Jsme civilizace posedlá komunikací

pondělí 31. července 2017 · 0 komentářů

Dříve bylo normální poslat dítě na 14 dní na tábor a vyměnit si s ním jen pár pohledů. Dnes mají rodiče problém nechat dítě na táboře bez mobilu. Podle průzkumu České rady dětí a mládeže jen na pětině táborů děti mobil vůbec nepoužívají, stejný počet je naopak dětem dovoluje bez omezení. Na šedesáti procentech táborů mohou děti mobil používat jen v předem stanovenou dobu.

V rámci průzkum bylo osloveno celkem 131 spolků a 288 DDM a SVČ. Komerčních pořadatelů bylo osloveno 31 v kombinaci těch největších, středních i menších.

Celkově tak šetřený vzorek zahrnuje údaje o 3.675 táborech, kterých se zúčastnilo 118.937 účastníků. Kvalifikovaným odhadem lze počet všech realizovaných táborů na našem území určit na 4.500 až 5.000 táborů. Zkoumaný vzorek tak představuje 70–80 % všech realizovaných táborů, což zajišťuje jeho vysokou reprezentativnost.




















U mladších dětí časté hovory s rodiči vyvolávají stesk po rodičích, u starších způsobují, že věčně „visí" na Facebooku a od digitálního světa si neodpočinou ani pár týdnů v roce. Způsobuje to ale i zbytečné komunikační problémy. „Představte si, že dítě je večer smutné a v rámci splínu zavolá rodičům a svou bujnou fantazií, podporovanou svitem měsíce a zvuky lesa, popíše rodičům, že jídlo není dobré, kamarádi mu ubližují a že se celkově cítí špatně,“ popisuje typickou situaci Aleš Sedláček, předseda České rady dětí a mládeže.

„S rozbřeskem slunce se nálada mění a malý táborník vstupuje do slunečného dne natěšený na další program i skvělé kamarády. Vše jde jako po másle do té doby, než se do tábora vřítí rodiče s balíkem jídla na záchranu a s rozhodnutím dítě odvézt a důrazně si došlápnout na vedoucí,“ dodává Sedláček. „Možnost zavolat vedoucímu, poslat mu textovou zprávu s dotazem či e-mail je naprosto dostačující. Nesnažte se o přímé spojení s dítětem, ať už prostřednictvím pod polštářem ukrytého či u vedoucího uloženého mobilu či tabletu. V důsledku to znamená pro dítě jen stesk po domově a vykolejení z táborového života plného zábavy, ale i povinností,“ dodává Aleš Sedláček.

O trochu snazší situaci mají tábory, které pořádají skauti a další oddíly, kam děti chodí celý rok, a rodiče se tak s vedoucími dobře znají. Zákaz mobilů jich podle průzkumu využívá čtvrtina.


Dětská závislost na mobilech roste, a navíc i věková hranice se posouvá – níž

Ve srovnání se světem to v Česku ještě není tak špatné – ještě tu nemáme extrém v podobě takzvaných dětských mobilo-detoxikačních táborů. Ale dokdy, když pro včasnou nápravu neuděláme nic? A včas, to znamená nejlépe hned!

Právě teď v čase prázdnin je ideální prostor začít. Dopřát dítěti tábor bez mobilů, opravdu ho tam nepotřebuje. Pohltí ho přirozený svět her, zábavy, dobrodružství, a hlavně autentických – tedy živých, a nikoli virtuálních kamarádů.

Koneckonců, děti nepotřebují mobil ani při pobytu u babičky a dědy. Není potřeba dítě kontrolovat každou hodinu – je tam přece v dobrých rukou.



Dejte si digitální detox, děti jen kopírují dospělé, říká kouč


O zamyšlení na téma jak je možné pomoci nejen dětem, ale hlavně nám, kteří „za to všechno vlastně můžeme“, jsme požádali předního českého kouče a terapeuta Aleše Vavřince:

Vytvořili jsme si technologické vymoženosti, aby nám sloužily. Aby nám dělaly život jednodušší a zároveň bohatší. Aby nás osvobodily. Ono se ale něco zvrtlo, není-liž pravda…? Možná jedete v MHD stejně jako já, když nad tímto sloupkem přemýšlím… Zvedněte hlavu a podívejte se kolem sebe, kolik lidí celou cestu zírá do obrazovky. Netuší, kde jsou a s kým tam jsou. Jsme civilizace, která je nejvíc „osvícená“, jen trochu jinak, než zmiňují staré moudré texty. Naše „osvícení“ neosvobozuje, nýbrž zamyká do vězení.

Jsme civilizace posedlá komunikací. Toužíme být ostatním dostupní 24 hodin denně. Podle poslední americké studie 9% lidí kontroluje svůj chytrý telefon i při milostných hrátkách. Snažíme se být v neustálém kontaktu s celým světem, až pomalu ztrácíme kontakt sami se sebou a s tím nejdůležitějším v životě – s našimi nejbližšími. Jsme tak ponoření do světa virtuálního, že nám uniká to nejpodstatnější – skutečný fyzický kontakt. K čemu je dobré, že si můžeme psát s kolegou z Indie, když se tak málo věnujeme partnerům, rodičům nebo dětem?

Právě děti jsou nejvíce ohroženi povrchními lákadly a naším bezkontaktním světem. Do tohoto prostředí přicházejí jako čisté a „prázdné“ bytosti plné touhy nasát do sebe vše, co jim nabízíme. A že svět tam v „onlinu“ umí nabídnout mnohé kratochvíle. Barevné. Zářící. Akční. Dynamické. Nekonečné.

Divíme se, že děti tráví více a více času se svým mobilem nebo tabletem. Divíme se, že moc nechodí ven a nejvíce času s kamarády netráví na hřišti, ale na Facebooku. Divíme se, že děti dělají to, co umí nejlépe – učí se a přizpůsobují se daným podmínkám. Vytvořili jsme svět, ve kterém jsme odsunuli vztahy na druhou kolej a naší pozorností plýtváme dennodenně zíráním do zářících obrazovek, kde se marně snažíme ukojit naši touhu po blízkosti a hlubším kontaktu.

Nemůžeme být poté udiveni, že nás děti kopírují. Jejich bystré hlavičky lační po neustálém přísunu nových zážitků, zkušeností a informací. Lidské mozky jsou tak nastavené – neustále se rozvíjet a nasávat další a další informace. Je tedy naší povinností tuto potřebu dětem naplnit a pečovat o mozky své i jejich. Nadužívání moderních technologií má na mozky prokazatelně negativní vliv. Epidemie digitální demence klepe na dveře.


Dopřejte si každý den digitální detox


Musíme naše děti ochránit od nadměrného vlivu svítící obrazovky. My jsme ti moudří a zralí dospělí, kteří máme našim dětem nastavit jasné hranice – a s láskou, avšak pevně na nich trvat. Musíme sobě i dětem pravidelně dopřávat digitální detox – tedy období, kdy nebudeme používat žádné mobily, notebooky ani tablety. Kdy budeme jen teď a tady. Plně se věnovat svojí rodině, svým blízkým a hlavně sami sobě.

Prozkoumejte, kolik času trávíte s displejem a kolik pozornosti věnujete důležitému – vztahům, které máte, a sami sobě. Když jste s partnerem, dětmi nebo přáteli, věnujte se jim na 100%. Vztahy jsou to nejcennější, co máte. Rozbitý mobil vyměníte za pár minut, rozbitý vztah nikoli. Po cestě do práce nechte mobil v kapse a jen buďte. Pozorujte svoje myšlenky. Vnímejte svoje tělo a pocity. Teď a tady.
Doporučuji to dělat každý den. Vypněte svoje chytré miláčky a směřujte pozornost tam, kde to má opravdový smysl. Buďte kreativní, zkuste trochu potrápit svoje mozkové závity. Jste šikovnější a schopnější, než si myslíte. Věřím, že si všichni dokážeme vytvořit mnohem lepší zábavu a dobrodružství, než nám nabízí iluzorní svět za obrazovkou.

Buďte aktivní, vezměte děti ven a ukazujte jim svět v jeho plných barvách a chutích. Ukazujte jim knihy, hry a radost z pohybu. Učte je, že dotek je důležitější než tisíc „lajků“. Jděte jim příkladem. Ostatně, co je hodina dopisování proti vášnivému polibku? Co je den strávený s milovanou osobou na Skypu proti láskyplnému objetí a pohlazení? Nic.

Děti jsou nejzvídavější tvorové ve známém vesmíru. Jen potřebují aktivní a zapálené průvodce, kteří jim ukážou, že ten „offline“ svět je v mnoha ohledech lepší než povrchní svět bílé obrazovky.

ScioŠkola na Praze 4 je zapsána do rejstříku škol MŠMT

neděle 30. července 2017 · 0 komentářů

Téměř přesně před měsícem jsme informovali o tom, že Praha 6 získala souhlas MŠMT. Od té doby jsme s napětím očekávali, jak dopadne situace na Praze 4. Denně jsme odpovídali na dotazy rodičů, kteří čekali na tento poslední krok, aby zapsali své děti. ScioŠkola Praha 4 je konečně zapsaná do Restříku škol MŠMT, a to jako další místo poskytování vzdělávání ScioŠkoly Praha 11.

ScioŠkola Praha 4 se otvírá na adrese Svatoslavova 4 v Nuslích. „I přesto, že jsme neměli zatím souhlas, museli jsme pracovat na přípravě školy. Vybírali jsme nový tým, probíhaly zápisy a práce na budově tak, aby škola mohla začít 4. září 2017 fungovat. Nyní pracujeme s týmem na obsahu výuky a dalších věcech, které jsou potřeba k chodu školy,“ říká Jan Zmij, ředitel ScioŠkoly Praha 4. Hlavní ambicí škol je připravit děti na život v současném světě, dát jim takovou „výbavu“, aby byli připraveni na mnoho změn, které současná doba obnáší. Zápisy probíhaly intenzivně už před souhlasem MŠMT, mnoho rodičů věřilo, že škola vznikne. V současné době je stále možné podávat přihlášky, škola má ještě několik volných míst.

Ve vedení školy bude pracovat Jan Zmij na pozici ředitele. Ten polovinu svého pracovního života pomáhá lidem rozvíjet se skrze koučink. „Každopádně je to jedna z věcí, které mě přivedly do ScioŠkoly: pomoct dětem dělat věci, které je baví a ve kterých jsou dobří, pomoct jim najít sebe,“ říká. Jeho zástupkyní je Lucie Břízová. „Chci vytvořit vlastní „svět“, který bude přátelský, otevřený všem nápadům a ve kterém se děti budou moci svobodně rozhodovat a jednat. Přeji si, aby naše děti nepřestaly snít a zároveň obstály v rychle se měnící společnosti,“ přibližuje svou představu o škole, jakou si přeje vybudovat.

Tým školy můžete nyní poznat na akci, kterou připravila, aby rodinám s dětmi zpříjemnila léto v Praze, ale také provázala chod školy s děním na Praze 4. Ve středu 9. srpna 2017 od 14 do 20 hodin se u divadla v Parku Jezerka koná Dobrodružná cesta do hlubin Jezerky, kde se můžete potkat s týmem školy při zábavných aktivitách, které ale také vzdělávají. V plánu jsou chemické pokusy, výroba zmrzliny, výtvarné a pohybové aktivity.

