Jaroslav Kalous: Opice na Titaniku – 16. Láska

pátek 17. prosince 2010 · 0 komentářů

Šestnáctým dílem se uzavírá seriál Jaroslava Kalouse Opice na Titaniku. V předvánočním čase vám všem přejeme hodně lásky.


Jeden člověk sám není nic. Dva lidé, kteří patří k sobě, tvoří svět.“ (Hans Margolius)

V úvodu seriálu jsem psal o třech záhadách – vzniku vesmíru, života, vědomí. Stejnou záhadou pro mne je, proč jsem se narodil, jaký je smysl mého života. – Narodil jsem se určitě proto, že se předtím pomilovali mí rodiče. Ti se zas narodili jejich rodičům. A ti jsou zas plodem svých rodičů. Když takhle postupujeme zpátky, je možné si spočítat, že od založení Karlovy university se muselo pomilovat deset milionů dvojic, abych já dnes na ní mohl učit. Za svou existenci vděčím lásce tolika lidí.

Co je to láska? Druhé lidi hodnotíme obvykle podle toho, jak jsou nám prospěšní: k čemu se nám kdo hodí, jak nám může být užitečný, co pro nás může udělat. Co z tohoto pohledu znamená, když o někom řekneme, že ho máme rádi? Obvykle tím myslíme, že tu osobu máme, jsme tomu rádi a že ji potřebujeme. Obáváme se, že bychom jim mohli ztratit a cítili se pak prázdní a opuštění. Abychom tomu zabránili, legalizujeme své vlastnictví tím, že ji k sobě připoutáme. Je to láska?

Skutečná láska neuvažuje v termínech zisků a ztrát. Kdo si stěžuje na něčí „nevděčnost“, jen tím prozrazuje obchodní podstatu svého vztahu: dává, protože čeká nějakou formu vrácení. Skutečná láska neznamená být milován, ale především milovat. „Láska je aktivní péče o život a růst toho, co milujeme. Kde tato aktivní práce chybí, tam není láska.“ (Erich Fromm)

Přikázání „Miluj bližního svého jako sebe samého“ je jedním z mnoha vyjádření tzv. Zlatého pravidla etiky: „Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.“ Jeho třeba židovská analogie zní: „Co nechceš, aby ti jiní činili, nikomu nečiň. To je celá Tóra, všechno ostatní je jen komentář.“ Kromě Bible, Talmudu, Koránu je možná nějakou analogii Zlatého pravidla najít v dalších šestnácti náboženstvích světa. Tato vzájemnost, reciprocita se zdá být základem lidské etiky přes různé civilizace a kultury.

O rabínovi ze Sasova se proslýchalo, že prožívá utrpení druhých lidí jak své vlastní. Když se ho zeptali: „Je to pravda, že prožíváte utrpení druhých lidí jako své vlastní?“, odpověděl: „Ale to je přece moje vlastní utrpení!“ – Jednota všech bytostí, jejich vzájemná závislost a propojenost tu není teoretickou tezí, ale prožívanou skutečností. Pod rozmanitým povrchem jsme všichni pouze projevy jediného bytí, jsme jako vlny jednoho oceánu. Kdybychom měli možnost opravdu pochopit a zažít tuhle skutečnost, pak by nám připadal legrační pohled na vlnu, která se nafukuje, že je větší než ty druhé – vždyť za nepatrnou chvíli bude z každé stejně jen vodní tříšť! Když se Alberta Einsteina zeptali, zda se bojí smrti, odpověděl: „Ne, jsem tak spojen se vším živým, že je mi jedno, kde v tomto nekonečném proudu začíná nebo končí konkrétní existence.

Člověk, který miluje, neubližuje, ale nemůže mu být ani ublíženo. Nelze současně někoho milovat a někoho jiného nenávidět. Kdo skutečně miluje jednoho, miluje vše; pak už není jeden nebo mnoho, pak už je jen láska. Pravá láska je neomezená, bez hranic, je jako voda. Ta si taky nevybírá – vniká všude tam, kde je pro ni místo. Jako déšť, který padá na chytré i hloupé, bohaté i chudé, mocné i nemocné. Jako řeka, která se vyhne jen pyšným velikánům, tyčícím se do výše, a pak už se rozlije do kraje, do šířky i do dálky, všude tam, kde je sebemenší skulina, sebemenší příležitost. Jako moře, nekonečné a věčné.

Život je jen náhoda
jednou jsi dole
jindy nahoře
kdo v životě miluje
ten neztrácí naději
.


Doporučená literatura

Buber, M: Já a Ty. Praha, Kalich, 2005.
Eriksen, T.H.: Syndrom velkého vlka. Hledání štěstí ve společnosti nadbytku. Brno, Doplněk 2010.
Fromm, E.: Umění milovat. Praha, Český klub 2006.
Ruiz, M.: Láska, vztahy a přátelství. Praha, Pragma 2003.



Seriál Opice na Titaniku

1. díl: Potřeba tázání si můžete přečíst ZDE.
2. díl: Naše místo v časoprostoru si můžete přečíst ZDE.
3. díl: Naše místo v přírodě si můžete přečíst ZDE.
4. díl: Ke kořenům našeho chování si můžete přečíst ZDE.
5. díl: Je nás moc najdete ZDE.
6. díl: Gaia najdete ZDE.

7. díl: Co nás řídí najdete ZDE.
8. díl: Informační lavina najdete ZDE.
9. díl: Tragédie obecní pastviny najdete ZDE.
10. díl: Homogamie najdete ZDE.  
11. díl: Slepá ulička vývoje ZDE.
12. díl: Otevřená mysl ZDE.
13. díl: Bližní ZDE.
14. díl: Na laně ZDE.
15. díl: Čas ZDE.