Martina Háchová: Proč nám chybí respekt?

Autorita, úcta, pokora a respekt – slova to jsou pěkná a slýcháme je často. Jenom je jaksi stále méně spatřujeme zhmotněné v reálném světě. Nějak čím dál tím víc zůstávají pouze na papíře.


„Tam, kde chybí autorita, se společenství rozpadá a nastává chaos,“ říká filozofka a politoložka Hannah Arendt.

Etologové, zabývající se chováním zvířat, zjistili, že bez autority se rozpadají dokonce i skupiny zvířat. Společnost bez autority zkrátka není myslitelná. Ať se nám to líbí nebo ne. Vinit mladou generaci z nedostatku úcty a respektu není tak docela spravedlivé. Jak k ní má přijít, když se s ní téměř nesetkává?


Má ještě někdo autoritu?

Autorita je buď přirozená – tu má určitý člověk v nějaké skupině (například v rodině), protože má jistou vážnost a jeho rozhodnutí ostatní respektují a následují dobrovolně, nebo formální – tu má člověk, jenž byl určený jako vedoucí, a z toho titulu také rozhoduje, zadává úkoly a určuje pravidla.

Zatímco přirozená autorita vzniká spontánně, protože někdo se zkrátka ukáže být charakterním a schopným vůdcem hodným následování, formální autorita je společenské postavení a máme určitou povinnost ji respektovat. „Želbohu stále častěji udělujeme formální autoritu bez ohledu na reálné lidské kvality a odborné znalosti,“ říká Petr Růžička, senior kouč, lektor a terapeut, který se věnuje rozvoji lídrů.


Jak se do lesa volá

Ochota poslouchat pomalu, ale jistě mizí, autority se vytrácejí. „To, že je v současné společnosti zpochybňována autorita, souvisí mimo jiné i se sílícím důrazem na individualismus s jeho ideálem rovnosti. To vede především k boření formálních autorit,“ říká Růžička.

„Vezměte si třeba povolání učitele. To má podle výzkumů vysokou prestiž, lépe si vedou už jen lékař, vědec a zdravotní sestra. Přesto si učitel získává a udržuje autoritu obtížně. Jeho formální autorita je totiž malá, není společností ekonomicky adekvátně ohodnocen a stále více přichází i o formální »moc«, kterou kdysi míval. Proto si musí mnohem více budovat neformální autoritu, což ale není vůbec jednoduché.“

Hodně se diskutuje o tom, jestli dnešní děti vůbec lze úctě a respektu naučit. Většina psychologů tvrdí, že to jde. Musejí mít ovšem dobré příklady. A smutnou pravdou bohužel je, že lidí hodných následování povážlivě ubývá…


…Každý to neumí

Obecnými schopnostmi spojovanými s přirozenou autoritou je podle doktora Růžičky především umění nadchnout a motivovat. K tomu je ovšem třeba, aby takový člověk byl empatický, uměl naslouchat a dokázal uplatňovat emoční a sociální inteligenci.

Respekt a důvěru si člověk s přirozenou autoritou získává tím, že respektuje ostatní a důvěřuje jim. Umí dávat i přijímat. To je ona tak často skloňovaná zpětná vazba. Člověk s přirozenou autoritou musí také umět jasně a stručně formulovat svá sdělení – dokonce si průběžně ověřuje, zda všichni jeho slova správně chápou. A kromě toho má v souladu verbální i neverbální komunikaci.

Celý text si můžete přečíst ZDE.