ScioŠkola Praha 4 bude stejně jako ostatní školy stát na hodnotách, kterými jsou svoboda, morálka, aktivita, optimismus, odvaha, otevřenost. Přitom vychází z poznatků moderních věd, jako je pedagogika nebo psychologie a vzdělává podle mnoha nových metod. Cílem ScioŠkol je nejen příprava na dnešní svět, ale také spokojené děti, které se těší do školy a ke kterým se přistupuje individuálně. Stranou jdou nabiflované znalosti. Důležitější je, aby dítě chápalo věci do větší hloubky, umělo se efektivně učit (rozvíjelo tzv. studijní autonomii), rozvíjelo komunikační dovednosti, kreativitu, emoční inteligenci a další tzv. měkké dovednosti. Školy se také snaží vychovávat děti, které budou chtít měnit svět k lepšímu.

Přihlášku do ScioŠkoly Praha 4 najdete ZDE.


Kontakty pro více informací o ScioŠkole Praha 4:

Lucie Macášková Hejbalová
komunikace projektu ScioŠkol
mob.: +420 725 567 708
e-mail: lmacaskova@scio.cz

Jan Zmij
ředitel školy
tel.: 739 544 174
e-mail: jan.zmij@scioskola.cz

Lucie Břízová
zástupkyně ředitele
tel.: 603 526 594
e-mail. lucie.brizova@scioskola.cz


Novinky Pedagogické knihovny Jana Amose Komenského za červen 2017

sobota 29. července 2017 · 0 komentářů

O prázdninách je více času na čtení. Přinášíme vám inspiraci.


Novinky za červen 2017


Knižní novinky

pedagogika
psychologie
ostatní
http://npmk.cz/sites/default/files/soubory/2017/ostatni_cerven_2017.pdf

Ukázky

Bezstarostné roky? Kroky a krůčky předškolním věkem: poradenství pro rodiče / Anna Kucharská, Daniela Švancarová ; ilustrace Edita Plicková
Brno: Edika, 2017, 104 stran
ISBN 978-80-266-1105-9
Užitečné informace o vývoji, schopnostech a dovednostech dítěte v předškolním období. Význam prostředí pro vývoj dítěte. Pohybový a psychický vývoj. Grafomotorika dítěte. Problémy předškolního věku a speciální péče.

Individualizace ve výchově a vzdělávání dětí předškolního věku / Eva Šmelová a kolektiv
Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2016, 152 stran
ISBN 978-80-244-5115-2
Pedagogická diagnostika jako prostředek individualizace ve výchově a vzdělávání dětí předškolního věku. Sociální připravenost dětí k zahájení povinné školní docházky. Představení waldorfské pedagogiky v camphillských školách.

Školní zralost a její diagnostika / Jiřina Bednářová, Eva Dandová, Jana Kratochvílová, Hana Nádvorníková, Zora Syslová, Lenka Šulová
Praha: Raabe, 2017, 146 stran
ISBN 978-80-7496-319-3
Připravenost dítěte na vstup do základní školy. Obecná charakteristika předškolního dítěte po stránce jeho vývoje v jednotlivých oblastech. Problematika pedagogické diagnostiky v práci pedagoga mateřské školy.

Etika pro děti / Michael Parker ; přeložila Viola Somogyi
Praha: Stanislav Juhaňák – Triton, 2017, 252 stran
ISBN 978-80-7553-152-0
Základní etická a morální pravidla se děti neučí z příruček, předávají jim nejvíc jejich rodiče při každodenních situacích. Učí se ohleduplnosti na základě toho, jak se chovají jejich rodiče. Mění se jenom způsob předávání etických a morálních zásad.

Cesty do dospělosti. Psychologické a sociální charakteristiky dnešních dvacátníků / Leka Lacinová, Stanislav Ježek & Petr Macek (eds.)
Brno: Masarykova univerzita, 2016, 156 stran
ISBN 978-80-210-8400-1
Kniha se snaží přiblížit různorodost cest dospívání, přesto se nemůže zříci klíčových konceptů, které psychologický vstup do dospělosti vymezují. Těmi jsou zde autonomie a identita.


Sukova studijní knihovna (literatura pro děti a mládež) 

první čtení
první stupeň ZŠ
druhý stupeň ZŠ
naučná literatura
přečtěte si s dětmi


Články

z českých časopisů
ze zahraničních časopisů


Ukázky

Dočkáme se opět toho, že malí Češi budou šikovní? / Romana Slaninová – cze
In: Týdeník školství, ISSN 1210-8316, Roč. 25, č. 17 (2017), s. 5.
Výchova k manuální zručnosti a úcta k řemeslu byly v posledních letech opomíjeny, v řadě škol se přestaly vyučovat předměty, jako jsou dílny, vaření i pozemky. Podle ministerstva školství by cílená polytechnická výuka mohla v základních školách opět začít od roku 2019. Do té doby by měla být dobrovolná. V některých školách se vyučuje jako volitelný předmět nebo formou zájmových kroužků, někde tato výuka neexistuje vůbec. Popsány jsou příklady škol a jejich zkušenosti s technickými předměty.

I dítě může onemocnět depresí / Michal Hrdlička ; [Autor interview] Marie Těthalová – cze
In: Informatorium 3–8: časopis pro výchovu dětí od 3–8 let v mateřských školách a školních družinách,
ISSN 1210-7506, Roč. 24, č. 5 (květen) (2017), s. 8–11.
Rozhovor s dětským psychiatrem Michalem Hrdličkou, přednostou kliniky dětské psychiatrie v Nemocnici Motol v Praze. Úzkosti a deprese u dětí jako relativně častý problém. Jakou roli hraje dědičnost. Úzkosti u malého dítěte spíše jako somatické problémy. Jaké jsou u malých dětí terapeutické možnosti, jak staré dítě může užívat antidepresiva. Psychoterapeutická práce s dětmi a její metody. Role rodičů. Děti, adolescenti a sebevraždy.

Jak inovovat svůj ŠVP podle požadavků aktuálního RVP pro předškolní vzdělávání / Lucie Štěpánková
In: Speciál pro MŠ: příloha časopisu Řízení školy, ISSN 1214-8679, Roč. 2017, č. 2 (2017).
Změny v RVP PV jsou školy povinny implementovat do své vzdělávací činnosti již ve školním roce 2016/2017. Závazný termín, do kterého je nutné změny zapracovat do školního vzdělávacího programu, je stanoven na 1. září 2017. Požadavky na obsah ŠVP jsou přehledně popsány v kapitole č. 12. Zásady pro zpracování školního vzdělávacího programu.

Škola v přírodě

pátek 28. července 2017 · 0 komentářů

Dětství se proměňuje, děti mají stále méně příležitostí pobývat v přírodě a to může mít dlouhodobý negativní dopad na jejich rozvoj, varuje studie, kterou představuje server britské zpravodajské televize BBC.

Zdroj: Scio 28. 7. 2016

Zpráva autorek z britské Plymouthské univerzity a australské Univerzity v Západním Sydney vychází z předchozích výzkumů potvrzujících vyšší rodinné zaneprázdnění a z toho vyplývající nižší počet příležitostí dětí prozkoumávat jejich přirozené venkovní okolí. To vedlo k redukci sociálních dovedností u dětí a pravděpodobný je také dlouhodobý dopad na fyzický i emoční stav a celkové prospívání.

Školy by proto neměly přehlížet možnosti nápravy, které jim výuka v přírodě dává. Přehnaný důraz na studijní výsledky vyvíjí na učitele tlak zůstávat ve třídách, kde jsou ale děti ochuzeny o cenné zážitky. I když přínos venkovního vyučování je už dávno podpořen poměrně rozsáhlými daty, stále zůstává okrajovou záležitostí, protože jej za svůj nepřijali tvůrci vzdělávacích politik.

Zpráva proto vyzývá k začlenění venkovní výuky do národního vzdělávacího rámce a doporučuje vytvoření rozhraní, které by shromažďovalo existující výzkum, definovalo příští výzkumné otázky a pomohlo propojit výsledky výzkumů s praktickou politikou.

Mimoto zpráva navrhla „Rámec pro studijní výsledky dvacátého prvního století“ a tyto důležité znalosti a dovednosti by mohly být učeny právě v hodinách v přírodě. Dokument obsahuje body zdravé a šťastné tělo a mysl, společenský a sebejistý jedinec, samostatný a kreativní student, efektivní spolupracovník a aktivní globální občan.

Autorky argumentují, že pokud budou venkovní aktivity navázány na konkrétní očekávané studijní výsledky, bude pro učitele jejich zajišťování smysluplnější a nebude třeba hledat na pobyt venku extra časový prostor.

Původní text.

Kolik pohybu denně by děti potřebovaly?

středa 26. července 2017 · 0 komentářů

Dotazníkové šetření, které proběhlo v rámci projektu Fandíme zdraví, ukázalo, že téměř polovina dětí tráví u počítače 2 a více hodin denně, místo aby je věnovaly pohybovým aktivitám. Tento fakt samozřejmě přímo ovlivňuje zdravotní i psychický stav dětí.


Proč chybí dětem pohyb?


To, že se děti pohybují méně, než tomu bylo u předchozí generace, je fakt. Důvody jsou přitom zřejmé. „Ubývají plochy pro spontánní a bezpečný pohyb, rodiče se bojí o bezpečnost dětí a často nemají čas pro společný pohyb s dětmi. Pohybové kroužky jsou často drahé a počítač nikoho k aktivnímu pohybu nepřivede,“ vyjmenovává příčiny Ing. Petr Havlíček, odborný garant iniciativy Vím, co jím a piju. I když se může zdát výčet důvodů zbytečný, ve skutečnosti je právě on základem pro změnu dané situace.

„Ke změně přitom nestačí jen nabídnout dětem více pohybových kroužků nebo nově vybavené tělocvičny. Stejně jako v případě jídelníčku i u pohybu je důležitá pestrá nabídka, osobní příklad a spolupráce rodičů, školy a mimoškolních organizací,“ zdůrazňuje PaedDr. Jan Tupý, garant projektu Fandíme zdraví pro oblast pohybu.


Jak to změnit? Postavte pohybovou pyramidu

Základem úspěchu je rozhodnutí dětí samotných. Proto iniciativa Vím, co jím a piju realizuje projekt Fandíme zdraví, v jehož rámci žákům přímo ve školách ukazuje, proč by se měli o příjem a výdej energie zajímat a jak na to.

„Již Jan Amos Komenský říkal, že nejlepší je názorné vyučování. Proto jsme použili pro žáky tzv. pyramidu pohybu. Ta nám pomáhá vysvětlit, jak si nastavit pohybový režim a umožňuje žákům kontrolovat si, jak na tom s pohybem jsou,“ říká PaedDr. Jan Tupý.

Základem pohybových aktivit by měl být pohyb nízké intenzity, kterým by děti měly strávit 60–90 minut denně. Započítat si přitom mohou nejen cestu do školy a nákupy, ale i hru na domácí nástroj a domácí práce.

Druhé „patro“ tvoří činnosti střední intenzity, mezi které patří rychlá chůze, jízda na kole nebo bruslích v nenáročném terénu, koulovačka a hry, u kterých se děti příliš nezadýchají. Těm by se žáci měli věnovat minimálně 40–60 minut denně.

Vytrvalý běh, soutěže, vytrvalostní plavání nebo v zimě jízdu na lyžích v náročnějším terénu počítáme do intenzivního pohybu. Toho by děti měly mít nejméně 20–30 minut denně.

Jako špičku pyramidy si pak můžeme představit sprint, běh do kopce nebo rychlé plavání. Tedy pohyb, u kterého se výrazně zpotíme a zadýcháme. Díky vysoké intenzitě stačí opakovaný pohyb po dobu 10–20 sekund. Každopádně mezi pokusy by mělo následovat vydýchání cca 1–2 minuty.

