Lenka Martinková: Známky u nás nepotřebujeme

pondělí 27. září 2010 · 1 komentářů

Když člověk slyší u termínu základní škola přívlastek soukromá, už jaksi automaticky čeká moderní budovu, interaktivní tabule, počítače, zvýšenou dotaci hodin angličtiny… A školné. Až na to, že zdejší děti platí 800 korun měsíčně, je Adélka docela jiná. Venkovské stavení, na dvoře hlídá pes, v zahradě bečí ovce a na zápraží se vyhřívají dvě koťata. Den naší návštěvy byl zalitý sluncem a paní učitelka přinesla dětem mísu třešní – nemohlo se nám tu nelíbit.


Zdroj: Lidové noviny, příloha Akademie 7. 9. 2010


Mašovická malotřídka Adélka dává každému ze svých třiceti žáků tolik času, kolik potřebuje

…V Adélce je ledasco tak trochu jinak. Tak třeba počet dětí. Na všech devět stupňů jich sem chodí dohromady nejvýše třicet – obyčejných, velmi nadaných i lehce problémových, které škola integruje. Každý den ráno zaparkuje před školou malý transit, kterým si ředitel Halík sváží část dětí do školy sám. Další díl posbírají ostatní pedagogové, kterých je tu celkem šest: čtyři učitelé, jeden asistent a jedna vychovatelka. Zbytek svépomocí dovezou rodiče.

…„Každé dítě má svůj studijní průkaz, podle kterého pracuje. Na začátku školního roku si společně s učiteli stanoví cíl, počet bodů, který by chtělo a mělo dosáhnout, a této osnovy se drží. Takže – když se jim třeba občas nechce něco dělat, stejně pořád vědí, že průkazka je tlačí,“ popisuje ředitel. Body za diktáty, znalost slovních druhů, společnou i samostatnou práci v hodině a k tomu individuálně nastavený strop umožňují každé dítě hodnotit zvlášť, podle jeho schopností a možností, a vyhnout se tak nežádoucímu srovnávání.

Pro rychlejší má učitel vždy připraveny další úkoly, ti pomalejší se drží svého tempa a nejsou nijak stresováni. I proto třeba každé dítě píše v pracovním sešitě zrovna na jiné stránce. A když se během roku ukáže, že školák je šikovnější, než předpokládal, nebo mu naopak nějaká látka působí větší potíže, není problém, aby učitel potřebnou „laťku“ ve studijním průkazu snížil nebo naopak zvýšil.
„My ty děti známe, víme, jaké jsou, víme, co je chceme naučit, co si na to musíme připravit. Známky nepotřebujeme. Nepotřebovali bychom ani průkazky, ale pro děti jsou dobré, dávají jim jistý řád a jasnou informaci,“ vysvětluje ředitel.“

Celý článek si můžete přečíst ZDE.