Martin Vopěnka: Biblické příběhy pro nevěřící děti

pondělí 12. března 2018 · 0 komentářů

Jak máme hájit evropskou civilizaci, když neznáme její kořeny? Jak máme obhajovat svou identitu, když přesně nevíme, z čeho vyrostlo evropské myšlení? Nová kniha Martina Vopěnky připomíná kořeny evropské civilizace.

Nová kniha spisovatele Martina Vopěnky Biblické příběhy pro nevěřící děti, která vychází 15. března v nakladatelství Mladá fronta, může pomoci v porozumění současné situaci. Nejde pouze o zjednodušenou literární podobu biblických příběhů, jak ji známe třeba od Ivana Olbrachta. Vopěnka přistupuje k odkazu Bible, tedy Starého i Nového zákona, poutavě a moderně, s odkazy na současnost. Kniha je součástí letošního výběru projektu Velký knižní čtvrtek.

Martin Vopěnka v knize poukazuje na biblické protimluvy a neváhá připomenout současné vědecké poznání. Biblické příběhy v jeho podání promlouvají k současným dětem. Jsou tím minimem, které by měl každý Evropan znát, aby porozuměl sám sobě a svým evropským kořenům. Nejde tedy jen o četbu pro nejmenší. Stejně tak, jako má Bible mnoho vrstev, tak i v nové knize mohou svou látku najít děti na prvním i druhém stupni, stejně jako na středních školách. A jakési biblické minimum z ní mohou čerpat i dospělí.

„Je úplně jedno, jestli jsme věřící nebo nevěřící. Bez znalosti Bible nemůžeme porozumět evropské kultuře, nemůžeme pochopit, čím se lišíme od ostatních kultur. Mnoho lidí se dnes bojí, že evropská civilizace zanikne nebo ztratí svou podobu. Ale víme vůbec, jaká podoba to je? Bez znalosti Bible sotva. A tak než začneme naši civilizaci hájit, měli bychom jí nejprve porozumět. Měli bychom vědět, kdo jsme,“ říká spisovatel Martin Vopěnka.

Martin Vopěnka (*1963) je uznávaným českým spisovatelem, jehož knihy začínají vycházet i v zahraničí. Biblické příběhy pro nevěřící děti jsou jeho dvacátou knihou. V minulém roce mu u Mladé fronty vyšla kniha Můj bratr mesiáš. Za román Nová planeta získal Zlatou stuhu a román byl také zařazen do prestižního mezinárodního výběru Bílá vrána. Za svůj román Moje cesta do ztracena (MF 2005) získal výroční cenu Mladé fronty za literaturu 2005, kniha vyšla v Rumunsku, s velkým úspěchem loni v Polsku, letos vyjde v Itálii a pravděpodobně příští rok v Německu.

V posledních letech vzbudila velkou pozornost Vopěnkova trilogie pro mládež Spící město, Spící spravedlnost, Spící tajemství (Fragment 2011, 2012, 2013) nominovaná na Zlatou stuhu, nebo nevelká knížka pro dospělé Nebarevné vzpomínky (Práh 2013), jež je křehkou a pronikavou výpovědí o dětství v šedesátých letech. Román Pátý rozměr (Kniha Zlín, 2009) vyšel v Británii a dostalo se mu tam několika skvělých recenzí. Vopěnka ve své tvorbě čerpá ze svého širokého přehledu, který získal jednak nechtěným studiem matematiky a fyziky, jednak svými cestovatelskými aktivitami i zájmem o osud a budoucnost lidské civilizace. V románu Konec zákona (Práh, 2003) vylíčil a vlastně předpověděl totální destrukci hodnot lidskosti. Vopěnka se angažuje také společensky – je členem Asociace spisovatelů, Českého Pen klubu a předsedou Svazu českých knihkupců a nakladatelů. Žije v Praze se ženou Annou a čtyřmi „stárnoucími“ dětmi.

Jana Hrubá: DOKUMENTY 188. Jak byl přijat první návrh Kariérního růstu z roku 1998?

· 0 komentářů

O prvních představách podpůrného systému pro učitele jsme již psali ve 105. dílu našeho seriálu. MŠMT představilo svůj program Učitel v roce 1995. Pracovalo se na něm dlouho, ale všechno utichlo po vyčíslení finančních nároků.

