17. 1. 2019 Kulatý stůl SKAV a EDUin

čtvrtek 10. ledna 2019 · 0 komentářů

Téma: Zakázat mobily ve školách – ano, či ne?

Místo a čas konání: Aula ZŠ Vodičkova 22, Praha 1, 14.00–16.00

Cílem kulatého stolu hledat odpovědi na otázky:
Jak má škola přistupovat k mobilům žáků?
Kdo má kompetenci používání mobilů ve škole regulovat?
Jaká je role osobních mobilních zařízení žáků ve výuce?
Jak se bránit nevhodnému využití a nežádoucí závislosti žáků na mobilech?
Jak podpořit socializaci žáků v rámci školy?
Potřebujeme zákon upravující používání mobilů ve školách?

Potvrzení účastníci panelové diskuze:
Jan Kršňák / Institut pro podporu inovativního vzdělávání
Miriam Sedláčková / Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost
Michaela Willheimová / Montessori ČR
Petr Karvánek / ZŠ a MŠ Antonína Čermáka, Praha 6
Samuel Šulc / Česká středoškolská unie
Martin Provazník / ZŠ Strossmayerovo nám., Praha 7
Bořivoj Brdička / Jednota školských informatiků, SKAV

Moderuje: Michal Kaderka, Učitelská platforma

Účast zdarma bez předchozí registrace. Z akce bude pořízen videozáznam.

Příběh osmý. Na konci školního roku vás vyrazí

· 0 komentářů

Zoufale jsem sháněl místo učitele v jednom moravském krajském městě. Možná mě mělo zarazit, že potřebovali nutně nahradit dějepisáře, který byl vyhozen na hodinu. Ale nájem se platit musí, tak jsem to uprostřed školního roku (v lednu) vzal. Ostatně škola měla pověst elitní soukromé průmyslovky, takže jsem nepředpokládal nějaké problémy.

Zdroj: Nechte nás sakra učit dobře 3. 12. 2018

Už na začátku mě zarazilo, jak učitelé přistupovali k žákům. Žák byl klient, učitel byl prodavač vzdělání. Náš zákazník, náš pán. Dlouho jsem si například zvykal, že někteří žáci prvního ročníku hráli během mé výuky online hry na notebooku a vůbec neřešili, že tím ruší ostatní.

„Pane učiteli, vás na konci školního roku vyrazí,“ řekla mi během první hodiny žačka čtvrtého ročníku.
„Co prosím?“
„Moc přemýšlíte. Ptáte se, jak věci fungují. Takové tady nemají rádi,“ ujistila mě bezelstně.
V tu chvíli jsem to ještě bral jako legraci.

Pololetí probíhalo příjemně. Některé třídy spolupracovaly, v některých se projevovali žáci s výše zmíněným přesvědčením („pane učiteli, já si vás platím, takže mi nic nemůžete nakazovat“), ale s pomocí asertivních metod bylo možné hodiny zvládnout.

Ke konci roku jsem zjistil, že nový zákon přikazuje učitelům aprobovaným na ZŠ, aby si doplnili středoškolské vzdělání, učí-li na střední škole. Ptal jsem se na to ředitelky: „Rozhodně, školu si samozřejmě dodělejte, počítáme s vámi. Víte, tady pořád někdo odchází, jak moc bychom byli rádi, kdybychom si vás tu udrželi. Chlapů ve školství je jak šafránu.“

Vyplázl jsem tedy 20 000 Kč, abych si v září následujícího roku dodělal potřebnou aprobaci, když tu náhle přišel konec školního roku a ředitelka prohlásila, že mi smlouvu neprodlouží.

„Cože? Ale proč?“
Ředitelka seděla, koukala do země a mlčela. Že by intervence majitele? Nebo někoho z rodičů? Ale proč, neměl jsem přece s nikým konflikt ani roztržku.

Za rok jsem zjistil, že se na moje místo vrátila vyučující, která byla na mateřské dovolené. A tady si myslím, že došlo k absolutně neetickému jednání, protože i kolega dějepisář, který byl během roku odejit, byl pouze zástup za mateřskou dovolenou. Je pravděpodobné, že uprostřed školního roku by zastupujícího učitele sehnala škola velmi obtížně, takže informaci o zástupu zatajili a pedagoga propustili ve chvíli, kdy již nebyl potřeba. Nechal jsem se tedy napálit: přišel jsem o stávající práci, abych sehnal úvazek na půl roku, zadlužil se a skončil na úřadu práce. Aniž by mi sdělili důvod ukončení poměru.

Během tří let od mého odchodu se ve výše zmíněné škole vystřídalo 17 učitelů. Chaotičnost nebo záměr?