů napsal daný bod):
– použití tématických videoukázek – 56
– skupinové práce – 34
– pestrost, interaktivita, zábavné formy učení – 31
– přístup učitele, vstřícnost, komunikace, dobré vztahy s učitelem – 29
– učení na příkladech – 17
– výlety, exkurze – 17
– srozumitelnost výkladu – 10
– krátké opakování na začátku hodiny – 9
– občas se učit venku nebo v jiném prostředí než v lavicích – 7
– technické vybavení na určité úrovni – 7
– znalosti učitele – 7
– ohlašovat testy – 7

Naopak, co studentům nejvíce vadí? Ještě než budete číst dál, zkuste si nejdříve tipnout.
– jen výklad a zapisování – 48

K tomu lze ještě připočítat další problémy spojené s výkladem: dalších 24 připomínek směřovalo buď na rychlý, tichý nebo nesrozumitelný výklad; moc psaní zaznělo ve 14 případech, „jen sedět a čumět“ vadí dalším 5 studentům; málo vysvětleno a argument „tak to prostě je“ vadí dohromady dalším 10 studentům; pokud počítám správně, je to dohromady 101 stížností na výklad
– ústní zkoušení před tabulí – 46
– domácí úkoly – 33
– nehlášené testy – 14
– přetahování hodiny do přestávky – 13
– moc věcí a jejich nepodstatnost – 11
– stres způsobený učiteli – 9
– neobjektivnost učitelů – 7
– jen práce s učebnicí nebo jen práce s pracovním sešitem – 7
– monotónnost – 6
– velký důraz na známky – 4
– nemožnost vybrat si předměty – 4

Závěry? Těžké. Asi se nejedná o úplně překvapivé věci. Ke třeťákům už „pronikly“ věci, které se řeší i mezi učiteli – známkovat či neznámkovat. Velký náskok má používání krátkých filmů. Proč? Nadužívání učiteli a zvyk mezi stu? To by byl ale jen můj tip. Stejně tak to může být z důvodu, že video nikdo moc nepoužívá. Mezi plusy překvapuje „radikálnost“ studentů, kteří jsou na střední škole první rok. Naopak třeťáci jakoby už rezignovali a byli více propojeni se systémem. Jen extrémně málo z nich chtělo skupinové práce, diskutovat, projevit názor. Celkově toho psali strašně málo. Což ale může být také způsobeno tím, že pro prváky a studenty z kvinty jsem byl jeden z mnoha nových učitelů, pro třeťáky jsem byl prostě cizí učitel, u kterého se zatím nechtěli vyjadřovat.

Na prvním místě negativ nepřekvapuje rakovina mezi výukovými metodami – výklad přes celou hodinu. A to je důležité – nikomu nevadí výklad látky. To, co studentům vadí je výklad přes celou hodinu, kdy si ani neťuknou. A spoustu problémů spjatých s výkladem, ať už je to jeho nesrozumitelnost, nuda, neatraktivnost, nulová interaktivita nebo fakt, že učitel nepustí nikoho jiného ke slovu.

Možná se ukázala zajímavá věc. Občas se někde ozve, že „děti“ nemohou vědět, co je pro ně dobré a důležité nebo naopak nepodstatné. Pokud si ale vezmeme tabulku efektivnosti výukových metod, výsledky jsou jasné. Nejvíc kritizovaný výklad je nejméně efektivní metoda. Nejvíce požadovaná videa na tom nejsou nejlépe, ale publikum si toho zapamatuje násobně víc a na delší dobu, než po výkladu. A diskuse, skupinová práce, příklady – vše, co studenti psali mezi požadavky, se umísťují lépe a lépe v žebříčku efektivnosti. Překvapeni?

Vypadá to tedy tak, že studenti sami tuší, co jsou pro ně nejlepší metody, ať už to „vědí“, protože je ty metody jen baví a neřeší efektivitu, nebo prostě intuitivně pokládají jmenované metody za lepší. A možná pokládají za lepší opak toho, co jim jako učitelé předvádíme. A možná studenti vědí lépe, jak vypadá moderní výuka, než jejich rodiče a učitelé. A jsem si jistý, že to vědí lépe, než učitel dinosaurus, který za posledních dvacet let nepřečetl žádnou novou knihu na pedagogická témata, za posledních deset let nebyl na žádném školení a za posledních pět let si nenašel alespoň na internetu novou metodu a nevyzkoušel ji v hodině.

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger