Světlana Massey: Vítejte na palubě lodi jménem ADHD

čtvrtek 5. září 2013 · 0 komentářů

Ze zkušeností matky dítěte se speciálními vzdělávacími potřebami.


Žádné dítě pozadu aneb rovnocenné vzdělání pro každé dítě

Každý, kdo se přestěhoval a žije v cizí zemi, dostává touto změnou příležitost vidět a řešit různé situace jinak než v domácím prostředí. Já a moje rodina žijeme ve Spojených státech, ve státě Georgia. Můj manžel je Američan, on si myslí, že je netypický Američan, já ho vidím jako velkého demokrata, liberála, ale i typického amerického patriota v zásadních otázkách o vlastní zemi. Moje děti jsou Češi, přišly se mnou do Států ve věku 5 a 18 let, a více méně se cítí už jako Američani. Já ne, tak jak řekl můj spolužák z Mexika: „My žijeme v buffer zone.“ Žijeme v území mezi starým a novým životem a tato pozice nám dává výhodu vidět mnoho věcí dvojíma očima.


Naše začátky

Život ve Spojených státech se změní každému, ale mě navíc přinesl nečekaně velikou životní výzvu v podobě ADHD u mého mladšího syna. Můj syn se narodil v 7. měsíci těhotenství, se srdeční anomálií a s nedostatečným vývinem mnohých orgánů. Ve 3. týdnu života prodělal náročnou, životně důležitou operaci srdce, která dopadla výborně a po které syn nemá žádná výrazná omezení. Po 3 měsících léčby jsme byli propuštěni z nemocnice domů s tím, že já a syn jsme zůstali sami na další kroky a čekali, podle rad odborníků, až to všechno syn dožene. Můj syn nedohnal nic, jeho váha byla stále podprůměrná a ve školce ho dávali do nižších oddělení a čekali „až to on dožene“.

Přesídlili jsme do USA v jeho pěti letech, kdy se sotva rozmluvil česky, ale v americké školce musel začít používat jiný jazyk než češtinu. V pěti letech, kdy americké děti čtou samostatně pohádky a začínají nacvičovat prezentaci projektů, můj syn tiše seděl a nerozuměl. Byla to pro něj katastrofa. Anglicky se sice rozmluvil velmi rychle a dobře, což zmátlo nás i mnoho odborníků, ale s 1. třídou přišla krutá pravda, že vůbec nevěděl, co říká! Opakoval a používal celé fráze, ale nepamatoval si obsah i zcela jednoduchého textu. I jeho hyperaktivita, byť velmi nízká a dnes již zcela pod kontrolou, probíhala odlišně. Syn neskákal po stolech, spal i vydržel výuku, ale uvnitř procházel naprostým varem, nervovým vyčerpáním a strachem, že zase udělá chybu.

Po roce a půl v USA jsem již věděla, že běžnou výchovou nemohu nic dohnat, přesto mě zaskočila zpráva odborníků, že můj syn je vývojově opožděný, a doporučení množství návštěv u různých expertů. V USA mi řekli to, co jsem měla vědět dávno: můj syn má ADHD (poruchu pozornosti a hyperaktivitu), která se v USA pozná a řeší od 2 let dítěte. S komplikacemi při porodu, jaké měl můj syn, se podle odborníků různé neurotické problémy daly očekávat a měly se řešit ihned po operaci. Bohužel ne v České republice, kde jsme čekali, „až to dítě dožene“. Zcela logicky, protože jakékoli mozkové dysfunkce se lépe dohání od útlého věku batolete než za školní docházky.

Osobně jsem prošla vším, co mi moje psychika umožnila – pláčem, sebelítostí, vztekem a svoji psycho-trýznivou pouť zakončila sebeobviňováním, co jsem mohla udělat a neudělala. Po roce jsem zjistila, že toto všechno je stejně k ničemu a museli jsme se já a můj manžel k problému našeho syna zvanému ADHD postavit čelem, protože jenom my jsme mu mohli pomoci se neztratit v tomto divném a pro děti náročném světě. Cokoli píšu, píšu i v zastoupení mého muže, který hraje dominantní roli jako partner, táta a „kapitán“ naší lodi proplouvající vodami ADHD.


