Jana Hrubá: Lze šetřit na regionálním školství?

pondělí 3. prosince 2012 · 1 komentářů

Je potěšitelné, že diskusní fórum Hospodářských novin pod názvem „Regionální školství: Lze na něm šetřit?“ 20. 11. 2012 bylo věnováno školské problematice. Neděje se to mimo resort zase tak často, ačkoli se problémy prohlubují. Plný konferenční sál hotelu Jalta svědčil o velkém zájmu.


Hlavními řečníky byli ministr školství, mládeže a tělovýchovy Petr Fiala a senátor Marcel Chládek, stínový ministr školství ČSSD.

V panelu usedli:
– novinář Tomáš Feřtek, spolupracovník EDUin
– ředitelka Interaktivní ZŠ Varnsdorf Milada Hnilicová
– ředitel gymnázia Nymburk Jiří Kuhn, předseda Asociace ředitelů gymnázií
– Anna Putnová, předsedkyně sněmovního Výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, mládež a tělovýchovu a
– ředitel Masarykovy SŠ chemické Jiří Zajíček, předseda Unie školských asociací CZESHA a Asociace středních průmyslových škol.

Zastoupení tedy bylo více méně reprezentativní, až na nepřítomnost zástupců zřizovatelů a mateřských škol. Moderoval (někdy málo důrazně) šéfredaktor HN Petr Šabata.

Postupně vystoupili (a na diskusní příspěvky reagovali) všichni panelisté, což zabralo většinu vymezeného času. Dostalo se pak jen na tři diskutující, kteří se zabývali pouze problémy středních škol – škoda!

Nicméně bylo dobré, že veřejně zazněla řada problémů, které regionální školství trápí. Ministr Fiala ve svém vystoupení uvedl hlavní problémy současnosti, co pro jejich řešení na ministerstvu dělají, kroky k jejich zlepšení a parametry úspěšného vzdělávacího systému. Hovořil jasně, logicky, s velkým nadhledem. Škoda, že jednotlivé problémy nevysvětluje pedagogům i veřejnosti častěji – lidé zvyklí v předcházejícím období na Dobešovu „mediální smršť“ pak mají zbytečně dojem, že ministerstvo nic nedělá.

Problémy, které se v debatě vynořily, ilustrují známý fakt, že školství je velmi provázaný systém a každý jednotlivý, nedomyšlený a třeba i dobře myšlený zásah přináší někdy nepředvídané důsledky. Potíže, které dnes sklízíme, jsou výsledkem takových zásahů, nedohod, politizace a odkládání problémů v minulých více než dvaceti letech.

Doložme si názory na hlavní diskutované problémy stručnými tezemi účastníků debaty.

Chybí dohoda o cílech
– Pro úspěšný vzdělávací systém jsou důležité jasně definované cíle vzdělávání, které musí být předmětem celospolečenské diskuse (Fiala).
– Školství potřebuje stabilitu – je třeba domluvit se na několika základních bodech bez ohledu na to, kdo je právě ministrem. (Chládek)
– Základní otázkou je koncepce vzdělávací soustavy – musíme se dohodnout, co chceme. (Putnová)
– Je nutné ujasnit si nejdřív cíle vzdělávacího systému: Chceme výchovu elit, nebo sociální soudržnost? V tom případě je třeba přijmout, že regionálně dostupné školství nebude levné. (Feřtek)
– Ministerstvo připravuje koncepci vzdělávací politiky „Strategie 2020“ a chce ji předložit formou veřejné konzultace do konce roku 2013 (Fiala).

Síť škol je naddimenzovaná
– Základní školství je absolutní priorita systému. (Putnová)
– Prioritou ČSSD je zachovat dostupnou síť základních škol a volit odlišný přístup k základním a středním školám. (Chládek)
– Průměrná naplněnost základních škol je 63,4 %, 11 % tříd má méně než 7 žáků. (Putnová)
– Rušení škol je politicky obtížná otázka, zvláště v malých obcích (viz nedávné rušení mateřských škol, které nyní scházejí). (Chládek)
– Počet míst na středních a vysokých školách je větší než počet žáků. Na středních školách je spousta volných míst – berou každého. Situaci změní státní maturita. (Zajíček)
– Musí být víceletá gymnázia v tak velkém měřítku jako např. v Praze? Berou víceletá gymnázia jen nejlepší žáky? (Zajíček)
– Osmiletá gymnázia jsou vlajkovou lodí středních škol. Co uděláme pro talentované žáky? Musí mít řemeslník maturitu? (XY, G Cheb)
– Reforma nemůže jít ode zdi ke zdi. Zrušit víceletá gymnázia nemůžeme. Dnes je v nich 11% žáků, původně byla určena pro 5 %. Rozdíly výsledků žáků 9. tříd ZŠ a víceletých gymnázií nejsou velké. V kvalitě gymnázií jsou rozdíly. Přemýšlejme o šestiletých gymnáziích. (Fiala)
– Existuje velký nepoměr mezi volnými místy na středních školách a financemi. Je třeba dosáhnout politické shody a nastavit dlouhodobější pravidla. (Kuhn)
– Střední školy rušit lze – kraje provádějí optimalizaci. Letos klesá počet žáků na SŠ a stoupá na ZŠ. MŠMT chce vést s kraji dialog, protože rušení SŠ je problematické. Je třeba zachovat tradiční obory. (Fiala)
– Vysoké školství v ČR se změnilo z elitního na masové. Vysokoškolské vzdělání se stále ještě vyplatí – u absolventů je největší rozdíl v platech. To do budoucna nebude. Letos jsme stanovili limity počtu studentů – došlo k poklesu o 5 %. (Fiala)
– K úpravě sítě škol není politická odvaha. Měli bychom vrátit do školství resortní řízení. (Zajíček)
– Školství by mělo být nadstranické. Je třeba vytvořit transparentní kritéria pro optimalizaci (Putnová)

Financování regionálního školství
– Systém financování mateřských, základních a středních škol je neudržitelný. (Fiala)
– Školství v ČR je bolestivě podfinancované – u nás 4,5 % HDP, průměr OECD 5,2 % HDP. Kariérní řád bez finančních prostředků je k ničemu. Platy učitelů reálně klesnou o inflaci 2–3 %. (Chládek)
– Neměli bychom poměřovat jen procento HDP, nezahrnuje příspěvky krajů a obcí, které tvoří 41 %. (Putnová)
– V důsledku podfinancování musíme peníze z osobního ohodnocení převádět do základních platů (např. na asistenta pedagoga). ONIV tvoří u nás letos 18,4 % ve srovnání s rokem 2004. Peníze z projektů ESF by neměly suplovat státní prostředky, ale jít na nadstandard. (Hnilicová)
– Příští rok o miliardu navýšíme prostředky na neinvestiční výdaje. Školy budou moci tyto peníze utratit za učebnice, pomůcky i vzdělávání vyučujících. Navíc se o jedno procento zvýší platy učitelů. (Fiala)
– Klíčem k úspěchu je zásadně změnit financování regionálního školství. Kroky ministra Dobeše byly nepovedené – např. návrh zavedení „optimálně naplněné třídy“ o 26 žácích podle poměrů v Praze byl pro malé školy likvidační. (Chládek)
– Ministerstvo připravuje nový model financování na základě jednotného normativu na žáka a podpory škol v malých obcích. Měl by začít platit od 1. ledna 2014. (Fiala)

Podpora technického vzdělávání
– Chybí nám studenti. Střední školu si totiž žáci vybírají podle toho, co znají ze základní školy. A chemie ani technika to rozhodně není. Polytechnická výchova zmizela. Stát by měl podpořit technické obory. (Zajíček)
– Trh práce postrádá techniky. Tyto problémy trvají dlouhodobě – chybí celá jedna generace techniků, chybí manuální zručnost, chybí dlouhodobá koncepce. Došlo k nekontrolovatelnému nárůstu počtu vysokých škol a humanitních oborů. Problémy bude řešit trh – absolventi ekonomie, filosofie atd. už dnes těžko hledají práci. Střední odborné a vysoké školy jsou odtrženy od praxe. Měli bychom navázat před rok 1989. Neměla by se plánovat potřeba odborníků? Neměli bychom převést střední odborná učiliště pod ministerstvo průmyslu a obchodu? (Valenta, SOU Pardubice)
– Převedení SOU není cesta – učňovské školství se musí změnit. Okolní země přecházejí na duální systém: stát garantuje všeobecné vzdělání a firmy odborné. (Fiala)
– MŠMT připravuje program na podporu technického vzdělávání za téměř dvě miliardy korun z evropských peněz. V roce 2013 rovněž začíná pilotáž programu Pospolu – 25 škol a 25 firem bude spolupracovat. Učni se nebudou vzdělávat jen ve škole, ale i přímo ve firmách. Existuje také společný návrh ministerstva průmyslu a obchodu a Svazu průmyslu a dopravy, jak vytvořit firmám výhodné daňové podmínky. (Fiala)

Problémů (nejen ve financování) regionálního školství není málo. Pokud bude naše politická reprezentace schopna se dohodnout, jaké školství chceme, pak je možné hledat také shodu na systémových řešeních. Bez peněz se to ale v žádném případě neobejde. Stačily by ty, které unikají nezákonnými cestami.