Další ročník Generace 00 je tady!

středa 25. září 2019 · 0 komentářů

Generace 00 je projekt studentské soutěže, který pro studenty středních škol a gymnázií připravili Generace 00, z.s. ve spolupráci s Muzeem komunismu v Praze. Jeho cílem je ukázat autentický pohled mladé generace na období komunismu.

Téma vyhlášené pro druhý ročník soutěže je: totalitní stát.

Totalitní stát se objeví, vždy tam, kdy občané dovolí pomalé umírání demokracie. Může se to dít pomalu a skrytě, třeba netolerancí k jiným názorům. Reprezentanti totalitního státu zpravidla používají k ovládnutí svých občanů, lži a polopravdy. Udržují svoji moc atmosférou strachu, podporují donašečství, fízlování, tolerují korupci, klientelismus. Výsledkem je politický systém, ve kterém stát (jedinec, strana, hnutí, spol. třída) pomocí politické ideologie, zasahuje do všech oblastí veřejného i soukromého života svých občanů – kdo není s námi, je proti nám. Totalitní stát jako nástroj vlády menšiny proti většině.

„Zajímá nás, jaký má na to názor generace 00, tedy lidé narození po roce 2000. Jejich úkolem je připravit podle vlastního návrhu autorský obsah pro expozici. Studenti budou pracovat s textem a obrazem. Hledat a dokumentovat reálné příběhy, vyhledávat historické prameny. Podstatný je jejich autorský přístup k zadanému tématu. S pedagogy, pro které jsme připravili metodiku, by pak studenti měli konzultovat zejména obsahovou a formální stránku projektu.“, říká k zadání soutěže Jana Čepičková, zakládající členka spolku Generace 00 a ředitelka Muzea komunismu. To zaregistrovaným týmům po dobu soutěže zdarma zpřístupní svou expozici.

Vítězný tým včetně dvou pedagogů, kromě prezentace projektu formou výstavy, získá také třídenní výlet do Berlína k Berlínské zdi s návštěvou Muzea NDR Berlín.

Registrace soutěžních skupin do soutěže probíhá do 31. 10. 2019. Ve dnech 20. 9. a 5. 10. 2019 proběhne školení pro pedagogy jehož součástí bude i komentovaná prohlídka výstavy a představení práce s materiálem. 10. 1. 2020 pak budou moci zúčastněné týmy konzultovat rozpracované projekty s porotou. Termín pro odevzdání projektů je stanoven na 13. 2. 2020.

Projekt se koná pod záštitou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.

Více informací o projektu naleznete na webových stránkách www.generace00.cz.

Jana Hrubá: Co se dnes očekává od učitelů

· 0 komentářů

Článek starý 10 let zachytil výstupy z diskuse ke standardu učitele (jenž nakonec nebyl přijat), která ukazovala rostoucí nároky na učitele plynoucí ze změn ve společnosti. Za uplynulé roky se nároky ještě prohloubily a zmnožily. Obávám se, že většina společnosti a tedy i rodičů si to málo uvědomuje. Jejich očekávání vycházejí z vlastních názorů na život a konkrétní životní situace. A učitelé musí toto vše překlenout a zvládnout. Nic k závidění.

Zdroj: web RVP 14. 9. 2009

Diskuse ke standardu profese učitele přinesla ve druhém kole také zajímavé poznatky o názorech učitelů na některé zásadní otázky. Dnes nás bude zajímat, zda si učitelé uvědomují, že současná společnost klade na učitele nové a náročné požadavky ve srovnání s dobou, kdy sami byli žáky.

Přímé citace vybraných odpovědí jsou v článku uvedeny kurzívou.

Na otázku odpovědělo 150, tj. 94 % všech respondentů. Většina (70 %) učitelů si myslí, že ano, 21 % spíše ano. Připouštějí, že ve společnosti došlo k zásadním změnám, které mají významné důsledky pro školu a v jejichž důsledku se očekává proměna role učitele.


Jaké vnější změny učitelé vnímají nejvýrazněji?

