STRATEGIE 2020. Umíme snižovat nerovnosti ve vzdělávání?

pondělí 28. května 2018 · 0 komentářů

Cíle priority Snižovat nerovnosti ve vzdělávání představují významný krok směrem ke kompenzaci znevýhodnění některých účastníků vzdělávání a částečně i k vyrovnávání vzdělávacích příležitostí. Dostupnost kvalitní výuky pro každého žáka a studenta a výrazná inkluzivita vzdělávacího systému jsou v prioritě zmíněny jako klíčové dlouhodobé strategické cíle. Do stanovených dílčích cílů se však zatím promítlo spíše vytváření podmínek pro ně.

Zdroj: Hodnocení naplňování Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020 (2017)


Strategický cíl: Zvýšit dostupnost a kvalitu předškolního vzdělávání a rané péče

Dlouhá řada výzkumů, dostupných bohužel dominantně ze zahraničí než v ČR, prokazuje, že účast dětí na kvalitní předškolní výchově a vzdělávání zvyšuje jejich úspěšnost v následných vzdělávacích stup¬ních a tím přispívá k jejich budoucímu společenskému a pracovnímu uplatnění a životní spokojenos¬ti. Tyto efekty jsou nejvýraznější v případě dětí ze sociálně a ekonomicky slabého prostředí. Navíc se ukazuje, že tento způsob rané intervence je v jejich případě z pohledu veřejných výdajů zdaleka nejefektivnější. V tomto ohledu byl tento cíl velmi relevantní a namístě. Jako problematický lze ze zpětného pohledu vnímat hlavně nesoulad mezi realizační stránkou a jejím finančním zajištěním („záměr dobrý, finanční prostředky omezené”) a problematičnost některých z navrhovaných opatření (např. v rámci projektu Kudy vede cesta financovaného z ESIF byly vypracovány fundované studie proveditelnosti, které nedoporučovaly zavedení povinného předškolního ročníku, nicméně při rozhodování nebyly vzaty v úvahu).

Rozhodnutí o plošné povinnosti předškolního roku v MŠ pominulo zjištění podkladových analýz a řadu vyvolaných sekundárních nežádoucích efektů. Jednou z příčin byly nedostatky v rozsahu a hloubce ex–ante vyhodnocení a ověření dopadů zamýšlených a přijatých opatření. Podobně zavedení zákonného nároku na místo v MŠ od 2 let nedoprovázely dostatečné kroky na straně investičního financování a předvídání podmiňující včasnou a plnou realizaci na místních úrovních. V mnoha lokalitách stále panuje nesoulad mezi rozšiřující se zákonnou zodpovědností zřizovatelů předškolních zařízení a jejich finančními možnostmi a priori¬tami, obzvláště v sociálně–ekonomicky slabších lokalitách. V rozporu s původní Strategií byl pomocí OP z fondů EU rozvíjen různými resorty paralelní systém (dětské skupiny apod.) a naopak nebyla realizována opatření na rozvoj kapacit rané péče. To je důsledkem nevyjasněného přístupu k péči o předškolní děti, která je v gesci více ministerstev a dosud se nepodařilo vytvořit konsensuální společnou koncepci.

U většiny opatření se lze o jejich skutečných dopadech na vzdělávání spíše dohadovat na základě kusých a nesourodých zkušeností. Významnou přirozenou překážkou je krátký časový odstup od zave¬dení opatření. Většina opatření však byla implementována bez předběžného pi¬lotního ověření a jeho vyhodnocení. U většiny opatření nebyl ani zpracován ex ante rámec vyhodnocení dopadů, který by obsahoval podrobný seznam ukazatelů (a tedy i dat, která je nutno průběžně sbírat již od okamžiku před implementací). Větším pozitivním dopadům brání nedostatečně navýšené kapacity, jejichž potřeba zřejmě nebyla v důsledku nedostatků v procesu přípravy opatření vzata v potaz. Efekt řady opatření zřejmě brzdila i jejich příliš vysoká závislost na ad hoc financování z ESIF a specifických pod¬mínkách, za jakých jsou evropské prostředky poskytovány.


