Tomáš Bouda: Přenesené kompetence jsou obtížně vykonavatelné

pondělí 17. června 2013 · 0 komentářů

Několik poznámek k otázce č.1 kulatého stolu MŠMT „Kvalitní řízení vzdělávacího systému“: Jaké jsou základní a kritické nedostatky v současném způsobu řízení vzdělávacího systému?

Závažným a obtížně napravitelným nedostatkem je rozdělení kompetencí pro řízení školství reformou veřejné správy. Jde o chybně aplikovaný princip subsidiarity, jehož podstatou je přenesení kompetencí na nejnižší samosprávnou úroveň, na které je možné tuto odpovědnost standardně vykonávat. Politikové jednak vnímali pouze první část podstaty uvedeného principu, jednak upřednostňovali regionální, místní a osobní zájmy nad zájmem o vytvoření kvalitní veřejné správy. Už tak rozdrobená subnacionální samosprávná úroveň byla ještě zvýrazněna. Tak vzniklo 14 krajů, jejichž malost předznamenala nepříliš významné kompetence i jejich obtížnou vykonavatelnost, tak všechny obce získaly pravomoc jmenovat ředitele obecních škol a školských zařízení, finančně je odměňovat a tím de facto vést.

Rozdrobenost obcí (v Evropě srovnatelně pouze ve Francii) je závažnějším problémem. Jestliže podmínky k nějakému sledování a vyhodnocování řízení kvality vzdělávání – odbor školství i s odborníky na edukaci, nejen ekonomy, politická a věcná diskuse – mají až města střední velikosti, pak logicky převážná většina ředitelů je odměňována za řízení podpůrných funkcí provozních a administrativních, nikoliv za řízení funkce edukační.

Současný akcent vzdělávací politiky ČR na řízení kvality vzdělávání by se tedy měl opírat o standardní výkon samosprávných kompetencí nebo o posilování kompetencí státních. Lze očekávat přirozenou a dostatečně rychlou integraci samospráv na lokální úrovni – tento vývoj dlouhodobě probíhá v řadě vyspělých států a postupně dochází k dvoustupňové kompetenční struktuře bez krajské (regionální) úrovně – viz např. Skotsko, Finsko. Bez složitých politologických rozborů lze konstatovat, že k tomuto vývoji v blízké době v ČR docházet nebude. Bude vůle posilovat stát, např. změnou přenesených kompetencí na obcích s rozšířenou působností (i těch vzniklo 205 místo plánovaných 179 a jejich současné kompetence v přenesené působnosti jsou mizivé a nahraditelné)? I když vím, že řada starostů by tento vývoj uvítala a zrušení odvětvového řízení školství dosud nepovažuje za správný politický akt, lze v současnosti recentralizaci těžko očekávat.

Pak zbývá, aby decentralizovaný stát dobře zvládal své role a nástroje – vhodná míra přesných a alespoň střednědobých regulativů (legislativa, cíle, standardy), relativní dostatek financí s transparentním a motivačním systémem rozdělování a také iniciace podpůrných mechanizmů – poradenství, vzdělávání, outcorsing.

Tomáš Bouda, ředitel Centra dalšího vzdělávání PdF OU, po konzultaci s kolegy s Krajského zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků Nový Jičín

Záznam o kulatém stole si můžete přečíst ZDE.