Peter Gray: Výsledky studie o výhodách unschoolingu – díl první

pátek 8. ledna 2016 · 0 komentářů

Jaké výhody unschoolingu vidí lidé, kteří se tímto způsobem vzdělávají? Autor průzkumu žádal od každé zúčastněné rodiny, aby mu sdělili informace o své rodině, věku a pohlaví dětí, zaměstnání rodičů, a jejich příběh, jak se dostali od tradičního školství přes domácí vzdělávání až k unschoolingu. Také respondenty požádal, aby vysvětlili, co pro ně znamená unschooling a jak jej doma praktikují.

Před pěti měsíci, v září 2011, jsem zveřejnil článek o unschoolingu a požádal jsem rodiny, které mají s unschoolingem zkušenosti, aby se zúčastnily mého průzkumu. Dotazník byl k dispozici na stránkách Pata Farenga s názvem Výuka bez školy a stránkách Jane Hunt s názvem Projekt přirozené dítě. Žádal jsem od každé zúčastněné rodiny, aby mi sdělili informace o své rodině, věku a pohlaví dětí, zaměstnání rodičů, a jejich příběh, jak se dostali od tradičního školství přes domácí vzdělávání až k unschoolingu. Také jsem respondenty požádal, aby vysvětlili, co pro ně znamená unschooling a jak jej doma praktikují. Zaměřil jsem se na největší výzvy, kterým museli během unschoolingu čelit, a také na to, co považují za jeho největší přínos v jejich konkrétní situaci. Moje kolegyně Gina Riley (pomocná profesorka speciální pedagogiky na Hunter College) mi pomohla se zpracováním výsledků a přípravou příspěvku do časopisu o vzdělávání.

Na svém blogu bych vám rád v několika článcích poskytl širší informace. V tomto prvním článku se podíváme, jaké rodiny se do průzkumu zapojily a jak si pro sebe definují unschooling. Také se zaměříme na hlavní přínosy unschoolingu, které uvedly. V dalších příspěvcích se dozvíte, jak se k tomuto stylu vzdělávání dostaly a jakým překážkám musely čelit. Oproti akademickému článku si zde mohu dovolit mnoho citací z dotazníků. Mnozí respondenti byli ve svých příbězích velmi sdílní a z jejich příspěvků bylo poznat velké nadšení a propagace unschoolingu.


Kdo se zúčastnil průzkumu?

Dotazník vyplnilo celkem 254 rodin. Z toho 23 rodin mělo pouze děti, které ještě nedosáhly školního věku (který jsme stanovili na 5 let), a proto jsme se rozhodli jejich příspěvky do studie nezahrnovat. Tím se nám snížil počet rodin na 231, z nichž 186 pocházelo z USA, 19 z Kanady a zbylých 26 z ostatních zemí, zejména evropských. Ze USA přišly odpovědi ze 34 států, nejčastěji z Kalifornie (34), New Yorku (14) a Oregonu (10).

Z celkových 231 rodin bylo 48 s jedním dítětem, 104 rodin se dvěma dětmi, 51 rodin mělo tři děti a zbytek byly rodiny se čtyřmi a více dětmi. Ve většině případů (220) vyplnila dotazník maminka, v devíti případech to byl tatínek a ve dvou případech dítě (v současnosti už dospělé). Většina rodin (209) byla úplná se dvěma rodiči (jak se dá odhadnout z dotazníků), ať už vlastními nebo nevlastními, žijícími pod jednou střechou. 21 rodin bylo reprezentováno svobodnými matkami a jedna svobodným otcem.

Co se týče zaměstnání rodičů, přibližně polovina matek je v domácnosti (obvykle si přivydělávají na částečný úvazek) a ostatní jsou přibližně půl na půl soukromé podnikatelky a nebo v zaměstnaneckém poměru. Velká většina otců pracuje na plný úvazek, zhruba polovina je v zaměstnaneckém poměru a polovina pracuje soukromě.

Každému čtenáři musí být jasné, že nejde o náhodný vzorek všech rodin, které se pro unschooling rozhodly. Respondenty jsou rodiny, které narazily na můj dotazník a rozhodly se jej vyplnit. Dá se předpokládat, že to budou samí nadšení podporovatelé unschoolingu, kteří jsou ochotní sdílet své zkušenosti. Proto všechna zobecnění, která se v tomto článku dočtete, se týkají pouze skupiny, která se průzkumu zúčastnila, nelze je uplatnit na celou populaci, která se unschoolingu věnuje.


Jak respondenti definují unschooling?

V předešlém příspěvku, kde jsem informoval o průzkumu, jsem definoval unschooling jako žádnou výuku. Konkrétně jsem uvedl: „Rodiče při unschoolingu neposílají své děti do školy a nedělají doma ty věci, které se obvykle dělají ve škole. Konkrétně, nesestavují pro děti výukový plán, nežádají po dětech, aby dělaly určité úkoly jen proto, aby se je naučily, nezkouší děti, aby změřily jejich pokroky. Namísto toho umožní dětem, aby sledovaly vlastní zájmy a učily se vlastními způsoby to, co potřebují, aby svých zájmů dosáhly. Také různými způsoby doplňují kontext životního prostředí a podporují děti při jejich učení. Život a výuka neprobíhají ve vakuu, probíhají v kontextu kulturního prostředí a rodiče pomáhají dětem definovat toto prostředí a zapojit se do něj.“

Jedna z otázek v dotazníku zněla: „Popište, prosím, stručně, co pro vaši rodinu znamená unschooling. Připouštíte si jako rodiče nějakou zodpovědnost za vzdělání svých dětí? (Prosím pouze obecně, na podrobnosti se případně zaměřím v příští studii).“

V podstatě všichni respondenti zdůraznili roli dětí při rozhodování o vzdělání a upozornili, že učení je nedílnou součástí běžného života. Odpovědi se lišily v případě odpovědnosti rodičů. Rozdělili jsme odpovědi do tří skupin, jednoduše skupina 1, 2 a 3 – podle toho, nakolik jsou rodiče zapojeni do procesu učení svých dětí, ať už jako průvodce a nebo motivátor. Musím zdůraznit, že tyto kategorie nemají nic společného s tím, jakou měrou rodiče ovlivňují běžný život svých dětí, jedná se pouze o oblast vzdělání.