„Celkem by se tedy měly děti hýbat nejméně 3 hodiny každý den – takto se to zdá velmi málo. Realita ale ukazuje, že mnoho dětí nezvládá ani to. Stačí dlouhé sezení ve škole, cesta domů autobusem nebo tramvají, výtah a počítač,“ shrnuje pohybovou pyramidu PaedDr. Tupý.


Více informací o projektu si můžete stáhnout ZDE.

Jana Stará, Karel Starý: Studie výuky dějepisného učiva na 1. stupni ZŠ 

pondělí 24. července 2017 · 0 komentářů

Je opravdu zajímavé přečíst si, jak zcela rozdílně je možné uchopit obtížné téma s malými dětmi – žáky 3. ročníku ZŠ. A leccos se ve studii dovíme o vytváření historických představ.

Zdroj: Pedagogická orientace, 2017, roč. 27, č. 1, s. 6–29


„V této stati představíme výsledky empirické studie výuky tématu událostí 17. listopadu 1939 a 1989 ve třetím ročníku ZŠ. Po krátkém ukotvení tématu v teoretickém rámci aktuálního vývoje dějepisného vzdělávání v primární škole v mezinárodním kontextu a popisu výzkumné metodologie seznámíme čtenáře s hlavními výzkumnými zjištěními. Kvalitativní explanatorní případová studie výuky tří učitelek, založená na pozorování výuky, rozhovorech s učiteli a analýze písemných projevů žáků, prokázala, že žáci jsou již v primární škole schopni porozumět významu historických událostí a uvědomovat si hodnotu života ve svobodné společnosti.

K tomuto výsledku mohou žáky učitelé dovést různými přístupy, je však nutno respektovat vývojové schopnosti žáků a reagovat na specifická úskalí, která přináší dějepisné učivo. Patří mezi ně nároky na orientaci v časových obdobích, tendence přeceňovat roli známých osobností (personifikace) a posuzování historických událostí měřítky současnosti (prezentismus). Jako efektivní přístupy se ve studii ukázaly přístupy badatelsky orientované výuky – přístupy orální historie a přístupy založené na analýze hodnoty života ve svobodné společnosti na základě rozhovoru o prožitcích a pocitech lidí žijících v době nesvobody.“ (Str. 6)

…V RVP ZV (MŠMT, 2013, s. 40) je uveden očekávaný výstup „objasní historické důvody pro zařazení státních svátků a významných dnů“. Rozhodli jsme se zaměřit na Den boje za svobodu a demokracii (dále jen 17. listopad). Jako východisko jsme využili učebnici Prvouka pro 3. ročník ZŠ (nakl. Fraus), na jejíž tvorbě jsme se podíleli. Téma ze soudobých dějin je v učebnici prvouky nové, což poskytuje příležitost popsat jev dosud nezkoumaný. Cílem naší studie bylo zjistit, jak k výuce tohoto tématu přistupují různí učitelé a jaké konkrétní postupy volí, aby děti učivu dobře porozuměly…

…Výzkumný vzorek účastníků byl konstruován záměrným výběrem. Zajímalo nás, jak přistoupí k výuce o 17. listopadu vyučující s výrazně odlišnými vyučovacími styly. Vybrali jsme proto dvě učitelky, které absolvovaly stejné přípravné vzdělávání, mají podobné profesní zkušenosti a vyučují podobnou populaci žáků (dvě paralelní třídy v jedné škole) a přitom mají velmi odlišný přístup k vyučování. Styl první učitelky bychom podle Fenstermachera a Soltise (2008) mohli označit jako exekutivní, styl druhé jako facilitační. Do vzorku byla zařazena ještě třetí učitelka, která vyučuje odlišnou žákovskou populaci, s výukou má málo zkušeností a její vyučovací styl je dosud nevyhraněný. Záměrem zařazení této učitelky bylo získat další „triangulační“ data a lépe pochopit data získaná od dvou předchozích učitelek. Se dvěma prvními učitelkami spolupracujeme jako s fakultními učitelkami, třetí ještě studuje a současně již pracuje jako učitelka. Vybírali jsme mladé učitele s krátkou délkou praxe, kteří události roku 1989 neprožili. Učitelky Eva a Lenka vystudovaly učitelství pro 1. stupeň ZŠ na Pedagogické fakultě UK, učí na běžné nevýběrové pražské základní škole a obě nastoupily na tuto školu v závěru svého studia (obě dva poslední roky svého studia zároveň učily na ZŠ). Učitelka Týna studuje ve 4. ročníku přípravného vzdělávání a souběžně začala vyučovat v mezinárodní soukromé škole, kde se na výuce rovnou měrou podílejí rodilí mluvčí a čeští učitelé. (Jména účastníků výzkumu jsou anonymizována.)

Nejprve jsme pozorovali výuku tématu 17. listopadu a pořídili jsme z ní videozáznam. Bezprostředně po poslední sledované hodině jsme s každou učitelkou provedli hloubkový rozhovor. Cílem dotazování bylo zjistit, jaké cíle učitelky při výuce sledovaly, jak se jim dařilo jich dosahovat, co podle nich dělalo žákům při učení potíže a čím si to vysvětlují. Dále jsme analyzovali produkty učení žáků – kresby, postery, plakáty, zápisy v sešitě apod. S odstupem jednoho roku jsme žákům zadali písemnou práci s cílem zjistit, co si o 17. listopadu jako Dni boje za svobodu a demokracii pamatují. Písemná práce se skládala ze dvou částí. První byla znalostní a druhá spíše postojová. Nejprve žáci přiřazovali letopočty k událostem, např. Vrátila se svoboda a demokracie – 1989; Na dlouhou dobu lidé ztratili svobodu – 1939. V druhé části bylo jejich úkolem pokračovat v nedokončených větách, např.: „Od té doby si připomínáme 17. listopad jako důležitý den, protože…“ (str. 12–13)


Ze závěru

…Jako nosné se ukázalo více stavět na prožitku a směrovat výuku k afektivním cílům. Také by se jistě stálo za to zabývat v dalších výzkumech tím, k jakým vzdělávacím výsledkům vedou prožitkové přístupy ve výuce dějepisného učiva v primární škole. Výsledky těchto výzkumů by mohly být konfrontovány s názory učitelů a didaktiků dějepisu na poslání dějepisného vzdělávání v primární škole.

Smyslem dějepisné výuky není podle mnohých z nich učit o dějinách, ale prostřednictvím dějin učit chápat svět, ve kterém žijeme (Beneš, 2009). Jako hlavní účel dějepisného učiva v primární škole se nabízí možnost zprostředkovat význam klíčových společenských hodnot. V hodinách zkoumaných v rámci studie šlo o hodnotu života ve svobodné společnosti. Pro generaci dnešních dětí se jedná o takovou samozřejmost, až ji to může činit „neviditelnou“. I dnes jsou však občanské a lidské svobody ohrožovány. Někdy okolnostmi novými, daleko častěji však podobnými hrozbami jako v minulosti. K tomu, aby i budoucí generace dokázala svobodu a další občanské a společenské hodnoty vyznávat a hájit, může primární vzdělávání významně přispět…“ (str. 27)


Další si už přečtěte sami ZDE.


Václav Pilík, Martina Kostková, Martina Ventluková: Zákon o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině. Praktický komentář

sobota 22. července 2017 · 0 komentářů

Chcete zakládat dětskou skupinu? Pak tato publikace je určena pro vás. Komentář zákona pro právníky i "neprávníky". Srozumitelný, praktický.

Struktura praktického komentáře zahrnuje nejen vlastní výklad, ale také jeho kontext a odkazy na další zdroje informací (kterých je za krátkou dobu fungování dětských skupin podle nové úpravy pomálu). Text vlastního výkladu je potom podrobně strukturován s ohledem na snadné vyhledávání.

Menší rozsah komentáře odráží počáteční stav působení specifické úpravy dětských skupin a za tohoto stavu podle názoru autorů může také dobře vyhovět i poptávce po základní právně výkladové rukojeti.

Václav Pilík, Martina Kostková, Martina Ventluková: Zákon o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2017. 156 s. ISBN 978-80-7552-510-9.

Ukázku si můžete stáhnout ZDE. Knihu si můžete objednat ZDE.


Prázdniny si děti zaslouží, vzdělávat se ale mohou i v létě. Třeba pomocí vlastních projektů a na campech

pátek 21. července 2017 · 0 komentářů

Vysvědčení a letní prázdniny chápe většina dětí i rodičů jako dvouměsíční přestávku od učení a školních povinností. Léto však podle odborníků nemusí nutně vést k úplnému zastavení vzdělávání. Dítě se může mnohé naučit například realizací vlastních projektů či účastí na vzdělávacích campech či kurzech.

„Obzvláště pro začínající školáky, prvňáky či druháky může dvouměsíční pauza od učení znamenat zbytečné ztížení začátku školního roku a učení v září. Opakování o prázdninách může dětem pomoci udržet tempo školní výuky a hravou formou zůstat v obraze. Vzdělávání dětí o prázdninách by ale určitě mělo vypadat jinak než během školního roku,“ říká Andrea Vedralová ze vzdělávací společnosti School My Project, podle jejíž koncepce v současné době funguje školka, základní škola a gymnázium v Sokolově a rovněž základní škola Škola Můj Projekt v Praze.


Projekty naučí dítě dovednosti pro budoucí život


Jako vhodná forma prázdninové výuky se osvědčila práce na projektech, která patří rovněž mezi důležité dovednosti pro budoucí život. Jedním z hlavních pilířů tohoto přístupu je totiž propojování školního života s reálným světem za pomoci konkrétních projektů. Období letních prázdnin je k tomuto typu vzdělávání ideální.

„Vzdělávací aktivity rodičů s dětmi v neformální podobě umožňují právě takovéto přemostění formálního a zájmového vzdělávání na úrovni potřeb a preferencí dítěte. Rodiče mohou i o prázdninách vést své děti k realizaci vlastních vzdělávacích projektů a umožnit jim tím rozvíjet odborné, kreativní i manažerské dovednosti,“ popisuje Andrea Vedralová s tím, že projektovému myšlení se učí děti již od první třídy i na pražské Škole Můj Projekt.

Rodiče, kteří dají dítěti prostor pro vytváření vlastních projektů, mají přitom velkou spoustu možností, kam aktivitu směřovat. Může se jednat třeba o přípravu rodinných výletů, kdy dítě samo vyhledává cestu na mapě, zjišťuje informace o jízdních řádech a otvíracích dobách památek, stanovuje časový itinerář a rozpočet, nebo si o zajímavých lokalitách pro své rodiče a sourozence připraví prezentaci. Z dalších možností se nabízí tvorba a vedení prázdninového deníku, stavba stromového domku, nebo třeba ušití batohu či vytvoření vlastní kuchařské knihy rychlých receptů.


Vzdělávací příměstské campy nebo jazykové kurzy

Dalších možností, jak dítě v létě zaměstnat, a přitom je i neformální cestou vzdělávat, je celá řada. Mnoho neziskových organizací i školních institucí má během léta například pestrou nabídku vzdělávacích příměstských i pobytových campů nebo jazykových či sportovních kurzů.

„Již téměř patnáct let organizujeme pobytové campy pro děti a mládež od deseti let a příměstské campy v Praze 6 a v Říčanech již od 3 let věku dětí. Specifikem těchto campů je pevná vzdělávací náplň od výuky programování, exotických jazyků, RPG a deskových společenských her přes dramatiku, tvůrčí psaní, natáčení videí a YouTube aktivit až po šermování nebo rozvoj logiky a funkční gramotnosti. Bonusem je ‚povinná volitelnost‘ programu, kdy si účastníci volí vlastní programovou linii, kterou po daný týden sledují,“ přibližuje Jitka Fořtíková, ředitelka Centra nadání, s tím, že průběh týdne umožňuje dětem i práci na individuálních projektech, které pod dohledem lektora samy realizují.


______________________

O společnosti School My Project


Vzdělávací společnost School My Project se svou koncepcí Škola Můj Projekt představuje alternativu klasického vzdělávacího systému s tradicí již od roku 1999. Při tvorbě vzdělávací koncepce se společnost inspirovala tím, co v zahraničí funguje a v Česku chybí, jako je integrace vyučovacích předmětů do tematických celků, mapy rozvoje klíčových kompetencí žáků, nástroj k rozvoji pedagogických kompetencí učitele či výuka v projektech.

Své hodnoty – nezbytné dlouhodobé efektivní plánování, systematičnost a zaměření na kvalitu – vzdělávací společnost předává a pomáhá rozvíjet metodickou podporou a vzděláváním pedagogů. School My Project v současné době zastřešuje školku, základní školu a gymnázium Mánesova v Sokolově a základní školu v Praze – Jižním Městě. S dalšími zařízeními jedná o spolupráci.


O Centru nadání

Centrum vzniklo v roce 2005 jako důsledek činnosti skupiny odborníků – pedagogů, psychologů a dalších odborných pracovníků, kteří se již delší dobu věnují péči o mimořádně nadané děti v České republice. Zpočátku bylo cílem centra poskytnout širší nabídku služeb především pro školy, které se budou touto problematikou hlouběji zabývat, ale také rodinám s nadanými dětmi. Postupně se začala činnost rozšiřovat na poskytování služeb přímo dětem a mládeži, kde v současné době leží její těžiště.


5 tipů, jak s dětmi procvičovat angličtinu během dovolené

středa 19. července 2017 · 0 komentářů

Většina dětí se během roku věnuje angličtině v kurzech a při školní výuce. V létě pak cestují s rodiči do zahraničí, kdy přichází správná chvíle pro procvičení jazykových znalostí.

Angličtina se stává univerzálním dorozumívacím jazykem pro lidi z téměř celého světa. Děti si proto anglické znalosti procvičí nejen v zemích, kde se mluví jen anglicky, ale také na dovolené v Chorvatsku nebo Itálii. „V červnu se v našich hodinách bavíme především s většími dětmi o tom, co plánují na prázdniny, jak je budou trávit, s kým a zda budou mluvit anglicky,“ uvádí Lucie Bechná, Centre Exams Manager pro Helen Doron English v České republice.

Zde je 5 tipů, jak si děti procvičí angličtinu během dovolené v zahraničí:

1. Příprava v rodině, například cestou autem. Při přípravě na aktivní používání angličtiny přijdou vhod hry, jako jsou například tichá pošta, slovní fotbal, pantomima nebo výměna rolí – dítě se stane rodičem, prodavačem či učitelem, a rodič naopak dítětem nebo nakupujícím. „Funguje to bezvadně. Děti si velmi cení toho, že jim někdo důvěřuje, že je nechá hrát kupříkladu roli učitele a rády se do toho pustí,“ říká Lucie Bechná z Helen Doron English.

2. Příklad rodičů. Děti by měly vnímat, že se ani jejich rodiče angličtiny „nebojí“ a během dovolené ji často používají. Proto je vhodné děti přizvat ke konverzaci s ubytovatelem, při přihlašování do hotelu nebo k jednání v autopůjčovně.

3. Objednávání jídla. Dobrou motivací pro použití angličtiny je objednávání jídla v restauraci nebo u stánku. Podobně funguje nákup vytoužené hračky. Pokud má dítě chuť na zmrzlinu, ať si ji objedná samo. A další den může už objednávat pro celou rodinu. Když chce plyšového medvěda, ať si o něj řekne v obchodě bez pomoci rodičů. „Známe to z výuky. Pokud před děti postavíme stůl plný jídla a ony si mohou vzít, až když řeknou celou větou, co chtějí, tak mluví jako kniha. A dokonce se předhánějí, aby na ně zbylo co nejvíce,“ radí Lucie Bechná.

4. Pochvala za každý pokus. Rodiče by měli děti pochválit za jakýkoli pokus o anglickou konverzaci. Naopak není vhodné děti od konverzace odrazovat slovy „To raději řeknu já, ty to nezvládneš.“ Takový přístup může dětem používání angličtiny zprotivit.

5. Kluby pro děti. Nebojte se děti umístit během dovolené do klubu, který pro ně organizuje hotel. Většinou se v nich mluví anglicky. To samé platí pro kamarády z jiných zemí v místě pobytu. Hra na pláži, na hřišti nebo u bazénu nutí ke konverzaci. I kdyby šlo jen o věty typu Where are you from? How old are you? What is your name?


________________________

Helen Doron English v Česku

Vzdělávací program Helen Doron English (HDE), jehož výhradním distributorem v ČR je společnost ANGLIČTINA pro DĚTI s.r.o., je již více než 30 let úspěšně využíván ve více než 35 zemích světa a je určen dětem od 3 měsíců do 19 let.

Kurzy Helen Doron English jsou založeny na stejném principu, na jakém se děti učí svůj rodný jazyk. Díky opakovanému poslechu podkresových nahrávek a pozitivní podpoře při upevňování svých jazykových znalostí se děti angličtinu učí stejně přirozeně jako svou mateřštinu.

Alena Bendlová, Stanislav Bendl: Inkluze trochu jinak aneb dobře utajený výlet

pondělí 17. července 2017 · 0 komentářů

Jak bývá na naší škole (ZŠ Nová Paka, Komenského 555) již každoročně zvykem, i předposlední den minulého školního roku se žáci třídy II.Z (speciální třída) vydali na tradiční vycházku do přírody. Tentokráte jsme ji však pojali trošku netradičně.

Stala se totiž tajnou vycházkou na jedno předem neznámé místo novopackého regionu. Nikdo z dětí na začátku cesty nevěděl, jaké konkrétní místo je vlastně cílem naší výpravy, kam a jak máme jít. Právě kvůli tomu museli žáci v průběhu cesty řešit různé problémové úkoly. Přitom jim pomáhali ředitel školy Mgr. Milan Schlögl, třídní učitelka Mgr. Alena Bendlová a studenti septimy Gymnázia Nová Paka s třídním učitelem PaedDr. Stanislavem Bendlem. A o jaké úkoly se to vlastně jednalo?

Žáci speciální třídy museli v praxi předvést následující kompetence:
– umět správně a korektně komunikovat s autoritou (konkrétně s ředitelem školy)
– zorientovat se správně v terénu bez použití mapy nebo GPS
– umět úspěšně komunikovat přes mobilní telefon (se studenty septimy)
– správně odpovědět na některé předem připravené otázky z oblasti českého jazyka, matematiky, zeměpisu, dějepisu …
– využít dovednosti, které žáci tvrdě nadřeli ve školních lavicích v průběhu celého školního roku, a umět je použít v praktických životních situacích.

Přitom všem byli žákům speciální třídy nápomocni především studenti septimy. Gymnazisté projevili opravdovou vstřícnost, prostřednictvím mobilní komunikace své mladší kamarády navigovali a pomáhali jim najít správný směr. Navíc tak sami nenásilným způsobem prakticky pochopili význam inkluzivního přístupu a důležitost kooperace. A víte, jak to všechno dopadlo? No, samozřejmě dobře. Nezabloudili jsme a dorazili jsme na to správně místo – do tajemstvím opředeného kostelíku na Husově kopci. Tady na nás všechny čekal zajímavý výklad o historii této dřevěné budovy, jež pochází z 2. pol. 17. století. Dozvěděli jsme se zajímavé informace o místě původu kostelíku – Podkarpatské Rusi i o jeho majitelích.

Když jsme po ukončení prohlídky interiéru vyšli ven, snesly se na naše hlavy náhle hromy, blesky a déšť. A tak jsme místo do lesa směrem k nedalekému Štikovu pokračovali na další historicky i kulturně zajímavá místa Nové Paky – do Klenotnice a do Suchardova domu. Ale o tom až zase někdy příště. Závěrem lze konstatovat, že náš meziškolní projekt dokázal při společné činnosti propojit studenty gymnázia a žáky speciální třídy ZŠ, zajisté pomohl odbourat některé dříve vytvořené stereotypy a přispěl tudíž k lepšímu vzájemnému pochopení a zvýšení tolerance. Starý školní rok je za námi a ten nový brzy zaklepe na školní vrata. Přejeme všem – žákům i pedagogům, ať je krásný, plný zážitků a radostí rozzářených dětských očí.

Vydáváme Bulletin Příběhů bezpráví

sobota 15. července 2017 · 0 komentářů

Milí přátelé, náš vzdělávací projekt k moderním československým dějinám Příběhy bezpráví běží už dvanáctým rokem a za tu dobu se do aktivit zapojilo více než 300 000 žáků a studentů. Uspořádali jsme mnoho akcí pro vyučující, mladé lidi i širokou veřejnost, vydali jsme také dvanáct publikací, vytvořili přes sedmdesát výukových lekcí a materiálů a sesbírali řadu příběhů pamětníků.

Přemýšleli jsme, jak všechny tyto vzniklé materiály přehledně a uceleně nabízet a připomínat vyučujícím, aby je stále používali ve svých hodinách. Ale také abyste se k nim mohli vracet třeba i vy, kteří se o naši nedávnou minulost zajímáte.

Na jaře letošního roku jsme proto začali vydávat měsíční Bulletin Příběhů bezpráví. Věnujeme se v něm vždy jednomu konkrétnímu tématu, které vybíráme podle školních tematických plánů, nabízíme aktivitu k aktuálnímu historickému výročí, doporučujeme vybrané lekce z portálu JSNS.CZ

a připomínáme naše knihy a výstavy. Na květnové číslo se můžete podívat ZDE.

Bulletin má už teď přes 3 000 čtenářů, a pokud byste chtěli být mezi nimi, stačí, když vyplníte svou e-mailovou adresu na našich stránkách.

Děkujeme za Vaši přízeň a přejeme příjemně strávené léto!

Za celý tým Příběhů bezpráví

Karel Strachota


Příběhy bezpráví v číslech

Během Měsíce filmu na školách jsme uspořádali 7 400 projekcí dokumentárních filmů a diskusí s pamětníky. Přibližně 306 000 žáků se tak seznámilo s příběhy aktivních odpůrců a obětí komunistického bezpráví.

Školám jsme v uplynulých deseti letech poskytli více než 80 filmů a spolu s nimi metodické a informační příručky.

S našimi materiály pracovali pedagogové na 2 818 školách a institucích.

Do projektu Z místa, kde žijeme se zapojilo již 226 týmů ze základních a středních škol.

Mladí lidé letos již podeváté nominují na Cenu Příběhů bezpráví.

Podporujeme zvídavost, schopnost přemýšlet a být aktivní

pátek 14. července 2017 · 0 komentářů

Organizaci Člověk v tísni máme ve svých představách spojenu spíš s humanitární a rozvojovou pomocí v zahraničí. Ale ona organizuje celou řadu projektů i v České republice. Velkých i malých. Rozsah její činnosti si zaslouží úctu.