Zákon jako pilíř vašeho boje s ADHD

Ve Spojených státech je 7 % dětí oficiálně diagnostikovaných ADHD, z toho 5 % chlapců a 2 % dívek. Toto číslo se každým rokem zvyšuje o 2 % školních dětí s ADHD.

Již v roce 2001 byl za administrativy G. Bushe podepsán federální zákon „No Child Left Behind“ (Ani jedno dítě pozadu), který nařizuje, jak integrovat speciální výuku pro děti s poruchou učení a nízkou invaliditou na státních školách. Zákon, který je mnohými stále kritizován za nedostatečnou efektivnost na všech školách, je pilířem pro státní školy a rodiče v procesu k rovnocennému vzdělávání všech dětí na státních školách. Tento zákon je jasným legislativním nástrojem, jak postupovat při zařazení dítěte s poruchou do speciálního plánu. Zákon určuje kroky federální vlády zastoupené státní školou, školním distriktem (obcí) a rodiči, které je nutné udělat, aby se docílilo rovnocenných studijních výsledků u daného žáka individuálním přístupem a metodikou.

Základní body zákona:

– kdo může zažádat o testování žáka na ADHD (pokud rodiče, hradí jejich zdravotní pojišťovna, pokud škola, hradí školní distrikt)

– kdo kvalifikuje dítě do této kategorie (doktor specialista a školní psycholog stejného distriktu jako škola)

– školní psycholog vypracuje konkrétní analýzu chování, reakcí a odpovědí testovaného žáka tak, aby pojmenoval co nejpřesněji kroky, které je nutné naplánovat v individuálním studijním plánu)

– jakým procesem škola a rodiče žáka musí projít (jasná legislativa pro obě strany)

– metodika a cíl individuálního programu žáka (podrobně rozepsána týmem, který bude s daným dítětem pracovat, podle jeho psychotestu)

– jak je program monitorován a kontrolován (data schůzek a vyhodnocení)


Federální ministerstvo školství Spojených států uvolní 3 miliony dolarů ročně na speciální výuku (IEP= Individual Educational Program) pro děti s ADHD, autismem a lehkou invaliditou. Tyto dotace nejsou všude dostatečné, nicméně jsou základním kamenem pro mnohé školy, které se velmi snaží rodičům vyjít vstříc. Dokonce byl zaznamenán velký přesun dětí ze soukromých škol do státních, protože státní školy mají lepší metodický postup než na mnohých soukromých státem nekontrolovatelných školách.

Jestliže je vaše dítě zařazeno do tohoto programu, můžete si trochu vydechnout. Děti dostanou individuální program, vypracovaný se školní psycholožkou, která osobně pracuje s dítětem po dobu jeho testování. Doba testu je různá, u našeho syna trvala 3 měsíce plus zpracování administrativy (75 stránek) a za 4 měsíce byl přesunut do třídy, která je uspořádaná pro děti s běžnou výukou, ale i pro děti vyžadující individuální péči asistenta a elektronický přístup. Výsledek testu prokáže, kde jsou silné a slabé stránky dítěte a jaká metodika musí být uplatněna, aby se docílilo rovnocenného a plnohodnotného vzdělání.

Náš syn prokázal nadměrné znalosti v logice a matematice, velmi podprůměrné schopnosti v kritickém čtení a analýze textu. Jinými slovy technicky četl, ale nevěděl, jaký byl obsah. Test prokázal jeho slabost v poslechu, veškeré informace by tedy měly být přenášené vizuálně anebo v krátkých opakovaných větách. Naopak test vyloučil jakékoli dyslexie. Na základě toho byl vypracován detailní odborný plán, jak naučit našeho syna číst a odpovídat, na co je konkrétně tázán. (Děti tohoto typu si vyberou slovo z textu, které jim je nejbližší, a nezanalyzují celou větu, a tak jim unikne kontext.)

