NEMES: DOKUMENTY 186. Jak podpořit inovativní školy?

pondělí 26. února 2018 · 0 komentářů

Roky 1997 a 1998 přinesly prohlubující se nespokojenost se stavem ve vzdělávání a velké vzepětí pedagogických iniciativ. Myšlenku „Center kvality“ v českém pojetí iniciovala skupina NEMES.

Výchozí situace byla popsána v tomto komentáři z roku 1997:


Z Komentáře k tezím projektu NEMES

„...Dosud nebylo dosaženo shody v tom, co lze považovat za kvalitní vzdělání. Veřejná diskuse na toto téma nebyla ani iniciována. V laické, ale i ve většině učitelské veřejnosti přetrvává představa kvality jako předání co největšího kvanta encyklopedických vědomostí.

Toto pojetí bylo ponecháno ve standardu pro ZŠ i v „inovovaném" vzdělávacím programu Základní škola, podle kterého pracuje většina škol. Frontální vyučování stále převládá, dokonce i na středních školách, které mají možnost akreditovat vlastní vzdělávací programy.

O změnu kvality se snaží pouze ojedinělé školy nebo dokonce jednotlivci, nemají však pro inovace legislativně zaručený prostor ani podporu.

Přitom existuje řada grantových studií, financovaných z peněz daňových poplatníků v řádu milionů, které navrhují řešení těchto otázek, ale s kterými MŠMT nepracuje a dokonce znemožňuje jejich zveřejňování.

Oficiální podpora učitelů schopných realizovat inovační projekty směřující k novým vzdělávacím strategiím neexistuje, naopak jsou tvořivým učitelům činěny překážky (viz případ slovního hodnocení, akreditace vzdělávacích programů, zrušení programu ExTra ap.).

Přesto takové snahy existují díky jednotlivým učitelům a pedagogickým iniciativám, motivovaným společenskou změnou po roce 1989, kterou chápali také jako šanci pro změny ve školství. V těchto školách je již prokazatelná změna v motivaci a aktivitě žáků, která je odrazem změny vnitřního klimatu, vztahů mezi učiteli a žáky...

Podmínky pro partnerskou kooperaci učitele a žáka nebyly dosud státem vytvořeny. Dlužno říci, že většina učitelů není na tuto změnu ani připravena, ani k ní ochotna.
Autonomizace nenutí vysoké školy kvalitativně měnit přípravu učitelů. Systém dalšího vzdělávání učitelů zanikl bez náhrady.

Zkušenosti z transformace školství v zahraničí potvrzují, že zásadní proměna školy nemůže být věcí jen jednorázových opatření, ale kontinuálního procesu. Bohužel stal se přesný opak – bez veřejné diskuse byla administrativně prosazena některá jednorázová opatření, avšak bez kontinuálních změn celého systému. Proto nemohou mít zřetelný a přesvědčivý úspěch.

Postup byl přesně opačný – několik vzájemně neprovázaných a nedotažených legislativních uvolnění bez konsensu celé společnosti o základních principech vzdělávací politiky. Dnes již můžeme sledovat, že se filosofie proměny skutečně diskredituje.
– Ústava ČR garantuje jak právo na vzdělání, tak právo na volbu vzdělávací cesty, ale současný stav transformace to umožňuje jen částečně.
– Normativní financování bylo sice zavedeno, ale vzhledem k nerespektování propadu populačního vývoje přineslo také mnoho negativních důsledků.
– Autonomie škol je pouze částečná, v pedagogických i finančních otázkách je silně byrokraticky omezována.
– Kurikulární reforma teprve startuje, realizována byla opět jen dílčí opatření shora bez jakéhokoli konsensu byť jen v obci pedagogické: standard pro ZŠ, do konce roku 1996 pouze dva oficiální vzdělávací programy.
– Školy jako vzdělávací centra se profilují jen ojediněle díky soukromé aktivitě svých ředitelů, ačkoli by to bylo i ekonomické.

Skutečný současný prostor pro transformaci vzdělávacího systému je tento:

Centrum (MŠMT) – pouze nařizuje, bazíruje na loajalitě svých úředníků, spolupráci s iniciativami slovně proklamuje, ale prakticky odmítá. Podmínky zhoršuje kontraproduktivními kroky, podpůrné systémy nebuduje, společenský konsensus nevytváří ani neiniciuje, kontrolovatelnost a transparentnost se spíše zhoršuje (viz agregované normativy, zmaření koncepce ČŠI ap.).

