7. a 8. 2. 2015 NÁRODNÍ GALERIE: dny volného vstupu

pondělí 2. února 2015 · 0 komentářů

K příležitosti oslav 219. výročí založení Společnosti vlasteneckých přátel umění zve Národní galerie v Praze na dny volného vstupu, které se letos uskuteční o víkendu 7. a 8. února. Ve všech budovách Národní galerie v Praze bude pro návštěvníky připraven nabitý doprovodný program.

Během celého víkendu bude pro návštěvníky připraveno několik desítek komentovaných prohlídek či komentářů klíčových děl.

Palác Kinských bude díky spolupráci s FAMU hostit přednášku a promítání animovaných filmů mladých japonských autorů. Ve Schwarzenberském paláci proběhne taneční dílna společenského barokního tance.

Na své si přijdou ale i rodiny s dětmi. Ty budou moci ve Schwarzenberském, Veletržním a Šternberském paláci plnit rozmanité úkoly a hádanky související s vystavenými díly. Ve Veletržním paláci budou navíc připraveny i speciální přednášky právě pro dětské návštěvníky.

Podrobný doprovodný program a další informace najdete ZDE.

Markéta Dvořáková: DOKUMENTY 56. Slovní hodnocení může vrátit škole ztracený smysl

· 0 komentářů

Otázky slovního hodnocení žáků byly prvním tématem, které rozkryl pozdější zakladatel PAU Standa Červenka, jak jsme si mohli přečíst v 34. dílu tohoto seriálu. Trápily v té době spoustu učitelů. To ještě mnozí z nich nevěděli, že chtějí-li slovně hodnotit, musí také jinak učit.


Slovní hodnocení je organickou součásti celého pojetí vyučování, která je zaměřena především na rozvoj žákovy osobnosti. Vědomosti nejsou cílem vyučování, ale prostředkem rozvoje žákovy osobnosti, i když jedním z nejdůležitějších prostředků. Nejedná se tedy o „bezobsažné vyučování".

Vyučování by mělo poskytovat podmínky pro objevení žákových možností a talentu a jejich další rozvoj. Ideálním cílem tohoto vyučování, ke kterému směřujeme, je, aby žák pracoval na maximální hranici svých možností. Toto vyučování tedy není ústupem z pozic náročnosti, ale vede k odstupňované náročnosti vyučování, neboť každý žák má svoji hranici možností na jiné úrovni, navíc v různých oblastech různé a zároveň se tyto možnosti vyvíjejí. Vyučování se potom děje na bázi vnitřní diferenciace.


Proč hodnotit slovně?

Hranice možností každého žáka je u každého žáka jinde. Proto je výhodné v tomto vyučování používat slovního hodnocení, neboť tam srovnáváme vývoj každého žáka se sebou samým. Např. srovnáváme, zda je Honza lepší v lednu než byl v září, ale nesrovnáváme, zda je Honza lepší než Petr. Přitom známka, i když to není její primární funkce, srovnává jednoho žáka s druhým. Těžko bychom zdůvodnili žákům i rodičům, proč za stejnou práci dostali dva různí žáci různou známku. Přitom víme, že „jedničkář" práci odbyl a zasloužil by si horší známku než „trojkař", který ze sebe vydal všechno.

Slovní hodnocení používáme v tom vyučování, které nehodnotí jen konečný výkon, ale chce postihnout i proces, dosahování tohoto výkonu – snahu žáka, vztah k vyučování apod. Samotné odstranění známek bez vazeb na změnu celého pojetí vyučování vede sice k uvolnění atmosféry ve vyučování, ale nemusí vést k rozvoji všech žáků, V první fázi dochází ke zlepšeni výsledků tzv. slabých žáků, ovšem problémy se někdy vyskytnou s tzv. lepšími žáky.

Slovní hodnocení může vrátit škole a vyučování ztracený smysl. Žák je veden k tomu, aby si především uvědomil, proč se učí a co se učí. Nejde o učení z vnějšího donucení – často jen pro známku – ale pro věc samu. pro poznání, motivace se mění ve vnitřní proces. Žák má v tomto procesu vyučování více svobody a možnosti se projevit, neboť se zcela mění sociální vztahy ve vyučování. Ovšem zároveň přebírá tomu odpovídající odpovědnost. Cílem každého procesu hodnocení ve vyučování by mělo být budování sebehodnocení žáka. Konkrétní slovní hodnoceni je k tomu tím nejlepším prostředkem.

Poznámka: Slovní hodnocení je používáno v různých směrech vyučování, např. tzv. konstruktivní škola, rozvíjející vyučování, angažované učení, waldorfská pedagogika i další proudy reformních pedagogů.


Posoudit žáka v jeho vlastním vývoji

Slovní hodnocení je konkrétní slovní vyjádření o dosažené úrovni žáka ve vztahu k cíli vyučování a k možnostem žáka. Slovní hodnocení je posouzení žáka v jeho vlastním vývoji, ve vztahu k minulosti i s naznačením dalších možností vývoje, event. překonání nedostatků.

Odstranění známek bez vazeb na změnu pojetí vyučování vede sice k uvolnění atmosféry, ale nemusí vést k rozvoji všech žáků.

Např.: …písemné sčítání již zvládáš, násobilku také. Co Ti dělá problémy, je písemné odčítání. Věřím, že to pro Tebe nebude velkou překážkou a brzy i toto zvládneš bez chyb… …dokážeš správně poznat a odlišit jednotlivé věty, ale slova píšeš často dohromady – zvláště předložkové vazby. Od začátku školního roku ses však i v tomto zlepšila… …pamětní příklady zvládáš s menšími nepřesnostmi, lehčí slovní úlohy pamětně většinou vyřešíš, ale zapsat rovnici Ti již činí potíže…

Průběžné slovní hodnocení nestresuje žáka v momentálním neúspěchu, ale dává mu čas na učení. Známka je pak konečným výsledkem.

… spěch a zbrklost není nejlepší rada, a tak se, Ivo, zaměř především na pečlivost. Tím ze svého písma odstraníš i zbytečné pravopisné chyby a věř, že i Tvé písmo bude úhlednější… …v jazyce českém jsi zvládl čtení slabik i jednotlivých slov, zejména v poslední době jsi udělal pokrok…
…matematika vyžaduje přesný úsudek a velkou představivost, obojí musíš v následujícím období natrénovat, aby se dostavily úspěchy…
…na hodinách tělesné výchovy ses naučil šplhat po laně, hrát basketbal, ale ještě ses nenaučil plavat. Myslíš, že bychom mohli překonat i tuto překážku? V čem Ti mohou spolužáci pomoci?…

Slovní hodnocení je komplexním hodnocením rozvoje osobnosti žáka. neomezuje se tedy jen na popis výkonu, ale prohlubuje i proces vyučování a učení, zároveň se netýká jen kognitivních procesů, ale rozvoje celé osobností, včetně sociálních vztahů, úrovně spolupráce, charakterových vlastností atd.

Např. …Velice ráda provádíš pokusy a různá porovnávání, ale stále se bráníš práci ve skupinách. Nejlépe Ti vyhovuje pracovat sama. Nerada si totiž připouštíš, že i spolužák by Ti mohl se závěry pokusu pomoci. Proto také ne vždy dospěješ ke správným poznatkům… …ráda mi ve třídě pomáháš a za to Ti děkuji… …Danielo, s celkovou Tvou snaživou prací a chováním jsem spokojen a přál bych si, abys i Ty byla spokojena s prací mou…

Funkci slovního hodnocení neplní:
– slovní opis klasifikace, např. výborně, velmi dobře, dobře,
– skrytá forma klasifikace – srovnávání s ostatními žáky pomocí hodnocení, přiřazování ke škálám, výsledky soutěží,
– formální, obecné „nic neříkající" hodnocení typu: …látku celkem zvládl… …s Tvou prací jsem spokojena… …ve vyučování je aktivní apod.


Je možné hodnotit slovně i známkou zároveň?

Při slovním hodnocení neusilujeme o stejné – srovnatelné formulace, neboť účelem není srovnávat jednoho žáka s druhým, ale postihnout individuálně výsledek vyučování a učení jednoho, právě hodnoceného žáka.

Slovní hodnocení musí poskytnout informaci především žákovi, který je do hodnocení stále více zapojován, mělo by vést až k utváření sebepoznání a sebehodnocení. Zároveň vsak musí informovat rodiče o výsledcích vyučování. Slovní hodnocení se uplatňuje jako hodnocení průběžné a závěrečné.

