Témata z Linky bezpečí

pondělí 29. července 2013 · 0 komentářů

Linka bezpečí: 116 111 je v provozu 24 hodin denně, je dostupná z celé ČR zdarma jak z pevné linky, tak i z mobilních telefonů a ctí zásadu anonymity klienta. Linka bezpečí pomáhá dětem a dospívajícím řešit těžké životní situace. Slouží především těm, kteří si nevědí rady se svými problémy, cítí se ohroženi, osamělí, zrazení, zmatení a z nejrůznějších důvodů se nechtějí nebo nemohou svěřit někomu ze svého okolí.

Zdroj: Pohledem – bulletin Sdružení Linka bezpečí – červen 2013


Jaká aktuální témata jsme na Lince řešili v roce 2012? Za rok 2012 jsme na Lince bezpečí přijali 238 tisíc dovolání, z nichž si v polovině případů volající potřeboval vyzkoušet, jak to na lince chodí – kdo mluví na druhé straně. Takovéto dovolání označujeme jako testovací hovory a bereme je jako něco, co patří jak k Lince bezpečí (jakožto službě, která je zdarma a která je pro děti a dospívající), tak k věku našich klientů a klientek a vlastně obecně k lidskému životu (zkoušet si věci, hrát si na něco, co není).

Když se podíváme na běžný den na lince, tak zjistíme, že nám denně zazvoní telefon 653krát, což je zhruba 27 dovolání za hodinu neboli každé dvě minuty jedno. Denně se 15 volajících potřebuje věnovat rodinným vztahům (jako jsou hádky mezi rodiči, rozvod rodičů či to, že se rodiče o děti příliš nezajímají) a tomu, jak by to mohli udělat, aby se situace doma uklidnila či aby se jim rodiče věnovali více než dosud. Osm hovorů se týká různých druhů zneužívání a týrání doma. Jedná se jak o zanedbávání povinné péče, která dosahuje už takové míry, že nelze mluvit o tom, že se dětem rodiče nevěnují méně, než by samy děti chtěly. Do těchto osmi dovolání se počítá i fyzické a psychické týrání, napadání, mlácení, vyhrožování, nadávání, opakování toho, že rodiče nejsou rádi, že se dítě vůbec narodilo. Osmnáct dětí a dospívajících volá s tím, že se ve svém vlastním partnerském vztahu dostali do nějaké komplikované situace, že se jim vztah rozpadl, nebo že se problematizují jinak fungující vztahy s kamarády.


Šikana

Šest dětí denně volá na Linku kvůli šikaně ve škole. Volají jak s tím, že se s nimi ve škole přestávají bavit ostatní spolužáci (což můžeme vidět jako první stádium šikany z pěti obvykle popisovaných), že je různě napadají, bijí je, berou jim svačiny a peníze, proto mají strach chodit do školy. Společně s klienty a klientkami se pak snažíme nejen hledat plán, jak se ochránit teď a jak minimalizovat napadání agresorů, ale zaměřujeme se také na to, na koho z dospělých se ve škole, nebo ve svém okolí mohou obrátit o pomoc, aby do situace zasáhl. Nemůžeme a ani nechceme vyprávět konkrétní příběhy volajících na Linku bezpečí, protože důvěrnost toho, co nám řeknou, je pro nás velmi důležitá, ale z knih, které se šikaně věnují, se můžeme dočíst, jak může neřešená šikana končit. Jedním z takových alarmujících příběhů, který je čerpán z knihy Dr. Koláře, je příběh oběti, kterou agresoři pověsili a čekali, dokud neupadne do bezvědomí, kdy jí znovu odřízli, aby neumřela. O problematice šikany na Lince bezpečí potřebuje mluvit zhruba tak stejné procento dívek jako chlapců.

Zdůrazňujeme to proto, že se na Linku bezpečí obvykle obracejí spíše dívky (70 %). Není to ale nejspíše tím, že by dívky zažívaly více trápení než chlapci, spíše jim genderová socializace více umožňuje trápení sdílet s ostatními, kdežto chlapci se často musí ještě popasovat s tím, že „správný kluci přece nebrečej, nefňukaj a nestěžujou si“.


Sebevražedné tendence

Dalších šest dětí a dospívajících trápí posmívání kamarádů, tedy lidí, se kterými měli dobrý vztah, ale v současné chvíli se zrovna komplikuje. Tři volající denně potřebují mluvit o tom, že se buď jim, anebo jejich blízkým děje něco tak těžkého, že uvažují o sebevraždě. Případně volají již v započatém sebevražedném pokusu, což znamená, že třeba již požili nějaké léky či cítí tak velkou tenzi, že se chtějí pořezat nebo skočit pod vlak. To znamená, že každých 8 hodin (průměrně) se v České republice najde někdo, kdo nejenže přemýšlí o tom, že by jako východisko ze svízelné situace volil sebevraždu, ale ještě zavolá na Linku bezpečí. Ve většině případů se podaří klienta stabilizovat a směřovat ho na další služby, někdy je ovšem nutné, po vzájemné domluvě s klientem, zjistit, kde klient je a požádat buď Policii České republiky, nebo Rychlou záchrannou službu o spolupráci.

Navíc v posledních letech vidíme stoupající počet hovorů, které se týkají oblasti sexuality, a to konkrétně dotazů ohledně pohlavního styku, těhotenství a bezpečného pohlavního života. Běžný den na Lince bezpečí je tedy poměrně různorodý co do potíží, se kterými se děti a dospívající na naši službu obracejí.

Na závěr ještě dodáme, že se na nás klienti a klientky mohou obracet i prostřednictvím e-mailů (pomoc@linkabezpeci.cz) a chatu, na který je možné se dostat přes naše webové stránky www.linkabezpeci.cz.

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger