Bohuslav Sedláček: Pozornost dětí je základním prvkem vzdělávání

úterý 6. prosince 2016 · 0 komentářů

Koncept všímavosti (mindfulness), který je v řadě zahraničních škol již běžnou součástí vzdělávání, si pomalu hledá cestu i do těch českých. Jednou takovou je vsetínská základní škola v Rokytnici, kde se tomuto konceptu systematicky věnuji.

Všímavost znamená bdělou pozornost, uvědomování si přítomného okamžiku nebo též přivedení pozornosti do současné chvíle. Psychologové Matthew Kilingswoth a Dan Gilbert z Harvardské univerzity ve svém výzkumu z roku 2010 dokazují, že čtyřicet sedm procent veškerého času se naše mysl toulá. Toulá se i mysl žáků. Práce učitele však předpokládá žákovu pozornost.

My učitelé očekáváme od dětí, že budou dávat pozor, že se soustředí, ale obvykle je to neučíme. Je potřeba si však uvědomit, že právě pozornost je základním prvkem vzdělávání a je třeba ji u dětí systematicky kultivovat, zejména v dnešní době reklam, tabletů, sociálních sítí, počítačových her a chytrých mobilních telefonů, které pozornost nejen dětí neustále narušují a odvádějí. Všímavost je koncept, který učí s pozorností zacházet. Jde o rozvíjení přirozené dovednosti, kterou je možné trénovat, dovednosti, která vedle zmíněné kultivace pozornosti, učí též, jak se vyrovnávat s emocemi a stresem.

Dle lektorky mindfulness Moniky Stehlíkové je možností pro takový trénink pozornosti celá řada. Jednou ze základních technik je pozornost k dechu. Další technikou je „procházení těla“, během níž se děti učí vnímat, co se děje v jejich těle právě teď a zjišťují, že je možné pozornost po těle přesouvat. Děti se tak učí vnímat sebe samotné.

Oblíbenou technikou je naslouchání zvukům. Děti napínají uši a snaží se uslyšet co nejvíce různých zvuků, včetně těch, které běžně nevnímáme. Pak se předhání v tom, aby vám sdělily, čeho všeho si všimly a co zajímavého slyšely, ať už to bude zpěv ptáků, šum větru, vzdálený zvuk motoru nebo tikot hodin.

Princip techniky je stejný jako u předešlých – rozvoj všímavosti a pozornosti, ale zároveň odvedení pozornosti od hodnotícího, posuzujícího a analyzujícího systému mozku, čímž u dětí zabráníme přepětí, únavě a přetížení. Je možné však využít i řady jiných metod, které jsou pohybové a dynamičtější. Je třeba volit takové způsoby, které odpovídají věku dětí a momentální situaci…

Celý text si můžete přečíst ZDE.