Jiří Zlatuška: Pomýlená cesta k nákupu mozků

středa 23. března 2011 · 0 komentářů

Nápad ministra školství Josefa Dobeše přitáhnout na tuzemské vysoké školy uznávané univerzitní kapacity ze zahraničí je dobrý. Ale jen vyčlenění půl miliardy korun na realizaci tohoto cíle věc zdaleka neřeší.


Zdroj: Lidové noviny 11. 3. 2011


Nápad ministra Dobeše posílit naše vysoké školy „přílivem špičkových profesorů“ ze zahraničí zní na první čtení dobře. Co jiného naše vysoké školy potřebují než promíchat řady svých akademických pracovníků na mezinárodní mix, který je běžný na dobrých zahraničních univerzitách, vyhnout se efektům „samoplození“, kdy jsou na školy přijímáni absolventi vychovaní toutéž školou a tedy z téhož „hnízda“ myšlenek, postupů a přístupů, a také podpořit prostředí, kde se na vyšších stupních studia v podstatně větší míře používá „lingua franca“ současné vědy, tj. angličtina, jak je to běžné nejen na severských školách, ale i v západní Evropě nebo v Rakousku. Chvályhodný je i záměr podpořit zdravou konkurenci mezi školami.

Nápad má ale spousty háčků a těžko jej považovat za něco jiného než jen populistický výkřik. Problematická je motivace mezinárodními žebříčky. Všechny tuzemské vysoké školy mimo Univerzitu Karlovu jsou natolik daleko v pořadí (600–900 v případě těch lepších škol), že investice do nich žádný znatelný posun nepřinese. Univerzita Karlova je jedinou z českých vysokých škol, kde investované peníze mohou mít z hlediska nákladů a výnosů efekt ve vztahu k pozici v mezinárodních žebříčcích. I v tomto případě je ovšem otázkou, zda investice pouhé půl miliardy posune tuto školu o tolik míst dopředu, aby ji nepředběhly například čínské školy, které se za pomoci investic řádově vyšších derou na horní místa ve větším počtu a daleko rychleji…

…Dalším administrativním zádrhelem je slavná povinnost vysokých škol odevzdávat ministerstvu údaje do registru docentů a profesorů, konkrétně údaje o oboru vysokoškolského vzdělání zaměstnance, o jeho akademických titulech, vědeckých hodnostech a vědecko-pedagogických titulech, včetně uvedení programů nebo oborů, ve kterých byly tituly a hodnosti získány. Samo doložení těchto údajů zahraničním pracovníkem může být velký problém. Na jednom z Akademických fór pořádaných odbornou skupinou Organizace výzkumu ČFS JČMF vzpomínal prof. Švejnar na více než půl roku dlouhé martyrium, kterým musel projít, aby prokázal své tituly při nástupu na Národohospodářský ústav AV ČR: vystavení duplikátu diplomu, který nikdy v USA nepotřeboval (originál později nalezl zapadlý za skříní), překlad z latiny, všechna mezinárodní notářská ověření překladu i zahraničního dokumentu pro užití v ČR a nostrifikaci.

…Zcela pomýlená je cesta k uskutečnění ministrova snu o „nákupech mozků“ z iniciativy ministerstva. Dobré školy mají finance dostat do svého rozpočtu, nikoli aby se z rozpočtu ukrojily a zůstaly pod dirigismem MŠMT. Univerzity dobře vědí, že je jejich zájmem posilovat sbory svých akademiků, dnes jim na to ale reálně chybí peníze. Mělo by být na jejich rozhodnutí, zda podpoří raději jednu nebo dvě kapacity, které si koupí za mzdy, o kterých se jejich vlastním pracovníkům může nejvýše zdát, nebo zda investují do mladších hvězd, které teprve vycházejí, například podporou postdoktorských míst. To poslední, co univerzity potřebují, je personální politika, kterou by měl na úrovni jejich vnitřních pracovišť vykonávat ministr.

Celý Dobešův plán připomíná způsob, kterým se v době komunismu vytvářela střediska špičkového sportu. Odtržená od základny sportující mládeže a držená na dopingu a anabolicích jen proto, aby se komunistické státy umísťovaly na olympijských stupních vítězů. Tento ministerský plán nepřinese nic jiného. Selže a zbude po něm jen známá otázka: „Kde udělali soudruzi z NDR chybu?“



 

Celý text si můžete přečíst ZDE.