Zdroj: Výroční zpráva organizace Člověk v tísni 2016, str. 48

Podstatné otázky často vznikají z otázek zdánlivě banálních. Chtěli bychom být raději labradorem, nebo orlem? Proč raději orlem? Jak poznáme, že jsme orlem a ne Jirkou? Když budeme ještě chvíli pokračovat, dříve nebo později začneme uvažovat nad tím, kdo jsme, co je pro nás typické a čím se lišíme od ostatních. Dostaneme se k „velké otázce“. Například: co je to lidskost? Žáci ve škole by se spíše zeptali: Paní učitelko, proč opice není člověk?


Ve školách rozvíjíme filozofování i projektovou výuku

Přirozená dětská zvídavost tvoří základ touhy učit se a přemýšlet o světě kolem nás. Udržet ji i ve školních letech je velkým úkolem pro každého, kdo s dětmi pracuje. Proto školíme pedagogy například v metodě „filozofie pro děti“, která podporuje u dětí schopnost ptát se, diskutovat a přemýšlet v souvislostech a kultivuje jejich schopnost porozumět vlastním předsudkům, tradicím nebo stereotypům.

Žáci se v hodinách filozofie nememorují jména filozofů nebo jejich myšlenky. Učí se naslouchat, argumentovat, spolupracovat a kriticky myslet. Společně se svými spolužáky rozvíjejí myšlení, které posiluje schopnost dělit se o vlastní nápady a navazovat na myšlenky druhých, učí se empatii a respektu k jiným názorům. Pokračovali jsme také ve školeních metody Kvalita, nebo kvantita?, která pracuje ze změnou postojů žáků.


Učitel jako mentor či průvodce

Vlastní aktivitu žáků a jejich angažovanost podporují projekty Světová škola nebo Global Schools. Propojují orientaci v globálních tématech s jejich lokálními aspekty a možností změnit své okolí k lepšímu. Učitel sestupuje z piedestalu všeznalé autority na úroveň průvodce či mentora, který vhodnými otázkami projekt posouvá a dovádí žáky k vlastnímu úsudku. Projekty nabízejí značný prostor pro seberealizaci, žáci na sebe berou velký díl samostatnosti a osvojují si nové kompetence.

„Žáci si sami dokázali vybrat vhodné téma projektu (regionální potraviny na našem stole), sestavit a vyhodnotit dotazníky pro veřejnost, komunikovat s místními zemědělci i zorganizovat regionální piknik. Jejich nadšení a zápal pro věc bylo vyloženě nakažlivé a určitě jím motivovali i studenty z jiných tříd, aby se do podobné aktivity pustili,“ popisuje učitelka Veronika Valachová, co vše studenti z Gymnázia Moravský Krumlov v rámci projektu Světová škola zvládli.


Vyšší sebevědomí a schopnost vyrovnat se s nejistotou

Filozofování, uvažování v širších globálních souvislostech a dobře vedená projektová výuka podporují u dětí kognitivní schopnosti vyššího řádu, analýzu a syntézu faktů. Samostatné myšlení a vlastní smysluplná aktivita jim posiluje sebevědomí a zlepšuje atmosféru ve škole. Žáci zjišťují, jak funguje tým, prohlubují své pracovní, komunikační, prezentační i sociální schopnosti. Musí také zvládnout orientaci v byrokracii nebo vyjednávání s partnery a donory. Stávají se tak aktivními občany, kteří dokáží své okolí měnit k lepšímu a přijmout odpovědnost za svět, ve kterém žijí.

Gabriela Grodová: Význam malotřídní školy ve Větřkovicích pro život v obci

středa 12. července 2017 · 0 komentářů

Tento příspěvek prezentuje dílčí výstupy diplomové práce, která je zaměřena na oblast malotřídního školství a blíže se zabývá vývojem školství v obci Větřkovice od počátku do současnosti, tedy od roku 1780 do 2017. Jedná se o případovou studii historickosrovnávacího charakteru, která vznikla analýzou dobových kronik, třídních výkazů a výročních zpráv o činnosti školy. V empirické části je nastíněn vývoj vzdělávání v této malotřídní škole z pohledů jeho aktérů v historickém diskurzu.

…V celé případové studii bylo nutno zpracovat velké množství historických dokumentů. Velmi obtížná práce byla zejména s původními ručně psanými spisy, které byly zaznamenány v německém jazyce. Prvotní pokusy o překlady textu narazily na překážky související s vývojem jazyka. Historické texty mají zcela odlišný slovosled a mnohde se využívá slov, jež se v dnešní době nepoužívají. Důkladná činnost při zpracování kronik narážela i na další obtíže související s chybějícími, zaměněnými či nepřesnými údaji. V těchto případech bylo nutné dohledávat další zdroje v podobě školních výkazů, výročních zpráv a získané informace z kronik upřesňovat, porovnávat a doplňovat. V některých obdobích nebylo možné nalézt podstatné informace o počtu žáků, průběhu výuky, učitelích či používaných učebních pomůckách. I přes všechna úskalí se podařilo získat mnoho potřebných a zajímavých údajů, které poskytují obraz související s historií školství ve Větřkovicích…


1. Malotřídní školy v České republice a školství ve Větřkovicích

Malotřídní školy jsou nejstarším útvarem základního školství. Jejich rozvoj je velmi úzce spojený s vývojem a životem na vesnici, v níž působí. (Musil, Sedláček, 1964) Jsou typem neúplně organizované základní školy, která má méně než pět tříd. V naší zemi může být takto organizován pouze první stupeň ZŠ. Nejčastěji bývají provozovány jako dvojtřídní, pak trojtřídní. Nejméně se setkáváme s jednotřídními a čtyřtřídními malotřídními školami. Toto dělení závisí na počtu tříd, do nichž jsou jednotlivé ročníky rozřazeny. Běžné je spojení školy s dalším školským zařízením (s mateřskou školou, školní družinou a školní jídelnou). (Trnková, Knotová, Chaloupková, 2010)

Musil a Sedláček tímto názvem označují školu, která má ve třídě „buď všechny ročníky, nebo v každé třídě více než jeden ročník.“ (Musil, Sedláček, 1964, s. 5) Podle současných autorek je za malotřídní školu „označována taková škola, v jejíž alespoň jedné třídě jsou vyučováni žáci více než jednoho ročníku.“ (Trnková, Knotová, Chaloupková, 2010, s. 11) Tyto školy patří k důležitým institucím v obci, které se zabývají nejen výchovou a vzděláváním dalších generací, ale také určitou mírou přispívají k rozvoji kulturního i společenského života občanů, pomáhají v budování identity dětí s místem bydliště a udržování tradic v obci. Nejenže škola ovlivňuje život v obci, také obec má vliv na samotnou školu. (Trnková, Knotová, Chaloupková, 2010)

Vznik elementárních škol u nás souvisí se zavedením povinné šestileté školní docházky v roce 1774. Byly zřízeny tři typy škol, a to triviální, hlavní a normální. Žádná z nich však neměla tolik tříd, kolik měla ročníků. První školy vznikající na našem území byly v podstatě všechny organizovány malotřídně. (Šafránek, 1913)

Základem tereziánské reformy bylo vybudování sítě škol ve všech farních obcích. Obec Větřkovice náležela k blízké obci Březová a také byla přiškolena k její farní škole. Z přiškolených obcí to měly větřkovské děti do školy nejdále a mohly ji navštěvovat jen v letních měsících. Proto byla vybrána první nekvalifikovaná učitelka (její jméno nebylo v kronice uvedeno) a vyučování probíhalo ve Větřkovicích v domě č. p. 3. Dnes se dochovaly pouze základy první školní budovy na zahradě rodinného domu. V letech 1790 až 1800 byla postavena dřevěná škola, č. p. 73. Ta byla v roce 1838 zbořena z důvodu nedostatečných prostor a byla postavena první zděná škola i s hospodářskými budovami. Zlomovým krokem v historii vzdělávání ve Větřkovicích byl rok 1877, kdy došlo k položení základního kamene trojtřídní školy utrakvistické. Ve stejném roce byla stavba dokončena. (Kronika Větřkovic z let 1298–1945)…


Celý text studie si můžete stáhnout ZDE.

Brigády si letos můžete vybírat

úterý 11. července 2017 · 0 komentářů

Naplno se rozjíždí sezóna brigád a letos je opravdu z čeho vybírat. Jejich nabídka už dávno přesahuje sezónní práce v zemědělství, prodej zmrzliny nebo obsluhu stánků v rekreačních oblastech.

Firmy nabídkou sezónních prací řeší nedostatek stálých zaměstnanců, a to prakticky ve všech oborech. Proto letos mohou letní brigádníci vybírat z nabídky míst ve výrobě, obchodu, v logistických centrech i v centrech podnikových služeb. Největší zájem je ale o místa v administrativě.

Nabídku sezónních prací letos ovlivňuje velmi nízká nezaměstnanost, která opakovaně pokořuje historické rekordy. Letos v květnu klesla na 4,1 %, což je vůbec neméně v naší historii. To má velký vliv na nabídku sezónních brigád – místa nabízejí firmy z téměř všech oborů. Hodinová mzda často šplhá na 130 až 150 Kč, což bylo ještě před několika lety naprosto nemyslitelné. Přesto se některá místa nedaří obsadit, zejména manuální práce nejsou především u studentů příliš populární.

„Práce na dohodu není jen příležitost pro studenty, jak si v době prázdnin vylepšit rozpočet. V posledních letech sezónní práce vyhledávají stále častěji lidé, kteří nemají práci na plný úvazek, důchodci a rodiče na rodičovské dovolené,“ uvádí Zuzana Lincová a dodává: „Nabídka těchto míst se neomezuje pouze na letní období. Velmi silná je samozřejmě předvánoční sezóna, ale firmy u nás inzerují místa na dohodu celoročně. Historicky nejsilnější bylo poslední čtvrtletí loňského roku.“

Zajímavý je demografický pohled na uchazeče o brigádnická místa: na nabídky Profesia.cz častěji reagují ženy než muži (62 % versus 38 %). Dominují uchazeči z věkové skupiny 17–24 let, kterých je 82 %. Z pohledu dosaženého vzdělání převažují studenti středních škol (36,4 %), po nich následují ti, kteří středoškolské vzdělání završili maturitou (22,8 %), v těsném závěsu jsou lidé se základním vzděláním (18,7 %). Na nabídku prací na dohodu nejméně reflektují lidé s vysokoškolským vzděláním 3. stupně.

„Mezi nejčastěji nabízené u nás patří dělnické pozice, místa skladníků, pokladních, hostesek a doplňovačů zboží v obchodech. Nejvíce míst se nabízí v Praze a v Brně (dohromady celkem 60 % nabídek), dále pak v Českých Budějovicích a ve Středočeském kraji,“ uvádí statistické údaje z pracovního portálu Profesia.cz Zuzana Lincová.

Chcete pracovat v krásném prostředí jižních Čech a zároveň získat byt?

pondělí 10. července 2017 · 0 komentářů

Nabídka volných pracovních míst pro učitele 1. a 2. stupně základní školy.


Učitel/ka 1. stupně ZŠ

Základní škola a mateřská škola Větřní hledá do týmu učitele / učitelku 1. stupně. Nabízíme plný pracovní úvazek. Nástup 1. 9. 2017.

Plat 22.620–29.500 Kč hrubého (dle praxe a platového zařazení). V případě zájmu k dispozici byt.

Podrobnější informace poskytne mgr. Halka Jánová, kontakt halka.janova@seznam.cz, mikuskaj@seznam.cz nebo telefon 607 279 259.


Učitel/ka 2. stupně ZŠ


Základní škola a mateřská škola Větřní hledá do týmu učitele / učitelku 2. stupně, nejlépe aprobace matematika, informatika, fyzika, tělesná výchova, anglický jazyk. Nabízíme plný pracovní úvazek. Nástup 1. 9. 2017.

Plat 22.620–29.500 Kč hrubého (dle praxe a platového zařazení). V případě zájmu k dispozici byt.

Podrobnější informace poskytne mgr. Halka Jánová, kontakt halka.janova@seznam.czmikuskaj@seznam.cz nebo telefon 607 279 259.

Hana Vaverková: Hurá na prázdniny!

· 0 komentářů

Jak kdo a jak kde. My, holky z Droždína, míříme do Bílých Karpat na letní školu matematiky profesora Hejného.

Už jsem to vloni zažila, takže tuším, do čeho jdu. Mám za sebou první rok, kdy jsem se snažila pochopit to, co mi moji znalí čtvrťáci trpělivě vysvětlují. Něco mi došlo a ke spoustě se ještě musím dobrat.

Tady v Pozlovicích u Luhačovické přehrady mám na matematické objevy a taje 4 dny.

Naše pobytová letní škola má název „ Učíce, učíme se, aneb jak tráví učitelé prázdniny?“ Tak schválně, jak?


Je sobotní dopoledne 4. července 2017, začínáme

Přes sedmdesát žen a pár chlapíků se směje prvním vtípkům uvádějích lektorek. Kolega ze Slovenska odmítl na přihlášku rovnou napsat datum svého narození a převedl ho do matematické hádanky. Organizátorky mu to parádně oplatily, když mu číslo pokoje našeho hotelu sdělily další tajenkou, kterou jsem bohužel nejen neodhalila, ale ani nepochopila: „Jde o nejmenší trojciferný palindrom, který lze získat jako součin dvou různých dvojciferných čísel.“ Že nevíte, co je to palindrom? Slovák Míša nejspíš jo, neboť další dny vypadal vyspaně.

S barevnou složkou s informačními listy dostáváme i barevnou propisku. Není ledajaká. Na každé je něco napsáno. Na té mé, modré, čtu: „ Jsem mnohem více průvodcem než rádcem.“ Ha, ha, na mě to fakt sedí.

A je tady první úkol. Máme 4 dny na to, abychom zjistili, kolik různých druhů propisek v této místnosti existuje. Kdo odhalí a patřičně odargumentuje, získá cenu! Na chvilku se zamyslím. Že bych to zkusila?

Odpoledne mířím do první dílny. Schválně si vybírám Autobus. Ten mi letos dělal největší problém.

Už první úkol mě vyvádí z míry. A nejen mě. „Na zastávce Škola vystoupili 2 cestující a nastoupili 3 cestující. Pak jelo 6 cestujících. Když přijížděli k zastávce Škola, kolik v něm bylo cestujících?“ Zírám na zadání, v hlavě mi to šrotuje – a – nic. Někteří odvážlivci zkoušejí tipovat. Sedm! Pět! Šest! – snažím se zabodovat. Lektorka Jitka nás nechá hádat, mlží a pak nás nutí argumentovat. Nakonec se dobereme k správnému výsledku. A sakra, zase jsem se netrefila…

Snad mi pomůže krabice s barevnými kostkami. Teď si ten autobus zahrajeme. Kdo chce být řidič? Paní s hnědými vlasy syčením naznačuje zavírání dveří, autobus vyjíždí a zastavuje. Jsme u rybníka. Nastoupí 5 cestujících. První, druhý… vidíme kostičky, jak míří do krabice – našeho autobusu a jedeme dál. Druhá zastávka je u hospody. Vystoupí 3 a nastoupí 4 cestující. Syčení dveří, pár dalších zastávek… Když to vidím a slyším, dokážu i spočítat, kolik cestujících vystoupí na konečné. Od figurek k papírovým obrázkům a fazolkám, co fazole, to 1 člověk.

Dobrý, zatím se držím! Ale pozor, jde do tuhého, náročnost úloh se zvyšuje. Máme tu tirák, který nám na jedné zastávce zakryje, kolik vystoupilo a kolik nastoupilo. Zato vím, že na konečné všichni vystoupili… Od fazolek k tabulce a jak se zdá, je tu i více řešení. Vrchol všeho je, když se cestující rozdělí na modré čtverečky – to jsou muži, no a my holky jsme červené trojúhelníčky. A počítejte! Pokradmu koukám k sousedce, ať nejsem zas ta nejhloupější. Ale tady se na to nehraje. Každý má šanci.

Bavíme se o gradovaných úlohách – od a) – to jsou ty nejlehčí až po d) pro génie. A když zvládnu áčko, jsem taky dobrá!!! (Ale na jedničku to není, Haničko!)

Na téhle matematice je bezva to, když mi nejde jedno prostředí, půjde mi třeba jiné!


V neděli dopoledne jdu na násobilku. Tu umím, jako když bičem mrská!

Hned na začátku klesám na mysli. Místo, aby se mě lektorka Jitka zeptala, kolik je 8 x 7 ( 56!), ptá se: Kolik různých způsobů může padnout, když hážu 2 kostkama – červenou a modrou se šesti puntíky jak je známe z Člověče.

Ti odvážnější z nás po malém zaváhání volají – 72! 36! 30! 23! Tuším fintu a přidávám něco ze svého soudku – 66! Skvělé, směje se lektorka, máme 5 různých výsledků. Zdůvodněte! No přece – 6 x 6 je 36 x 2 je 72 mínus 6 = 66.

Má někdo jiný názor?, ptá se Jitka. Má. Kolega ze Slovenska, ten, který už ví číslo svého pokoje, odargumentuje svůj výsledek a my ostatní mu dáváme za pravdu. Přesvědčil nás.

A tak to jde celé odpoledne. Zkoušíme, hádáme, počítáme, hrajeme si, radíme se, bavíme se a já zažívám první radost, když správně spočítám, sice jako poslední ve skupině, kolik nohou mají 3 slepice a 2 kozy. Jo, i tohle je násobilka. Pak se ovšem počet zvířat zvyšuje a z obrázků je tabulka a komu to pálí, tak napíše i rovnici.

Kdo z vás píše pětiminutovky?, ptá se Jitka. Pár z nás se přihlásí. No, kamarádi, neděláme to dobře. A víte proč? Není důležitý výsledek, ale činnost. A navíc – když jsou děti v pohodě, tak se líp učí. A stres pětiminutovek nám slabším moc na klidu nepřidá.

Různé děti na to přijdou v různou dobu, někdy je nutné ponechat jim tabulku násobků až do páté třídy, říká Jitka. Do páté?, divíme se. A proč ne? Rada pana profesora Hejného – neučte je násobilku, naučte je myslet!

Násobilkové obdélníky krásně trénují násobilku i sčítání, ale hlavně – logické myšlení. V mé hlavě se pomalu rozsvěcuje. Teď mi to došlo! Každé rohové číslo má dopad na další… a už je to pryč. Světlo zhaslo.

Koukáme se na video ze 4. třídy. Najdete ho na webu Pomáháme školám k úspěchu. Paní učitelka říká: Myslím si číslo. Jeho šestina je o 3 menší než jeho třetina. Jaké číslo si myslím? Všechny děti počítají, kdo ví, napíše výsledek na stírací tabulku a ukáže. Paní učitelka se ptá – kdo má problém? Kdo umí dát radu? Má někdo jiný nápad? Bereme? Děti dojdou ke správnému výsledku různými cestami. Umí argumentovat a obhájit svůj názor.

My velcí si ještě vyzkoušíme příklad na slevy. Je to zapeklité. Některým z nás to dá víc zabrat než těm čtvrťákům. A to jsme učitelé!

V pondělí odpoledne se přichomýtnu k velké skupině účastníků, kteří fascinovaně zírají na muže v červeném tričku. Živě gestikuluje, ksichtí se a máchá rukama, čmárá po flipu barevnými fixy a vysvětluje, jak funguje mozek. Jako žena neurochirurga bych o tom něco měla vědět, ale… Víte, že emoční signál je o půl vteřiny rychlejší než ten racionální? A víte, že máte amygdalu? Jsme na semináři Vztahové agrese a učíme se, jak vycházet s žáky a s rodiči tak, abychom s nimi vyšli. Kolegyně z Ostravska je agresivní rodič a ta druhá je v roli učitele. Lektor Michal, ten v červeném tričku, nám radí, jak jinak a lépe. Jo, to už jsem někdy slyšela a snad mi i v hlavě něco zůstalo. A snad už z toho všeho i něco umím. Ale dost se mi po letech poztrácelo a ráda si to zase připomenu.

Po večeři my holky z Droždína, a je nás tu 6, potřetí obejdeme přehradu. Je tu krásně. Po úzké asfaltce se prohánějí cyklisti a inlajnisti – to jsou ti na kolečkách. Nestačíme uhýbat. Někteří aspoň cinknou, jiní profičí v těsné blízkosti. Kdo tu má přednost? Asi nikdo, bylo by fajn se domluvit a vzájemně se neohrožovat. Jako ve škole.

Je úterý. Poslední snídaně. Z bufetu rychle mizí oblíbené pochutiny a studenti – dříve učňové – nestíhají doplňovat prázdné tácky. Slečna na recepci se neusmívá a na pozdrav nereaguje. Tak sem na dovolenou asi nezavítám.


Naposledy se scházíme v učebně

Někteří sedají na zem. Na plátně je nápis: „Závěrečný test“. A pod ním – „ Ano, je to na známky!“ Má někdo nějaký dotaz?, ptá se přísně lektorka Eva. Je to povinné?, ozve se z davu. Ano, je, zní nekompromisní odpověď.

Naším úkolem je vyřešit šipkový graf. Někdo, a je nás většina, to zkouší pokusem omylem. Ti chytřejší si vypomůžou rovnicí. Máte? Má někdo jiný výsledek? Bereme? Uf, padá nám kámen ze srdce. Všichni jsme prošli! Eva říká – šance dobrat se k výsledku mají i ti, kteří nemají logický vhled. Celou dobu počítají pokusem omylem.

I méně zdatní mají šanci. K rovnici děti dozrávají. Hm, je mi přes šedesát, tak kdy už konečně taky dozraju?

Jo, a všichni máme jedničku! S hvězdičkou!!!

Blížíme se k závěru. Jitka má v ruce krabici s lístky a na nich odpovědi na úvodní otázku – kolik různých propisek v této místnosti existuje ? Účastníci tipovali různě. Tak kolik? ráda bych věděla. Ale jak už víme, výsledek není tak důležitý, jako cesta k němu.

Na těch propiskách stálo:
– Hlídám, aby každé dítě opakovaně prožilo úspěch.
– Hledám bezpečné formy hodnocení.
– Vím, že i chybné řešení je pro dítě užitečné.
– Raduju se i z drobných úspěchů dětí.
– Věřím dětem, učím se od nich.

Čteme nahlas citáty a moudré věty a nakonec Jitka říká: „My jsme shovívaví, my slosujeme všechny chybné odpovědi.“ Čtyři šťastlivci dostávají lázeňské oplatky a jedna další seminář matematiky profesora Hejného zdarma. Škoda, že jsem byla líná a do hry se nezapojila. Klidně bych si tuhle letní školu zopakovala!!!

