Hana Jenčová: To už si fakt nikdy nesednu v autobuse?

Stárnutí populace s sebou přináší řadu problémů, i proto proběhly ve dnech 23.–25. září 2009 v Domě kultury města Ostravy XIII. Gerontologické dny Ostrava s mezinárodní účastí. Jednou z vystupujících byla také Eva Juřenová ze Soukromého gymnázia a Střední zdravotnické školy Havířov (SZŠ). K rozhodnutí zúčastnit se na konferenci ji vedlo loňské vystoupení a překvapivě velký zájem posluchačů o problematiku stáří.


Stáří jako fenomén dnešní doby

„Zdá se mi, že geriatrie přestává být ´neatraktivním oborem´, ale stává se oborem, v němž se dá s úspěchem realizovat profesní život zdravotníka,“ řekla Juřenová. Stárnutí populace se totiž podle odborníků stane možná nejvýznamnější sociální změnou v 21. století. Česká republika je prozatím věkovou strukturou obyvatel relativně mladou zemí EU. Tato situace se však rychle mění a populace ČR se během několika desetiletí stane naopak jednou z nejstarších.

Podle demografické prognózy zpracované Českým statistickým úřadem bude v roce 2050 žít v České republice přibližně půl milionu občanů ve věku 85 a více let a téměř tři miliony osob starších 65 let. V březnu 2009 bylo evidováno celkem 345 občanů narozených v roce 1909, v prvním čtvrtletí roku 2009 je v Česku dohromady 739 sto a víceletých občanů. To, že se česká populace dožívá stále vyššího věku, je zásadním úspěchem současnosti, protože za ním stojí změna životního stylu vedoucí k lepšímu zdraví obyvatel ČR.

Tématu stáří se Juřenová věnuje již od roku 1987, kdy absolvovala kurz „geriatrická sestra“ a podrobněji se seznámila s problematikou seniorské populace. V roce 2005 pak na Lékařské fakultě UP v Olomouci obhájila bakalářskou práci s názvem „Analýza volnočasových aktivit seniorů v Havířově“ a v letošním roce po studiu na Fakultě antropologie a zdravovědy na UP v Olomouci diplomovou práci s názvem svého letošního příspěvku „Stáří jako fenomén dnešní doby“.


Proč je nutné se tímto tématem zabývat?

„Problematika stárnutí populace není jen aktuálním problémem současnosti, ale také výzvou pro každého z nás. Období tzv. ´třetího věku´ by nemělo být jen dožíváním, ale životem s novými možnostmi. Dle demografických prognóz může toto období trvat 20 i více let v důchodu, mělo by se stát obdobím smysluplným s možností realizace zálib a plánů,“ uvedla Juřenová. Nelíbí se mi spojování stáří s nemocí, nesoběstačností či odlivem financí ze státní pokladny. Víc by se mělo hovořit o pozitivech seniorské populace – jsou to přeci nositelé životních zkušeností,“ řekla dále Juřenová. Podle autorky se může stát ze minoritní subkultury seniorů díky svému počtu kultura majoritní.

V čem vidí Juřenová největší problém? V nepřipravenosti střední generace na toto období. „Plně se věnujeme rodině, práci, nemáme čas na své záliby a pak nevíme, co vlastně chceme dělat a jak naplnit čas, který v důchodovém věku máme. Příprava na stáří je tudíž ovlivněna životním stylem, postoji a celoživotním směřováním,“ tvrdí Juřenová.


Jak může pomoci problém řešit každý z nás?

Těžko bychom přiměli střední či mladou generaci k účasti na přednáškách k přípravě na stáří. Zde se podle Juřenové otvírá prostor pro média, ale také prostor k výchově mladé generace a zlepšení mezigenerační tolerance a vzájemného pochopení.

Jako pedagog na Střední zdravotnické škole v Havířově má Eva Juřenová možnost se fenoménu stáří věnovat ve výuce. Nastiňuje žákům problematiku stárnutí populace, mezigenerační problémy ve stáří, ale zabývá se i etickými otázkami, jako je úcta a slušnost ke staří. Často od mladých lidí slyší věty typu: „Tak to už si fakt nikdy nesednu v autobuse…To bude spotřeba barev na vlasy!… To moji prarodiče budou hlídat mé malé děti…Měl by být vlastní televizní kanál pro seniory.“

Většina žáků na SZŠ v Havířově směřuje v profesním životě právě k seniorům v pečovatelských službách či Domovech pro seniory. Proto si žáci této školy dokáží se seniory popovídat a najít i řadu společných témat, dokonce se oboustranně svěřovat se svými osobními problémy a starostmi. „Z ´puberťáků´ v 1. ročníku SZŠ se díky výuce, a zejména odborné praxi, stávají při ukončení studia vyzrálejší osobnosti. Osobní setkání s utrpením, bolestí, smrtí, nadějí i uzdravením je posouvají na pomyslném žebříčku hodnot rychleji, než vrstevníky na jiných školách,“ zakončila Juřenová.