Jana Hrubá: Jak se školám osvědčily evaluační nástroje?

Na to se zeptali reprezentanti vedení projektu Cesta ke kvalitě Stanislav Michek a Jan Mareš na únorovém workshopu v Praze zástupců základních i středních škol, které již vyzkoušely některé nástroje nabízené na internetových stránkách projektu.

Zástupce hlavního manažera projektu Stanislav Michek v úvodu připomněl účastníkům mapu evaluačních nástrojů a přehled EN, kde jsou evaluační nástroje utříděny podle oblastí a typů školy, aby si školy mohly vybrat podle svých potřeb. K dispozici jsou elektronicky (a některé už i v tištěné podobě) manuály EN, které přinášejí podrobný návod pro uživatele.

Spolu s 6. číslem bulletinu Na cestě ke kvalitě bude na školy v dubnu rozesíláno i DVD se všemi materiály vytvořenými v projektu a nabízenými k využití zdarma všem školám. Portál EN bude i po skončení projektu fungovat pod portálem RVP. V současné době se řeší udržitelnost projektu pro dalších 5 let.


Pomoc, přínos, spokojenost

Účastníci, mezi kterými byli ředitelé, zástupci ředitelů, učitelé a kupodivu i několik psychologů, seznámili ostatní se svými dosavadními zkušenostmi: které evaluační nástroje již vyzkoušeli, jak se jim s nimi pracovalo, jaké mají výhody i případné problémy. Jeden z ředitelů věnoval autoevaluaci dokonce svou bakalářskou práci. Některé školy zadané evaluační nástroje pilotně ověřovaly. Většina škol využila např. ankety pro rodiče, učitele i žáky, hospitační záznamy, dotazníky zjišťující klima učitelského sboru, školy i tříd, interakci učitele a žáků, společenství 1. stupně, ale i připravenost školy k inkluzivnímu vzdělávání, předcházení problémům v chování žáků, strategii učení se cizím jazykům, zpětnou vazbu od absolventů nebo internetovou prezentaci školy, ověřovaly i složitější nástroje, jako je rámec pro vlastní hodnocení školy. O svých zkušenostech mluvili diskutující se zájmem a jejich hodnocení bylo většinou kladné.

Připomínky byly nejčastěji technického rázu, někdy i k časové náročnosti, délce dotazníků a množství údajů. Učitelé prý mají malou trpělivost něco vyplňovat, v poslední době je dotazníků z různých míst zadáváno příliš mnoho. Velmi důležitý je postoj ředitele k autoevaluaci a výběr správného momentu pro zadání určitého evaluačního nástroje. Někde se autoevaluací zabývá ředitel nebo pověřený jednotlivec, jinde jde o týmovou práci, což je pokládáno za přínos. Rodiče se pro spolupráci většinou získávají těžko a jejich postoje se v kontextu doby mění (například k inkluzi). Dobrou zkušeností je vybrat si uvážlivě podle své potřeby jen rozumný počet evaluačních nástrojů a vždy seznámit respondenty s výstupy. Výsledky by neměly dobrého ředitele překvapit. Jsou přesvědčivým podkladem pro debatu učitelského sboru, jaká opatření zvolit a zařadit do plánu rozvoje školy.


Informace dovnitř a ven

Debatovalo se i o nové situaci v souvislosti s konkurzy na ředitele – zda není vlastní hodnocení školy výbušný materiál. Sebekritičnost se prý nevyplácí. Jan Mareš zdůraznil, že výstupy autoevaluace jsou určeny dovnitř školy a navenek lze informace filtrovat. Do veřejné výroční zprávy není nutno dávat všechna zjištění. Je dobré sbírat a uchovávat argumenty dokumentující snahu o zlepšování školy, nezakládat autoevaluaci jen na použití jednoho evaluačního nástroje. V případných soudních sporech školy často prohrávají právě při nedostatku argumentačního materiálu. Výsledky autoevaluace mohou školu chránit. Evidence dat také leccos prozradí – například když je 20 dětí z jedné třídy postupně posláno na vyšetření do PPP, asi nebude příčina problémů v dětech. Zrušení povinnosti zpracovávat zprávu o vlastním hodnocení sice někteří ředitelé přivítali, ale přítomní na semináři pokládají za potřebné mít zpracované podklady z vnitřního hodnocení pro sebe i pro sbor, společně pak vybírají, co zahrnou do výroční zprávy.

Zástupci vedení projektu získali od uživatelů ze škol celou řadu cenných postřehů a námětů k přemýšlení. Naopak zájem účastníků vzbudily v závěru EN Příprava na změnu, Rámec profesních kvalit učitele, Portfolio učitele nebo Dobrá škola. Při jejich správném použití mají lidé pocit, že se opravdu účastnili rozhodování o dalším rozvoji školy i svém vlastním.