Rýsuje se nová ztracená generace

středa 16. října 2019 · 0 komentářů

Prorokuje ředitel pražského gymnázia Přírodní škola František Tichý. A za čas bude společnost důsledky jen těžko narovnávat.

Zdroj: Jarmila Jelínková, Nejlíp vychovává kolektiv, Speciál HN Ego 23. 8. 2019

Rozhodl se vzít věci do vlastních rukou. Před šestadvaceti lety založil s několika kamarády a spolužáky z přírodovědecké fakulty školu podle svých představ. „Zpětně se divím, že nám tehdy rodiče vůbec děti svěřili,“ říká František Tichý. Dnes už prý ale vědí, „do čeho jdou“, a s osmiletým gymnáziem v pražských Holešovicích táhnou za jeden provaz. „To je velká výhra“, konstatuje.

Tichého představa o „škole trochu jinak“ je jednoduchá: malý kolektiv kantorů i žáků, v němž se všichni znají, kde děti spolupracují napříč třídami i ročníky, rozvíjejí sebeprezentaci a pedagogové v nich podporují zodpovědnost za vlastní rozhodnutí.

„Každé ráno začínáme všichni ve společném kruhu, stejně tak komunikujeme na školách v přírodě, na expedicích. Klademe důraz na týmovou práci, která se v klasické škole moc nerozvíjí – přitom ve společnosti je stále důležitější. Pracujeme se skutečnými problémy, zabýváme se tím, co si žáci mohou „osahat“ – konzultovat se starosty, pamětníky. To by mělo školství nabízet obecně, jinak se z něj stane skanzen,“ domnívá se Tichý.

Mimo gymnázium na takzvaných expedicích tráví studenti šest týdnů během školního roku. Pracují ve skupinách napříč věkem a zpracovávají témata podle vlastního výběru. Naposledy se třeba zabývali chemickými vlastnostmi minerálních vod nebo životem dnešních teenagerů na Teplicku – formou rozhovorů s vrstevníky a dotazníků ve školách. Připravovali nové prohlídkové trasy na hradě Bečov, zkoumali zaniklé vsi a mlýny, zjišťovali, proč krajina vysychá, zabývali se vojenskou historií kláštera v Teplé, kde byli ubytováni a který v 50. až 70. letech minulého století sloužil jako kasárna. Z rozhovorů s tehdy sloužícími vojáky si udělali představu o někdejší službě v armádě. Po návratu témata zpracovávali: psali články, prezentace, zprávy z terénního výzkumu.

Za „skutečným životem“ se ale nevydávají jen v rámci výjezdů, na realitu si „sahají“ denně. Probírají-li v občanské výchově státní správu, navštíví obecní úřad. „Místo nudných hodin jezdíme za pamětníky. Učivo leze dětem do hlavy bezbolestně a kantor nemusí řešit, že se žáci při výuce nudí,“ vysvětluje ředitel.

Důležitým pilířem holešovického gymnázia je podle něho výchova kolektivem. Přírodní škola prý trochu supluje přirozené prostředí, jaké bylo dřív běžné v každé vesnici, na každém hřišti. „Dospívající dítě ve věku od dvanácti let potřebuje širší komunitu. Rodina už mu nestačí, svými potřebami ji přerůstá. Tuto funkci skvěle plní skautské oddíly nebo sportovní kolektivy. Ale ne každé dítě je navštěvuje. Dnes děti tráví čas na kroužcích nebo na internetu.“

A protože výchova probíhá nápodobou, snaží se ji Přírodní škola dětem dopřát. Třeba při táboření, kde mladý člověk nejlíp pozná, že když si špatně postaví stan, zmokne, nebo nezajistí-li si jídlo, bude mít k večeři jen chleba. Hlady neumře, ale bude si to pamatovat.

„Jsou to přirozené situace, které většina mladých už nezná. Děti jsou dnes přeopečovávané, mají všechno, ale nejsou vystavené skutečným situacím, přitom dnešní život je paradoxně drsnější, než byl za nás. Spadnout tehdy na dno – navzdory mnoha negativům někdejší společnosti – moc nešlo, dnes je to poměrně snadné,“ domnívá se ředitel.

Když v 90. letech Přírodní školu s přáteli zakládal, byli přesvědčeni, že „jiných“ škol vznikne hodně. „Po čtvrt století jejich ale žalostně málo, jen malá část dětí je vedena trochu jinak,“ říká pedagog, který je příkrým kritikem stavu českého školství. To podle něho nenabízí adekvátní aktivity a náročné výzvy, které se dnes „nenosí“.

„I přes dílčí změny zůstává základní rámec školství podobný, jako byl již v 19. století – věkově homogenní třídy, standardní vyučovací hodiny, převaha intelektové a paměťové složky vzdělání nad kreativní, praktickou a osobnostní,“ tvrdí Tichý. „Doba ukáže, že to takhle dál nejde.“

Přesto je podle Tichého nadějí mnoho mladých kantorů, kteří chtějí změnu, ale v klasické škole narážejí. „Na druhou stranu mám kamarády ředitele, kteří narážejí na učitele. Snaží se dělat školu jinak, ale nenacházejí pochopení,“ uvádí Tichý, pro něhož je české školství jeden z nejkonzervativnějších systémů ve společnosti. „Každý chodil do školy a má pocit, že tomu rozumí. Argument, když my jsme to přežili, tak oni to přežijí taky, nefunguje. Byla jiná doba. Nevidím důvod opakovat staré chyby.“

Za hlavní přednost Přírodní školy považuje Tichý to, že je malá. „Máme 100 dětí, 15 kantorů, všichni se znají, fungujeme jako přirozená komunita. V obrovské škole to není možné. Považuji za tristní, že se dnes z ekonomických důvodů vracíme k 30 žákům ve třídě. U dětí to nutně povede k jisté formě deprivace. Ve spojení s novými technologiemi a s formou on-line komunikace se rýsuje nová ztracená generace a to budeme horko těžko narovnávat,“ domnívá se Tichý a argumentuje tím, že když špatně léčí lékař nebo zastaví-li se fabrika, všimneme si toho brzy, ale to, že špatně vychováváme děti, zjistíme za dvacet třicet let. „A to už bude pozdě. Navíc když je někdo špatně vychovaný, sám pak špatně vychovává.“

Právě tuto skutečnost považuje František Tichý za zásadní problém pro budoucnost západní civilizace. „Mám obavy, že si to málokdo uvědomuje.“

Celý článek s fotografiemi ZDE.