Luboš Kreč: S láskou, vaši roboti

středa 8. června 2016 · 0 komentářů

Hospodářské noviny vydaly 7. června speciální vydání věnované nové průmyslové revoluci – Průmyslu 4.0. Jde o změnu, která zasáhne každého. A vzdělávání by měla zasáhnout především. Včera už bylo pozdě.

Zdroj: Kreč, Luboš: S láskou, vaši roboti. Hospodářské noviny 7. 6. 2016, str. 2–5.


– Firmy a s nimi celá společnost stojí před zásadní výzvou – jak využít stále výkonnější technologie, ale nenechat se jimi pohltit. Průmysl 4.0 je za dveřmi a Česko vymýšlí, co s tím.

– Budoucností jsou chytré továrny, v nichž stroje komunikují mezi sebou i s vnějším světem a vyrábějí zboží individualizované podle přání zákazníka.

– Lidi začnou v práci stále více nahrazovat stroje, a to nejen v manuálních, ale i administrativních a tvůrčích činnostech.

„…Ekonomika je jasná. Robotické systémy jsou dnes už velmi dostupné, máme spočítané, že návratnost některých z nich je jeden, maximálně dva roky," říká ředitel společnosti MSV Metal Studénka Ivo Lazecký. Na mysli má to, že pořízení výkonného, počítačem ovládaného a k internetu připojeného stroje vyjde na stejné peníze jako roční mzdové náklady pro trojici zkušených dělníků. Nikdy se s ním navíc nebude muset dohadovat o zvýšení platu, o přesčasech či mu dávat dýchnout. „Bohužel je to trend, který je nevyhnutelný. Do budoucna někteří lidé přijdou o práci. Je to smutné, ale je to tak. I přesto zůstanou některé lidské činnosti nenahraditelné," říká šestačtyřicetiletý manažer…“

„…To, co popisuje Lazecký, je symbolické pro velkou část průmyslu. Německo, klíčový odběratel českých firem, je evropským průkopníkem v nástupu takzvaného Průmyslu 4.0. A postupně nutí jak své obchodní partnery, tak své dceřiné firmy v cizině, aby ho následovali. Pro tuzemské podnikatele je to mimořádná příležitost posunout se výrazně dopředu a obstát do budoucna na globálním trhu, kde se budou čím dál víc prosazovat ti, kdo budou umět využívat prvky umělé inteligence, učící se roboty, 3D tisk, samořídící vozy, zpracování velkých dat nebo novou, na vysokorychlostním internetu postavenou komunikaci mezi korporacemi a jejich dodavateli a klienty.

Zároveň to s sebou nese velká rizika. Loni na podzim se proto zformovala skupina několika desítek akademiků, byznysmenů a ministerských úředníků, aby podobně jako v Německu dali dohromady materiál, jenž by posloužil jako základ pro vládní strategii. Studie má bezmála 200 stran a ukazuje, kterým oblastem je třeba věnovat pozornost. Nejde o málo, robotizace a digitalizace mohou zásadně proměnit pracovní trh a to, jak lidé přistupují k zaměstnání. Obojí bude žádat jiný přístup ke vzdělávání a v případě firem často radikální změnu jejich výrobních programů a jejich zaměření…“


Jaké profese tedy přežijí? A jaké je potřeba vzdělávání?

„…Oddělení strategie a trendů EU na Úřadu vlády sepsalo loni analýzu dopadů digitalizace na trh práce v Česku. Mimo jiné z ní vyplývá, že nejohroženějším zaměstnáním jsou úředníci, kteří mají za úkol zpracování číselných údajů, dále všeobecní administrativní pracovníci, řidiči, pokladníci a prodejci vstupenek, kováři a lesníci. Na opačném konci žebříčku byli vrcholoví manažeři, lékaři, zdravotní sestry a vysokoškolští učitelé. Autoři analýzy také zmiňují odhad, že automatizace bude odpovědná za zánik zhruba třetiny nynějších míst a povede ke vzniku jen osminy nových pozic. Jinými slovy – roboti mnohem víc příležitostí pro lidi ukončí, než jich vytvoří, například v souvislosti s údržbou…“

„…Klíčové bude, aby se lidé dokázali přizpůsobit, aby byli flexibilní. Zatímco nyní většina z nich strávila celý život v jedné profesi a maximálně měnila zaměstnavatele, v budoucnu bude jejich profesní kariéra mnohem rozmanitější. „Školy chystají lidi pro jedno zaměstnání, nepřipravují je na celý život. Člověk toho ale bude postupně hodně měnit, bude se přeučovat. Musí se učit přemýšlet, vyjadřovat myšlenky, argumentovat, adaptovat se a využívat nové technologie,“ zdůrazňuje Filip Pertold z CERGE-EI.

Naráží tak na téma, které znají všichni, kdo se Průmyslu 4.0 a nástupu znalostní ekonomiky věnují, že totiž bude klást velké nároky na vzdělávací soustavu. A ta není v nejlepší kondici, jednak ji trápí dlouhodobá podfinancovanost, jednak je tradičně zpomalená a má delší reakční dobu. Tuzemský pedagogický výzkum není příliš kvalitní a střední a vysoké školy se dostatečně nepropojují s firmami.

Jedním z českých humanitních vědců, který se trendům spojeným s digitalizací věnuje, je docent Arnošt Veselý z Fakulty sociálních věd UK. Podle něj bude třeba překopat celou filozofii tuzemského školství: „Existuje jedna věc, která je z hlediska přechodu ke znalostní společnosti a ekonomice zcela zásadní a přitom je většinou opomíjena, a to je schopnost kriticky a samostatně myslet, stát si za svým a jednat podle toho. Způsob výuky od základních po vysoké školy je založen na zkoušení studentů z toho, co neumí. Studenti jsou vedeni k tomu, že v první řadě nesmějí udělat chybu. Odvaha dívat se na problém po svém se zpravidla nevyplácí. Chyby a omyly jsou ovšem nezbytnou součástí každého skutečného učení. Posouvají člověka dál. Vzdělávací systém se ovšem více a více standardizuje…“