V roce 1998 byla předložena ministerstvem Eduarda Zemana nová (méně komplexní) podoba – Kariérní růst. Všimněte si: byla to „příprava na situaci, kdy bude k dispozici více finančních prostředků.“ A významnými kritérii se měla stát kvalita učitele a jeho kompetence.


Chcete mít lepší plat? Vzdělávejte se! Podaří se uvést v život návrh kariérního růstu?

Na tiskové konferenci MŠMT začátkem prosince 1998 oznámil náměstek ministra Mgr. Petr Roupec, že byl na 200 adres rozeslán návrh kariérního růstu k vnějšímu připomínkovému řízení. (Návrh byl pod názvem „Odborný růst pedagogického pracovníka" uveřejněn v UN č. 46 z 15. 12. 98 a na Internetu.) Řekl, že je to příprava na situaci, kdy bude k dispozici více finančních prostředků. Vedle „věkového automatu" by měla vzniknout možnost dalšího zlepšování platu nikoli plošně, ale podle „užitečnosti učitele", tzn. jeho kompetenční vybavenosti. Návrh předpokládá, že kvalita učitele je dána nejen jeho osobností, ale i připraveností. Byl již diskutován v mnoha grémiích, např. v PAU. Je třeba ještě propracovat způsob, jak dovednosti certifikovat a jak minimalizovat rizika korumpovatelnosti systému.

Návrh je založen na principu, že člověk může přijít k vyššímu platu nejen věkem, ale vlastním přičiněním. Dosáhne toho získáváním kreditů, z nichž některé jsou povinné, jiné si může učitel vybírat podle svých zájmů. Kredity budou moci udělovat pedagogické fakulty, pedagogická centra a další akreditované vzdělávací instituce. Část kreditů bude moci učitel získat i praktickou činností ve škole nebo metodickou pomocí v regionu. Podmínkou prvních dvou stupňů je hodnocení pedagogické praxe ze strany vedení školy.

Model má čtyři stupně:

1) „Dobrý učitel" – může být získán po ukončení prvního roku praxe jako motivace pro osvojení znalostí a dovedností potřebných pro kvalitní výkon povolání. Mezi podmínkami nalezneme např. kompetence v oblasti speciální pedagogiky, aktivní znalost cizího jazyka (pokud není v aprobaci), kompetence v oblasti aplikace moderních metod a forem pedagogické práce.

2) „Učitel pro učitele" – po minimálně dvouleté praxi se může učitel specializovat ve svém oboru nebo rozšiřovat svou aprobaci tak, aby se zvýšila jeho uplatnitelnost ve škole. Mezi podmínkami jsou např. komunikační dovednosti, certifikát uvádějícího učitele nebo metodika, vysokoškolská kvalifikace v oboru psychologie, pedagogiky či sociologie nebo další odborná aprobace.

3) „Učitel pro školu" – vede k získání znalostí a dovedností nezbytných pro působení na celoškolní úrovni. Měl by se stát podmínkou pro funkci ředitele školy. Minimální délka praxe je 4 roky, mezi podmínkami najdeme kompetence v oblasti evaluace výsledků, školního managementu, využívání výpočetní techniky, cerfitikát o ověření kompetencí z oblasti školské legislativy, ekonomiky, řízení a vedení lidí, podíl na projektech měnících školu, vzdělávání dospělých, přednáškovou a lektorskou činnost.

4) „Učitel nad školou" – má za cíl připravovat pracovníky pro práci na úrovni okresu či regionu se zaměřením na činnost inspektora, vedoucího pracovníka školské správy či metodika-specialisty. Minimální praxe je šestiletá (z toho 2 roky ve funkci ředitele), mezi podmínkami jsou znalost školských systémů, lektorská činnost na vzdělávacích akcích, certifikáty z oblasti evaluace procesů a výsledků vzdělávání, řízení změny, znalosti potřebné pro tvorbu vzdělávacích programů, podíl na tvorbě projektů zasahujících více škol, dlouhodobější zahraniční praxe ap.