Ústně hodnotí učitel i žáci ve vyučování (postupné se žáci vyjadřují i k samotnému procesu vyučování), na třídních schůzkách, které mohou být i společné s dětmi a na dohodnutých konzultacích (např. jednou za měsíc). Písemně hodnotí – např. do notýsků – učitel i žáci konkrétní práce žáků. Tyto práce lze představit přímo ve vyučování při dnech otevřených dveří nebo když jsou rodiče jako pomocníci ve vyučování, při různých třídních slavnostech (např. Svátek slabikáře) a nebo je místo známek nosí děti domů.

Někteří učitelé se rozhodují pro kombinaci průběžného slovního hodnocení a závěrečné klasifikace. Výhodou průběžného slovního hodnoceni je, že přímo nestresuje žáka v momentálním neúspěchu, ale dává žákovi čas na učení. Známka je pak konečným výsledkem a není jen spočítaným průměrem známek, který nedává naději na úspěch v případě dílčího selhání. Slovní hodnocení náleží k vyučování, které pracuje s chybami žáka jako s přirozenou součástí učení, nezaznamenává je, ale snaží se je překonat. Citlivý učitel pracuje i v tradičním vyučování podobným způsobem, dává žákům dobré známky v době. kdy si je žák zaslouží.

Závěrečné písemné slovní hodnocení ve formě vysvědčení píše učitel, ale mohou se na něm podílet i žáci. Obsah vysvědčení charakterizuje výsledky žáka ve všech povinných i nepovinných předmětech, celkové chování žáka, zapojení do práce, ale i vlastnosti žáka, významné vlivy, které ovlivnily výsledky. Ve druhém pololetí obsahuje vyjádření způsobilosti žáka postoupit do vyššího ročníku. Neomezuje se jen na konstatování výsledku, ale naznačuje i jeho vývoj, zhodnocení snahy žáka, naznačuje cestu nápravy a dalšího rozvoje. Celé hodnocení je laděno pozitivně s vyjádřením podpory při překonávání překážek a momentálních chyb, Hodnocení však není nekritické, stále sleduje linii cíle, že pro každého žáka musí být vyučování obtížné, neboť jedině tak jej rozvíjí. Stále platí, že každý by měl pracovat v atmosféře klidu, ovšem pokud možno na hranici svých možností. Jenom tlak vyučování vede k objevování talentů, nesklouzává k průměrnosti a nudě.

Hodnocení vyjadřuje úctu k osobnosti žáka a její respektování. Celé vyučování není budováno na vzájemném srovnávání žáků a jejich soutěži, naopak je záměrně a cílevědomé vytvářena atmosféra co nejširší spolupráce Tento fakt nachází svůj odraz i ve slovním hodnocení: Např.: …věřím, že to zvládneš… jistě to dokážeme… když si dáme pozor, jistě se nebudou tvoje chyby opakovat…

Vysvědčení: bývá psáno ve třetí nebo druhé osobě. Zdá se, že ideální by byla kombinace obou forem, neboť vysvědčení je adresováno žákovi, rodičům, dalším učitelům. Forma zde napomáhá smyslu a obsahu hodnocení, které má napomoci k motivaci a plánování další práce žáka, vést k uvědomělejší práci žáka, k postupnému utváření reálného sebehodnocení.

Např. Jana se zapojila do školní práce… Milá Jano, pracujeme spolu již půl roku… …v diktátech se dopouští drobných chyb z nepozornosti. Věřím Ti, Jano, když se na práci soustředíš, podaří se Ti napsat diktát i zcela bez chyby.

PhDr. Markéta Dvořáková, katedra pedagogiky FF UK
Zdroj: Učitelské listy roč. 1, 1993–1994, č. 2, str. 2–3 



Téma slovního hodnocení bylo v té době velmi frekventované, vyšla k němu celá řada článků od odborníků i praktiků. V Učitelských listech například: prof. Jarmila Skalková: Známkovat – ano, či ne? Článek si můžete stáhnout ZDE.

Všichni zájemci se učili, jak se slovním hodnocením zacházet. Trvalo ještě dlouho, než byly pro svobodnou volbu hodnocení žáků vybojovány zákonné podmínky. Dnes nám to připadá samozřejmé, ale nebylo.

Pro zajímavost a pro ilustraci složitého procesu vývoje uvádím bibliografii tématu Hodnocení a klasifikace v Učitelských listech ZDE.



Další díly seriálu najdete ZDE.