Syn se účastní běžné výuky se svými spolužáky v matematice, společenských vědách a jiných předmětech, ale je vyčleněn z výuky anglického jazyka a čtení. V tomto segmentu je vyčleněn ze třídy a odchází pracovat individuálně s asistentkou, která potřebuje jeho úplnou pozornost na analýzu textů. Jeho IEP je monitorováno a oznámeno nám rodičům každý pátek emailem. Rodiče mají právo být informováni týdně a případně jsou iniciováni, aby se zúčastnili domácí výuky.

Ve Spojených státech se klade důraz na statistiky, které ukazují výsledky na školách. Jsou zde přesné tabulky, podle kterých se relativně jasně rodiče mohou orientovat, jak je jejich dítě úspěšné ve studiu. Všechny děti na státních školách jsou povinny projít státními testy (dvakrát za rok), jedince s poruchou učení nevyjímaje. Upřímně, jestliže jste rodiči dítěte s ADHD, na tabulky rychle zapomeňte. Jednoduše proto, že výsledky dětí s ADHD se vychylují ať dolů či nahoru, první roky programu vám to jen zamotá hlavu. Výsledky se prokáží až okolo 5. třídy, kdy by dítě mělo zvládnout svoji poruchu a vědět, jak s ní pracovat. Takže, statistika má pro vás pouze ten význam, jestli program pro dítě je úspěšný anebo ne, nebo jestli je z nějakého důvodu potřeba modifikovat metodiku výuky.


Rozhodnutí je na vás

Jako rodiče máte na výběr tři směry léčení: podávat dítěti stimulanty (medicínské nebo homeopatika), psychoterapie a různé kombinace obou. Veškeré dočasně známé léky v USA (4 druhy klasické medicíny a 2 druhy homeopatik) jsou stimulanty, ne léčiva. Nejsou známy výsledky dlouhodobého užívání stimulantů u lidí – dětí s ADHD, ale je známo, že tyto léky jsou návykové u lidí bez ADHD. Každý stimulant má dlouhý seznam vedlejších účinků (úbytek na váze, nespavost – dítě většinou musí brát přírodní léčiva na spaní, zátěž na srdce, deprese, změna osobnosti apod.).

Vzhledem k operaci našeho syna naším směrem musela být psychoterapie, dieta, domácí denní režim a speciální vzdělávací podmínky pro syna ve škole. Takže, jak na to, když jdete touto cestou? Co by se mělo vaše dítě naučit? Uvádím konkrétní situace u mého syna, kdy jsme se po psychologickém testování mohli zaměřit na konkrétní body.

– Musí se naučit klást otázky ve třídě, v okamžiku, kdy něčemu nerozumí či nezachytí slovo nebo příkaz. Dítě si uvědomuje svoji „ zaostalost“ ve čtení a řeči, má sklony sedět a jakoby nebýt, ale musí se naučit oznámit učitelce, co konkrétně neví nebo kdy a kde se ztratil v textu, spolupracovat aktivně, sám sebe zaměřit na daný úkol, otázku, text).

– Rozdělit velký úkol na více menších úkolů s časovým přesným označením (např. „Sejdi dolů po schodech. Otevři lednici. Koukni se dolů, na poličce jsou jahody. Omyj je vodou.“).

– Příkaz, vykonání a kontrola úkolu (dítě i vy se musíte naučit vše kontrolovat, syn se naučil po sobě číst a sám sebe opravovat v gramatice – pro děti je to hra), odměna (PC, 10 minut volna apod.), velmi praktické pro domácí učení (20 minut čtení, rozbor 5 min., dobrota – rozinky a jen si povídáme o textu nezávazně, vzpomínáme na příběhy, filmy a knihy, syn prakticky uvažuje o podobnosti).

