Jan Vepřek: Z krize kam?

pondělí 8. června 2020 · 0 komentářů

Kdo se neučí, ten neroste. Pokud i školy ustrnou na tom, že tato krize je za námi a nic si z toho neodnesou, bude to škoda. Naskytla se příležitost přehodnotit některé dlouho zaběhnuté pořádky. Většina z nás reflektuje toto období jako čas výzev a nových možností a myslím si, že je to tak správné, protože mnohdy jsou to právě krize, které odstartují velké změny. Možná si ale každý odnášíme trochu jiný pohled na věc.

Zdroj: blog autora 27. 5. 2020


Otázka první: individuální a společný výkon

Všichni jsme si jistě všimli obrovského nasazení jednotlivých učitelů a nikterak nepochybujeme o velké snaze o vedení kvalitní on-line výuky. Myslím ale, že nám uniká veškeré ta koordinační práce, která stojí za tím vším a která by se mohla stát hybatelem změn do budoucna. Distanční výuka byla (a ještě je) postavena na komunikačních strategiích mezi dětmi a školou. Nyní se ukázalo nejen to, jak učitelé podávají látku, ale také jestli se dokážou semknout a vytvořit „tým vzdálené podpory“. Mám za to, že o některých třídách se začalo takto přemýšlet až nyní. Až při návalu úkolů a zadávání si někteří uvědomili, že koordinace postupů, přístupů a množství učiva je vlastně velice důležitá (a to je i pro běžný „nekrizový“ provoz ve škole). Věřím, že tato doba naučila pedagogy více spolupracovat, i když třeba vzdáleně. To vnímám jako veliký vklad pro další práci v této oblasti.


Otázka druhá: technologie a oblasti osobnosti na okraji zájmu

Mnozí si cení profesionality, se kterou se učitelé zhostili vedení výuky on-line. Je opravdu chvályhodné, že jsme se se situací dokázali s grácií vypořádat, nicméně zde se asi budu od některých svých kolegů lišit v názoru, jak s poznatky z této doby naložit. Slyším hlasy, že je potřeba zamyslet se nad smyslem školství, že se ukazuje, že „fyzická třída“ je přežitek a že se ukázalo, že to jde i bez toho.

Když se dívám na děti, které nyní přicházejí do školních lavic, vidím ale v jejich očích radost a vděk, že tady zase mohou být. Myslím si, že technické nástroje, které nám nyní tak dobře posloužily, jsou víceméně záchrannými prostředky, které nemohou v budoucnu nahradit práci pedagoga s třídním kolektivem a s osobnostním růstem dítěte (ač se mohou stát prostředky podpůrnými).

Závěr mám naprosto opačný, nyní se podle mne ještě více než kdy jindy ukazuje, jak je škola v oblasti socializace nenahraditelná. Přes obrazovku můžeme pomoci utvářet si poznatky, můžeme do určité míry komunikovat a spolupracovat, ale technologie nikdy nemohou nahradit přímý kontakt, který potřebujeme z podstaty věci. Učením totiž nechápu pouze formování intelektu, ale i charakteru, duchovní oblasti a také socializaci dítěte. Tedy tam, kde někteří vidí veliký úspěch technologií při nahrazování prezenční výuky, já vidím veliký dluh v oblasti ostatních druhů učení, které probíhají v kolektivu a ve třídě.

Myslím, že učitelé se popasovali se situací velice dobře. Většina lidí, mezi kterými se pohybuji, se nenechala zastavit a vymýšleli způsoby, jakými by se dostali do kontaktu se svými školními dětmi. Teď bude záležet na tom, jak se k postavíme k analýze poznatků z této doby a co si odneseme pro další vzdělávání. A věřím, že je tu veliký potenciál pro změny k lepšímu!

Jana Hrubá: Čas na rekapitulaci

· 0 komentářů

Úvod k seriálu Školství v koronakrizi

Než se žáci, studenti, učitelé, ředitelé i rodiče rozejdou na prázdniny, nastává čas projít si po třech měsících zážitky z koronakrize, úvahy a myšlenky, které napadaly mnohé z aktérů. Vybrali jsme některé z nich, které mohou dobře ilustrovat tuto dobu, a sestavili z nich volný seriál. Z této retrospektivy individuálních názorů a zkušeností možná trochu vyplyne, co bychom si měli zachovat, v čem se poučit a kam dále směřovat.

Dá se předpokládat, že v této chvíli už naplno pracují s fakty a daty analytici, kteří nám jistě předloží své závěry a návrhy do budoucna. Neměli by pominout ani názory těch, kteří po vyhlášení nouzového stavu ve školství nesli tíhu požadavků situace na svých bedrech. Naše společnost by rozhodně neměla tuto mimořádnou zkušenost promarnit. Doufejme, že se po nějaké formě řízené diskuse odrazí i v definitivní podobě Strategie 2030+.

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger