Jiří Zounek: Učení dětí a mládeže v digitálním věku – různá prostředí, místa i kontexty

V 3. bloku konference MŠMT „Škola pro budoucnost – budoucnost pro školu“ 14. 11. 2016 „Žák, student – proměny přístupu ke studiu“ přednesl hlavní příspěvek doc. Mgr. Jiří Zounek, Ph. D. z Ústavu pedagogických věd FF MU Brno.


„Východisko a výzvy


Východisko:

– Mládež se jako „učící se subjekt“ pohybuje v různých kontextech učení a prostředích (fyzické či virtuální, školní i mimoškolní), přičemž jde o neustálý proud aktivit


Výzva:

– Překonat tradiční koncepci odděleného formálního a informálního učení, učení ve fyzickém a virtuálním prostředí

– Překročit tradiční koncepci gramotnosti


Osobní učební prostředí

– Personal learning environment = všechny nástroje (nejenom DT), zdroje a služby, které využívají lidé v běžném životě k učení (viz např. Attwell, 2007)

– Osobní učební prostředí – „propojení“ s virtuálním prostředím, domácím prostředím, vrstevnickými skupinami, prostředí v knihovně nebo v muzeu, kroužky apod.


Nové gramotnosti (New Literacies)

– Gramotnost = „sociální praktiky, jež člověk získává pouze v určitém sociálním kontextu.“ (Rabušicová, 2002)

– Digitální gramotnost: „znalost, postoj a schopnost (dovednost) jedince náležitě využívat digitální nástroje a vybavení k tomu, aby byl schopen identifikovat, získat, organizovat, integrovat, hodnotit, analyzovat a syntetizovat digitální zdroje, konstruovat nové znalosti, vytvářet mediální sdělení a komunikovat s ostatními, a to v kontextu různých životních situací, v nichž bude schopen konstruktivní sociální aktivity a bude rovněž schopen reflektovat tyto procesy.“ (Martin, Grudziecki, 2006, s. 255).


Kdo nás může (musí!?) zajímat

– Nejen mládež

– Nejen základní a střední školy, ale i univerzity (univerzitní prostředí, začínající učitelé na VŠ)

– Budoucí učitelé (ZŠ a SŠ) a jejich osobní učební prostředí, zkušenosti s DT, jejich využívání v různých životních situacích, DT ve výuce

– Učitelé v praxi a jejich styl výuky, osobní učební prostředí, předchozí zkušenosti s DT, jejich vzdělávací potřeby


Závěrem

– Dnešní žáci/studenti nejsou jednolitý celek, naopak (pozor na generalizace)

– DT nejsou výjimečné, jsou jedním z (klíčových?!) nástrojů lidského učení a konstitutivním prvkem učebního prostředí

– Škola není jediné místo, kde probíhá učení


Prezentaci si můžete stáhnout ZDE.


Celá konference byla vysílána online, můžete se na ni podívat ZDE.