Pedagogická obec – stále rozdrobenou iniciativu nese přes šířící se defétismus velmi malé procento tvůrčích lidí, k proměně učitelské profese většinu učitelů nikdo a nic nemotivuje.

Veřejnost – životní podmínky rodin neumožňují většině využívat ani těch možností, které byly dány novelou zákona (rady škol). Rodiče rychle zareagovali na možnost volby středních škol, jsou ochotni dát na vzdělání svých dětí peníze. Úloha širší veřejnosti není zatím patrná, což dovoluje široké uplatnění jednostranných administrativních zásahů.

Parlamentní i vládní orgány význam vzdělání stále nedoceňují, politika rozvoje lidských zdrojů neexistuje. Ačkoli proběhly dvoje volby, otázky vzdělávání zůstaly ve formě předvolebních slibů. Žádný dokument o transformaci vzdělávání nebyl vládou přijat jako závazný dokument. vzdělávací politiky vlády ČR.

Občané podle výzkumů veřejného mínění sice chápou vzdělání jako hodnotu, jako životní investici, avšak podmínky pro to kontinuálními změnami vzdělávacího systému vytvářeny nejsou.

Vývoj situace potvrzuje, že nároky na jednotlivce se skutečně zvyšují. Velká část lidí v tomto státě nevyužila uvolnění poměrů, není ochotna převzít za sebe zodpovědnost a stále spoléhá jen na paternalistický stát. Jsme svědky příklonu určité části společnosti k silným vůdcům a jednoduchým řešením (viz volba zástupců extrémistických stran). Pomalu zacelovaných děr v transformované ekonomice nejrychleji využili ke svému obohacení podvodníci a nositelé „šedé ekonomiky".

5. 2. 1997

To vše je kromě dědictví minulosti a dalších příčin také důsledkem nedostatečné transformace našeho školství, která i nadále umožňuje reprodukci občanů tohoto typu.

Nedostane-li se vzdělávání co nejdříve do centra pozornosti, budou promarněny v současnosti ještě existující předpoklady pro vznik občanské společnosti, proklamované koaličními stranami.

Zdroj: dokument NEMES, archiv autorky

V následujícím období se členové NEMES soustředili na tvorbu dokumentu „Je naše škola připravena na 21. století?“. Vyjímáme úryvek z části Co dělat? vztahující se k dnešnímu tématu. Mám pocit, že neztratil aktuálnost:


„…Co může dělat hned a bez nákladů školská správa

I v situaci, kdy se teprve bude zpracovávat koncepce a připravovat nový zákon a kdy nejsou k dispozici dostatečné prostředky, je třeba odstranit dosavadní hlavní překážky – nedostatek komunikace, vzájemnou nedůvěru, lhostejnost a apatii, znovu vytvořit klima pro inovace a nastartovat nové období kooperace směřující k dosažení společných cílů. K tomu by mohly napomoci tyto kroky:

– Systém dvou rychlostí: umožnit různou rychlost inovací a různý stupeň autonomie – aby ti, kdo jsou schopni, měli větší prostor pro vlastní iniciativní činnost, dostatek podpory pro šíření inovací a navazování kontaktů. Ostatní by se na ně postupně napojovali v míře, v níž by toho byli schopni.

– Vytváření vzorů: systematická podpora několika inovačních center vznikajících dole, která by se stala vzorem pro ostatní a pomáhala vzbuzovat zájem širší veřejnosti, politiků a médií.

– Vytváření konsensu: postupné tříbení názorů cestou zveřejňování materiálů (resortní výzkum, mezinárodní programy, příprava na vstup do EU) a zkušeností z inovačních center; znovuotevření diskuse, které by vedlo k určité názorové shodě a k vytváření koncepce.

Předpokladem pro tento postup je jasný dlouhodobý záměr, schopnost udržet si přehled a vůle k systematické spolupráci na základě rovnoprávného partnerství, aby se ti, kdo jsou inovací schopni, neocitali v rostoucí izolaci.

Podmínky pro současný projekt jsou obtížnější, neboť tvořivá síla a osobní nasazení, jaké projevili členové iniciativních skupin a jednotlivci po roce 1989, byly promrhány, a těžko se je podaří v podobném rozsahu obnovit. Obtížnější jsou i proto, že tradiční systém – přechodně otřesený očekáváním zásadní změny – nabral znovu dech, a pokud projevované snahy o transformaci nejsou podporovány ani z centra ani na místní úrovni ve školách, znovu se celoplošně prosazuje.

