Hana Vaverková: Komáři si přišli na svý… A my taky

pátek 8. června 2018 · 0 komentářů

To bylo tak. Někdy před Vánocemi jsem začala přemýšlet nad tím, jak připravit pro spřátelené školy a kamarády v nich setkání, na které se nezapomíná. V ekologickém centru Sluňákov měli jediný volný termín – druhý květnový pátek a sobotu. To už jede většina učitelů nadoraz. Přesto se našla třicítka těch, kteří obětovali páteční odpoledne a kus soboty na další P-AU.

Co triatlon? navrhla jsem Michalovi, šéfovi Sluňákova. Neměl námitky a vše zařídil. Pět kilometrů na kole, pět chůze Litovelským Pomoravím a pět na raftech po řece Moravě. A protože to měl být zážitek a překvapení, držela jsem to v tajnosti do poslední chvíle.

V pátek se nás sjelo 20. Od mladinkých asistentek až po pracující důchodce, jako jsem já. Kola jsme dali v pohodě. Procházka kolem řeky by byla příjemnější, nebýt náletů komárů, kteří jsou v této době velmi akční. Poslední část triatlonu byla nejpovedenější.

Mnozí z nás na raftech ještě nikdy nebyli. Na rozdíl od asistentky Danky, co mi ve třídě pomáhá s autistou Patrikem. V šatech, s kloboučkem a apartní kabelkou sice na vodáka nevypadá, ale umí! Nejenže mě vystřídala u pádla, abych mohla fotit, ale hlavně se v kritické chvíli ujala vedení a zachránila naši posádku před potupným utonutím.

Řeka Morava byla v daném úseku klidná a plavba nudná. Naštěstí nás čekalo několik spadených stromů, jejichž kmeny bylo nutné podjet. Ten poslední podjet možné nebylo. Dvěma raftům se podařilo překonat překážku důmyslným postupným přelézáním stromu. A dvěma ne. Ti vpředu se neudrželi ani na lodi, ani na stromě a vnořili se do vody. Po pás. S peněženkami a mobily, co měli po kapsách. To bylo smíchu, to bylo radosti těch, kteří to zvládli! Řehtali jsme se jak koně. Kousek od zmáčeného Michala se tiše rozpouštěly poslední zbytky rozkládajícího se bobra, krále Pomoraví. I s červy. Michal si navíc lokl, což je pro šéfa ekocentra zcela na místě. Konečně ví, jak to chutná.

Večer jsme se usušení sešli v „ lodi“, krásné stavbě z cihel od výtvarníka Františka Skály. Desítky svíček rozzářily prostor s fontánkou. Hudebníci hrábli do strun a my pěvci se sklenkou vína v ruce zapěli. Už to máme za ty roky nacvičené. I s dvojhlasy a trojhlasy. Na řadu přišly písničky na přání. Kometu neuměli. A tu se ze tmy vynořila naše nenápadná asistentka Kali s dvanáctistrunkou a s přehledem zahrála a zapěla. A přidala další vypalovačky. Kam já se hrabu se svojí jedinou písničkou, co mi dovolili zahrát – Většina chlapců a děvčat v mém věku chodí jen ve dvojicích! (Někdy i ve trojicích…)

V sobotu jsme měli na výběr. Jedna dílna na komunikaci s Karlem a ta druhá s Lenkou na čtení a sloh. Já šla na tu druhou. Ze severní Moravy k nám přijela lektorka Lenka se spoustou nápadů. Kde na to bere čas a energii? honilo se mi hlavou. No schválně: Využíváte karty DIXIT? Znáte metodu sněhové koule? Míváte čtenářské dílny? A co kdyby si děti po dočtení vlastní knihy místo úmorných zápisů do sešitu vyrobily čtenářské vizitky a udělaly na svoji knížku reklamu?

Ve slohové části semináře jsme si hráli s pohádkami. Poznáte podle 3 indícií – osoba – zvíře – věc – tuhle? Chlapeček – liška – hrášek. Smolíček to není! Pak jsme podle zalaminovaných barevných stránek omalovánek tvořili věty a ti druzí hádali, o kterou pohádku jde. Líbil se mi nápad na procvičování slovních druhů. Vymysli větu na 1 – 5 – 7 – 1. Ta moje byla – Budulínek utíkal do lesa. Ale zkuste třeba tuhle: 7 – 2 – 1 – 5 – 2 – 1! Nápadů a rad byla spousta, nestačila jsem zapisovat. Budu muset na Lenku ještě jednou.

Na Karlovi už jsem byla mockrát. Ale nováčci byli u vytržení, stejně jako já před lety. Účastníci si zkusili praktický nácvik komunikace s nespokojeným rodičem, jak si poradit v obtížných situacích, co s bezhraničními rodiči a jejich dětmi, jak je důležité společné nastavení pravidel ve třídě a jejich dodržování.

V sobotu odpoledne jsem spočítala, na kolik mě to přišlo. Na těle kolem 15 komářích štípanců. Jsem nedobrovolným dárcem krve. A nejen já. Ostatní účastníci na tom musí být podobně.

A co příště? Jeden nápad bych měla. Kousek od Sluňákova chovají koně. A nad hlavou nám tu a tam přeletí vzducholoď…