– Musí si psát „co udělat druhý den“, udržovat kalendář a zapisovat akce, věci, vybrat oblečení na druhý den (velký kalendář na zdi nebo dveřích, strohý, bez zbytečných obrázků, dítě musí samo zapisovat úkoly, změny v týdnu apod., odškrtávat co udělal apod.).

– Vybudovat klidné místo na práci, hraní, uklidit hračky do krabice – neviditelné (zvolte veselé barvy, ale tak, aby se nerušily, ne strakaté!).

– Zaměřit se na hry typu LEGO, dítě musí následovat instrukce a udržovat pozornost na práci rukama (začátky jsou těžké, dítě nechce pracovat samo, příliš mnoho dílků, neví, jak začít. Poraďte začátek od „Najdi bod 1 a připrav si všechny dílky, které budeš potřebovat, spočítej je.“. V závěru můžete sedět s ním v pokoji a číst si knihu, ale samo vaše dítě pravděpodobně nezůstane, nerado je samo).

– Udržovat stejný denní režim, návyky, kdy, kde a jak (to celé včetně sportovních aktivit a sestavení jídelníčku budete stále opakovat denně i o sobotách a nedělích, když ne, vymstí se vám to!).

– Jídelníček je relativně jednoduchý, děti s ADHD většinou nerady střídají jídelníček, udělejte si „jeho“ dietu a můžete vařit dokola, nerady testují, co neznají a většinou jim to nechutná.


Jak je to s potravinami

Na závěr bych se ráda rozepsala o vhodném jídelníčku pro děti s ADHD. Budete zřejmě narážet na odpůrce striktní diety anebo fanatiky zavrhující zcela všechno, ale snažte se držet nohama na zemi. Je prokázáno, že jídelníček pomáhá a zlepšuje symptomy ADHD, ale neléčí to. Když se na dětské oslavě odvážete a dáte dítěti dort s krémem a čokoládou, nic se prostě nestane (pokud nemá alergie na nějaké potraviny). Když pojedete na výlet autem a v rychlosti zastavíte u McDonalds, dítě vám nevyskočí hyperaktivně za jízdy. Prostě snažte se tyto věci šikovně vyloučit z denního života, jak nejvíce to půjde. Zde jsou základní informace, kde začít se studiem potravin, které jsou pro dítě vhodné.

– Čaj a kakao (přírodní hořké kakao) jako zdroj kofeinu. Je prokázáno, že kofein stimuluje ke zklidnění a soustředění.
– Cholin – typ vitaminu B, celkově zlepšuje nervový centrální systém (vejce – žloutky, sója, játra, tofu, květák, celozrnné produkty, syrové oříšky, ovesné vločky, mořské ryby, čočka, banány, pomeranče).
– Cukr – nahraďte přírodním zdrojem slazení (med, agave sirup, kaktusový cukr apod.). Vyvarujte se umělého sladidla (limonády).
– Gluten free potraviny prokázaly určité zlepšení symptomu ADHD, když děti zůstaly na gluten free produktech, protože tělo může získat komponent Trytophan, který se získává pouze z potravin, je zásadní aminoacid a podstaný nutrient k vytvoření Serotinu (hormonu aktivity, který je také přenašeč nervových impulsů do určitých buněk a orgánů) a který podporuje tvoření Dopaminu (více příkazů z mozku).