červenec 2017, Hana Vaverková

Josef Maňák, Vlastimil Švec, Tomáš Janík: O vzdělávání, o učitelství a tak trochu i o pedagogice

sobota 8. července 2017 · 0 komentářů

Tři představitelé tří generací pedagogů – prof. Josef Maňák, prof. Vlastimil Švec a doc. Tomáš Janík – jejichž profesní dráhy se v čase protínaly, vedou v útlé a sličné knížce vydané Masarykovou univerzitou v edici Reflexe zajímavý rozhovor.


Ukázka

Švec: V průběhu našeho rozhovoru si uvědomuji polaritu teorie a praxe. Vždy je určité napětí mezi teorií a praxí, ale zdá se mi. Že jsou určité teorie nebo přístupy, které nenacházejí příliš odezvu v praxi, i když učitele zajímají. Například byla teoreticky rozpracována problematika stylů učení, psychosociálního klimatu školní třídy a další. Když se ale podíváme do praxe, tyk tyto teorie ne vždy fungují. Přitom například se styly učení by měl učitel pracovat, neboť žáci jsou různí.

Maňák: To jsou dvě oblasti – teorie a praxe – které žijí svým životem a neustále usilují o svůj vliv. Teorie je spojena s tím, že člověk se neustále snaží pronikat hlouběji do pedagogické reality a chce se jí nějak zmocnit. Pedagogická realita na druhé straně jde svou cestou a s teorií se nemůže ztotožnit, protože teorie vychází ze svých přístupů, kdy se snaží vytvořit ze svých výzkumných nálezů jakýsi celek a ten pak nabízet praxi. Praxe je ale realitou, ve které lidé žijí, teorii přijímá jen jako určité osvětlení problémů a tendencí, ale nemůže ji zcela převést do praktického života. Proto je to teorie, přináší obecnější pohledy na důležité aspekty praxe. Praxe je konkrétním životem lidí a řídí se tím, co umožňuje okolí, ve kterém se člověk nachází.

Švec: To je zároveň odpověď na otázku teoretiků, kteří se ptají, proč teorii učitelé neberou. A naopak učitelé říkají, to je samá teorie.

Maňák: Ano, to jsou oblasti, které spolu souvisejí. Ale jinak jsou oddělené, a to v tom, že teorie se vytváří tím, že prvky, které zkoumá, propojuje do systému. Praxe zase žije denními starostmi a teorii do určité míry bere, pokud ukazuje užitečnou cestu k cíli.

Švec: Dá se tedy říci, že teorie je inspirací pro učitele v tom,že si z ní vezme to, co považuje v praxi za využitelné, a to pak implementuje ve své práci.

Maňák: Přesně tak, teorie a praxe jsou oblasti, které vyrůstají ze společného základu – výchovného a vzdělávacího procesu – vzájemně se ovlivňují, ale nejsou totožné a nikdy nemůže jedna převzít metody druhé.

Švec: Vztah pedagogické teorie a praxe je staronovým problémem učitelství. Změnilo se něco v chápání tohoto vztahu od doby Vašeho učitelského studia do dneška?

Janík: Myslím, že jedno nelze podřídit nadvládě druhého. Teorii vůči praxi či praxi vůči teorii nelze hierarchizovat, neboť každá z obou oblastí má jinou úlohu, jak to vysvětlil profesor Maňák. Jde o to, že v praxi je jedinečnost konkrétní situace interpretována na pozadí obecnějšího vědění – tedy teorie. To znamená, že bez teorie není porozumění praxi, takže v praxi hrozí nerozumnost jednání.

Janík: Vztah mezi teorií a praxí je zřejmě trvalým problémem. Jak lze vztah mezi teorií a praxí řešit v učitelském vzdělávání?

Švec: Zejména tím, že obsah obecnější teoretické výuky na fakultě se bude přibližovat úkolům a problémům, s nimiž se budoucí učitelé v dnešní škole setkávají na učitelských praxích. To předpokládá erudovanost vzdělavatelů studentů učitelství v oborech, z nichž se konstituují školní předměty, ale také v pedagogice, psychologii, oborových didaktikách i v dalších předmětech takzvaného společného základu, tedy například i ve filozofii. Erudovaností rozumím nejenom znalost vlastní disciplíny, ale také vědomí toho,že poznatky z ní jsou zprostředkovány konkrétním adresátům, to jest budoucím učitelům základních a středních škol. To samozřejmě předpokládá spolupráci všech těchto odborníků na fakultě a zároveň užší spolupráci fakulty s fakultními školami, jejich řediteli a učiteli. Za přínosné považuji reflektivní semináře na fakultě již zavedené, které umožňují, aby studenti poznávali sebe sama a také aby mohli reflektovat situace a problémy, s nimiž se setkávají v průběhu učitelských praxí. (str. 41–44)

Zdroj: Maňák Josef, Švec Vlastimil, Janík Tomáš: O vzdělávání, o učitelství a tak trochu i o pedagogice. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2017, edice Reflexe. ISBN 978-80-210-8495-7

Knihu si můžete objednat ZDE.

Projekt Učitel naživo má za sebou první rok

pátek 7. července 2017 · 0 komentářů

Vážení přátelé, spolupracovníci, partneři, fandové, první školní rok se studenty je za námi a my se s Vámi chceme podělit o naše největší radosti!

Zdroj: www.ucitelnazivo.cz, 30. 6. 2017

1. Studenti úspěšně absolvovali pilotní ročník výcviku
2. 450 odškolených hodin, 1000 dětí… koukněte na Učitele naživo v číslech
3. Spolupracujeme s 26 provázejícími učiteli na 14 tréninkových školách
4. Naši studenti prožili exkurzi po inspirativních zahraničních školách
5. Do druhého ročníku Učitele naživo nastoupí 28 studentů
6. Prohlubujeme spolupráci s univerzitami
7. Je o nás slyšet v médiích

Moc děkujeme za to, že jste s námi – za vaše fandění, podporu, spolupráci. Dobré dílo může stát vždy pouze na společném úsilí mnoha lidí a my máme radost, že komunita kolem Učitele naživo žije, roste, vzkvétá.

Užijte si prázdnin a naberte spolu s námi dech, ať to i příští školní rok stojí za to!

Tým učitele naživo


Studenti úspěšně absolvovali pilotní ročník výcviku

Minulý týden byl pro nás plný silných emocí. Pilotní ročník výcviku Učitel naživo doputoval ke konci spolu s 16 studenty. Ačkoli na evaluaci pilotního ročníku si budete muset počkat do září, z příběhů, které jsme si minulý týden vyslechli, bylo jasné jedno – studenti hoří a tenhle zápal přeskakuje i na děti, do kterých byste to nikdy neřekli. Snad v těchto suchých dnech nic krom srdcí nevzplane!

Jsme nadšení z toho, jak se naši studenti posouvají a jak pro sebe hodnotí přínos výcviku. Sbíráme velké množství dat z průběhu pilotního výcviku, abychom byli schopni evaluovat kvalitu programu a jeho dopady na studenty. Výsledky z evaluace přineseme v září.

Absolventi výcviku se budou i v příštím roce pravidelně scházet a vzájemně se podporovat ve své nové učitelské profesi. Naši průvodci se jim budou také věnovat i nadále. Doufáme, že se absolventi zapojí do dalších běhů našeho výcviku, ať už tím, že budou sdílet své zkušenosti z kurzu a z učení ve školách s novými studenty nebo tím, že se z nich postupně stanou provázející učitelé.

Děkujeme našim studentům pilotního ročníku, že spolu s námi výcvik celý rok vytvářeli a nesmazatelně se do něj otiskli.

Milí absolventi, držíme vám palce v učení – provázení dětí, zapalujte, co to dá!

Díky za všechno s velkým D. Slova nedokážou vyjádřit vděčnost za vaší: lásku, energii, péči, přijetí, vyhovění, stání na naší straně, smysluplnost, praktičnost a ochotu jít s kůží na trh až po upřímnost. (Ondra, student Učitele naživo)

Neskutečně jsem se osobnostně posunula a takovou příležitost mi nejspíš už v životě nikdo nedá. (Jíťa, studentka Učitele naživo)

Děkuji Učiteli naživo – vám všem, že jste mi odkryli nové obzory, pomohli mi změnit mou životní cestu. Nesmírně si vážím toho, co jste nám umožnili. (Maruška, studentka Učitele naživo)


Naši studenti prožili exkurzi po inspirativních zahraničních školách

Navštívili tři inspirativní zahraniční školy a diskutovali o možnostech přenést některé přístupy do našich škol. Studenti sepsali své závěry a zveřejnili je v časopise Perpetuum ZDE.



12 klíčových principů Hejného metody

středa 5. července 2017 · 0 komentářů

Hejného metoda je založena na respektování 12 základních principů, které geniálně skládá do uceleného konceptu tak, aby dítě objevovalo matematiku samo a s radostí. Vychází ze 40 let experimentů a prakticky využívá historické poznatky, které se v dějinách matematiky objevují od starověkého Egypta až do dnešních dnů.


1. Budování schémat

Dítě ví i to, co jsme ho neučili

Víte, kolik je ve vašem bytě oken? Zpaměti asi ne… ale když zapřemýšlíte, po chvíli odpovíte. A správně. Protože máte schéma vašeho bytu v hlavě. Děti mají schémata také v hlavě. Hejného metoda je posiluje, napojuje na sebe a vyvozuje z nich konkrétní úsudky. I proto si děti brzy uvědomí, že polovina je také číslo (0,5) nebo například nemají problém s jinak velmi „problémovými“ zlomky.


2. Práce v prostředích

Učíme se opakovanou návštěvou

Když děti znají prostředí, ve kterém se dobře cítí, nerozptylují je neznámé věci. Plně se soustředí jen na daný úkol a neobtěžuje je neznámý kontext. Každé ze zhruba 25 použitých prostředí funguje trochu jinak (rodina, cesta autobusem, prosté krokování…). Systém prostředí je motivačně nastaven tak, aby zachytil všechny styly učení se a fungování dětské mysli. Ta je pak motivována k dalším experimentům.


3. Prolínání témat

Matematické zákonitosti neizolujeme

Informace nepředáváme dítěti samostatně, ale vždy jsou uloženy ve známém schématu – které si dítě kdykoli vybaví. Neodtrháváme od sebe matematické jevy a pojmy, ale zapojujeme při nich různé strategie řešení. Dítě si pak samo vybere, co mu lépe vyhovuje a je mu více přirozené. V hodinách tak neuslyšíte ono klasické: „Jééé, paní učitelko, to jsme brali před dvěma lety, to už si nepamatujeme…“


4. Rozvoj osobnosti

Podporujeme samostatné uvažování dětí

Jednou z hlavních motivací profesora Hejného při vytváření nové metody byl důraz na to, aby se děti nenechaly v životě manipulovat. Proto učitel ve výuce nepředává hotové poznatky, ale učí děti především argumentovat, diskutovat a vyhodnocovat. Děti pak samy o sobě vědí, co je pro ně správné, respektují druhého a umí se rozhodovat. Dokonce statečně nesou i důsledky svého konání. Vedle matematiky přirozeně objevují také základy sociálního chování a mravně rostou.


5. Skutečná motivace

Když „nevím“ a „chci vědět“

Všechny matematické úlohy jsou v Hejného metodě postaveny tak, aby jejich řešení děti „automaticky“ bavilo. Správná motivace je ta, která je vnitřní, ne nucení zvenčí. Děti přichází na řešení úkolů díky své vlastní snaze. Neokrádáme děti o radost z vlastního úspěchu. Díky atmosféře ve třídách se tak kolegiálně tleská všem – i těm, kteří na daný jev či řešení přijdou později.