Finanční efekt pro učitele, kteří získají díky rozšiřování svých znalostí a svých kompetencí vyšší stupně, by měl být skutečně motivující. Ze tří variant je preferována nejstrměji rostoucí. Nárůst platu by měl být přibližně až do výše:
1. stupeň 670 Kč
2. stupeň 1 340 Kč
3. stupeň 4 020 Kč
4. stupeň 12 060 Kč

Realizace návrhu bude vyžadovat legislativní úpravy a samozřejmě značné finanční prostředky (odhadují se na 2–6 miliard korun). Umožní však rozlišit míru kompetentnosti a uplatnitelnosti jednotlivých učitelů. Záleží pouze na jejich dobrovolném rozhodnutí a volbě zaměření vlastního sebevzdělávání. Rozhodnuto o přijetí (či nepřijetí) strategie kariérního růstu by mělo být v 1. čtvrtletí roku 1999, s realizací se pak počítá do dvou let. Do té doby bude muset být nalezeno překlenovací řešení pro učitele s dlouhodobou praxí. Se vzdělávacími aktivitami je ovšem možno začít už teď. MŠMT hodlá zavázat ředitele škol, aby vzdělávající se učitele oceňovali zatím formou osobního ohodnocení.

Jana Hrubá

Připomínky ke zveřejněnému návrhu kariérního růstu můžete zasílat do 8. 1. 1999 na adresu: MŠMT, odbor koncepce a organizace školské soustavy, Karmelitská 7, 118 12 Praha 1.

Zdroj: Hrubá Jana: Chcete mít lepší plat? Vzdělávejte se! (Podaří se uvést v život návrh kariérního růstu?) Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, roč. 6, 1998/1999, leden 1999, č. 5, str. 6. ISSN 1210-6313


K návrhu se začaly vyjadřovat pedagogické asociace. Skupina NEMES apelovala na vytvoření uceleného systému podporujícího profesní i osobnostní růst pedagogických pracovníků. Doporučovala: „plánování s otevřeným koncem", citlivé propojení s již existujícími institucemi, pilotní ověřování částí systému, budování podpůrných systémů a postupné zpřesňování a zavádění celého programu“.


Nemes k návrhu odborného růstu pedagogického pracovníka

Z dopisu NEMES odboru koncepce a organizace školské soustavy MŠMT

Návrh odborného růstu pedagogického pracovníka považujeme za velmi závažný a vítáme, že vzniká. Zaslanou verzí jsme se zabývali v našem týmu, jehož členové se shodli na připomínkách převážně obecné povahy. Především jsme se snažili uvést zamýšlený mechanismus odborného růstu do souvislostí širších, které doporučujeme řešit koncepčně jako jeden celek pohromadě. Jak je naším zvykem, pokud máme k něčemu připomínky, vypracujeme k danému problému i vlastní řešení.

Náš návrh obsahuje jak řešení, která jsou obsažena v připomínkovaném Návrhu OR, tak prvky nebo jejich začlenění, které v návrhu nejsou uvažovány nebo přinejmenším zachyceny.

V daném termínu jsme vypracovali výchozí verzi našeho návrhu v podobě podrobného syllabu. Domníváme se, že přehledně a srozumitelně vystihuje, kudy by se měl ubírat směr řešení.

NEMES – Nezávislá mezioborová skupina pro transformaci vzdělávání, občanské sdružení


NEMES k Návrhu odborného růstu pedagogického pracovníka

Cíl: Dosažení vyšší kvality výchovy a vzdělávání, vyšší kvality práce škol i učitelů – zlepšení podmínek pro rozvoj osobnosti žáků.

Prostředek: Systém podporující profesní i osobnostní růst pedagogických pracovníků (program rozvoje lidských zdrojů)

Nezbytná je prostupnost a kompatibilita celého systému!


STRUKTURA MECHANISMU

1) Pregraduální příprava:
VŠ, PedF – vybavení budoucích učitelů základními kompetencemi podle cílů vzdělávání
stát – ověřování pedagogické způsobilosti

2) Odborný růst:
(předpokladem pro směřování k vyšší kvalitě je provázání osobního růstu jednotlivce s rozvojem školy)

– většina pedagogických pracovníků – zdokonalování v pedagogicko-psychologických, sociálních a předmětových kompetencích – osobní plán rozvoje
důležité znalosti: pedagogické systémy a kurikula, alternativní vzdělávací programy, moderní metody a formy výchovy a vzdělávání
důležité dovednosti: komunikace, spolupráce v týmu, plánování a organizace rozvoje školy i lidí, tvorba kurikula, zavádění inovací, evaluace a sebeevaluace

– školy jako pedagogické týmy – spolupráce při zkvalitňování vnitřního klimatu škol, výuky i výchovy, další vzdělávání učitelů přizpůsobit plánu rozvoje školy

