Veronika Trnková: Třídní klima a školní klima – recenze

sobota 15. června 2013 · 0 komentářů

Předkládaný text Třídní klima a školní klima se do podvědomí široké veřejnosti dostal v roce 2010. Autorem knihy je Robert Čapek, vysokoškolský učitel na Univerzitě v Hradci Králové.


Čapek, Robert: Třídní klima a školní klima. 1. vyd. Praha, Grada 2010, 328 s., ISBN 978-80-247-2742-4.

Na českém i zahraničním knižním trhu nalezneme mnoho publikací o klimatu školy, resp. třídy. Kniha Třídní klima a školní klima je však charakteristická novým pojetím zpracování, jehož cílem je praktická využitelnost. Domníváme se, že by se posuzovaný text mohl svým charakterem stát studnicí cenných informací a souborem praktických rad pro učitele základních a středních škol.

Recenzovaný text shrnuje odborné poznatky o klimatu třídy, popisuje nejen kategorie klimatu, ale také možnosti jejich zlepšování a aktivního působení na ně, uvádí různé projekty jako příklady zkvalitňování školního klimatu i možnosti posilování klimatu ve třídě. Kniha dále předkládá nástroje na měření klimatu spolu s metodami hodnocení a analyzování. Opomenuty nejsou výsledky starších i nejnovějších šetření. To je navíc doplněné řadou příkladů z praxe.

Publikace je členěna do sedmi kapitol, které jsou logicky řazeny. Každá z jednotlivých částí je přehledně rozdělena do několika dílčích podkapitol. Podkapitoly specifikují danou kapitolu. Čtenáři zajisté ocení přehledné shrnutí jednotlivých kapitol na samotném začátku. Knihu doplňuje úvodní i závěrečné slovo autora, jmenný rejstřík, seznam příloh a zdrojové literatury.

V první kapitole se čtenáři stručně seznámí s autorem a důvodem napsání knihy. Autor zde poukazuje na problematiku propojení praxe s teorií, zamýšlí se nad množstvím pedagogických výzkumů, které nemají praktický dopad pro učitele základních a středních škol a vyvozuje závěry o „propasti“ mezi pedagogickou vědou a pedagogy.

Druhá kapitola je věnována třídnímu klimatu. Autor se zamýšlí nad učitelem, žákem i rodičem jako spolutvůrcem třídního klimatu. Popisuje vyučovací metody a edukační aktivity, zabývá se jejich vlivem na klima třídy. Za nezbytnou složku pozitivního klimatu třídy označuje jednak živou a nejednostrannou komunikaci ve třídě, zároveň i hodnocení žáků. Autor neopomenul význam vztahů mezi žáky ve třídě navzájem.

Ve třetí kapitole tvůrce knihy odpovídá na otázku „Jak měřit klima ve třídě?“, vysvětluje pojem pedagogický romantismus, konfrontuje kvantitativní a kvalitativní metody, pozorování a rozhovor, přehledně odkrývá možnosti využitelnosti standardizovaných dotazníků o klimatu třídy, opomenuty nejsou ani výsledky klimatických šetření.

Čtvrtá kapitola pojednává o klimatu školy. Autor vysvětluje rozdíl mezi klimatem školy a kulturou školy, věnuje se rolím ředitele, žáka a rodiče. Prezentuje ukázky vybraných tuzemských šetření o klimatu školy určené pro žáky, studenty i rodiče. Odtajňuje výsledky klimatu školy na základních školách, gymnáziích i vysokých školách. Přitom některé výsledky výzkumu na českých školách konfrontuje s analýzami výzkumů získaných v zahraničí. V kapitole se rovněž dočítáme o konceptech a významu Zdravé školy, Efektivní školy, Dobré školy a Spokojené školy. Důvodem zařazení těchto podkapitol je slovy autora „…možnost většího množství nástrojů na měření.“ (s. 320).

V páté kapitole čtenáři naleznou odpovědi na otázku „Jak měřit klima ve škole?“. Autor představuje využití SWOT analýzy, předkládá návod na tvorbu vlastního klimatického nástroje, seznamuje s výsledky klimatického zjištění J. Laška a J. Mareše, Pražské skupiny školských etnologů, H. Grecmanové i s výsledky autora samotného, upozorňuje na klimatické mantinely, které pramení zejména v subjektivní a individuální charakteristice respondentů. V závěru této kapitoly autor rekapituluje možnosti kvalitativního či kvantitativního výzkumu a upozorňuje na výhody a nevýhody nejčastějších variant v rámci zkoumání klimatu školy.

V šesté kapitole je velmi stručně zmíněný plán na evaluaci školy, v níž autor upozorňuje na zákonnou povinnost školy věnovat se evaluaci a vybízí čtenáře k výzkumu klimatu tříd a škol.

Sedmá kapitola představuje závěrečné slovo autora, v němž autor stručně uzavírá publikaci výzvou k nutnosti vytvářet pozitivní klima ve všech třídách na všech školách.

Závěrem podotýkáme, že je publikace přehledně uspořádána, jednotlivé kapitoly na sebe systematicky navazují, teoretické poznatky jsou definovány jasně a stručně, poskytovány jsou srozumitelným jazykem a čtivou formou. Všechny teoretické informace jsou vysvětleny na reálných příkladech. V zá¬věru knihy nechybí přílohy, jmenný rejstřík a seznam použité literatury, který je pro zájemce cenným zdrojem dalších informací pro představovanou problematiku.

Textů, které tvoří v pedagogice skutečné přemostění mezi teorií a praxí, není příliš. Objevují se práce čistě odborné, analyzující klima třídy či klima školy v jejím širokém spektru, na druhé straně existují texty spíše praktického či metodického charakteru. Propojení obou rovin bývá spíše výjimkou. Autorovi recenzované publikace se však tuto mezeru na knižním trhu podařilo vyplnit.

Knihu vřele doporučujeme všem, kteří se o problematiku klimatu školy zajímají. Přikláníme se však k názoru, že je kniha určena spíše do rukou „výzkumníků – laiků“, nikoli pedagogickým odborníkům z akademických řad.

Mgr. Veronika Trnková

Základní škola Dr. Peška, Chrudim

Knihu si můžete objednat ZDE.