Podle našeho rozdělení celkem 100 respondentů (tj. 43 %) spadalo do první skupiny, která silně podporuje vlastní iniciativu dětí a rodiče necítí povinnost jakýmkoliv způsobem zasahovat do procesu učení svých dětí, pouze reagují na podněty a žádosti, které přicházejí vždy od dětí. Jako ilustraci uvádím jednu odpověď z dotazníku: „Unschooling rovná se svoboda v učení a v životě. Odmítáme klasická paradigmata a společností nastavená pravidla ohledně školství a věříme našim dětem, že si dokáží vyšlapat vlastní cestu ke svému vzdělání. Vše, co chtějí vyzkoušet, má nějakou hodnotu. Věříme jim.“ Jiný respondent napsal: „Unschooling pro nás znamená absolutní zrušení osnov a rozvrhu hodin, ani neurčujeme konkrétní cíle. Děti jsou zodpovědné za to, co, jak a kdy se chtějí naučit.“

Skupina dvě podle našeho kódování obsahuje 96 rodin, tj. 42 %. Liší se pouze v tom, že zmiňují záměrný zásah rodičů ohledně motivace a nasměrování pozornosti svých dětí. Opět ukázkový citát jednoho z rodičů: „V naší rodině definujeme unschooling jako vytvoření obohacujícího prostředí pro naše děti, kde může růst jejich přirozená touha. Snažíme se, aby hlavním prvkem v našem životě bylo spojení – ať už propojení jednotlivých členů rodiny, propojení s našimi touhami a zájmy, směrem ke společnému životu plnému radosti… jako rodič hraji roli zkušenějšího partnera a průvodce a pomáhám jim získat přístup k materiálům a lidem, ke kterým by se jinak nedokázali dostat. Ukazuji jim předměty, místa a lidi, kteří by je podle mého názoru mohli zajímat, ale nenutím je a neberu si odmítnutí osobně, pokud zrovna nemají zájem…“

Zbývajících 15 procent, tj. 35 rodin spadá do skupiny 3, což jsou rodiny, jejichž výukový systém je na hranici mezi unschoolingem a volnou domácí výukou (relaxed homeschooling). Rodiče mají v tomto případě stanovený vzdělávací cíl a snaží se děti směřovat k dosažení tohoto cíle. Reprezentativní odpověď vypadá takhle: „Věříme, že bychom naši dceru měli podporovat, aby z velké části zkoumala právě to, co ji samotnou zajímá, a je naší rodičovskou zodpovědností, abychom jí to umožnili… Obvykle ji každý den požádám, aby se naučila něco nového (a vysvětlím jí u toho, proč je cool naučit se každý den něco nového!).“


Jak hodnotí tyto rodiny přínosy unschoolingu?

Poslední otázka v dotazníku zněla: „Co považujete ve vaší rodině za největší přínos unschoolingu?“ Odpovědi byly velmi rozsáhlé a plné argumentů. Dále uvádím nejčastěji zmiňované kategorie odpovědí:

1. Výhody pro dítě na poli získávání poznatků. Minimálně 132 respondentů (57 % z celkového počtu) zmiňuje tuto kategorii. Tvrdí, že jejich děti se naučí víc, nebo se učí rychleji a efektivněji, nebo relevantnější informace, nebo jsou více nadšené pro věc v porovnání se situací, kdy by seděly ve škole a nebo měly domácí výuku. Mnoho respondentů uvedlo, že volnost a zodpovědnost dětí za vlastní vzdělání neomezilo jejich zvědavost a nadšení do učení.

2. Emoční a sociální výhody pro dítě. Nejméně 116 dotazníků (50 %) obsahovalo odpověď, že děti jsou šťastnější, méně stresované, více sebevědomé, milejší a přátelštější, než pokud by chodily do školy a nebo měly domácí výuku. Dost rodin zmiňuje sociální dovednosti – jejich děti mají lepší vztahy s lidmi všech věkových kategorií, se kterými jsou v kontaktu, nejen s dětmi svojí věkové kategorie, jak by tomu bylo v klasické škole.

3. Sblížení rodiny. 131 respondentů (57 %) uvedlo, že díky unschoolingu mohou trávit více času společně jako rodina, dělat společně to, co zrovna chtějí a navíc se zbavili shonu kolem domácích úkolů, čímž v jejich rodině zavládla příjemná a harmonická atmosféra.

4. Osvobození rodiny od školního rozvrhu. Nejméně 84 rodin (36 %) říká, že díky vymanění rodiny z pevně daného školního rozvrhu mohou děti i celá rodina fungovat v souladu s přirozenými rytmy a mohou podnikat výlety, které by jinak byly nerealizovatelné. Některé děti díky svobodnému rozvrhu mohou chodit na brigády nebo spolupracovat na komunitních projektech, což by během klasického školního dne nemohly.

Na závěr vkládám 33 citací z dotazníků na téma přínosy unschoolingu. Citace odrážejí pohled a nadšení jednotlivých rodin mnohem lépe, než bych to dokázal já prostou parafrází. Přeji vám nerušené čtení…


Celý text si můžete přečíst ZDE. Stojí za zamyšlení.

Překlad: Alžběta Šperglová, Svoboda učení.cz 21. 12. 2015

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger