Klára Šeďová: Žáci se smějí učitelům: podoby a funkce školního humoru zaměřeného na učitele

čtvrtek 24. května 2012 · 0 komentářů

Studie zkoumá incidenty, kdy se žáci smějí učitelům, kteří se stávají objektem humoru dobrovolně, či nedobrovolně. Tvrzení jsou založena na analýze žákovských textů popisujících humorný zážitek ze školního prostředí na druhém stupni základní školy.


Zdroj: Pedagogická orientace, 2012, roč. 22, č. 1, str. 41–65


Ukázka 6 (pravopis je autentický):

Už měsíc dopředu jsme museli ve všech třídách, jak se lidově říká „pořádně gruntovat“. Najednou se vyklízeli staré skříně a stěhovali se pryč. Pokud museli skříně zůstat na svém místě, oblepovali se vybranými, nejhezčími výkresy. Dříve když jsme si chtěli některé výkresy vystavit, tak jsme nesměli, proto mě to přijde k smíchu, jak se kvůli inspekci dokázalo mnoho věcí zlepšit, samozřejmě že k lepšímu.

Každý učitel i učitelka upozorňovali v každé třídě, jak se máme chovat. Dokonce jsme dostali od některých učitelů otázky a odpovědi, které jsme se měli doma naučit, aby až tam bude inspekce, jsme se hlásili a vypadali, že jsme vzdělaní žáci a né žádní hlupáci.

Učitelé a učitelky změnili své chování k nám, tak o 50 % k lepšímu. Měli asi strach, aby nevypadali jako bručouni a proto se každý usmíval a snažil se látku vysvětlit tak aby to pochopili opravdu všichni. Uměli k tomu přidat příklady ze života a nám se lépe látka učila i pamatovala. Velká škoda, že jim to nevydrželo déle než do konce inspekce, která tam pobyla týden.

Text č. 21, dívka, 9. ročník

Humorný nesoulad mezi očekáváními učitelů a chováním žáků je zde líčen v duchu sociální korekce, žákovský výsměch má přimět učitele, aby se zamysleli nad svým chováním a změnili ho (například se více snažili zaujmout žáky i v běžných hodinách).


Ať se snažím, jak se snažím, moc humorné mi vylíčení situace nepřipadá. (Pozn. red.)