3) Kariérní růst:
(podle navržené funkční gradace)
jen část pracovníků s aspiracemi a předpoklady pro řízení
požadavky státu na kvalifikaci
důležité znalosti: pedagogické systémy a kurikula, alternativní vzdělávací programy, moderní metody a formy výchovy a vzdělávání
důležité dovednosti: komunikace, spolupráce v týmu, plánování a organizace rozvoje instituce (školy, úřadu) i lidí, tvorba kurikula, zavádění inovací, evaluace a sebeevaluace

4) Systém podpory inovací (na návrhu pracuje NEMES):
vstup na základě dobrovolnosti a iniciativy škol
podpora státu
networking – vzájemná spolupráce škol
šíření dobrých zkušeností – publicita
vyšší status školy (s možností získat finanční dotaci)
školy jako centra kvality a DVU
propojení s pedagogickými fakultami
nová role inspekce – metodická podpora

5) Další vzdělávání:
pedagogická centra, PedF, další akreditované subjekty, inovativní školy jako centra kvality
nabídka vzdělávacích služeb pro všechny profesní skupiny


SERVIS:

1) Pedagogická centra:
dlouhodobé vzdělávání podle programu
metodická a konzultační pomoc podle okamžité potřeby
podpora a šíření inovací
kontakty – kluby – možnost neformálního setkávání
informační servis, dokumentace
knihovny – mediatéky
stálé výstavy a půjčovny učebnic, metodických materiálů, pomůcek, počítačových programů…

2) Poradenství:
pro žáky:
výchovné + školní psycholog
profesní
se speciálními potřebami

pro učitele: metodické (na okresech)
konzultace:
– psycholog (osobnostní problémy)
– školní psycholog
– právník
– etolog
– kriminalista
poradny podpory zdraví (na OHS)

3) Informační systém: veřejně dostupné informace o všech částech systému


REALIZAČNÍ PODMÍNKY:

Podpora v legislativě:
obecný rámec ve školském zákoně
výhledově zákon definující celý systém rozvoje lidských zdrojů

Financování:
– Zabezpečení celého systému v rozpočtu
– systém grantů: cílená podpora rozvoje kvality výchovy a vzdělávání
1) granty pro výzkum a vědu
2) granty pro síť škol a networking – podpora inovativních škol a inovativních pedagogických fakult
3) granty pro medializaci

Výzkum:
zmapování problematiky k řešení – nabídka problémů
zobecňování poznatků
tvorba doporučení

Průběžné monitorování a evaluace programu:
jedna ze základních funkcí ČŠI
zveřejňování výsledků evaluace všech součástí systému

Kontrola využívání finančních prostředků:
resortní kontrola

Medializace (PR):
program cílené mediální podpory programu rozvoje lidských zdrojů – „osvěta" směrem k učitelům, rodičům, veřejnosti, politikům

Zásady zavádění systému:
Celkový projekt s provázaností všech částí
(postupně rostoucí organismus – „plánování s otevřeným koncem")
citlivé propojení s již existujícími institucemi (transformace)
pilotní ověřování částí systému
budování podpůrných systémů
postupné zpřesňování a zavádění celého programu
ve všech fázích informovat veřejnost

Neusilovat hned o hotový tvar – počítat s postupnou proměnou a adaptací (neodmítnout celek, neosvědčí-li se část!

27. 1. 1999

Zdroj: NEMES k Návrhu odborného růstu pedagogického pracovníka. Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, roč. 6, 1998/1999, březen 1999, č. 7, str. 2. ISSN 1210-6313


Na celou řadu slabin návrhu upozornili na své tiskové konferenci ředitelé základních škol sdružení v Asociaci základního školství ČR. Jeho zavedení nedoporučili,


AZŠ ČR v dialogu s novináři

Své postoje a názory k některým připravovaným dokumentům vysvětlili novinářům členové Asociace základního školství ČR na své již druhé tiskové konferenci koncem ledna 1999. Konference měla pevnou režii a perfektní servis, připraveny byly i písemné materiály. V diskusi zazněly názory na věcný záměr zákona o vzdělávání, na návrh odborného růstu pedagogických pracovníků, na pokyn MŠMT o úpravě učebních plánů i na rady škol. Rozvinul se zajímavý dialog pedagogů a novinářů.

