David Fontana: Porozumět druhým

pátek 2. března 2018 · 0 komentářů

V okamžicích nečinnosti (nebo stresu!) si říkáme, že bychom chtěli změnit svět tak, aby dokonale vyhovoval našim potřebám a aby byl plný lidí s takovými vlastnostmi, které činí náš život příjemným a pohodlným. Ale život takový není. Kdyby byl, svět by byl pěkně nudné místo. Ne. Jsme tu společně s ostatními lidmi, kteří jsou takoví, jací jsou, a chceme-li s nimi vycházet, musíme se naučit jim rozumět a vážit si jich takových, jací jsou.

S tím nám pomůže cvičení 4. Spočívá v tom, že si vybereme jednoho člověka z práce, s nímž se nám hůře vychází, a pokusíme se identifikovat věci související s jeho zázemím, které mohou mít podíl na tom, jaký je.


Vztah ke studentům: Sandra a Grant

Cvičení 4 dostala za úkol provést skupina učitelů z prvního stupně základní školy na výcvikovém kurzu. Sandra se zaměřila na jedno z dětí ve své třídě, desetiletého Granta, který dělal po celý rok problémy. Vyrušoval, v učení byl pomalý, byl drzý a často agresivní k ostatním dětem ve třídě. Sandra přiznala, že je často v koncích a že neví, co s ním. Když si však vypsala pár krátkých vět, byla sama překvapená, kolik toho o Grantovi ví, když se o něm snaží uvažovat objektivně.

– Granta vychovává osoba, které on říká „teta“. Možná to je a možná to není jeho matka. Svého otce nezná.
– Podle některých fám má Grantova „teta“ ve zvyku si domů nastěhovat nějakého přítele. Mnozí z nich byli násilníci.
– Grant žije v obecním paneláku, kde bydlí spousta problematických rodin.
– Grant je často nemocný se zánětem průdušek a často ve škole chybí.
– Ve třídě nemá žádné kamarády; ostatní chlapci ho nemají rádi. K dívkám se chová zlomyslně a ty se mu vyhýbají.
– S prací je vždy pozadu. (Proč mu nikdy nedám příležitost získat lepší známku?)
– Někdy si Grant do školy nosí peníze. Říká, že si je vydělává různými kšeftíky, ale já myslím, že je krade (nebo mám jen předsudky?).
– Často Granta nepouštím o přestávce ven ze třídy (což mu znemožňuje, aby se skamarádil s ostatními dětmi!).
– Grant mi několikrát pomohl, když jsem mu dala nějakou práci, ovšem potřebuje nad sebou dozor.
– Grant je prolhaný, nepředvídatelný, agresivní, usmrkaný, nepříjemný a po většinu času je s ním strašná otrava (a já bych pravděpodobně byla ještě mnohem horší, kdybych vyrůstala ve stejných podmínkách jako on). Ale je také zranitelný, zmatený a nešťastný. Má hezký úsměv a někdy mi nosí dojemné malé dárečky (o nichž tuším, že je ukradl – zde opět vidíme moje předsudky).

Sandra byla v diskusi nad svým seznamem znechucená, že toho pro Granta neudělala více. Problém byl částečně v tom, že učinil její pracovní život natolik náročným, že s ním nedokázala příliš soucítit. Ale když se podívala na tu situaci bez emocí, bylo Sandře jasné, že může udělat několik věcí, které mu mohou pomoct. Zejména:

1. Přestat vinit Granta z toho, že je Grant. Za většinu svých nedostatků vůbec nemůže.
2. Pokusit se kontaktovat jeho sociálního pracovníka a dozvědět se o něm více.
3. Pomoci mu, aby dohnal ostatní děti, když chybí kvůli zánětu průdušek.
4. Vytvořit příležitost, aby mohl za svou práci dostat i dobré známky, a pochválit ho před třídou.
5. Přestat ho držet ve třídě o přestávkách, dát mu více příležitostí, aby se mohl setkávat se zbytkem třídy, promluvit s ostatními chlapci, aby ho vzali mezi sebe a mohl si s nimi hrát.
6. Dát mu více příležitostí k tomu, aby pomáhal ve třídě s různými úkoly a povzbuzovat ho v jeho snaze. (A při takové práci využít příležitosti a popovídat si s ním, lépe ho poznat a vybudovat si s ním přátelštější vztah.)

Sandra je realistka a proto ví, že ani tyto změny nezmění její vztah s Grantem ze dne na den. Nicméně je přesvědčená, že jde o důležitý krok. Už po několika týdnech se prý situace ve třídě výrazně zlepšila. Grant reaguje na to, že mu Sandra věnuje více pozornosti, jeho práce ve škole se zlepšila, on lépe spolupracuje a chce pomáhat. Sandřin zájem a přátelská pozornost zlepšily jeho pozici ve třídě a stává se oblíbenějším i u ostatních dětí, a zároveň je vůči nim méně agresivní.

Sandra si uvědomuje, že Grant zoufale potřebuje pozornost, protože je doma zanedbáván. A protože se neumí chovat slušně, upozorňuje na sebe tím, že dělá potíže. Ona sama situaci ještě zhoršovala tím, že si Granta všímala jen tehdy, když zlobil. Nyní mu dává příležitost, aby si ho mohla všimnout, když se chová dobře. To ho povzbuzuje v tom, aby si pozornost získával jinak než vyrušováním a agresivitou.

A co je největší zjištění, Sandra přiznává, že díky změně postoje ke Grantovi je pro ni jednodušší jej snášet bez toho, aby na něj byla tolik naštvaná. Tím, že mu lépe rozumí, může mu v duchu odpustit některé věci, které dělá. „Pořád si to opakuji, ale pro lásku boží, všichni se můžeme jít vycpat.“ Ačkoli nemá dojem, že by měla nějakou zvláštní zásluhu, přiznává, že je hezký pocit, že se ke Grantovi možná chová nejlaskavěji, jak se k němu kdy kdo choval.

Na Sandřině případu je dobře vidět, že kvůli nedostatku ochoty porozumět druhému člověku můžeme sami sobě i druhým komplikovat život. Sandra je pozorný, citlivý člověk, ale její boje s Grantem ji utvrdily v koncentraci výhradně na její problém, a nikoli na jeho potíže. Místo toho, aby se zaměřila na to, proč je Grant tím, kým je, soustředila se na vlastní pocity vzteku či rozhořčení vůči němu. Tím, že nepomáhala Grantovi, nedokázala pomoct ani sobě. Jakmile však dokázala identifikovat, jak by mu mohla pomoct, sama si tím usnadnila život.


Zdroj: Fontana David: Sociální dovednosti v praxi. Praha: Portál, 2017. Str. 49–52. ISBN 978-80-262-1197-6

Knihu si můžete objednat ZDE nebo ZDE.

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger