NÁRODNÍ GALERIE v Praze: aktuální výstavy a kompletní program

pondělí 1. července 2019 · 0 komentářů

AKTUALISOVÁNO.

Dovolujeme si vás pozvat na výstavy, doprovodné programy, programy pro děti a rodiny s dětmi a další akce.


Kompletní program: prázdniny 2019

Kompletní program (včetně programů lektorského oddělení a programů pro školy a zájmové skupiny) na prázdniny si můžete stáhnout ZDE.

Přehled všech probíhajících výstav najdete ZDE.

Připravované výstavy najdete ZDE.

Nabídku všech programů pro školy najdete ZDE.


Josef Šíma: Cesta k Vysoké hře

Valdštejnská jízdárna, do 28. července

Výstava si klade za cíl představit Šímovu ranou tvorbu od brněnských počátků do jeho setkání s básníky pozoruhodné, a dnes již v jistém smyslu legendární, francouzské skupiny Vysoká hra a ukázat nakolik jeho účast na tomto dobrodružství byla jedním z klíčových impulzů pro jeho tvorbu. V krátkém období 1929–1931 se Šíma stal hlavním výtvarníkem skupiny a ostatní členové – básníci se zabývali interpretací jeho tvorby.

V této souvislosti jsou vůbec poprvé na našem území prezentována umělecká díla i dalších výtvarníků skupiny a dokumenty pocházející zejména z francouzských muzeí, galerií a soukromých sbírek. Výstavu připravuje Národní galerie v Praze ve spolupráci s Moravskou galerií v Brně.

Více informací a doprovodné programy ZDE.


Skupina 42. Gross, Hudeček, Lhoták, Zívr, Smetana, Kotík, Souček, Matal, Kainar, Hák

Veletržní palác, 2. patro, grafický kabinet, do 18. srpna

Vystavený výběr představuje práce na papíře – kresby a grafické listy vytvořené během válečných let za protektorátu až do poválečné doby – členů Skupiny 42 z období společného programového sdílení umělecký postojů.

Skupina vznikla 27. listopadu 1942 rozhodnutím názorově si blízkých přátel, kteří do té doby i společně vystavovali, vytvořili pracovní skupinu a do názvu si posléze dali rok vzniku. Často měli za sebou kubistickou a surrealistickou zkušenost, někteří byli členy Umělecké besedy. Přesto nebo právě proto přijali program, jenž vycházel z tezí formulovaných teoretiky o novém realismu. Všem byla společná schopnost osobitě poetizovat zkoumanou současnost a objevovat magičnost ve všednosti civilistních témat jako „mytologii moderního života čili svět, v kterém žijeme".

Nové myšlenky podrobněji formulovali skupinoví teoretici Jindřich Chalupecký (1910–1990) a Jiří Kotalík (1920–1996). Mezi zakladatele patřil malíř a grafik František Gross (1909–1985), jenž v osobitém tvarosloví přetvářel běžnou atmosféru města do nových světů podle vlastních principů, zde v barevné litografii (Libeň), nebo propojoval válečné zážitky do podivnosti strojů–bytostí (Stroj), které se také objevily v ilustračních kresbách v knihách básní kmenových literátů (Limb a jiné básně Jiřího Koláře).

Dalším významným členem byl malíř a grafik František Hudeček (1909–1990). Zvláštní citlivost, zájem o periferii města přenášel do znaku figury, nočního chodce s elektrizujícími siločarami, v mnoha grafických podobách, které se staly součástí Hudečkových ilustračních prací, zde k básním Cizí pokoj Jiřiny Haukové nebo ke sbírce Ódy a variace Jiřího Koláře.

Novopackým rodákem jako Gross byl i fotograf Miroslav Hák (1911–1978), jehož fotografie s titulem Poëm reprezentuje originální všímavost a snahu zachytit prožívanou skutečnost novou formou, bez dalšího aranžování.

Sochař Ladislav Zívr (1909–1980) pocházel také z Nové Paky a do skupiny vstoupil v roce 1943 spolu s Hákem. Jeho figurální kresby vycházely ze sochařského konceptu přeměny lidského těla do metafyzického znaku (Ženské torzo) s typickým kompaktním plastickým modelováním.

Básník Ivan Blatný (1919–1990) byl zakládajícím členem a vedle básnických sbírek psal i verše pro děti Na kopané a Jedna, dvě tři, čtyři pět, které ilustroval další ustavující člen Skupiny – malíř, grafik a ilustrátor Kamil Lhoták (1912–1990). Ten si vytvořil ojedinělou koncepci výtvarného vidění jako symbiózu současného světa s nostalgickým pohledem na počátky technické civilizace. Odhalil neobyčejný svět vynálezů, od bicyklů až po letadla, s nimi spojené sportovní aktivity jako přirozené projevy moderní doby, často malované v pohledech na městkou periferii (Bouda, Hydroglisseur, Zahrada Stroj).

Prostřednictvím Blatného navázal vztahy se Skupinou 42 další básník Josef Kainar (1917–1971) a vedle literatury a muzicírování se soustředil na výtvarné zpodobnění svých motivů do geometrických figur, interiérů nebo hlav (Figurální kompozice).

