Libuše Křenková: Vzdělávání Romů jinak

pátek 13. dubna 2012 · 0 komentářů

Chcete poznat projekt Amari fajta – Naše rodina? Je vypracován na základě romské historie a etnografie.


Te jekh cirdel dori, na pomukel, te buter žene cirden, šaj pomukel. Provaz nepovolí, táhneš-li za něj sám; třeba povolí, potáhne-li vás více. (Romské přísloví)


V roce 1975 jsem nastoupila v 9. třídě na ZŠ v Potštátě jako třídní učitelka. Ve třídě sedělo v lavicích 22 děvčat a 4 chlapci. A pěkní výlupci. Odpolední hodiny dějepisu ignorovali, seděli na hřbitovní zdi a klidně a s úsměvem pokuřovali. Už cestou do třídy jsem přemýšlela, co s nimi. Kárat? Psát poznámky? Navrhnout sníženou známku z chování? Zavolat do školy rodiče? Ne!!! Nabídla jsem jim spolupráci při nácviku divadelní pohádky Zlatá kachna. Z žáčků-darebáčků se stali hrdinové našeho představení. Ten nejvíce problémový si vybral hlavní roli – jako mladý švec byl vynikající! Dokonce se naučil „ševcovat" s nářadím po mém dědovi ševcovi. A ještě jeden dopad naše Zlatá kachna měla. Do realizace se zapojili i rodiče. Pomáhali s kulisami, osvětlením, šitím kostýmů… Koncem devadesátých let minulého století mě tito žáci pozvali na Potštát na divadelní představení Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert. Výborně hráli a dojali mě k slzám…

V roce 1997 jsem se vrátila do svého milovaného rodiště Lipníku nad Bečvou. Do starého židovského domu, kde jsem vyrůstala. V prvním patře bydlela romská rodina s pěti dospívajícími dětmi. Později se nastěhovala mladá romská rodina s dvěma malými dětmi (novorozenětem a batoletem). Společné soužití mě přivedlo k neradostné myšlence: Vzdělávání Romů v ČR není na dobré úrovni. Jak řekla Mgr. Balabánová, která v Ostravě vedla první romskou školu: „Naši Romové jsou pořád lakováni na bílo!" Tudy cesta nevede…

Dlouhé roky jsem slyšela heslo Škola pro život, ale dodnes většina škol vyžaduje především encyklopedické znalosti, které jsou pro Romy většinou k ničemu. Potřebujeme Romy poctivé, tvořivé, kteří mají zájem nejen o sebe, ale také o rodinu, okolí a kteří vědí, že vzdělávání nekončí školní docházkou. V součinnosti s učitelem, rodiči a spolužáky si mohou osvojit mimo poznatků i postoje, dovednosti nezbytné pro učení a život. K tomu mohou dospět, když si budou všímat všeho kolem sebe, poznávat svět. Měli by zaujmout správný postoj k sobě i ostatním, k výtvorům lidské práce, k umění, k přírodě. Měli by získat vlastnosti, které vedou k jejich zdatnosti, odolnosti, výkonnosti a odpovědnosti.

Tuto změnu lze provést mnoha aktivitami, především těmi, které jsou Romům vlastní. Většina romských absolventů ZŠ v ČR neumí dobře číst a psát. Sotva zvládají techniku čtení, textu nerozumějí a doma nečtou. Ani v jedné lipenské rodině jsem nenašla knihovničku, jen několik českých pohádek.

Vyjadřovací dovednosti a znalost historie Romů? Posuďte sami. Jednou jsem potkala romskou babičku s dcerou. Na otázku, kdo jsou cikáni, mi odpověděla phuri daj (babička): „Pány učitelka, my jsme farúni". Dcera viděla můj nechápavý obličej a dodala: „V Egyptě byli králové-farúni (pochopila jsem, že faraoni) a odtamtud pocházeli naši předkové.“ To není pravda, Romové pocházejí z Indie…

