Jana Hrubá: DOKUMENTY 57. Iniciativy k tvorbě zásad školského zákona

pondělí 9. února 2015 · 0 komentářů

„MŠMT chystá školský zákon a návazné normy. Podle toho, na jakých zásadách bude legislativa vytvořena, bude se ve školství žít.“ Tato věta byla napsána v roce 1993. Dodnes neztratila aktuálnost, jak ukazuje současné jednání o novele školského zákona.

Členové učitelských iniciativ si byli velmi dobře vědomi, jak je důležité sledovat vznikající školskou legislativu. Miluše Havlínová píše členům NEMES v pozvánce na výroční shromáždění:

„Směr a úkoly NEMES budeme jako vždy zvažovat v závislosti na vývoji v období, které nás čeká. Tentokrát v něm půjde především o velkou školskou legislativu a její důsledky pro svobodu ve vzdělávání. MŠMT chystá školský zákon a návazné normy. Podle toho, na jakých zásadách bude legislativa vytvořena, bude se ve školství žít. Zatím jsou alternativní přístupy tolerovány, ale nejsou legislativou chráněny. Na tuto skutečnost upozorňují především sami učitelé a ředitelé škol, kteří mají svoje projekty nebo nezávisle něco nového zkoušejí. Budeme se muset připravit na to, jak pracovat, obnoví-li se případně mocenská pozice státu ve vzdělávání. Může k tomu dojít, jestliže národ podlehne šířenému heslu, že naše školství je vlastně skvělé, až na tu zděděnou ideologickou náplň, která se ostatně už sama vypařila a novými osnovami úspěšně dovypaří. Jenže ono jde o víc, než jenom překonat socialistickou školu. O vzdálenější a globálnější cíle, které jsou společné většině lidstva. Přemýšlejme společně, KUDY, CO a JAK v očekávaných podmínkách. Měli bychom se právě o tomto vývoji poradit, aby výbor mohl dostat mandát na všechna ta rozhodování a jednání, která s tím budou spojena…“

Zdroj: Dopis členům NEMES ze dne 15. 11. 1993, archiv autorky

„V roce 1994 pokračovala práce na vzniku zákona řešícího celkovou transformaci školství. Poslanci školského výboru od nového zákona požadovali, aby obsahoval náplň povinného vzdělávání, které by mimo jiné dávalo učitelům větší prostor pro flexibilitu výuky.(1)

Dále však pokračoval jejich spor s MŠMT o podobu transformace. Ivan Pilip, náměstek ministra, chápal jako jeden z hlavních zdrojů konfliktu i snahu ministerstva nejdříve experimentálně vyzkoušet nové postupy a až následně je legalizovat. S tím nesouhlasil školský výbor, který se domníval, že je nutné, aby zákon předcházel změnám, protože lidé se budou schopni vhodně přizpůsobit.(2)

Poslanci školského výboru také kritizovali pozdní předložení školského zákona, který měl být projednáván již na konci roku 1992. Nereálnost jeho brzkého schválení přiznal ministr Piťha v březnu 1993, kdy prohlásil, že nový školský zákon nezačne platit od školního roku 1995/96.“(3)

Zdroj: Soňa Krejčová: Debata o reformě českého školství v letech 1989–2004. (Diplomová práce.) Brno, Masarykova univerzita 2012. Str. 38–39.


Konečně jsou na světě zásady školského zákona

Na přelomu roku 1993/94 předložilo Piťhovo ministerstvo Návrh zásad zákona o předškolním, základním, středním a vyšším vzdělávání. Obě organizace, NEMES i PAU, vytvořily pracovní skupiny a zpracovaly k návrhu připomínky. Ministerský návrh je na internetu zřejmě už nedohledatelný a nemá tedy smysl publikovat celé texty připomínek. O jeho charakteru vypovídá následující citace.


Z připomínek NEMES

„Očekávali jsme, že návrh zásad nového školského zákona bude vycházet z programového prohlášení vlády ČR, které se hlásí k liberalizaci a demokratizaci školství, a tedy k decentralizaci, větší autonomii škol, jakož i ke školství založenému na principu služby jedinci, na rozvoji jeho schopností a osobnosti, na uspokojování jeho zájmů a potřeb. Z tohoto hlediska se nám předložený návrh zásad zákona jeví jako návrh v principech plně zachovávající systém posledního desetiletí, a to zvláště ve své tendenci podržet a utužit výraznou centralizaci řízení, ponechat jeho selektivní charakter a normativní pojetí obsahu vzdělávání.

