Novodobá buditelka přiměla stovky malých Čechů pilovat řeč předků

pondělí 9. září 2013 · 0 komentářů

S mámou a tátou sice bydlí v Paříži, Dallasu nebo Káhiře, ale stejně jako jejich vrstevníci v Česku se učí vyjmenovaná slova nebo Přemyslovce. Zhruba 1 400 dětí se v cizině vzdělává v síti českých škol. „Jejich rodiče nechtějí, aby zapomněli češtinu," říká předsedkyně sdružení Česká škola bez hranic, lékařka Lucie Slavíková-Boucher.

Je to téměř deset let, co jste v Paříži založila pro pár dětí první Českou školu bez hranic. Čekala jste tehdy, že se to tak rozroste?

To vůbec ne. Dokonce si vzpomínám, že jsem přibližně v roce 2005 někomu říkala, že kdyby z toho byla opravdová škola, tak že by to samozřejmě bylo úplně nejlepší, ale že k tomu nikdy nedojde. A nakonec k tomu došlo.

Jaká je hlavní motivace rodičů, že své dítě přihlásí do některé z vašich škol?

Pro většinu z nich je motivace jednoznačně daná vztahem k zemi a jazyku. V České republice mají rodiče a další příbuzné a chtějí, aby děti s nimi mohly komunikovat. Řada rodičů si nedovede představit, že by s dětmi nemluvili česky. Rodiče, kteří to domýšlí víc, mohou myslet i na ekonomickou stránku věci. Dítě bude vybaveno dalším jazykem, což je samozřejmě přínos.

Děti se učí přes týden v běžné místní škole, o víkendu pak v České škole bez hranic. Nevadí jim, že mají výuku navíc? A nakolik tam chodí z vlastní vůle?

U těch mladších je to samozřejmě na rodičích, stejně jako když dítě přihlásí například do houslí. Ti starší ale už jsou často schopny vidět pozitiva a chápou, že to k něčemu je. Zažila jsem žákyni, která se velmi chtěla učit, ale rodičům se to úplně nehodilo, protože to pro ně bylo organizačně komplikované. A ona se navzdory tomu v šesté třídě vrátila a výborně se sama připravuje. Navíc se děti těší na kamarády, které jsou pro ně speciální v tom, že s nimi mluví v jiném jazyce než v běžné škole přes týden.

Dostávají známky?

Máme systém slovního hodnocení, místo známek uvádíme „zvládl", „zvládl částečně", „nezvládl". Pro děti je to takto šetrnější. V našich školách jde totiž hlavně o to, jak se žáci vylepšují v čase. Na tom pak stavíme i rozhovor s rodiči.

Učíte děti podle běžných českých učebnic?

Ano. Osobně si ale myslím, že bychom si do budoucna měli vytvořit vlastní učebnice. Základ by zůstal stejný, ale větší důraz by se kladl na rozvíjení slovní zásoby, což je v zahraničním prostředí více potřeba. V učebnicích dějepisu by se více provázala historie daného státu s českou historií. V literatuře by se mělo více učit o autorech, kteří žili v cizině. Například umělecká česká migrace v Paříži za první republiky byla neskutečně bohatá a myslím, že naši žáci v Paříži by se o ní měli dozvědět…

Většina vašich žáků má jednoho rodiče cizince a druhého Čecha. Jedná se zejména o novodobé migranty?

Ano, ve valné většině jsou to Češi, kteří odešli do zahraničí až po sametové revoluci. Kupodivu i ve Spojených státech, kde se staré komunity zachovaly daleko více než v Evropě. Výjimečně to mohou být potomci starších generací, nebo že otec i matka jsou Češi.

Nakolik pomohlo, že české děti žijící v cizině od loňska nemusejí dělat rozdílové zkoušky na škole v Česku?

Určitě to zjednodušilo situaci a potenciálně zvýšilo motivaci rodičů. Byly totiž rodiny, které aby se nedostaly do problému, že neplní rozdílové zkoušky a povinnou školní docházku, tak děti dokonce nepřihlašovaly k českému občanství. Zrušením této povinnosti se situace určitě pro spoustu lidí vyjasnila a minimálně se nebojí, aby jejich děti byly Češi. Některé děti ale i teď rozdílové zkoušky skládají, protože to jejich rodiče vnímají jako motivaci. Považuji za výborné, že to není povinné, ale že zároveň ta možnost zůstala.


Celý text rozhovoru si můžete přečíst ZDE.


______________________

Česká škola bez hranic

Mezinárodní síť českých škol. Občanské sdružení zaštiťuje devět subjektů, které se přímo nazývají Česká škola bez hranic (a učí podle jednotného programu), a zhruba tři desítky spolupracujících českých škol z většiny kontinentů. Celkem je navštěvuje zhruba 1 400 dětí. Školy obvykle vznikají jako nezisková sdružení z iniciativy rodičů, kteří chtějí, aby jejich děti nezapomněly češtinu.

České školy bez hranic jsou určené už pro děti od 18 měsíců, žáci od 6 do 15 let se učí český jazyk a literaturu, dějepis a zeměpis Česka. Mají vlastní vzdělávací program, který odpovídá požadavkům Rámcového vzdělávacího programu (centrálním osnovám) českého ministerstva školství. Výuka probíhá jen v češtině.

Novela školského zákona od začátku loňského roku zrušila povinnost pro české žáky v cizině skládat rozdílové zkoušky na školách v Česku. Díky vyhlášce ministerstva školství jsou navíc České školy bez hranic zahrnuty mezi poskytovatele vzdělání v zahraničí, což vnímají jako faktické uznání od českého státu.