Jak naučit Romy správně mluvit, psát, jak rozvíjet veškeré druhy komunikace? Vzpomněla jsem si na své potštátské žáky a divadelní představení Zlatou kachnu. A začala sestavovat projekt Amari fajta – Naše rodina. Je vypracován na základě romské historie a etnografie, splňuje veškeré požadavky psychologie učení a má několik částí:
O velikém putování Romů z Indie do Evropy
Putování s vojvodou Andrejem po středověké Evropě
V romské osadě
Naši pradědečkové v 19. a 20.století
Romský holocaust

Většina částí je doplněna dramatizací paramis: Jak Devloro stvořil Roma, Hadí princ, Romské oči, Poctivý Laci…

Dramatizace vede především k jazykové výuce a všem druhům komunikace. Jak odstranit při řeči strach, stud a ostatní psychické bariéry? Dejte dětem do ruky loutky Roma-tatínka, maminku nebo ostatní příbuzné. Na seminářích je vás naučím vyrobit. Při řeči je důležité úsilí, aby žáci vyjadřovali své myšlenky a názory po svém, svými slovy a vazbami, aby naslouchali druhým, aby o tom uvažovali a vyjadřovali se k tomu.

Pokud budou chtít hrát paramisu a naučili se textu, pak jsou nutné předpřípravní aktivity. Ty by měly rozvíjet myšlenky k pochopení textu, rozvíjet činnost mluvidel, která jsou závislá na účelném a úsporném dýchání, na hlasovém ústrojí, kde se řeč modeluje. Dobře mluvit znamená i správně dýchat. Správná mluva žádá také přiměřený silný hlas, správnou intonaci a přiměřené tempo řeči. Frázování mluvy chce srozumitelnost a dorozumitelnost. Nejednou jsem přišla do styku s rozčilenými Romy. Tehdy neovládají své emoce, křičí, není jim rozumět. Svou „řeč" doprovázejí rychlou gestikulací rukou, někdy i nohou. Dramatizace paramis a hlavně už předpříprava zušlechtí emoce, řeč i gestikulaci.

A nejen to. Romové rádi zpívají a tančí. Tanec rozvíjí kladné emoce – po skončení tančení nechte děti vypovídat o svých pocitech. A zjistíte,že vědci v Texasu, kteří zkoumali tanečníky, měli pravdu. Při tanci se aktivuje v pravé hemisféře centrum řeči podobné jako Brocovo centrum řeči v levé části mozku. V Harvardu prokázali, že tanec posiluje u dětí prostorové myšlení. Tanečníci měli v testech prokazatelně lepší výsledky v geometrii, vyšší pozornost, lepší schopnost koncentrace než osoby bez tanečního zázemí.

Jaké tedy aktivity využít při realizaci projektu Amari Fajta?

O jazykových jsem se už stručně zmínila. Aktivity řečové v romských písních, básních, vyprávění o rodině… Naučíme se psát rodinnou kroniku, vlastní učebnici Historie Romů, novinové články, pozvánky na představení…

Výtvarnými aktivitami budeme hledat talenty i mezi rodiči: ilustrace do kroniky i k paramisám, fotodokumentace…

Pohybové – nejen tanec, ale i z těla tvořit písmenka…

Rukodělné aktivity vycházejí z tradičních romských řemesel – výroba loutek (loutkové divadlo hráli cikáni už na Balkáně v 9.–10. století), kulis, drátenictví, síťování…

Tvořivé učení potřebuje i u romského žáka spontánní zvídavost a zájem, touhu po vědění a hlavně smysluplnost. Romští žáci i jejich rodiče mají malou příležitost ukázat majoritě své dobré „já". Pokud se dramatizace paramis stane součástí projektového vyučování na ZŠ v rámci RVP, pak každoročně můžeme uspořádat přehlídku romských dramatických forem s doprovodným programem (výstavy, koncerty, semináře, prodej publikací, obrázků)… Pokud se Romové naučí šít loutky a panenky, pak můžeme rozjet prodej do všech MŠ, DD, ZŠ v celé ČR především v rámci multikulturní výchovy.


Další podrobnosti na seminářích. Objednejte na mobilu: 739 302 671, e-mail: lkrenkova@volny.cz