Doporučení k rozvinutí plnění stávajících priorit za časový horizont Strategie 2020

Zajištění dostupnosti a kvality předškolního vzdělávání a rané péče je relevantním cílem i pro další období. Nová opatření včetně případných modifikací těch stávajících je však třeba navrhovat na základě mnohem lepší znalosti situace, podstaty a rozsahu řešených problémů (na základě včasně zadávaných výzkumů a analýz na datech z lépe koncipovaného sběru) a pokud možno na základě pilotních ověřování. Je třeba provést kvalitní ex–post 

vyhodnocení dopadů opatření z posledních let a nově zamýšlená opatření posuzovat ve variantách konzultovaných s dotčenými subjekty. Je nezbytné sladit koordinaci s dalšími resortními strategiemi, především těmi na straně MPSV (dětské skupiny, mikrojesle).

Je třeba navrhnout a zavést vhodná opatření k posílení včasného a kvalitního předvídání budoucího demografického vývoje na lokální úrovni (obcí a městských částí) stejně jako finančně–projektová opatření umožňující včasnou výstavbu či přestavbu kapacit předškolního vzdělávání a rané péče na lokální úrovni. Je nutné výrazné navýšení a udržení platového ohodnocení pedagogického a dalšího personálu MŠ a nadstandardní ohodnocení práce v MŠ v lokalitách ohrožených sociálním vyloučením. Zařízení rané péče by měla představovat segment, v němž bude kladen větší důraz na péči než na výchovu a vzdělávání, který se odlišuje nejen obsahem a pojetím pedagogicko–sociální práce, ale také denním režimem a institucionálně–hygienickými charakteristikami.

________________________________________________________________________

Otázka pro doc. Daniela Münicha

Jak by pomohlo vytvoření společné koncepce resortů v péči o předškolní děti?

Rozvoj paralelního systému dětských skupin a klubů v jurisdikci MPSV, vedle existujícího systému sítě mateřských škol (MŠ) a minimálního rozvoje kapacit rané péče (jeslí) v minulých letech, je dnes do velké míry již jen pláčem nad rozlitým mlékem. Navíc dětské skupiny zřizované podniky sice řeší problém nedostatku míst v MŠ a někdy i jeslí u pracovníků firmy, ale nikoliv nutně problém nedostatku míst v dané lokalitě. Firemní dětské skupiny, přes svůj nesporný přínos, omezují možnost volby na trhu práce.

Vznik dětských skupin byl do velké míry reakcí ze strany pár nadšenců na MPSV na tehdejší pasivitu a úzký a konzervativní pohled MŠMT na problematiku provozu a rozvoje kapacit předškolní výchovy a nízkou ochotu zabývat se problematikou dětí mladších tří let. Bylo to v době cca před deseti lety, kdy nedostatek míst ve školkách vrcholil v důsledku předchozího ignorování demografických výhledů. Zásadní roli také sehrála dočasná možnost čerpání jinak možná obtížně využitelných prostředků z operačních programů EU, které umožnily přechodné dotace na vznik kapacit a provoz dětských skupin.

Jedním z důvodů potřeby meziresortní koordinace do budoucna je skutečnost, že kapacitní nároky jsou místně specifické a místně se často dynamicky mění. Pokud není možno operativně kapacity různých zařízení sdílet a kombinovat, včetně třeba personálu či kuchyně apod. a rozmístění dětí koordinovat, dochází k řadě neefektivností – nedostatečně využitých peněz a kapacit.

Výchova spadá tematicky pod MŠMT, ale úzce se dotýká zaměstnanosti, žen–matek především, což je zase navýsost agenda MPSV. A v sociálně vyloučených nebo prostě celkově chudých lokalitách do toho ještě vstupuje problematika vyrovnávání vzdělávacích příležitostí pro děti se slabým sociálním zázemím. Je nepředstavitelné, že chudobu a zaměstnanost bude nějak samo podlé svého ad hoc řešit MPSV a otázky přípravy na školu formou zapojení do předškolního vzdělávání bude řešit samo ad hoc MŠMT.

