Ivan Smolka: O našich studentech nám státní maturita neřekla nic

pondělí 7. listopadu 2011 · 0 komentářů

Příspěvek ze zářijového kulatého stolu SKAV a EDUin „Co nám řekla státní maturita o studentech?“.


1) O našich studentech nám státní maturita neřekla nic. Protože v době, kdy jsme výsledky dostali, už nebyli našimi studenty. A nemůžeme tedy s nimi už nijak pracovat, abychom jim pomohli ke zlepšení.

To považuji za první velký problém státní maturity. Že není zpětnou vazbou pro studenty, a je jen velmi omezenou zpětnou vazbou pro učitele a školy. Že studentovi samotnému – který je přeci tím, o koho v procesu vzdělávání jde – vůbec neposlouží.

A že poslouží následným studentům, aby se jejich učitelé zlepšovali? Jen velmi málo. Každý student je přeci jiný, vychází z jiných podmínek, má jiné předpoklady a potřeby, řadu faktorů nemůže učitel ani škola nijak ovlivnit. Učení je individuální záležitost, se studenty něco vytváříme, je to proces, na kterém pracuje vždy konkrétní učitel s konkrétním studentem, tady nestačí jen něco mechanicky aplikovat z minulých zkušeností.

(Jen malý příklad užitečné zpětné vazby od nejmenované soukromé testovací společnosti – ve 2. ročníku jsme provedli test čtenářské gramotnosti, ve výsledcích jsme obdrželi odpověď každého studenta na každou otázku – s tím může pracovat učitel i student sám.)

Komu tedy výsledky státní maturity slouží? – MŠMT a krajským úřadům. Aby mohly sestavovat žebříčky škol a mít jednoduchý nástroj k řízení, aby mohly z jediné informace (bez posuzování souvislostí) vyvozovat dalekosáhlé důsledky.

2) Dostali jsme informaci o výsledcích našich bývalých studentů, která je však jen jedním druhem zpětné vazby. O tom, jak jsme pracovali v určitém úzkém výseku naší činnosti (bez zohlednění výchozích podmínek). Ale o kvalitě naší školy nám to mnoho neřeklo.

Cílů vzdělávání je mnohem více a úkoly střední školy jsou daleko širší (a i důležitější) než naučit studenty splnit požadavky jednoho typu testu či zkoušení.

Pokud však bude výsledkům státní maturity přisuzována taková důležitost jako dnes, pokud nebude neustále zdůrazňováno, že je to jen prověření omezeného výseku znalostí studentů, a ne měřítko kvality školy, povede to k tomu, že se výuka zaměří na splnění testů, nikoliv na splnění cílů vzdělání.

3) Klíčovou otázkou dneška se stává motivace ke vzdělávání. Klasická česká metoda cukru a biče, odměn a trestů už moc nefunguje. Zvyšují se kázeňské problémy, a to i na gymnaziích. Budoucnost má jen individuální přístup a vzbuzení zájmu o poznávání. Motivace koncovým strašákem státní maturity a pojetí maturity jako represivního nástroje je špatně.

4) Upřednostňování zpětné vazby typu státní maturity povede k dalšímu preferování encyklopedických znalostí před vytvářením kritického a kreativního myšlení. Co to znamená pro úroveň vzdělanosti a budoucí konkurenceschopnost ČR, je dost jasné.

Je to v podstatě obrácení směru. Po revoluci tu nesměle začala reforma školství, vedoucí k vytváření schopností a dovedností, ne jen znalostí. A než se mohly její výsledky začít projevovat, než mohli učitelé pochopit, co je potřeba pro vzdělávání v 21. století, vše se mění a nabrali jsme směr zpět ke stylu století devatenáctého, k výcviku místo rozvoje studenta.


Co říci závěrem?

Státní maturita v současné podobě si klade spoustu cílů, které nemůže plnit, a na jejichž plnění existují daleko efektivnější nástroje:

a) Pro studenty, pro učitele i pro školy jsou daleko užitečnější a potřebnější průběžné testy a jiné druhy zpětných vazeb v průběhu docházky do školy. Pak se s tím dá efektivně pracovat, taková zpětná vazba má pro proces vzdělávání opravdu smysl. Pokud by na toto byly věnovány finanční prostředky, které teď spolkne státní maturita, vedlo by to ke skutečnému zvýšení úrovně vzdělávání.

b) Data o vývoji a potřebách vzdělávacího systému pro MŠMT a kraje je daleko efektivnější, levnější a přesnější získávat různými typy výběrových šetření. Na to není státní maturita potřeba.

c) Pokud chce stát zaručit dosažení minimálních potřebných znalostí absolventa střední školy, mohlo probíhat zhruba stejně jako u současných státních jazykových zkoušek. Student by měl možnost složit státní zkoušku z požadovaných předmětů kdykoliv v průběhu studia, mohl by ji dělat i opakovaně, a její složení by bylo podmínkou připuštění k maturitě, která by zůstala v režii konkrétní školy. Složení státní zkoušky z určitého předmětu by mohlo být i vstupenkou na vysoké školy.