Spoluzakladatelem byl také malíř Jan Smetana (1918–1998). Vystavený Městský pohled je poetizujícím záznamem městské veduty v rozptýlené světelné barevnosti, v technice rozpitého akvarelu s ostrou pérovou kresbou. Zaujetí pro opakování motivu petrolejek, v malbě, kresbě i grafice, ukazuje jeho opětovné zkoumání účinků světla, v leptu a akvatintě (Dvě lampy).

Rovněž malíř a grafik Jan Kotík (1916–2002) patřil do Skupiny od jejího počátku. Tématem jeho tvorby byly různé detaily městského prostoru s civilizačními znaky, které expresivně abstrahoval (U stolu, Výhled na ulici).

Básnířka a překladatelka Jiřina Hauková (1919–2005) spolupracovala se Skupinou od jejího založení, ale skutečně vstoupila až v roce 1945. V témže roce se ke skupině přidal básník Jan Hanč (1916–1963).

Další básník Jiří Kolář (1914–2002) se v době trvání Skupiny věnoval pouze literární činnost, přestože již dříve vystavil několik koláží.

Malíř a grafik Karel Souček (1915–1982) přišel do Skupiny s Kolářem, ale ke společným výstavám se přidal až po válce. V zaplněných kresbách a grafikách zachytil tep ulic, pasáží s průhledy výloh do interiérů, zde s příznačným tématem kadeřnictví s fantomatickými elektrickými helmami (Ulice v dešti, U kadeřníka).

Malíř Bohumír Matal (1922–1988) se stal po válce posledním a nejmladším členem. Zvolil si totožné náměty člověka a města, vynálezy industrializace v záznamech obyčejných situací v geometrizujících kresbách (Deštníkář), upoutal jej sport a objevil motiv, jenž předznamenal jeho časté téma cyklistiky (Bicykl).

Konec Skupiny 42 přinesl rok 1948, kdy u nás nastoupila sovětizace a deformace veškeré společnosti, nejen umění. Členy skupiny čekalo naprosto rozdílné životní a umělecké směřování, avšak jejich výtvarné a literární dílo čtyřicátých let představuje jednu z nejvýznamnějších součástí naší kultury.

Více informací a doprovodné programy ZDE.


spolek 400 ASA: Fotografie

Veletržní palác, do 8. září

Vystavující: Alžběta Jungrová, Antonín Kratochvíl, Karel Cudlín, Jan Dobrovský, Tomki Němec, Jan Mihaliček, Martin Wágner

»Výstava sedmi fotografů dvou generací ze spolku ASA 400 má společného jmenovatele zejména v realismu, s nímž autoři nahlížejí svět a s nímž zachycují jeho proměnlivost. Vztahují se především k současnosti – viz Rodiny Jana Dobrovského a Burlesku Alžběty Jungrové. Zajímá je ovšem i oživování náboženských tradic, sledované Karlem Cudlínem a Janem Mihaličkem.

Jednotliví autoři jako by kladli otázky navzájem spjaté, každý na ně ovšem odpovídá svým zvláštním způsobem. A to přesto, že je výstava také oslavou klasicity černobílé stylizace média, neboli výrazem vědomí souvislostí dnešní tvorby s tradicí dokumentární fotografie.

Historické ukotvení dodává výstavě zejména vklad Antonína Kratochvíla, jejž zařadil časopis American Photo mezi sto nejvýznamnějších osobností světové fotografie. Soubor jeho záběrů vznikal během více než dvou dekád a knižně vyšel pod titulem překládaným nejčastěji jako Rozbitý sen (originál Broken Dream, New York, The Monacelli Press 1997). Nejenom Rozbitý sen, nýbrž jádro výstavy vůbec, nabízí ukázky z cyklů zaměřených na soudobou transformaci postkomunistických částí šířeji chápaného pásma středu a východu Evropy včetně Slovenska Tomkiho Němce a Karpat Martina Wágnera.

Výstavní celek 400 ASA: Fotografie představuje každého z autorů monotematicky, to znamená výsekem z jediné části jeho tvorby, ve všech případech mnohem rozsáhlejší. Výpovědi jsou vždy nejenom osobité, jejich podání pokaždé provází osobní ručení.«

Více informací a doprovodné programy ZDE.


Sasko–Čechy. Jak blízko, tak daleko

Šternberský palác, do 15. září

Tématu sousedství Čech a Saska se poprvé věnuje rozsáhlá výstava, která se zaměřuje na dynamické vztahy obou regionů, líčí úzké vazby mezi obyvateli, vzájemné konflikty i následná usmíření. Umožňuje široce uchopit historický rámec a objasňovat jak rozdíly mezi Saskem a Čechami, tak i jejich sounáležitost v evropském kontextu.

Kulturní dědictví sasko-českého pohraničí svědčí o čilých a mnohovrstevnatých vztazích, vzájemném obohacování a propojení obou regionů. Cílem výstavy je prezentovat tuto mnohotvárnou a dynamickou historii vzájemných vztahů à la longue durée, tedy od doby kamenné až po současnost. Projekt je výsledkem spolupráce mezi Staatliches Museum für Archäologie Chemnitz a Národní galerií Praha.

Výstava, rozdělená do devíti oddílů, se v symbióze umění a dějin zaměřuje jak na každodenní a hospodářský život, tak na historické události vládnoucí vrstvy. Pražská výstava ukazuje především výjimečná umělecká díla, z nichž mnohá jsou v Čechách vystavena prvně. Vybrané artefakty nejen přiblíží konkrétní momenty v historii sasko-českých vztahů, ale nabízí i mimořádný estetický zážitek.

K vidění jsou cenné památky gotického a renesančního umění (např. obrazy Lucase Cranacha), virtuózní díla manýristického slohu, vrcholně barokní plátna a sochy, mistrovské ukázky romantické krajinomalby, obrazy Oskara Kokoschky či model slavné sochy Davida Černého Quo vadis. Právě tato plastika trabantu na čtyřech lidských nohou je symptomatickou připomínkou událostí z podzimu 1989, kdy se budova velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Praze stala dočasným azylem pro občany z NDR. Tuto událost lze brát jako symbolický mezník v dlouhé historii vztahů mezi Saskem a Čechami.

Více informací a doprovodné programy ZDE.


Francouzský impresionismus. Mistrovská díla ze sbírky Ordrupgaard

palác Kinských, do 13. října

„Monet měl jenom oči, ale, Bože, jaké oči!“ Těmito slovy ocenil Paul Cézanne svého kolegu Clauda Moneta, který se ve svých obrazech snažil zachytit bezprostřední dojem z určitého okamžiku. Pro něj i další impresionistické malíře byl důležitý osobní prožitek z přírody či města a malba v plenéru. Díla plná světla a barev budou prezentována na výstavě, která představí unikátní sbírku francouzského umění z dánského muzea Ordrupgaard.

Zastoupeni jsou především impresionisté jako například Claude Monet, Edgard Degas, Pierre Auguste Renoir, Alfred Sisley, Camille Pissarro, ale zároveň je možné pozorovat výtvarné přesahy k dalším uměleckým tendencím. Romantickou malbu bude reprezentovat Eugène Delacroix, zatímco realistický způsob zobrazení Gustave Courbet nebo umělci takzvané barbizonské školy, jako byli Jean-Baptiste Camille Corot a Charles-François Daubigny. Ze sbírky obsahující šedesát obrazů vynikají také chef d'oeuvry postimpresionistických autorů Paula Cézanna a Paula Gauguina.

Více informací a doprovodné programy ZDE.


Salm Modern #1: Možnosti dialogu

Salmovský palác, do 1. prosince 

Výstava vznikla v rámci partnerství mezi Národní galerie Praha se Staatliche Kunstsammlungen Dresden. Výstava spojuje výběr děl ze Schenkung Sammlung Hoffmann ze Staatliche Kunstsammlungen Dresden s vybranými objekty současných českých umělkyň a umělců ze sbírek Národní galerie Praha a ze soukromých sbírek.

Základem projektu výstavy dvou institucí je snaha o pokračování a zintenzivnění dialogu mezi městy a uměleckými postoji ze Západu a z Východu, který se odehrává v prostoru střední Evropy. Možnosti tohoto dialogu jsou určeny názvem díla českého filmového umělce Jana Švankmajera, který byl použit i pro název výstavy: V jeho fantazijním, surreálném, snovém i komickém filmu z roku 1982 jsou neživé věci a jednotlivé části komponovány v jeden celek, který je zároveň subverzivně rozvracen. Pomocí techniky animace práce propojuje množství nejrůznějších předmětů našeho každodenního života se samovolně vytvářenými hliněnými figurami, panenkami a jinými bytostmi.

Výstava prezentuje díla ze Schenkung Sammlung Hoffmann ze Staatliche Kunstsammlungen Dresden, například práce Nobujošiho Arakiho, Mariny Abramović, Jeana-Michela Basquiata, Hanse Bellmera, Madeleine Berkhemer, Christiana Boltanského, Moniky Bonvicini, Güntera Bruse, Jake & Dina Chapmanových, Olgy Černyševové, Anne Katrine Dolven, Dana Flavina, Isy Genzken, Félixe González-Torrese, Douglase Gordona, Antonyho Gormleyho, Keitha Haringa, Susan Hiller, Zuzanny Janin, Williama Kentridge, Kim Soo-Ja, Martina Kippenbergera, Katarzyny Kozyra, Thomase Lochera, Sarah Morris, Rona Muecka, Hermanna Nitsche, A. R. Pencka, Pipilotti Rist, Carolee Schneemann, Rudolfa Schwarzkoglera, Franka Stelly, Hirošiho Sugimota, Jeana Tinguelyho, Andyho Warhola, Toma Wesselmanna, Franze Westa, Manabua Jamanaky.

České umění je zastoupeno Josefem Bolfem, Jiřím Černickým, Federicem Díazem, Krištofem Kinterou, Zdenou Kolečkovou, Stanislavem Kolíbalem, Janem Nálevkou, Ivanem Pinkavou, Františkem Skálou, Vladimírem Skreplem, Richardem Stiplem, Kateřinou Šedou.

Více informací a doprovodné programy ZDE.


Stálé expozice

Středověké umění v Čechách a střední Evropa 1200–1550

klášter sv. Anežky České

Dlouhodobá expozice umístěná v patře klášterního komplexu prezentuje na více než dvou stech exponátech z oboru malířství, sochařství a uměleckého řemesla proměny formy a funkce výtvarného díla během tří staletí. Exponáty provenienčně spjaté s českými zeměmi doplňují díla vytvořená v širším středoevropském regionu – zvláště Franky, Rakousy, Sasko – např. díly Hanse Pleydenwurffa, Albrechta Altdorfera, Hanse Hesseho či Lucase Cranacha staršího.

Více informací ZDE.


Evropské umění od antiky do baroka

Šternberský palác, už jen do 15. září

Ve třech podlažích Šternberského paláce jsou vystavena díla antického starověku, ikony a dále umění nizozemské, italské, francouzské, španělské, německé a rakouské od středověku do konce 18. století. Úvod expozice náleží památkám z období antického Řecka a Říma. Sály prvního patra nabízejí díla slavné estenské kolekce italského umění 14. až 16. století s proslulou Podobiznou Eleonory z Toleda Agnola Bronzina. Pozoruhodnému souboru staršího nizozemského malířství vévodí oltářní archa Jana Gossaerta zv. Mabusse. Vystavená sbírka ikon nabízí příklady tvorby většiny významných center středomoří a východní Evropy.

Ve druhém patře se návštěvník setká s tvorbou italských, španělských, francouzských a nizozemských mistrů 16. až 18. století. Nechybí zde velká jména evropského malířství – mezi nimi Tintoretto, Fetti, Vouet, Ribera, Tiepolo, Guardi, El Greco, Goya, Rubens, van Dyck. Mimořádnou kvalitou vyniká zvláště kolekce holandských mistrů, které vévodí Učenec v pracovně Rembrandta van Rijn či Podobizna Jaspera Schade od Franse Halse. Zastoupena jsou zde take díla Terborchova, Ruysdaelova a van Goyenova. Samostatný kabinet, instalovaný ve stylu první poloviny 19. století, připomíná osobnost Josefa Hosera. Tomuto významnému sběrateli a mecenáši vděčí Národní galerie v Praze za podstatnou část svých sbírek starého umění.

Přízemí palace je věnováno německému a rakouskému malířství a sochařství 16. až 18. století. Mezi vystavenými díly nechybí např. Růžencová slavnost Albrechta Dürera, díla Lucase Cranacha, Georga Flegela či Franze Antona Maulbertsche.

Více informací ZDE.


1850–1900: České moderní umění

Veletržní palác

Příběh českého moderního umění začíná zrodem v polovině 19. století. Jeho vývoj sleduje sbírka prostřednictvím silných uměleckých generací i osobností – realistů Viktora Barvitia a Karla Purkyně, generace Národního divadla – Františka Ženíška, Josefa Václava Myslbeka, Vojtěcha Hynaise – i tvůrců secesně-symbolistních – Alfonse Muchy či Maxe Pirnera. Zakladatelskou generaci moderního umění reprezentují Antonín Slavíček, Jan Preisler či Max Švabinský.

Více informací ZDE.


1918–1938: První republika

Veletržní palác, 3. patro

Výstavní projekt má povahu střednědlouhé sbírkové expozice ve 3. patře Veletržního paláce, které je nově instalována ke stému výročí vzniku Československé republiky. Na základě sbírek Národní galerie Praha, doplněné o zápůjčky od jiných institucí či ze soukromých sbírek, bohatou a kosmopolitní tvorbu a umělecký provoz dvacetiletého období nezávislého Československa, mezi lety 1918-1938.

Expozice se opírá především o sbírky Národní galerie Praha, doplněné o zápůjčky z dalších institucí i soukromých sbírek. Neomezuje se na výtvarná umělecká díla, ale bude mít i mezioborové přesahy formou prezentace dalších kulturních a výtvarných oblastí první republiky (knižní tvorba, design, užitý grafický design,…).

Expozice, která pokrývá dvacetileté období po zrodu nezávislé Československé republiky, ukazuje formou jakési umělecké topografie první republiky rozmanitost tehdejší umělecké produkce i bohatý umělecký provoz. Projekt představuje umění první republiky očima tehdejšího uměnímilovného diváka prostřednictvím stěžejních galerií, uměleckých spolků a institucí a představuje významná kulturní centra mladého státu. V prvé řadě to je hlavní město, jakožto umělecké centrum s rušnou výstavní aktivitou představující nejen tvorbu domácích tvůrců, ale i to nejprogresivnější z celé Evropy. Dále to je Brno, Zlín, Bratislava, Košice a Užhorod. Součástí expozice jsou částečné rekonstrukce zásadních výstav, které se v těchto centrech v době první republiky konaly (výstava Tvrdošíjných, Výstava soudobé kultury v Brně, Poesie 32, První výstava Surrealistů v ČSR).

V daném časovém a prostorovém rámci projekt představuje významné události na poli výtvarné kultury v době tzv. první republiky, s důrazem na kosmopolitní a mnohonárodnostní charakter jejího území. Tento přístup si klade za cíl nejen představit s historickou věrností bohatství a rozmanitost kultury mladého státu, ale sloužit i jako poučení pro dnešní dobu, kdy neznalost minulosti má mnohdy za následek xenofobní postoje. Expozici bude provázet také bohatý edukativní i odborný doprovodný program.

Více informací ZDE.


1930–současnost: České moderní umění

Veletržní palác

Českou výtvarnou tvorbu po roce 1930 reprezentují díla Františka Muziky, Josefa Šímy, Jindřicha Štyrského, Toyen, Zdeňka Sklenáře, Jana Kotíka nebo Václava Bartovského. Expozice mapuje i umělecké tendence od 60. let do současnosti – informel, akční umění, novou citlivost i postmodernu.

Více informací ZDE.


Doprovodné programy k výstavám a studijní materiály

Přehled všech doprovodných programů k výstavám v Národní galerii naleznete ZDE.

Studijní materiály (ve formátu pdf) k výstavám (včetně již proběhlých výstav) najdete ZDE.


Bezplatné vstupné do Národní galerie v Praze pro mladé

Národní galerie v Praze otevírá zcela zdarma svoje stálé expozice pro děti a mládež do 18 let a studenty do 26 let.

Dlouhodobý záměr bezplatného vstupného pro mladou generaci se podařilo naplnit ve spolupráci s Komerční bankou, která vstupenky za tuto část návštěvníků uhradí. Nulové vstupné se vztahuje jak na české, tak zahraniční návštěvníky.


Programy pro děti a rodiny s dětmi

Cílem programů a služeb pro děti a rodiny s dětmi je otevřít prostor galerie pro vzdělávání v oblasti umění pro děti od nejmladšího věku a zároveň nabídnout galerii jako místo pro podnětné a zábavné trávení společného času pro celou rodinu. Na dětské návštěvníky a rodiny s dětmi je zaměřena široká nabídka výtvarných heren a dílen (ateliérů) a cílená propagace.

Pro návštěvu kdykoli během otevírací doby galerie jsou k dispozici pracovní listy a výtvarné pracovny ve vybraných objektech NG.

Přehled programů najdete ZDE (menu vpravo).


Ostatní akce

Kurzy dějin umění – informace ZDE.


Otevřené výtvarné herny ve Veletržním paláci

Pozvánky na Otevřené výtvarné herny a fotodokumentaci z heren můžete sledovat také na Facebooku ZDE.


KONTAKT:
Lektorské oddělení / Education Department
Sbírka moderního a současného umění / Collection of Modern and Contemporary Art
Národní galerie v Praze / National Gallery in Prague
Veletržní palác / Veletrzni palac
Dukelských hrdinů 47 / Dukelskych hrdinu 47
170 00 Praha 7 / 170 00 Prague 7, Czech Republic

tel: +420 224 301 003
e-mail: vzdelavani@ngprague.cz

www.facebook.com/NGvPraze
twitter.com/narodnigalerie
www.ngprague.cz

Strategie 2030+: Obsáhlá diskuse v Olomouci k obsahu vzdělávání

· 0 komentářů

Zápis konference Olomouc – 14. 6. BEA Centrum Olomouc. Konference se skládala ze dvou panelů – panelu zaměřeného na základní a panelu zaměřeného na střední školy. Níže najdete poznámky z prezentací panelistů a následné diskuze.

Zdroj: www.msmt.cz


Panel základní školy

Anna Dobrovolná (ZŠ Demlova)
– Ve svém příspěvku se věnovala tvorbě ŠVP a vývoji práce ve školách od roku 2007
– Proces rozdělila na 3 etapy od 2007, kdy se školy pomalu učili se ŠVP pracovat a postupně se
až do dnešního dne řada škol naučila se ŠVP velmi dobře pracovat.
– Zároveň nastínila, že řada škol má základní část velmi podobnou, ne-li shodnou.
– Proto považuje za rozumný návrh, aby základní část ŠVP byla pro všechny ZŠ stejná
vypracovaná ministerstvem

Jaroslav Faltýn (MŠMT)
– Odpovídal na otázku, jaké kompetence má mít žák pro budoucí svět – mít základní
dovednosti (klíčové kompetence), na kterých se dá stavět (dokáže se pak přizpůsobovat a
doplňovat si specifičtější kompetence)
– Klíčové kompetence – v evropském pojetí připomínají dovednosti a gramotnosti; hodně
odpovídá tomu, co dělá Česká školní inspekce (dle nové metodiky)
– Uvedl příklad z ŠVP ZŠ Kunratice jako dobré praxe – ŠVP je zároveň podklad, co se po učiteli
chce; dává cíle, základní podklady, aby věděl, jaké jsou mezioborové vztahy;
– Digitální vzdělávání – mělo by se projevit v revizi kurikula, protože je silná společenská
poptávka; Rámec digitálních kompetencí učitelů
– Komentoval revizi RVP – proces přípravy revizí RVP má být otevřený, což dokládá přístup pana
ministra, který se v poslední době schází s řadou aktérů a organizací zastupujících aktéry ve
vzdělávání v ČR
– Cíl revizí RVP: zlepšit výsledky vzdělávání – dosáhnout toho, že učitelé rozumějí tomu, co se od nich očekává – dosáhnout toho, že vedení školy rozumí tomu, jak podporovat svoje učitele, aby byli ještě lepšími učiteli – revize 2023, informatické a digitální dovednosti 2021

Eva Šmelová a Miluše Rašková (PedF UPOL)

Šmelová: revize musí jít zespodu; základ musí zůstat starý, aby školy mohly dál projektovat
RVP má být funkční dokument, kde si každá škola může vybrat to své
další vzdělávání by mělo být kontinuální, systematické
fakulta se podílí na přípravě revize RVP

Rašková:
Spolupracuje na NÚV v expertní skupině na dokumentech pro revize pro základní
stupeň
Zmínila vhodnost zachování oblasti Člověk a jeho svět
Připravenost učitelů je důležitá, ale pedagogické fakulty jsou vázány na akreditace,
takže nemohou tolik měnit obsah vzdělávání v rámci desetiletých akreditací

Kateřina Glosová (ZŠ Horka nad Moravou)
– Hovořila o potřebě dovedností pro budoucnost – 4k – kooperace (už od MŠ), kritické myšlení, komunikace, kreativita
Mladá generace má velké znalosti a dovednosti s technologiemi, ale neumí spolupracovat, kooperovat a přizpůsobovat se
Učit děti diskutovat, koncept velkých myšlenek (aplikace ve školách)
Nutnost přizpůsobovat se podmínkám
– Ředitel by se měl věnovat obsahu a vzdělávání dětí; ale dle diskuzí s řediteli, o tom, co by
bylo potřeba, většinou mluví o praktických věcech jako o vybavení, Ph maxu a podobně, ale o obsahu školy moc nemluví; ředitelé by potřebovali uvolnit ruce a stát se pedagogickým
leaderem
– ředitel by měl stanovit cíle a celý pedagogický sbor by se měl otáčet zpátky, jestli ta
nastavená cesta je správná a vyhodnocovat, jak to žáci zvládají
– chyba vede k dalšímu učení, tedy je i u školy důležité umět chyby opravovat
– Důležitost sounáležitosti ve škole – v pedagogickém sboru
– Doporučuje změny v RVP, které podporují podporu mezi školami a sounáležitost – sdílet todobré; naučit učitele nebazírovat na znalostech a učební látce;
– Do budoucna vidí jako cestu zrušení dělení na předměty, anebo alespoň daleko lepší propojování mezi předměty, zavedení učebních bloků


Diskuze k prvnímu panelu

– Komentář se týkal politické podpory u změn. Co se stane při změně ministrů, je garantovaná dlouhodobá podpora? Jako příklad byla uvedena problematická S2020 – co se stane, pokud by padla vláda?

Faltýn – zpráva NKÚ tlačí všechny ministry naplňovat Strategii
– u RVP byl původně proces shora; ale teď by to mělo být jinak; probíhají debaty ministra s různými skupinami, konference a je dán prostor široké paletě aktérů

Sáblík – zástupci všech stran dokumentují podporu (např. platy), ale mohlo by platit i pro Strategii
– Otázka k Národnímu programu vzdělávání – není a má Strategie ambice stát se takovým
dokumentem? Jelikož je řada strategií a žádný zastřešující dokument – mohlo by to přinést
konsenzus ohledně cílů vzdělávání

Faltýn – změna vychází z celospolečenského konsenzu, to nemůže zaručit top-down dokument jako Národní program vzdělávání.

– Komentář byl zaměřen na to, jak těžké je měnit naše (učitelů) postoje a přístup učitelů, vyrostli a naučili se profesi v minulém režimu; známkování je omezení a často kontraproduktivní. To co dělá školu, je sborovna – ministerstvo by se mělo dobře zamyslet, jak dostat kvalitní učitele do škol.

Sáblík – je těžké zavádět změny ve škole, často je část učitelského sboru proti. Nicméně si myslí, že to je hodně o osobnosti ředitele, který k tomu má mandát. Dá se tedy řešit už teď.

– Komentář se týkal motivace děti se vzdělávat – motivace dětí je klíčová; než jednotným přístupem je vhodnější nabízet širokou paletu možností vzdělávání (typů základních škol), kde si každý může vybrat.

Sáblík oponuje, že někteří to dokáží a jsou obrovské rozdíly i v rámci jedné školy, takže učitel je klíčový. Navíc přístup skrze velkou možnost výběru školy může vést k daleko větším nerovnostem ve vzdělávání.

– když se evaluuje učivo, tak se vyučuje učivo. Pedagogický výzkum není tak dobrý, aby dokázal říct, jak učit a co učit, aby došlo k naplnění kompetencí a cílů RVP
– společné učivo nemá být společný a jediný způsob, jak naplňovat cíle


Panel střední školy

Petr Bannert (MŠMT)
– Dle průzkumů není u zaměstnavatelů na prvním místě odbornost, a to ani u středoškolských
studentů a učňů – důležitější jsou měkké dovednosti jako flexibilita, motivace nebo kritické
myšlení
– Zjištění z testování PIAAC – učňům chybí měkké kompetence, ne odbornost
– To má implikace pro revize RVP
– Role zaměstnavatelů – spolupráce škol a firem (prvky duálu), nikoliv duál jako takový, který není pro náš vzdělávací systém vhodný. Jak ale udělat koordinaci na všech úrovních (top, kraje až škol). Zaměstnavatelé nejsou angažovaní v ČR tolik jako v jiných zemích. Ve Švýcarsku mají systém promyšlený tak, že jelikož žáci tráví hodně času v dané firmě, tak se jim začne po 2 letech žák vyplácet (dostanou se na 80% produktivity) – učeň je plnohodnotným zaměstnancem; mělo by pro nás být důležitým impulsem
– Výzvy do budoucna – může být i se změnou modelu výuky (např. 3 dny ve škole, 2 dny ve firmě – dát možnost); nezmenšovat obecnou část vzdělávání (bavit se ale o tom, co je tím obsahem k dosažení cílů a kompetencí)

Miroslav Gajdůšek (Olomoucký kraj)
– Mluvil o obecných trendech – vzdělávání 4.0, každé dítě je 3 hodiny na internetu; situace je vážná v digitálních dovednostech, ujíždí ČR vlak v tom, že neumí žáky dobře připravit.
– školství v Olomouckém kraji – ze 170 středních škol v kraji optimalizovali na 108 škol. Obecně je hodně škol v ČR oproti jiným zemím, například Dánsku
– Přínosné bylo, že v Olomouckém kraji nedělali Dlouhodobý záměr přes soukromou firmu, ale mají skupiny ředitelů, firem a dalších aktérů, kteří vytváří konsenzus na vzdělávání v kraji
– Struktura oborů a tříd – první kraj, který limitoval ředitele tím, že stanovovali maximum tříd a oborů: chtěli kontrolovat oborovou strukturu v kraji; reagují na situaci na trhu práce – mají stipendia pro obory – např. u obráběčů kovů úspěšné, u řezníků ne a to řemeslo zaniká
– Komentoval historický vývoj: totální podpora obecného vzdělávání za ministryně Buzkové – dnes masivní vlna polytechnického vzdělávání – špatně, že pracujeme ve vlnách, chybí konsenzus – duální vzdělávání – kraje jsou dál v přemýšlení o duálním vzdělávání; vytvářejí návrh zákona, který budou prezentovat;
– Představa – duální větev fungovat mimo odborné větve na dobrovolné bázi, všechny kraje jsou pro a chtějí to dostat do S2030.

Irena Kovačičinová (MVŠO)
– Ve své prezentaci se zabývala otázkou, jak má vypadat absolvent střední školy, který přichází na vysokou školu?
– Velký zájem o vysokoškolské vzdělání – liší se podle střední školy; čím techničtější škola, tím nižší zájem o terciární vzdělávání
– Absolvent by měl být připraven se vzdělávat a orientovat se ve světě;
– Důležité kompetence – kritické myšlení, podnikavost, kreativita, práce s lidmi, komunikační dovednosti, rozhodování
– zkušenost z MVŠO – hrozně se liší míra všeobecných a odborných znalostí, liší se i motivace,
– chybí hodnoty, odpovědnost; matematické dovednosti často jsou, ale chybí jejich praktické využití

Tomáš Zatloukal (ČŠI)
– Uvádí výčet budoucích kompetencí: soft-skills, jsou to dovednosti v rovině aplikační – je pravda, že do roku 2030 bude velká změna a jiné prostředí, ale jsme schopni definovat kompetence, které budou žáci potřebovat – je to 6 klíčových kompetencí a gramotností
– Je potřeba se shodnout na cílech vzdělávání! Pokud bude existovat shoda, například, že to má být rozvoj klíčových gramotností a kompetencí, lze na to navázat zbytek – obsah, pak učivo a metody atd.
– Výchozí situace – výsledky ze šetření ČŠI (podíly škol, v nichž žádný škol nedosáhl očekávaných výstupů); znalosti jsou propojeny s gramotnostmi
– Máme nejselektivnější systém světa – zastoupení v oborech není podle předpokladů, ale podle rodinného zázemí; umíme určit, jaké žáky máme např. v 5 třídě, abychom je mohli diagnostikovat a pomoci jim, aby dosáhli svého maxima?
– Je špatně, že je více maturantů? Anebo je dobře, že více dětí/lidí má kompetence, které jim pomohou uspět v životě?
– Alarmující je, že po 3 letech skoro polovina studentů (45%) nepracuje ve svém oboru – je to velmi neefiktivní systém; nejvíce je tento fenomén u učňovských oborů – právě ti potřebují soft-skills, mají i špatné matematické dovednosti. Jinými slovy – ti, co budou nejvíce měnit profese, jsou na to nejméně připraveni


Diskuze

– Podnikavost je vodítkem, jak se přizpůsobovat změnám (zahrnuje spoustu klíčových kompetencí); je potřeba udělat revizi oborové struktury, ve Finsku je daleko větší průchodnost systému – ČR by měla reagovat na velkou neprůchodnost.
– Je potřeba se zaměřit na propojení národní soustavy kvalifikací – uznávání neformálního vzdělávání. Např. ve Finsku jsou stejně vnímaní studenti různých typů oborů, u nás jsou různé druhy oborů považovány za různě prestižní.
– Důležité je ve školách nezapomínat na etiku, která je předpokladem dalších kompetencí.