Náklady na výstavbu MŠ nesou převážně obce nebo ad hoc fondy MMR či MŠMT, v případě dětských skupin MPSV, resp. OP EU. Provoz MŠ naopak do velké míry financuje stát skrze rozpočet MŠMT, zatímco dětské skupiny dotuje stát skrze MPSV. Vyšší zaměstnanost matek s dětmi, díky školkám, dětským skupinám či jeslím, potom zvyšuje výnos z daně z příjmu, což zajímá hlavně MF ČR. Zvýšený výběr pojistných odvodů, nižší nároky na sociální dávky rodin a nezaměstnanost matek s dětmi se zase týkají agend MPSV. Vše je navíc přes odečty výdajů na školkovné z daně z příjmů fyzických osob a přes počet dětí v MŠ a ZŠ (ovšem už ne v lesních školkách a dětských skupinách) spojeno formulkou rozpočtového určení daní (RUD) pro obecní rozpočty, kde hlavní roli opět hraje MF ČR a MMR. Prostě jedna věc ovlivňuje druhou a nelze si představit efektivní řešení, která by nebyla výsledkem úzké strategické koordinace klíčových resortů.
________________________________________________________________________


Strategický cíl: Omezovat vnější diferenciaci v základním vzdělávání a efektivně začleňovat žáky do hlavního vzdělávacího proudu

Omezení vnější diferenciace v základním školství a tedy podpora hlavního vzdělávacího proudu představuje klíčový cíl, bez něhož nelze posilovat rovnost ve vzdělávání. Dosud se v této oblasti podařilo zavést principy společného vzdělávání, které se týkají zejména podpory žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v hlavním vzdělávacím proudu. Průběh zavádění principů společného vzdělávání byl spojen s problémy, a to zejména kvůli nedostatečné veřejné diskusi, krátkému období na proškolení pedagogů a poradenských pracovníků a slabé regulaci financování podpůrných opatření.

Klíčové pro omezování vnější diferenciace je zlepšování kvality vzdělávání na základních školách jako hlavním vzdělávacím proudu, to je však plněno spíše formálně (podpora projekty OP VVV, o jejichž dopadu na kvalitu vzdělávání nemáme data). Kvalitu vzdělávání silně ovlivňuje kurikulum, jehož pravidelné a funkční revize dosud nebyly realizovány (revize aktuálně probíhají v projektu NÚV, bohužel ne tak, jak by bylo žádoucí), a zejména didaktické postupy. Těm ale dosud není věnována dostatečně systematická pozornost ani v přípravném a dalším vzdělávání učitelů (chybí systematický didaktický výzkum) ani v podpoře metodické práce škol.

Nejednoznačné ve vztahu ke snižování nerovností se jeví zavedení jednotné přijímací zkoušky, která má opodstatnění vzhledem k vysoké míře decentralizace vzdělávacího systému, avšak jako plošný test s velkými dopady na individuální vzdělávací dráhy může naopak prohlubovat nerovnosti ve vzdělávání. K přesnému vyhodnocení dopadů však do¬sud chybí dostatek informací, nicméně nemělo by být v dalších letech opomenuto.

Bez efektivního řešení zůstala opatření týkající se odkladů školní docházky, neklesajícího podílu žáků odcházejících na víceletá gymnázia, pokračující praxe vytváření výběrových tříd na základních školách a rovněž posilování vazeb mezi školním a mimoškolním vzděláváním.