6. Reálné zkušenosti

Stavíme na vlastních zážitcích dítěte

Využíváme vlastní zkušenost dítěte, kterou si samo vybudovalo od prvního dne svého života – doma, s rodiči, při objevování světa venku před domem či na pískovišti s ostatními dětmi. Stavíme na přirozené konkrétní zkušenosti, ze které pak dítě dokáže udělat obecný úsudek. Děti například „šijí šaty“ pro krychli, a tím se automaticky naučí, kolik má krychle stěn, kolik vrcholů, jak vypočítat její povrch…


7. Radost z matematiky

Výrazně pomáhá při další výuce

Zkušenosti mluví jasně: ta nejúčinnější motivace přichází z dětského pocitu úspěchu, z jeho upřímné radosti, jak dobře vyřešilo přiměřeně náročný úkol. Je to radost z vlastních pokroků i z uznání spolužáků i učitele. Děti tak neznají „blok z matiky“, o kterém v českém školství již kolují legendy. Naopak: když vidí vzoreček, není jejich reakcí averze, ale nadšení: To znám, to vyřeším!


8. Vlastní poznatek

Má větší váhu než ten převzatý

Když má prvňák poskládat ze dřívek čtverec, vezme jedno dřívko, pak druhé, třetí… Stále mu to nestačí, vezme tedy čtvrté dřívko a poskládá čtverec. Pak se rozhodne poskládat větší čtverec. Vezme další dřívka a složí větší čtverec. Už začíná tušit, že bude-li chtít složit ještě větší čtverec, potřebuje k tomu vždy další čtyři dřívka. Je na cestě k objevu vzorce pro výpočet obvodu čtverce.


9. Role učitele

Průvodce a moderátor diskusí

Běžná společenská představa učitele je obraz někoho, kdo ví, umí a přednáší. Tak učitel matematiky umí matematiku, proto o ní může vykládat. V řadě případů se tak i děje. Dítě si vyslechne učitelův výklad, zapíše si nějaké poznámky do sešitu, poslechne si návod k řešení nové situace a tento návod se učí používat. V našem chápání výuky je role učitele i dítěte zcela jiná.


10. Práce s chybou

Předcházíme u dětí zbytečnému strachu

Dítě, které by mělo zakázáno padat, by se nikdy nenaučilo chodit. Analýza chyby vede k hlubší zkušenosti, díky které si děti daleko lépe pamatují dané poznatky. Chyby využíváme jako prostředek k učení. Podporujeme děti, aby si chyby našly samy, a učíme je vysvětlovat, proč chybu udělaly. Vzájemná důvěra mezi dítětem a učitelem pak podporuje radost žáků z odvedené práce.


11. Přiměřené výzvy

Pro každé dítě zvlášť podle jeho úrovně

Naše učebnice obsahují úlohy všech obtížností. Tím, že slabší žáci vždy nějaké úlohy vyřeší, předcházíme pocitům úzkosti a hrůzy z dalších hodin matematiky. Těm nejlepším žákům zároveň neustále předkládáme další výzvy, aby se nenudili. Učitel je nepřetěžuje úkoly, ale zadává takové, aby děti neustále motivoval. Rozděluje úlohy v rámci třídy podle toho, co které dítě potřebuje.


12. Podpora spolupráce

Poznatky se rodí díky diskusi

Děti nečekají, až se výsledek objeví na tabuli. Pracují ve skupinkách, po dvojicích nebo i samostatně. Každý žák je tak schopen říci, jak k výsledku došel, a umí to vysvětlit i druhým. Výsledek se rodí na základě spolupráce. Učitel zde není konečnou autoritou, která jen řekne, kde je pravda – a otočí se další list učebnice. Žáci si budují vlastní plnohodnotný poznatek, o kterém neustále přemýšlí.


Mnoho podrobností ke každému principu najdete ZDE.

Rozhovor s prof. Hejným si můžete přečíst ZDE.


Adéla Zelenda Kupcová: Vysvědčení – 4 mikropříběhy z „trochu (dost) jiné“ školy

pondělí 3. července 2017 · 0 komentářů

Za dětmi, jejich učením a drobnými každodenními zázraky se jako edunomád vydávám na ten či onen konec světa. Ale popravdě musím říct, že kolikrát stačí nasednout tady v Praze na autobus stodevítku a vydat se na zdejší ScioŠkolu (nebo jakoukoli jinou, samozřejmě). Zázraky zaručeny. A vzhledem k průvodkyni Američance a dětem hovořícími mnoha jazyky, ať již se jedná o cizince či děti které žily v zahraničí, je zaručen i mezinárodní rozměr.

Zdroj: www.EDUnomád 31. 1. 2017

Včera se i na této škole, jako na tisících dalších českých škol rozdávalo vysvědčení. Pro spoustu dětí (a hlavně rodičů) velká a důležitá věc. A často i stresující a nepříjemná.

O to větším překvapením byl jásot dětí, když se ráno oznámilo, že se bude rozdávat vysvědčení.

V jedenáct hodin čekaly děti ve svých kolejích (řekněme domovských skupinách, které sdílí děti napříč všemi ročníky) na svoje výzo. Plné energie, nabuzené a řádně neposedné. Výzo, které dostaly připomínalo spíš osobní dopis – s oslovením jménem a dlouze popsaným životem dítěte ve škole, počínaje chování, přes jeho snahu, samostatnost, silné stránky až po popis cesty, jakou urazilo v jednotlivých vzdělávacích předmětech.

Po rozdání výza nastal klid. Jeho zdrojem nebyl ani šok, ani strach a ani stres. Před chvílí nabuzená děcka se dala do horečného čtení. A jak svoje výzo scioškoláci prožili (jména v příbězích jsou samozřejmě změněna)?


Martin: obejmout výzo a říct si o pomoc

Prvňáček Martin se na výzo hrozně těšil. První vysvědčení je první vysvědčení. A protože zatím by dokázal přečíst maximálně pár řádku ve slabikáři, tak se se svým prvním výzem aspoň trochu mazlil, tisknul si ho na tělo, lítal po třídě a čekal. Jakmile dočetl první ze starších spolužáků, přišel za ním Martínek, aby mu s výzem pomohl. Kluci si sedli na sedací pytel a četli si výzo. Martin se doptával na slova, kterým nerozuměl a po pár minutách vyskočil s tím, že je na sebe hrdý.


Bob: známky si dám sám

Bob, hloubavý desetiletý klučina, jehož vášní je příroda a ekologie si své výzo četl se zaujetím. Doptával se a sám říkal, kde se chce víc snažit. Pak chvíli koukal na své vysvědčení, přeskakoval z první stránky na druhou, pak na třetí a čtvrtou… Jo, tak dlouhé výzo bylo. Vraštil čelo, drbal se na hlavě.

A pak vzal propisku a dopsal si ke každému slovnímu hodnocení známku. Prý aby měl co říct kamarádům a aby si lépe pamatoval, co se mu dařilo a co ne. Dal si jedničky a dvojky. Slovní hodnocení, lépe řečeno konkrétní zpětná vazba je dobrá v tom, že dětem přesně popíše, jak na tom jsou, co se jim daří…ale zvyk je železná košile. Někdy i pro děti.


Jarka: barevné vysvědčení

Vysvědčení, tedy výpis z vysvědčení, který děti dostávaly, není žádné posvátné a nedotknutelné lejstro. Když průvodci dětem říkali, že si v něm mohou klidně podtrhávat a zvýrazňovat, koukali na ně děti se značnou nedůvěrou. A otevřenou pusou. Zejména starší děcka, která k nám přešla z tradičních škol.

Vyjeveně koukala i Jarka. Vždy precizní a akurátní dívka. Když ale překonala šok, chopila se fixek a pastelek. Vysvědčení po chvíli hrálo všemi barvami. Precizně a akurátně. Červené bylo to, co ji potěšilo a žluté to, co jí nebylo jasné a na co se chce doptat. Navíc po stranách výza vykvetlo pár malovaných kytiček.


Frank: hlavně spravedlivě

Frank obvykle nejde ve škole přehlédnout. Srší sebevědomím, ke všemu dá trefnou poznámku, někdy až moc hlasitou, někdy má těch poznámek až příliš, prostě je ho všude plno. O tom, že díky jeho chování se občas někteří spolužáci necítili příjemně, se dočetl i na vysvědčení. A to mu nevadilo, moc dobře to ví a sám se snaží krotit. To, že to vždy nevyjde, je věc jiná…

Co ho rozlítilo byl fakt, že jeho dva kámoši David a Bert měli na vysvědčení napsáno „prospěl s vyznamenáním“ a on jen „prospěl“ (jojo, i na výzu se slovním hodnocením tato kolonka musí být). A s vyřídilkou sobě vlastní vlítl mezi průvodce a co to má jako znamenat… Poslouchal, že „vyznamenání“ shrnuje jeho život ve škole kompletně, včetně chování a úsilí. Ale i na to měl pohotovou odpověď: „vždyť Bert prudí stejně jako já!“ Průvodci museli uznat, že to je pravda. A že je ale nespravedlivé, aby měl Bert doušku „s vyznamenáním“ a Frank ne.

Pátrání po vyznamenání ale ukázalo, že Bert ale žádné vyznamenání nemá, že se vyznamenal jen tím, jak Franka napálil. Následně i Frank uznal, že „v tom případě to teda spravedlivý je“. A všem se ulevilo. Holt i když se snažíte sebevíc děti nesrovnávat, udělají to někdy za vás. A pak je hlavní, aby necítily nespravedlnost.

Hravé procvičování na prázdniny

sobota 1. července 2017 · 0 komentářů

Přimět děti trošku pracovat i o prázdninách je trochu snazší s hravým procvičovacím sešitem, nad nímž se už poněkolikáté sešla autorka Eva Papoušková s ilustrátorkou Galinou Miklínovou.

Zatím připravily tři pokračování, nejnovější z nich je Čtyřka na moruši pro budoucí čtvrťáky. Kamarádi Jahoda, Malina, Kaštan a Platan žijící v lese Prasolese plném divokých prasat jsou hrdiny zábavného komiksu. Kromě něj na děti čekají neotřelé úkoly z češtiny, matematiky a prvouky.

Vrátí se k vyjmenovaným slovům, slovním druhům i rozlišování významů slov, početním, geometrickým I logickým úlohám. Zamyslí se nad principy rozhodování, budou sledovat počasí i proměny vody. Prohlédnou si lidskou kostru a lebku, tu dokonce v jedinečném 3D modelu.

K dispozici je také Čtyřka z Prasolesa pro budoucí druháky, která vede nenásilně ke čtení, a Čtyřka na vodě pro budoucí třeťáky, která pomáhá s nácvikem pravopisných jevů, trénuje počítání i základy geometrie.

Vydalo nakladatelství Fraus 2017, 79 Kč


Čtení na léto, aby prvňáci nezapomněli – Rudolf Štorkán: Baf a jeho šťastný den

Komiksový příběh pro čtenáře ve věku šest až sedm s úkoly pro rozvoj čtenářské gramotnosti. Pejsek Baf má dneska neuvěřitelně nabitý den. Užívá si psinu se svými kamarády ze psí třídy, pluje lodí na výlet do ZOO, vydává se na Větrný hrad. Ke všem svým dobrodružstvím zve čtenáře a má pro ně i pár nevšedních úkolů.

Vydalo nakladatelství Fraus 2017, 79 Kč