Vystupování protagonistů bylo zasvěcené, jejich okamžité reakce na dotazy novinářů svědčily o informovanosti a nadhledu, prezentované názory byly konzistentní. Je patrné, že asociace se rychle učí komunikovat s širší veřejností a dovede k tomu použít velmi vhodnou formu. (Škoda jen, že zastoupení médií nebylo početnější. Ale pozvánka zřejmě neslibovala žádný skandál…)


Připomínky AZŠ ČR k návrhu Odborného růstu pedagogických pracovníků

Oceňujeme záměr a myšlenku zavést i do oblasti dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků systém, který by pedagogy motivoval k sebevzdělávání a současně byl provázen i finančním oceněním. Významné je i to, že systém odborného růstu bude nedílnou součástí znění nového zákona o vzdělávání. Návrh chápeme jako model, který jistě bude ještě dále modelován a precizován.

V současném znění vidíme některé slabiny:

– Nebezpečí, že cílem se stane sbírání kreditů, nikoli však praktické uplatnění získaných znalostí a dovedností v průběhu vzdělávacího procesu. Není přímo úměrné: čím více kreditů, tím lepší učitel.

– Nedostatečný podíl ředitelů škol na hodnocení praktického uplatnění učiteli získaných vědomostí a dovedností při komplexní odpovědnosti za vše, co se v procesu výchovy a vzdělávání odehrává.

– Není řešeno ohodnocení kariérního růstu ředitelů a dalších řídících pracovníků z hlediska současně dosažených vzdělávacích aktivit, kompetencí a odpovědností.

– Finanční ohodnocení v jednotlivých kariérních stupních není stanoveno rozsahem „od–do".

– Rozdíl finančního ohodnocení mezi 3. a 4. kariérním stupněm je příliš velký v neprospěch 3. stupně.

– Nepostačující rozsah dosažené praxe pro jednotlivé kariérní stupně.

– Pedagogové, kteří nemají ambice dosáhnout některé z funkcí ve 3. či 4. kariérním stupni, nemusí mít motivaci pro další vzdělávání.

– Systém nepodporuje celoživotní vzdělávání.

– Systém nepočítá s možností získávat další vzdělání z jiných než akreditovaných zdrojů (např. zahraniční stáže, internet, publikační činnost apod.).

– Systém je administrativně značně náročný, vychází ze státně centristického pojetí řízení vzdělávání (např. evidence pracovníků, regulace postupů do vyšších stupňů, přiznávání počtu kreditů jednotlivým vzdělávacím seminářům, přiznávání akreditací vzdělávacím institucím). Ocenění prvního stupně by mohlo být v kompetenci ředitele školy.

– Umožňuje korupci při získávání kreditů.

– Není jasné, jak by se po uplatnění tohoto systému realizovala normativní metoda financování.

– Není vyřešen způsob udělování kreditů jednotlivých odborných stupňů v přechodném období.

– Jako sporná se jeví aplikace u učitelek mateřských škol, externích učitelů, vychovatelů, mistrů odborné výchovy.

– Znevýhodněny by byly mladé učitelky-matky, které by obtížně mohly získávat ve svém volnu kredity, přesto by mohly být vynikající učitelky.

– Znevýhodněni by byli rovněž starší učitelé, kteří dosahují výborných výsledků, ale několik let před důchodem není pro dlouhodobé získávání kreditů dostatečnou motivací.

– Znevýhodněni by byli zaměstnanci státních škol, protože zřejmě soukromých a církevních škol by se tento systém netýkal.

– Obavy z toho, že poctivé učitele, kteří věnují mnoho ze svého volného času dětem, na školách nedoceníme anebo je dokonce ze škol tímto vyženeme a zůstanou většinou ti, kteří se budou především zajímat o větší počet kreditů a tím větší plat.

Závěr:
Zavedení tohoto systému by mohlo mít značně negativní důsledky pro naše školy. Učitel by měl být hodnocen podle kvality práce a nikoliv podle počtu absolvovaných seminářů či školení. Zavedení tohoto systému do našeho školství, byť i po případných úpravách, je velmi nebezpečné a nevhodné.

(Podle materiálů z tiskové konference.)

Jana Hrubá

Zdroj: Hrubá Jana: AZŠ ČR v dialogu s novináři. Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, roč. 6, 1998/1999, březen 1999, č. 7, str. 3. ISSN 1210-6313


Další díly seriálu najdete ZDE.