Doporučení k rozvinutí plnění stávajících priorit za časový horizont Strategie 2020

Protože k prohlubování nerovností může docházet jako nezamýšlený důsledek zdánlivě nesouvisejících opatření, je třeba začít posuzovat rozmanitá školsko–politická opatření z hlediska toho, zda nezvyšují existující vnější diferenciaci ve vzdělávání. Z dosud nenaplněných opatření doporučujeme věnovat pozornost jednak víceletým gymnáziím – MŠMT se zavázalo zpracovat komplexní analýzu zlomových momentů a mechanismů, které posilují vnější diferenciaci. A jednak odkladům školní docházky – vhodné je navázat na existující výzkum faktorů ovlivňujících odklady povinné školní docházky a začlenit problematiku odkladů do standardů poradenských zařízení, které jsou připravovány NÚV. Mělo by dojít ke shrnutí a rozšíření výzkumů zaměřených na procesy a dopady udělených a neudělených odkladů (vzdělávací výsledky a úspěšnost dětí s přiděleným a nepřiděleným odkladem; komunikace a spolupráce mezi školou, poradenským pracovištěm a rodiči) a na efektivitu výchovně–vzdělávací práce s žákem po uděleném odkladu školní docházky. Klíčovým tématem nicméně je a zůstává otázka, jak podpořit kvalitu vzdělávání na základních školách. Bohužel v českých podmínkách chybí systematický didaktický výzkum, který by dovoloval označit určité didaktické postupy za efektivní (a pro jakou skupinu žáků), a nejsou funkčně nastaveny revize kurikula na národní i školní úrovni.


________________________________________________________________________

Otázka pro doc. Irenu Smetáčkovou

Jak by bylo možné výrazněji podpořit zlepšování kvality výuky na základních školách?

Dílčích kroků, které lze udělat pro podporu kvality základních škol, je mnoho. Předně je ale důležité, aby se ještě více zesílila veřejná diskuse o vzdělávání. Rodiče, veřejnost obecně a politická reprezentace si musí uvědomit, že školství je klíčovou oblastí, bez jejíhož rozvoje nemůže naše společnost prospívat. A úroveň společnosti není dána výhradně úrovní elit, a proto na základní školy, do kterých chodí většina populačního ročníku, by měla být zaměřena naše pozornost. Součástí této diskuse by mělo být pojmenování toho, co je – v reálných mantinelech – kvalitní výuka. Na základní školy bývá pohlíženo kriticky a podle mých zkušeností v mnoha případech neprávem.

Z mého hlediska jsou podmínkou kvalitní výuky dobří vyučující. Proto za stěžejní považuji podporu vyučujících, a to zejména v jejich pregraduální přípravě. To znamená zaměřit se na pedagogické fakulty, které potřebují získat vyšší finanční zdroje, aby mohly zaplatit nejkvalitnější vyučující, nabízet větší množství seminářů i reflektovaných praxí a realizovat didaktický a pedagogicko-psychologický výzkum. To by spolu s lepším finančním i „morálním“ oceněním vyučujících v praxi zřejmě přineslo proměnu uchazečů a uchazeček o studium na pedagogických fakultách. Pokud se budou hlásit ti nejlepší z populačního ročníku a fakulty si budou mezi nimi vybírat, prospěje to.

Za neméně důležité pokládám zaměřit další vzdělávání vyučujících na to, co víme, že jsou největší slabiny. Tedy zúžit prostor pro zcela dobrovolnou volbu kurzů. Z našeho aktuálního výzkumu, který se zabývá profesní náročností učitelství, také jasně vyplývá prospěšnost kolegiálního sdílení mezi vyučujícími, pro které bohužel dosud není v českých školách dostatečný prostor.

Ve výčtu bychom mohli pokračovat, například jsem zatím nezmínila MŠMT, NÚV a ČŠI, ani zřizovatele. Z velkých systémových otázek považuji za nutné zvážit, jak existující vnější diferenciace (víceletá gymnázií a „výběrové“ základní školy) proměňuje žákovské kolektivy do té míry, že z nich mizí přirození tahouni. Proto by podle mého názoru měla jít podpora kvality základních škol tak, aby je rodiče pro své děti chtěli volit, ruku v ruce s kontrolovaným vývojem podílu škol, které přináší do systému vnější diferenciaci.
________________________________________________________________________


Připravila Jana Hrubá


Další díly seriálu o hodnocení naplňování Strategie 2020 najdete ZDE.