Gajdůšek komentuje oborovou strukturu – je potřeba nabízet obor prodavač? Oborová struktura je důležité promyslet; Některé obory jsou úzce specializované – je potřeba tvořit skupiny oborů; ministerstvo by mělo rozvinout toto téma; je potřeba snížit počet oborů kvůli specializaci. Nicméně si na rozdíl od ostatních panelistů a řady diskutujících nemyslí, že české školství je špatné a potřebuje výrazné změny. Naopak by se měly posílit silné stránky. Neměli bychom přesunout kyvadlo moc do všeobecného vzdělávání; je potřeba neztratit zlaté české ručičky.

Bannert – ministerstvo podporuje debatu o propustnosti vzdělávání a nastavení struktury oborů, ale potřebuje partnera na druhé straně (kraje, školy, zaměstnavatelé); zlepšit průchodnost ano; posílit kariérové poradenství (příklad Švýcarska) i na základních školách, NSK také téma i v Dlouhodobém záměru.

– Komentář směřoval ke vzdělávání dětí ze SVL, dětských domovů – zapomíná se při vzdělávání na tyto děti. Je potřeba je učit i praktické dovednosti; problémem je, že v těchto případech se musí jít proti rodině, která má jiné představy o smyslu a přínosu vzdělávání

Zatloukal – klíčové mluvit i o MŠ a ZŠ; problém, že mluvíme o vzdělávání v roce 2020, když mluvíme o duálu a Finsku, to není pohled do budoucna, ale přejímání současných modelů, které nejsou uzpůsobeny na budoucí změny; inspirace pro ČR může být například Estonsko, kde je duál minoritou a posunuli specializaci do pozdějšího věku (kolem 18–19 let), kde už může být rozhodování na žákovi; duální vzdělávání bude mít v budoucnu smysl jen pro velmi úzký podíl lidí

– Padla poznámka, že se vytrácí výchovný princip ze vzdělávání. Míří i na širší zapojení škol a například i MPSV do vzdělávání a výchovy.
– Kritika formalismu a řízení se striktně zákonem – ze zákona se ztrácí dítě; děti mají spoustu problémů sociálních, psychických a dalších, a proto mu nejde tolik o obsah ve škole. Měli bychom více vnímat děti jako jednotlivce a dávat jim podporu a říkat jim, že mají schopnosti a dovednosti; možnost nechat si zažít úspěch

– Padla otázka na všechny panelisty – Je potřeba více měnit systém výuky nebo obsah?
Bannert – změnit více systém,
Kovačičinová – také více systém
Gajdůšek – máme dobré školství a chce to jen zlepšovat fungující;
Zatloukal – obojí, je potřeba nastavit cíle a systém, který pak ovlivní výuku
Gajdůšek – nesouhlasí, že máme selektivní školství, kariérové poradenství je klíčové

Dále nabízíme prezentace jednotlivých vystupujících: Jaroslav Faltýn, Miroslav Gajdůšek, Irena Kovačičinová, Eva Šmelová, Tomáš Zatloukal.

Jana Hrubá: Můžeme sledovat obsah diskusí ke Strategii 2030+

· 0 komentářů

Všichni (včetně mě) jsme si stěžovali na nedostatek informací a diskusí ze strany ministerstva. Teď – v době přípravy Strategie 2030+ – je třeba uznat snahu o nápravu.

Kulaté stoly a konference byly uspořádány nejen v Praze, ale v celé řadě míst, zúčastnili se jich většinou zajímaví panelisté, kteří poskytovali informace a názory na možná řešení problémů. Zájem (nejen) pedagogů byl většinou velký. Například na konferenci v Praze na pedagogické fakultě byli účastníci ochotni vytrvat od 9 do 18 hodin, dokonce o hodinu déle než stanovil program.

Prezentace jsou dostupné na webu MŠMT a dokonce i zápisy z diskusí. Jejich úroveň je sice různá, ale lze říci, že podrobnost záznamů stoupá (což se o grafické úpravě většinou říci nedá). Dokonce funguje i facebooková stránka EDU 2030+.

Učitelské listy se snaží informace průběžně sledovat, vyhledávat a publikovat, abyste netratili zbytečně čas. Někdy je to totiž docela pracné (zvláště vzhledem k nepřehledné grafice a „utajenosti“ zápisů). Budeme v tom pokračovat i během prázdnin – i když s jistým skluzem omezeného prázdninového provozu.

V této době můžete stále zasílat své názory a připomínky na adresu: edu2030@msmt.cz.

Přes prázdniny se budou psát Hlavní směry vzdělávací politiky ČR 2030+.

Prof. Arnošt Veselý ve své informaci píše: „Do konce září bychom pak měli MŠMT poskytnout výslednou podobu Hlavních směrů, která se stane podkladem pro psaní samotné strategie. Hlavní iniciativu pak přebere MŠMT a my bychom měli hrát roli konstruktivních kritiků. Předpokládáme, že i v této fázi se povede intenzivní veřejná debata, a to již nad konkrétními možnými opatřeními. Počátkem roku 2020 by Strategie 2030+ měla jít do připomínkového řízení a věříme, že někdy v polovině roku 2020 by mohla být schválena vládou ČR.“

Takže:
Kdo chce být informován a účastnit se, může.
Ale i potom je třeba ostře sledovat realizaci, aby to zase nedopadlo jako se Strategií 2020…