9. 9. 2013 Den dyslexie – 4. ročník

pondělí 26. srpna 2013 · 0 komentářů

Přijďte se přesvědčit, že s handicapem jdou dělat zázraky. Velká show s dvěma novými divadelními představeními s dys tématy, workshopy s dys umělci, odborníky či vynálezci.

Pořádá nezisková organizace Umění a věda na podporu dyslektickým dětem.

Místo konání: 9. září 2013 od 10–20 hodin ve Veletržním paláci v Národní galerii v Praze.

Po celý den je pro návštěvníky akce zdarma.

Podrobné informace ZDE.


Máte recept na rozvoj pozitivního klimatu školy?

· 0 komentářů

Ředitelská diskuse je pravidelnou rubrikou časopisu Moderní vyučování. V letošním 3.–4. čísle se diskutovalo na téma: "Jaký je váš recept na rozvoj pozitivního klimatu školy, ve které učitelé rádi učí a děti se dobře cítí?"

Odpovídá Jaroslav Nádvorník, ředitel ZŠ Propojení, Sedlčany:

Jedno bez druhého nejde. Bereme-li klima školy jako souhrn pracovních a kolegiálních vztahů, technických a pedagogických podmínek a přidáme-li k tomu komunikaci s rodiči, vztah mezi žáky navzájem, jejich vztah k pedagogům a obráceně, vztah ke zřizovateli, možnosti profesního rozvoje… dostáváme se do tak velkého prostoru pojmů, úvah a příkladů, že převyšuje možnosti tohoto článku.

Obecně se dá říci, že pozitivní klima školy se odvíjí od osobnostních a profesionálních kvalit pedagogického sboru a vedení školy. Základem všeho by podle mého měla být důvěra a otevřenost. Lehce se píše, hůře se koná. Záleží samozřejmě na sehranosti sboru, na jeho „stáří“, na tom, zda ředitel pochází „z nich“, a pokud odjinud, jak čestně prošel výběrovým řízením, i jaké byly důvody odejití toho minulého. Cítíme, že mnoho neznámých násobí množství situací, které mohou být konfliktní. Pojem Gaussova křivka je všeobecně známý. Rozdělení pravděpodobnosti, že v pedagogickém sboru najdeme silné vůdčí osobnosti, že tam bude řada dobrých kantorů, kteří se trochu vezou, že tam bude někdo, kdo neustále bude v lepším případě nespokojený, v horším bude házet klacky pod nohy, je téměř jisté.

Potřeba pocitu spravedlnosti, kterou tak silně cítíme u žáků, se u dospělých nezmenšuje. Jen se halí do neutrálního termínu „problematika interpersonálních vztahů“. Vyváženost vztahů, informací i odměňování, pocit potřebnosti a toho, že si mě ostatní váží, jsou nedílnou součástí kantorské profesionální pohody.

Smysluplné řízení, vedení sboru a celého vyučovacího procesu musí být podepřeno na straně žáků podobnými podmínkami, odlišnými jen v míře „partnerství“. Výchova volností, výchova řádem – tudy by mohla vést ona střední cesta. Cítíme, že bezbřehá volnost hraničící s anarchií je stejně špatně jako režim, ve kterém bude pokládáno za hřích se při hodině napít, zasmát se přeřeknutí učitele, dokonce si dojít na záchod. Psychologové tvrdí, že děti okolo sebe potřebují mantinely, že jsou si jistější. V šesti letech děti učit, že se něco nesmí, je pozdě. I s takovou výchovou se dnešní učitelé setkávají. Mnohokrát slyšeli věty typu „Naše dítě je osobnost a vy nám ji nebudete ničit nějakými příkazy. Samo přijde na to, co je pro něho výhodné…“

Jasně vytyčená pravidla, možnost podílet se na jejich formulaci, bezpečné schůzky s třídními učiteli, opora ve výchovném poradci či jiném „styčném důstojníku“, který mnohdy vyřeší začínající šikanu či jiný konflikt tak, že se ani nestačí rozvinout, efektivní a otevřené třídní schůzky typu TRIO – rodič, žák, učitel, opravdu fungující školní parlament, který bude brát vážně připomínky žáků, to všechno jsou střípky mnoha důležitých nezbytností ke chtěné demokratické výchově. Výchově k úctě k autoritám, k odpovědnosti i k onomu masarykovskému Nebát se.


Další diskusní příspěvky najdete ZDE.