Děti jsou nejvíce zranitelné k působení umělých hnojiv, toxinům v životním prostředí a geneticky upravovaným potravinám (GEO, GMO). Ve Spojených státech je vyvíjen velký tlak na federální úřady, aby uzákonily označení všech GMO potravin na obalu. Vždy, když vypisuji, co je škodlivé jíst, naskočí mi husí kůže a to je dobře, protože jsou tady důvody se obávat. Ano, buďte si jisti, že si systematicky škodíme pravidelným pojídáním umělotin. Vypisuji jen několik škodlivin, budete-li chtít zajít do hloubky problému, na uvedených stránkách jsou vypsány podrobnosti. Já mám dokonce staženou aplikaci v mobilním telefonu a kontroluji obsah potravin kliknutím na kód při nákupu potravin.

Bohužel seznam jídel nevhodných ke konzumaci je dlouhý a složitý, proto nabízím některé webové stránky, které mi sloužily k základnímu studiu, „co vlastně vařit!“
– snažte se kompletně vyloučit veškerá umělá barviva a příchutě
– rafinovaný cukr (bílý)
– umělé konzervanty a sladidla (BHT, BMA, TBHQ)
– GMO – geneticky modifikované potraviny (většina!)

Odkazy:
www.nongmoproject.org
http://www.nongmoshoppingguide.com/why-should-i-avoid-gmos.html
http://articles.mercola.com/sites/articles/archive/2012/09/15/genetic-roulette-gmo-documentary.aspx
https://itunes.apple.com/us/app/shopnogmo/id646580574?mt=8
www.gmofilm.com
Pamela Compart, Dana Laake: The Kid-Friendly ADHD and Autism Cookbook. Fair Winds Press. ISBN-13: 9781592334728


Moc bych si přála, abych nikoho nedeprimovala, ale naopak povzbudila, že na lodi jménem ADHD je mnoho lidí, kteří bojují každý den o budoucnost svého dítěte. Snad jediná výhoda ADHD je, že většina symptomů je u všech dětí identická. Co je rozdílné, je intenzita poruchy. Dítě nemusí skákat po gauči celé dny, přesto má hyperaktivitu. Ta se projevuje vnitřně, snaží se vše dělat rychle a jakoby stále nestíhá. Čte nebo mluví velmi rychle, ale nevnímá, nerozumí a tím, protože si uvědomuje svoji poruchu (v tuto chvíli přitom vypadá líně, nespolupracuje), je velmi nervózní až do paniky. Jak to poznáte? Dítě nervózně klepe nohou, tužkou o stůl a intenzita klepání se zvyšuje, tady ho musíte zastavit a třeba obejmout. On se jakoby vrátí zpět, kde ještě vnímal text a začne odtud (kolikrát musí opakovat to samé než dojde ke konci). Vaším cílem je, že naučíte dítě si tento stav uvědomit dopředu a naučit se kroky, které musí udělat, aby tomu předešlo. Důležité je znát výsledky odborného testu co nejdříve.

Dítě s ADHD v rodině znamená změnit kompletně životní styl celé rodiny, pozitivní je, že pro mnoho z nás ke zdravějšímu stylu. Celá moje rodina začala být více organizovaná, přizpůsobili jsme jídelníček synovi a děláme pravidelné denní aktivity, třeba jen chůzi po okolí. Snažte se toto vnímat jako příjemnou, trvalou změnu vašeho života. Věřte, že znám v USA mnoho dospělých lidí s ADHD, kteří publikují a přednášejí, jak pracují s ADHD. Kupodivu, většina z nich našla velmi vysoké uplatnění v technických oborech, jsou velmi disciplinovaní a oplývají zdravím z vybalancované stravy.

V jednom se zprávy shodují: všichni děkují rodičům, že to nevzdali a nenechali je v rozbouřeném oceánu neznáma. Jen si vzpomeňte na nějaký moment – sekundu, kdy jste nevěděli, co dělat a co máte rychle říct anebo jste se báli promluvit. Polil vás studený pot a třásly se vám ruce a podlomily nohy? Tento stav vaše dítě prožívá třeba padesátkrát denně! Hrozná představa! Bojujte za lepší podmínky pro děti s ADHD, jsou velmi inteligentní, citlivé a bojují s poruchou celý život!