Jana Hrubá: DOKUMENTY 41. Spor o realizaci transformace a představa NEMES

pondělí 13. října 2014 · 0 komentářů

Spor ministra Piťhy s parlamentním školským výborem pokračoval a zostřoval se. Skupina NEMES proto zpracovala svou představu změny vzdělávacího systému, představu o realizaci svobody ve vzdělávání v české škole.

„Druhé projednávání návrhu ve výboru se konalo v únoru 1993, kde došlo k jeho výraznějšímu rozdělení na podporovatele (KDU-ČSL, KDS) a odpůrce. Spor vyústil až k dohodě o vzniku Komise pro otázky transformace školství v rámci školského výboru. Cílem komise byla jasná formulace nového legislativního rámce. Předsedou komise byl zvolen František Kozel (ODS).(1)

Návrh MŠMT byl sice vzat na vědomí, ale vytvořením komise dal výbor najevo, že se jím už nebude zabývat. Na práci komise se ministerstvo nepodílelo. Tímto krokem vznikl spor mezi poslanci školského výboru a ministerstvem ohledně dalšího postupu v návrhu MŠMT na transformaci školství. Ministerstvo tedy na svém návrhu přestalo pracovat.

Po jednání výboru ministr Piťha v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes uvedl, že jako dva základní rozdíly v přístupu školského výboru a ministerstva vidí míru liberalismu a zavedení tržních vztahů do školství. „První otázka je, zda škola má reprezentovat určitý řád nutný pro vznik společnosti a státu, anebo zda má být rozdrobena do naprosto individuálních svobod. Za druhé – zda školství je řešitelné mechanismy tržního hospodářství beze zbytku, anebo zda je to oblast, ve které tržní mechanismy mají platnost nějak limitovanou (…) školství je jednou z klasických oblastí, kde tržní mechanismy beze zbytku neplatí a musí být – podle mne – limitovány.“(2)

Míra liberalizace se dotýkala otázek používání osnov. Dalším sporným bodem byla rychlost transformace. Někteří poslanci se domnívali, že má proběhnout rychlá transformace prostřednictvím legislativních zásahů. Ministr soudil, že je důležité nejprve získat podporu učitelů. V případě rychlých legislativních změn by totiž podle něj mohlo dojít k „tomu, že by se lidé zase nahonem přizpůsobovali a změny by byly povrchní a formální.“(3)

Problematika financování školství a koncepce jeho rozvoje byla zařazena iniciativou poslanců školského výboru na jednání Poslanecké sněmovny v dubnu 1993. Jako podklad k jednání byl dodán dokument Hlavní zásady transformace českého školství. Ve svém projevu ministr Piťha zdůrazňoval nutnost reformy školství „zdola“ a upozorňoval na přirozenost dlouhodobé transformace školství. Dále kritizoval tržní přístup ke školství, který povede k „podbízení a snížení kvality škol“.(4)

Opoziční poslanci kritizovali zhoršování podmínek vzdělávání a nekoncepčnost ministerstva. Ministr Piťha měl podporu pouze křesťanských stran. Spor se týkal především míry liberalismu ve školství, Ministr Piťha byl zastáncem konzervativního postupného vývoje a řádu ve školství.(5) Debata nepřinesla žádný výsledek, Poslanecké sněmovna nepřijala žádné usnesení, ani nic nevzala na vědomí.(6)

Do neshod mezi MŠMT a výborem zasáhl i premiér V. Klaus, který vyzval obě strany ke komunikaci v televizním pořadu. Zde se zástupci obou stran v základu shodli. Podle předsedy výboru F. Kozla došlo k vyjasnění postojů obou stran v otázce liberalizace školství a stanovení nevyhnutelného jádra vzdělání.(7)

Poté, co se Poslanecká sněmovna nevyjádřila k podobě transformace školství, došlo k pozastavení diskuse o této otázce.“

Zdroj: Soňa Krejčová: Debata o reformě českého školství v letech 1989–2004. (Diplomová práce.) Brno, Masarykova univerzita 2012. Str. 37–38.


Zásady realizace svobody ve vzdělávání v české škole

Skupina NEMES předala své stanovisko k ministerskému návrhu (viz minulý díl) oběma stranám sporu. Hana Hudcová a Jana Nováčková byly pověřeny, aby zpracovaly jako pokračování studie „Svoboda ve vzdělávání a česká škola“ z roku 1991 představu členů NEMES, jak by měla probíhat změna vzdělávacího systému. Studie byla jako obvykle podrobena vnitřní oponentuře. Vyšla v Učitelských novinách č. 36/1993 a byla zaslána ministru Piťhovi, školskému výboru Parlamentu ČR a premiéru vlády ČR Klausovi.

Zdroj: Zápisy z výboru NEMES, archiv autorky.

Citujeme úvod:

„Základ změny našeho vzdělávacího systému spatřujeme ve vnitřní transformaci, tj. ve změně vztahu mezi učitelem a žákem, ve změně atmosféry ve třídě i ve sborovně, ve změně stylu výuky, organizace i metod vzdělávání, ve změně vztahu mezi rodiči a školou. Tato vnitřní transformace plně závisí na učiteli. Obsahově jsme se této problematiky dotkli v naší základní studii „Svoboda ve vzdělání a česká škola" publikované v srpnu 1991. Učitel však musí mít pro tuto svou práci vytvořeny elementární podmínky, zejména legislativní, aby jeho snahy po uplatňování
nových či neobvyklých metod práce nebyly na pokraji nelegálnosti (jak tomu v současné době při zastaralých právních normách zatím stále ještě je).

