Jana Poláchová Vašťatková: Získávání dat a informací při autoevaluaci

pátek 4. února 2011 · 0 komentářů

Další ukázka z 3. čísla bulletinu Na cestě ke kvalitě. Toto číslo bulletinu se zabývá přístupy ke zjišťování informací a k volbě evaluačních nástrojů, metod a technik.


…“S určitou mírou nadsázky se dá využívání metod při autoevaluaci přirovnat k situaci u lékaře: ten také musí různými způsoby zjišťovat a určit aktuální stav pacienta pro to, aby mohl doporučit postupy pro udržení či zlepšení jeho zdravotního stavu. A je zřejmé, že pro stanovení diagnózy mu zpravidla nemůže stačit prostý „pohled na pacienta“. I „běžný praktický lékař“ musí využít nejen své znalosti a zkušenosti, ale i sofistikovanější metody a mnohdy do zjišťování stavu zapojit i své kolegy, specializované pracovníky. Některé informace mu může přinést odběr a rozbor krve, jiné např. stetoskop, zátěžový test, elektrokardiografické vyšetření atd. Bez nich by patrně neurčil správnou medikaci a pacienta jen stěží podpořil na jeho cestě k uzdravení. Obdobně tomu tak je i při realizaci autoevaluace. I „běžný“ ředitel či učitel musí společně s kolegy mít nejprve určitou teoretickou představu o možnostech způsobu získání dat a informací při identifikaci aktuálního stavu. Některé metody by měl běžně zvládat sám, jiné ve spolupráci s dalšími učiteli ze své školy a při využívání dalších (např. psychologických testů) by neměl váhat se zapojením specializovaných kolegů, psychologů apod.

Při autoevaluaci je možné využívat řadu předem kvalitně připravených a konkrétně zaměřených metod, nástrojů a technik (některé jsou dostupné např. na www.nuov.cz/ae/portal). Nicméně v praxi často nastávají tak specifické situace, že není možné se vyvarovat úpravy stávajících či tvorby nových nástrojů tak, aby co nejvíce vyhovovaly potřebám lidí v konkrétní škole. Existují dva základní přístupy ke způsobu zjišťování informací o realitě: o aktuálním stavu jevů ve zvolené oblasti práce školy. V prvním (kvantitativním) lze od spousty lidí zjistit hodně informací, jde ale zpravidla málo do hloubky; v tom druhém (kvalitativním) je možné „jít hodně do hloubky“ ale…: „Kdo ví, co na určité téma říkají ostatní?“ Některé metody jsou pak oběma přístupům společné, liší se ale v konkrétní podobě jednotlivých nástrojů (kdy např. dotazník umožňuje měřit to, co je měřitelné, zatímco písemné dotazování ve formě eseje na zadané otázky umožňuje pochopit souvislosti, vztahy atd.); jiné jsou specifické (např. ohnisková skupina je typická pro kvalitativní přístup oproti standardizovanému pozorování využívaném ve velkých kvantitativních šetřeních).“





Celý text článku si můžete přečíst ZDE (strana 2–3).

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger