Krista Bláhová: DOKUMENTY 173. Hry pro tvořivé vyučování. Zásobník 146 her a cvičení pro rozvoj osobnosti

pondělí 30. října 2017 · 0 komentářů

Krista je další z autorů našich publikací z líhně NEMES a PAU. Jako absolventka DAMU, obor výchovná dramatika, působila a dodnes působí jako lektorka dalšího vzdělávání učitelů a odborná asistentka katedry pedagogiky a psychologie FP TUL v Liberci pro obor dramatická výchova a osobnostně sociální výchova. Kolik už rozdala dětem, studentům a učitelům radosti, dovedností a zkušeností!


Úvod

Charakteristickým rysem současné školy je posun od tradičního předávání vědomostí nasloucháním a nazíráním k činnostnímu pojetí vyučování. Významným prostředkem této aktivizace učení je hra. Obohacuje ho o radost a uvolnění, dává mu přirozenou motivaci, rozvíjí tvořivost žáka a poskytuje větší možnosti k tvořivému vyučování i učiteli.

Zásobník obsahuje průpravné hry osvědčené v dramatické výchově a ověřené ve vyučovací praxi i v jiných předmětech zejména na 1. stupni ZŠ. Jsou určeny k rozvíjení některých osobnostních předpokladů tvořivosti, protože ty jsou nezbytným předpokladem k tvořivému využití získaných poznatků a dovedností. Řadu z nich využije tvořivý učitel i jako vhodných hrových schémat a strategií při didaktickém zprostředkování učiva.

Hra je aktivita dobrovolná. To znamená, že její zařazení do vyučování nemůže být věcí příkazu, a vyžaduje proto takovou motivaci, aby děti měly chuť si ji zahrát. Dramatická výchova ve své didaktické strategii velice významně pracuje s pojmy, jako je vtažení do hry, udržení zájmu a pozornosti,hledání motivačního prvku vyvolávajícího pocit spoluúčasti a spoluzodpovědnosti. Naopak se velice úzkostlivě vyhýbá negativním výchovným normám, jako je napomínání, pokárání nebo dokonce vyloučení ze hry. Právě jejich použití může silně narušit nebo i zcela zrušit atmosféru hry. Důraz klade na pochopení významu pravidel hry a jejich dodržování. Porušení pravidel (hry na pravdu) znamená, že ten, kdo se jich dopustil, sám sebe připravil o radost ze hry (Ne bez vtipu byl postup kolegyně, která dětem doporučila, aby si tajně vyzkoušely porušení pravidel „hry na pravdu“ a pak ostatním sdělily své pocity.). Velmi spoře je ve hrách zdůrazňován i princip soutěživosti, a to i v případě, že jde o součást hry. Není třeba připomínat,jak je důležité, aby učitel uměl hru nejen správně zadat a vést, ale aby se jí uměl také v případě potřeby sám aktivně zúčastnit.

Hra byla a je tím nejpřirozenějším prostředkem učení. Důležité pro hru použitou ve vyučování však je, aby nebyla chápána pouze samoúčelně („Tak jsme si pohráli a nyní se budeme zase učit!“), ale aby byla využita funkčně, tzn. s maximálně promyšleným didaktickým záměrem učivo motivovat, exponovat, upevnit, procvičit či zopakovat. Jen tak se hra stane fungující nositelkou vzdělávacího obsahu a přirozenou součásti vyučování i celého výchovně vzdělávacího procesu.

Dramatická výchova začala od poloviny 60. let přejímáním z různých hrových systémů a dalších zdrojů budovat vlastní systém průpravných her. Umožňuje rozvíjet takové psychické a fyzické dovednosti dětí, které jsou potřebné nejen pro úspěšnou činnost v tomto oboru, ale jsou i důležitým prostředkem k všestrannému rozvoji tvořivé osobnosti vůbec. Vstupem dramatické výchovy do školy se otevřela cesta k daleko širšímu využívání průpravných her i v jiných vyučovacích předmětech než pouze ve vlastním oboru, případně jen v nejbližších esteticko-výchovných předmětech.

Někdy až překotné zavádění dramatické výchovy do škol, rychlé (a většinou i krátkodobé) doškolování učitelů s sebou přineslo mnohá nedorozumění, nepochopení a omyly. Jedním z nich je nesprávné chápání vztahu průpravných her a cvičení k dramatické výchově. Samy o sobě jsou souborem her vhodných (a v dramatické výchově léty ověřených) k rozvíjení osobnostních a sociálních předpokladů dítěte, jakými jsou např. schopnost soustředění a uvolnění, posilování smyslového vnímání, rozvoj představivosti a fantazie, verbální a neverbální komunikace – rozvíjejí tedy to, co by mělo být přirozenou součástí výchovy v nejobecnějším slova smyslu. Ale protože jsou v povědomí učitelů tradičně spojovány zejména s dramatickou výchovou, jsou také ke škodě školy i oboru často považovány za její obsahovou podstatu. Jenomže základní strukturu dramatické výchovy netvoří průpravné hry, ale dramatické situace založené na mezilidské interakci, uskutečňované hrou v roli či simulaci. Proto je zaměňování dramatické výchovy za pouhý soubor průpravných her naprostým nepochopením jejího významu,obsahu a cílů. Ve shromážděných průpravných hrách není nic „dramatického“, tj. ve smyslu odpovídajícímu principu a teorii dramatu – dramatické situace, dramatického jednání, dramatické osoby či dramatického děje.

Hry jsou v zásobníku rozděleny do těchto oddílů:
1. Seznámení, uvolnění a rozehřátí
2. Soustředění pozornosti
3. Smyslové vnímání
4. Rytmus
5. Prostorová orientace
6. Představivost a fantazie
7. Partnerská souhra a vztahy ve skupině

Nebylo zde důvodu měnit nejčastěji používaný systém klasifikace podle jednotlivých psychických složek, resp. dovedností. Rozdělení je však pouze rámcové. Většina her totiž rozvíjí i další psychické dovednosti, než jen ty, k nimž jsou v zásobníku zařazeny. (Např. hry zařazené do složky smyslového vnímání jsou současně i hrami posilujícími soustředění, hry sloužící prostorové orientaci jsou současně hrami rozvíjejícími představivost apod.) Publikace je praktickým příspěvkem k současnému úsilí o proměnu základní školy. Obrací pozornost k osobnostnímu rozvoji žáka, který je nezbytným předpokladem k tvořivému využití získaných poznatků a dovedností.

Zdroj: Bláhová Krista: Hry pro tvořivé vyučování. Zásobník 146 her a cvičení pro rozvoj osobnosti. Praha: Agentura STROM, 1997. Edice Škola 21, ediční řada Náměty pro učitele sv. 2. ISBN 80-901954-7-4


Celý text publikace si můžete stáhnout ZDE. Texty převedené z archivních materiálů nebyly redakčně korigovány.


Další díly seriálu najdete ZDE.