Jestliže posuzujeme, nakolik tento návrh odpovídá prohlášení vlády a aktuální potřebě změny (decentralizace, demokratizace, humanizace, diferenciace, zřetel k individuálním zájmům jedinců v oblasti vzdělávání, pojetí vzdělávání jako celoživotního procesu), musíme konstatovat, že návrh zákona nerespektuje ani programové prohlášení vlády ani neřeší – až na nepatrné výjimky – aktuální problémy našeho školství.

Vůbec jednou z největších slabin celého nového návrhu zásad je podcenění závažnosti, kterou pedagogická autonomie škol hraje při vnitřní transformaci vzdělávání, z čehož plynou nejen pouze vágní odkazy na ni, ale v daleko větší míře ještě snaha o její omezení.

Pojmy, s kterými návrh zásad operuje, nejsou přesně definovány a některé jsou používány jinak, nežli jsou zaužívány (např. vzdělávání „těžce a hluboce“ mentálně retardovaných). Z návrhu není zřejmá přesná definice pedagogické autonomie škol, což považujeme za kardinální otázku, od níž se odvíjí formulování mnoha dalších zásad obsažených v návrhu…

Očekávali jsme také, že v části první budou uvedeny základní principy, od kterých se bude celý návrh odvíjet a které by ve svém souhrnu prezentovaly filozofii vzdělávání…“

Zdroj: NEMES – Připomínky k návrhu zásad zákona o předškolním, základním, středním a vyšším vzdělávání, 17. 1. 1994, archiv autorky


Z připomínek PAU pro zajímavost např. názor na dodnes aktuální téma

„Zásada 21: Doporučujeme přijmout variantu 2 – maturita (varianta 1 – odborná maturitní zkouška – je nefunkční a zavádějící).

Doplnit: Zkouška sama by neměla být povinnou součástí studia, žák by se k ní měl přihlašovat. Pokud by neudělal zkoušku, dostával by vysvědčení o absolutoriu, pokud by zkoušku úspěšně složil, dostal by kvalifikační vysvědčení. Složení zkoušky by nemělo být podmíněno absolvováním daného vzdělávacího programu, mohl by se k ní přihlásit kdokoliv a kdykoliv, což by rozšířilo možnosti využití vzdělanostních rezerv populace. Zkoušky z jednotlivých maturitních předmětů by neměly být omezeny časem a institucí. Maturitní vysvědčení by bylo vydáno po splnění všech stanovených podmínek.“

Zdroj: PAU – Připomínky k návrhu zásad zákona o předškolním, základním, středním a vyšším vzdělávání, 28. 1. 1994, archiv autorky

Nezávislá mezioborová skupina pro transformaci vzdělávání (NEMES) a její klub Přátelé angažovaného učení (PAU) nebyly samozřejmě jedinými iniciativami, které se k ministerským návrhům vyjadřovaly. Ale dokumenty z jiných iniciativ nemáme pro náš seriál bohužel k dispozici. Nicméně jak další vývoj kolem školského zákona ukazuje, aktivita z řad aktérů vzdělávání není nikdy zbytečná.

Snad zbývá jen připomenout, že v onom roce 1994 stále ještě platil školský zákon z roku 1984 a vůbec nebylo jednoduché zákonem změnit systém vzdělávání pro potřeby nové doby, zvláště když nebyla přijata žádná oficiální koncepce transformace. Hlavně nebylo jednoduché se na její podobě konsensuálně dohodnout. Zdá se, že nám to vydrželo dodnes.



Další díly seriálu najdete ZDE.




____________________

(1) Bude parlament schvalovat Pythagorovu větu?, MF Dnes, 24. 2. 1994, s. 6.

(2) Obce dostanou větší pravomoci, za výuku však ponese odpovědnost ředitel spolu s učiteli. ZN noviny, příloha Rádce, 24. 3. 1994, s. I.

(3) Zatím jen tři odstřelení ministři. Respekt 1994, č. 21, http://respekt.ihned.cz/c1-35956490-zatim-jen-tri-odstreleni-ministri