NEMES vždy zdůrazňovala prioritu vnitřní transformace. Je to proces postupný a dlouhodobý. Je podmíněn:
1. stanovením zásad školské politiky
2. vytvořením legislativního a organizačního prostoru pro tuto vnitřní transformaci.

K první z podmínek se vyjadřuje studie NEMES „Svoboda ve vzdělání a česká škola".

Toto samostatné pokračování uvedené studie se zabývá druhou podmínkou, tj. podle jakých zásad se má vytvářet nový legislativní rámec a organizační prostor ve školství.

Nejde nám tedy o postižení celého problému transformace vzdělávacího systému. Zaměříme se jen na návrh pravidel, podle nichž by se mohly vytvořit nutné vnější formální podmínky pro vnitřní transformaci, aniž zde budeme o ní pojednávat.

Na nutnosti demokratizace a liberalizace našeho školství se shoduje většina učitelů, školských pracovníků i veřejnosti. Avšak teprve popsání mechanismů a postupů této demokratizace a liberalizace ukáže odlišnosti a různosti pojetí. Proto chceme svým návrhem „Zásad realizace svobody vzdělávání v české škole" vyvolat v diskusi o školství novou dimenzi, poskytnout nový impuls.“

Jestliže se podíváme na obsah studie, najdeme tam body, které nebyly dořešeny a zůstaly problémem dodnes. Jistě je poznáte.

Důvod, cíl a postup transformace

– Proč je třeba změnit náš vzdělávací systém?
– Jak by měl vypadat budoucí vzdělávací systém? (v co se má postupně proměňovat systém stávající?)
– Jak provést změnu vzdělávacího systému?

Liberalizace vzdělávání

– Právo založit školu
– Právo školy zvolit si svůj projekt
– Standardy
– Autonomie školy a učitele
– Snížení selektivnosti systému
– Individualizace výuky
– Prostupnost školského systému
– Hodnocení
– Nová koncepce maturity
– Právo na vzdělávání mimo školský systém

Demokratizace vzdělávání

– Rovné šance v přístupu ke vzdělání
– Integrace dětí s handicapy
– Řízení
– Školní inspekce
– Školní rady
– Žákovská samospráva
– Podpůrné a servisní systémy

V kapitolce Jak provést změnu vzdělávacího systému NEMES uvádí:

„Naše cesta nemůže vést přes celoplošnou jednotnou reformu. Rovněž nemůžeme jít cestou pouze dílčích vylepšování stávajícího systému.

Podstatná, systémová transformace současného centralistického, normativního a selektivního školství na školství demokratické, humanistické, liberální (a tedy pluralitní a diverzifikované) musí být tedy procesem postupným, s důrazem na vnitřní transformaci. Strukturální a legislativní rámec by měl otevřít prostor pro tuto vnitřní transformaci, měl by ji umožňovat a zabezpečovat. Podle okolností a podmínek by měly v době přerodu našeho školského systému existovat vedle sebe prvky staré i nové (strukturální, organizační, obsahové ap.), aby se ty osvědčené mohly rozvíjet a nefunkční přirozeně zanikat.

Znamená to zrušit dosavadní závaznou jednotnou organizační strukturu školství a nahradit ji např. pouze délkou povinného vzdělávání a definováním jednotlivých stupňů vzdělání. Tím se umožní tvorba nových organizačních a obsahových forem a jejich rovnoprávnost se stávající strukturou…

…V našem navrhovaném pojetí jde tedy o transformaci zdola a její průběh lze charakterizovat jako vznik ohnisek transformace (jednotliví učitelé, celé školy), jejich postupné šíření i propojování.

Jsme si vědomi, že každá změna vyvolává určitý strach, nejistotu a obranné postoje. Lze očekávat, že se budou opakovaně vyskytovat obavy např. z nejednotnosti, z nepřítomnosti centrálních podrobných norem a pokynů, z převzetí odpovědnosti školy za kvalitu poskytovaného vzdělávání apod. Za nejúčinnější postup v tomto případě považujeme následování pozitivních příkladů, jimž se dá zejména v masových sdělovacích prostředcích cíleně velký prostor.

Otevření prostoru a jeho legislativní zajištění je velmi urgentní a je základní podmínkou vnitřní transformace. Stabilizace učitelstva jako profesní skupiny není totiž pouze záležitostí platovou (finanční), ale záleží také na tom, jaké jsou učitelům vytvořeny podmínky k tvořivé pedagogické práci.“

Což jsme si za uplynulá léta dostatečně ověřili.

Zdroj: Dokument NEMES Zásady realizace svobody ve vzdělávání v české škole. Pokračování studie „Svoboda ve vzdělávání a česká škola“ publikované v srpnu 1991. Zpracovaly Hana Hudcová a Jana Nováčková – srpen 1993.

Celý text dokumentu si můžete přečíst ZDE.


Další díly seriálu najdete ZDE.




__________________

(1) Z parlamentu. UN, roč. 96, č. 8, 23. 2. 1993, s. 1.
(2) Náročnost školních osnov se sníží. MF Dnes, 15. 2. 1993, s. 7
(3) Řád je řád. Reflex, roč. 4, č. 18, 26. 4. 1993, s. 38.
(4) Zápis 8. schůze PSP, 20. 4. 1993. http://www.psp.cz/eknih/1993ps/stenprot/008schuz/s008004.htm
(5) Poslanci znovu odmítli záměry ministerstva školství. Respekt, č. 16, 26. 4. – 2. 5. 1993, s. 3.
(6) Promarněná školská příležitost. MF Dnes, 22. 4. 1993, s. 6.
(7) O shodách a neshodách. UN, roč. 96, č. 24, 15. 6. 1993, s. 1-2.