Tomáš Čech: Mobbing jako negativní fenomén v prostředí základních škol

pondělí 29. dubna 2013 · 0 komentářů

Výběr z recenze Vladimíra Spousty uveřejněné v časopisu Pedagogická orientace, roč. 23, č. 1, 2013, str. 140–144.


Čech Tomáš (2011): Mobbing jako negativní fenomén v prostředí základních škol. Brno: Masarykova univerzita.


Monografie je výsledkem několikaletého autorova studia a výzkumu realizovaného v rámci výzkumného záměru Škola a zdraví pro 21. století, který byl v letech 2005–2011 řešen početným týmem vědecko-pedagogických pracovníků na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. V jedné z jeho tematických oblastí se účastníci výzkumu věnovali studiu sociálního klimatu na školách a mezilidským vztahům aktérů školního dění. Zákonitě se tak vynořila i trojice fenoménů násilí – mobbing – bossing, která představuje potenciálního průvodce každé sociální interakce, a to na každém pracovišti a v každém pracovním kolektivu.

A protože doc. PhDr. Tomáš Čech, Ph.D. na základě zkušeností získaných z výchovné praxe a studia adekvátní literatury poznal, že na pracovištích (nejen školních), kde se lidé s násilím a šikanou setkávají, není ochota se s těmito jevy vypořádat (většinou jsou tabuizovány), snažil se blíže poznat tento „bolavý“ sociální problém, pojmenovat jeho základní atributy a cestou vědeckého zkoumání hledat řešení a prostředky prevence. Detailní obraz daného fenoménu autor podává v prizmatu několika nejbližších příbuzných vědních disciplín. Takto monograficky zpracované téma posloužilo autorovi i jako základ jeho habilitační práce, čímž získal i cenné postřehy oponentů. I proto se mu podařilo odevzdat do tisku dílo zralé, nesoucí všechny znaky vědecké práce – a to i přesto, že se jedná o jeho první takto rozsáhlou monografii.

Struktura monografie svědčí nejen o detailním autorově poznání pojednávaných otázek, ale též o jeho schopnosti jednotlivým jejich segmentům vymezit zřetelné hranice. Díky tomu se mu daří strukturovat obsah bez rizika vzájemného překrývání či dublování dílčích problémů daného tématu. Obsah publikace je členěn v pět rozsáhlých celků:

1. Násilí na pracovišti – teoretická východiska
2. Fenomén mobbingu a bossingu jako forma násilí na pracovišti
3. Mobbing v prostředí základních škol
4. Učitel jako oběť mobbingu – analýza zkušeností
5. Obrana a prevence mobbingu…

Ve druhé kapitole se T. Čech v širokém teritoriálním i časovém rozpětí zabývá ústředním jevem své monografie – mobbingem. Pojem objasňuje a terminologicky vymezuje jak ve vztahu k teorii a praxi běžné ve světě a v Česku, tak i v jeho aktuálním pojetí. V tabulovaném přehledu jsou v této souvislosti prezentována kromě mobbingu též celá řada pojmů obsahově příbuzných, jako jsou bullying, obtěžování, „obětní beránek“, pracovní trauma aj. Autor se přitom nespokojuje jen s pouhou jejich citací, ale vzájemně srovnává jednotlivé jejich definice a kriticky je hodnotí… Pro toho, kdo se sám stal objektem mobbingu, má mimořádnou hodnotu podkapitola věnovaná etiologickému podloží mobbingu, v níž jsou odkryty primární příčiny jeho geneze. T. Čech se přitom opírá o řadu cizích autorů (povětšinou angloamerické provenience), jako jsou např. R. Baron, S. Einarsen, S. Kemp, D. Zapf, ale i badatelů českých, a ozřejmuje charakteristické vlastnosti aktérů mobbingu a typické příznaky jejich počínající agrese.

V následujících dvou kapitolách, které tvoří jádro celé monografie, autor těží z výsledků vlastního rozsáhlého několikaletého výzkumu. Přibližně na 60 % publikovaného textu podává plastický obraz ústředního jevu recenzovaného spisu. Kapitola třetí seznamuje výzkumně orientované zájemce s cíli výzkumu, s hypotézami a použitými metodami, ale i s charakteristikou souboru zkoumaných osob. U 1103 respondentů byla sledována řada sociodemografických proměnných: pohlaví, věk, délka učitelské praxe, doba působení v současné škole, kraj, velikost školy, specifické funkce na škole a stupeň školy, na kterém vyučuje. Všechny tyto údaje jsou statisticky zpracovány a přehledně uspořádány. Výsledky výzkumu autor uložil do tabulek a grafů, a to v několika rovinách ve shodě s dílčími cíli svého výzkumu. Detailně jsou zpracována data o tom,
1. jaké je mezi učiteli povědomí a informovanost o mobbingu;
2. jak respondenti vnímají závažnost výskytu mobbingu v prostředí základních škol;
3. jakou mají zkušenost jako oběti mobbingu za dobu své praxe; a
4. za aktuální situace ve škole;
5. s jakou podobou mobbingu a bossingu se na základní škole setkali;
6. jak reagovali na mobbing a jakou volili strategii obrany;
7. kdo byli původci mobbingu a bossingu;
8. jak pohlížejí na mobbing učitelé, kteří s ním nemají vlastní zkušenost;
9. jak kvalitní jsou sociální vztahy a klima ve škole…

Takto vytvořený „portrét“ mobbingu je pak obohacen induktivní analýzou výsledků, verifikací hypotéz a globální diskusí. Autorovi se tak podařilo přesvědčivě zmapovat, v jaké míře mobbing a bossing „zaplevelil“ pracovní prostředí českých základních škol.

Protože doc. Čech vycítil nutnost zabývat se mobbingem hlouběji, oslovil cca 20 respondentů kvantitativního výzkumu, kteří s ním měli osobní zkušenost a byli ochotni o něm vypovídat, a realizoval s jejich pomocí obsáhlý kvalitativní výzkum. Jeho výsledky s nebývalou plasticitou vykreslily podobu mobbingu na českých základních školách.

Čtvrtou kapitolou věnovanou analýze zkušeností 13 učitelů, kteří se sami stali obětí mobbingu, autor dovršuje a kompletuje výsledky svého bádání… Následujících 70 stran textu přináší jejich výpovědi. Autenticita sdělovaných zkušeností, zážitků a rozvah, v nichž učitelé hledali (někdy marně) příčiny svého pronásledování a racionálně podložené vysvětlení, proč se právě oni stali obětí agrese, podtrhuje jejich věrohodnost. Ta je zvýrazněna i důsledným zachováním rysů hovorového jazyka (i tím se staly čtenářsky nejpřitažlivější částí spisu). Některé záznamy jsou však (nechtěně) i svědectvím o nevalné úrovni vyjadřovacích schopností a jazykové kultury svých autorů.

Protože sdělované zkušenosti prokazovaly širokou variabilitu, byl doc. Čech nucen uvážlivě volit kritéria pro jejich utřídění, aby je mohl systemizovat, kódovat a následně interpretovat. Složitý a značně rozvětvený soubor výpovědí grupuje do šesti okruhů, v jejichž rámci se do obsahu sdělovaných zkušeností promítá některá z následujících hlavních kategorií:
1. příčiny šikany;
2. mobbing a bossing na škole;
3. kontext mobbingu a bossingu;
4. reakce okolí a odpovědných institucí;
5. strategie řešení šikany;
6. následky šikany.

Každá kategorie je uvedena diagramem, který čtenáře informuje o její obsahové různorodosti. Nejpodrobněji autor člení záznamy ve druhé, nejobsažnější kategorii, která zastřešuje oba centrální jevy monografie. Čtenář, který sám šikanován nikdy nebyl, může být šokován, protože některá popsaná jednání a chování agresorů jsou jen těžko uvěřitelná, zvláště uvědomí-li si, že byla páchána vysokoškolsky erudovanými lidmi. Hlavní příčinu rozmáhajícího se bossingu spatřuji (mnohdy ve shodě se závěry výzkumu) v účelově nastaveném a zpolitizovaném systému pro konkurzní výběr ředitelů škol, kdy se rozhodujícím kritériem pro funkci stává příslušnost uchazeče k aktuálně dominantní politické straně, která má obvykle i největší zastoupení v orgánu zřizovatele školy, a nikoli jeho profesní schopnosti a lidské vlastnosti. V důsledku tohoto systému, v němž si volení i volitelé snaží vzájemně vyjít vstříc, je prakticky nereálné, aby se oběť bossingu dovolala slyšení a řešení své situace…

Logickým vyústěním autorova úsilí o zachycení komplexního obrazu mobbingu je problematika nad jiné významnější – obrana a prevence mobbingu. V této poslední kapitole T. Čech sleduje, jak řeší danou problematiku ve Skandinávii, Itálii, Francii a na Slovensku, a informuje také o tom, jakou oporu obětem mobbingu nabízí český právní systém. Závěrem se ve stručnosti věnuje i primární prevenci mobbingu, tedy otázkám, které by si po mém soudu zasloužily, aby byly pojednány obšírněji…

Monografie má všechny náležitosti, kterými má být vybavena každá práce ucházející se o atributy vědecká, seriózní, hodnotná apod. V bohatém seznamu literatury jsou však společně uvedeny všechny tituly, aniž by bylo dbáno o jejich formální odlišnost. Ocitají se tak vedle publikovaných (a tedy recenzovaných) knižních monografií nepublikované semestrální práce studentů.

Spis je obohacen seznamem použitých vizuálních prostředků (tabulek, grafů, diagramů a schémat), jmenným a věcným rejstříkem a metodologicky cenným souborem příloh, dokumentujícím autorovo badatelské úsilí. Protože ve věcném rejstříku stránkové odkazy u jednotlivých hesel zaznamenávají bez formálního rozlišení pouze výskyt pojmu a neumožňují čtenářům vyhledat stranu, kde je pojednán nejobšírněji, předpokládám, že byl generován počítačem bez autorova zásahu.

Doc. Tomáš Čech vstupuje tímto dílem do světa vědy sice neokázale, ale o to přesvědčivěji; akademické obci se představuje jako erudovaný a vědecky zralý autor, od něhož lze právem očekávat, že bude schopen dalšími svými pracemi rozšiřovat poznání v disciplínách svého oboru. A recenzentovi nezbývá, než mu přát, aby se mu to vždy dařilo k plné spokojenosti čtenářů, recenzentů, ale i jeho vlastní.

Celý text recenze si můžete přečíst ZDE.