Pokud však společnost vytvoří podmínky pro transformaci školy jako instituce poskytující vzdělávání i výchovu odpovídající současným a budoucím potřebám, stane se škola nejdůležitější společenskou institucí i z hlediska investic, jejichž míra zajistí budoucí prosperitu a svobodu (národní) společnosti.

Škola je nejúčinnějším nástrojem pro přípravu dobré budoucnosti, dokonce pro samo přežití za stálých a hlubokých změn společenských i ekonomických podmínek. Současně je škola jednou z mála univerzálních institucí, které posilují stabilitu, soudržnost a kontinuitu společnosti, předávají její paměť a tradici. Musí ale být zaměřena na kvalitu jedince, na jeho tvořivost a iniciativu a současně na utváření osobnosti vědomé řádu, který ji přesahuje. Na dvě základní hodnoty – na svobodu i zodpovědnost...“

Zdroj: Je naše škola připravena na 21. století? (Dokument NEMES ´97). Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, roč. 5, 1997/1998, říjen 1997, č. 2, str. 4–5. ISSN 1210-6313

Začátkem roku 1998 se v analýze SWOT českého vzdělávacího systému mezi šancemi objevila myšlenka: „Podaří se vytvořit modelová centra „nové školy“, která budou koncentrovat lokální iniciativy, jako pozitivní příklad k následování začnou ovlivňovat postoj veřejnosti a budou sloužit výchově učitelů.“

Skupina NEMES se promýšlení systému „center excelence“ věnovala několik let. První představa vytvořená ve výboru vypadala takto:



Centra kvality

Cíle:
– místo pro vzorovou (modelovou) výuku (pro hospitace)
– vytvořit prostor pro ty, kteří dělají víc než povinnost
– základní síť pro inovace (nettworking)

Mechanismus:
1) humus – „Roupcův pokyn“ (svoboda: co není zakázáno, je dovoleno)
2) čekatel: kdo splní předepsané podmínky a vypracuje projekt, metodické vedení – na omezenou dobu, využití Zákoníku práce – zlegalizovat personální obměnu (přesun při reorganizaci)
3) přiznání statutu – jiný režim:
– škola je si sama – pouze kvalitně učí (replika – visačka kvality, inspirovanec, školenec)
– laboratoř – vyvíjí něco z vlastní nebo cizí iniciativy
– učí jiné – ovlivňuje, infikuje

Jednotlivci: školení v některém centru, možnost prestižní zkoušky, spolupráce s fakultou nebo jinou školou (centrem)

Řízení a úloha ministerstva:

Zajištění garancí za Program podpory kvality vzdělávání (I. etapa: základní školy) – jasně vymezené finance pro centra, školy i učitele v kapitole 333 státního rozpočtu – regionální školství.

Statut – legislativní štít:
– permanentní evaluace – možnost ztráty
– plnění definovaných nároků
– peníze za další služby (na objednávku nebo tržním způsobem, forma grantu) – metodické vedení čekatelů i jednotlivců, aktivity v přípravě učitelů, fakultní učitelé, školení ředitelů a učitelů
– zvláštní rozvrh (v úvazku hospitace, konzultace – suplenti)
– kontrola: transparentnost a otevřenost školy, právo pozvat si nezávislý expertní tým, peer review, systematická sebeevaluace
– realizace státní vzdělávací politiky formou veřejné zakázky (demokracie, drogy, tolerance)
– veřejně dostupná informace o projektu Centrum kvality: osvětlování – ředitelé půldenní, ostatní seminář

Podmínky:
– vynikající ředitel, za kterým stojí celá škola
– stejně smýšlející sbor (ať už si vychová, přivede nebo vymete) – vnitřní sjednocení
– vypracování komplexního projektu založeného na předchozí inovační zkušenosti
– podpora shora a obce
– rada školy
– sebeevaluace

Možná diskreditace:
– zaváděním shora, kvůli výhodám, na rozkaz
– napodobování vnějších ojedinělých (nesystémových) prvků
– nesplnění nezbytných podmínek
– úmyslné zneužití
– závist

Cesta školy:
– zájem a získání detailní informace
– přihláška s doložením plnění podmínek
– vypracování projektu – nárok na metodické vedení a výcvik
– po přijetí projektu získání nároku na zvláštní režim a statutu čekatele, patronát

Okamžité úkoly:
– prozkoumat předem potřeby a zkušenosti inovativních škol (humusu)
– vztah k nejširšímu referenčnímu rámci (podpora kvality vzdělávání)
– kvantitativní odhad
– předběžné projednání na MŠMT
– workshop(y)

Další náměty:
– školní psycholog
– odbor na ministerstvu nebo aspoň 1 pracovník v DVPP
– podpůrné programy (protistresové ap.)
– e-maily, síť

Zdroj: Dokument NEMES z 18. 7. 1998, archiv autorky.

Nyní byla podle zavedeného mechanismu v organizaci na řadě podrobná diskuse s členy skupiny. V Učitelských listech č. 2/1998–99 vyšla pozvánka:
„Výbor NEMES – Nezávislé mezioborové skupiny pro transformaci vzdělávání
zve své členy, přátele a příznivce změn ve vzdělávání
na dílnu
„jak podpořit inovativní školy?",
která se koná v sobotu 31. 10. 1998 od 9.30 do 15 hodin
v Zelené posluchárně (I. p. č. 141) Filosofické fakulty UK, Celetná 20, Praha 1.
Témata pro práci ve skupinách:
1. Vymezení kritérií pro posouzení kvalitní (transformované, transformující se) škol, a to zejména z hlediska inovací ve vyučování.
2. Navržení systému všestranné (legislativní, finanční, organizační) podpory inovativních škol.
3. Úloha inovativních škol ve vzdělávání učitelů.“


Vysvětlení cíle a smyslu návrhu „Center kvality“

K 1. září 1998 vstoupil v platnost metodický pokyn MŠMT k postupu při úpravě vzdělávacího procesu škol a školských zařízení, který byl uveřejněn v Učitelských novinách č. 32 z r. 1998. Jde o významný projev podpory škol, které se snaží o změnu organizace tradiční výuky. Lze říci, že dosavadní výsledky byly dosaženy navzdory současným podmínkám, než aby tyto podmínky byly živnou půdou pro rozvoj inovací. Byly dosahovány především iniciativou jednotlivců, z nichž mnozí jsou po devíti letech práce, která připomíná spíše boj než budování, značně vyčerpáni. Nyní se pro jejich snažení otvírá nový prostor.

NEMES z podnětu dr. Kozlíka přichází s návrhem na vytvoření nového systému, který by aktivně a účinně podporoval šíření kvalitních inovací ve vzdělávání a který má díky výše uvedenému pokynu značné šance na rozšíření v praxi. Fungování tohoto systému by mělo navazovat na dosavadní vývoj: v centru systému by měla být podpora škol, které již dosáhly změny. Tyto školy by měly být oficiálně uznanými ohnisky inovací jak ve smyslu důkazů efektivity těchto přístupů, tak ve smyslu zdrojů šíření informací i dovedností potřebných pro zavádění inovací (pracovně jsme je zatím nazvali „centra kvality“, užívá se též název „centra excelence“). Další součástí systému by měly být školy, které se na cestu inovací chtějí vydat.

Formou dílny NEMES chceme najít jako nosná kritéria, která by opravňovala k začlenění inovativních škol mezi centra kvality, tak organizační a finanční režim, který by jim umožňoval:
a) bez vnějšího ohrožení rozvíjet své inovace a získávat důkazy o jejich efektivitě,
b) šířit své zkušenosti, předávat informace a dovednosti potřebné pro realizaci inovací dalším učitelům i celým školám.

Témata pro práci ve skupinách:
1. Vymezení kritérií pro posouzení kvality (transformované, transformující se) školy, a to zejména z hlediska inovací ve vyučování.
2. Navržení systému všestranné (legislativní, finanční, organizační) podpory inovativních škol.
3. Úloha inovativních škol ve vzdělávání učitelů.

Výstupy dílen budou využity pro vypracování společného projektu NEMES, EFFE, PAU, AŘZŠ, Muzea Komenského a Učitelských listů, který bude publikován.
Velmi se těšíme na přispění vašeho duševního potenciálu.

Zdroj: Dokument NEMES, archiv autorky


Všimli jste si? Dobrovolnost, vznik návrhů zdola z iniciativy pedagogů z praxe, myšlenka umožnit více rychlostí při zapojování škol, vytváření modelů a sítě škol. Potřeba podpory ministerstva a vyjádření vůle státu, že takové změny jsou v zájmu budoucnosti dětí a mladých lidí. Nestalo se. To byl začátek dlouhého procesu, který bohužel nevedl nikam. Důsledky dnes sklízíme – fragmentaci systému, řešení pro své děti se ujímají rodiče (vzdělanější a zámožnější) a nabídek soukromé osoby a firmy. Ve společnosti se prohlubují příkopy...

Připravila Jana Hrubá



Další díly seriálu najdete ZDE.