Především je to změna společenské atmosféry a hodnotových žebříčků, důraz na individualitu a svobodu. Jsou zdůrazňována práva dítěte, ale bez vazby na jejich povinnosti. Společnost se o kvalitu výuky a úroveň absolventů ve skutečnosti nezajímá.

Trh je dnes nastaven tak, že žák je zákazníkem (ač to za něj platí pracující lidé). Učitel musí poskytovat maximální kvalitu (co nejvíce dovedností naučit, ale především příslušná vysvědčení) za minimální cenu (tj. námaha žáka, učení, domácí příprava). To vede nutně k soustavnému a trvalému poklesu úrovně škol, i kdyby učitelé byli nejlepší odborníci, psychologové, vychovatelé.

Ve všech oblastech poznání došlo k rychlému vývoji. Přístup k velkému množství informací je mnohem snadnější než dříve („informační exploze"). Nové informační a komunikační technologie se staly běžnou součástí života.

Přibývá nefunkčních rodin. Rodiče mají méně času, je na ně vyvíjen větší tlak – buď je příčinou špatná sociální situace a nejistota, nebo přepracovanost. Rodiče organizují svým dětem mnohem více volnočasových aktivit.

Výchovné strategie jsou jiné a výrazně se změnily i charakteristiky a postoje žáků (problémy s pozorností, změny v sebepojetí, problémy s přijetím autority, agresivita, vulgarita). Narůstají nové negativní jevy – drogy, kriminalita mladistvých.

Současná společnost klade díky své proměně (vyšší míra svobody jednotlivce a větší možnosti seberealizace mají za následek snížení celospolečenského akcentování vzdělávání a zejména výchovy, relativní znevýhodnění učitelství proti jiným oborům vyžadujícím VŠ vzdělání) na učitele tyto nové požadavky:
– požadavek stát se nebo zůstat učitelem při stávajícím ohodnocení a nabídce alternativ na trhu práce
– motivovat se pro osobní profesní růst a zvyšování kvality vlastní práce při absenci systémových motivačních a kariérních prvků
– vyrovnávat se u dětí s jejich měnícím se charakterem a potenciálem, jejichž rozvoji a pěstování je ve společnosti celkově a v rodinách většinově věnováno klesající množství zdrojů (zájem, podpora, úsilí – čas, energie, peníze)



Jaké jsou důsledky vnějších změn pro školu?

Škola musí podle respondentů reagovat na principy tržního hospodářství. Musí se chovat tak, aby přilákala a udržela své klienty.

Učitel je vystaven většímu tlaku již z toho důvodu, že o žáky musí „bojovat v tržním systému". Škola se stává „obchodem, který musí přilákat zákazníky, aby přežila v konkurenci", a to z výuky mnohdy činí „zábavné aktivity, aby si na své přišli žáci i rodiče". Bohužel ono „škola je služba" se stává ohyzdným klišé.

Škola musí rovněž reagovat na pokračující demokratizaci společnosti – tj. pracovat se žáky, kteří více chtějí vyjadřovat svůj vlastní názor, svá očekávání a ovlivňovat podobu výuky. Sílí požadavek individualizace a spravedlivosti, zvýšil se tlak na socializační a inkulturační funkci školy. Narůstají konflikty s žáky a rodiči.

Dnes je „moc" školy jako instituce takřka nulová. Už od prvního stupně ZŠ platí (mnohem víc než dřív), že není-li učitel osobnost, je žáky a rodiči doslova „semlet" a „rozcupován".

Autonomie škol se zvýšila, školy mají více možností, jak organizovat učení a prezentovat učivo, jehož rozsah ale roste. Školy se potýkají s rychlým sledem neustálých změn (např. změna cílů a obsahů vzdělávání, maturitní zkoušky, přijímací zkoušky, aktualizace RVP…). Zvýšila se administrativa a byrokratická zátěž.

Společnost klade na učitele velké nároky v souvislosti s transformací českého školství. Většina z nás nemá osobní zkušenosti s vyučováním, které je filozofií RVP nárokováno, tedy naše prekoncepty jsou velmi rozdílné od toho, co máme činit.


Jaká jsou nová očekávání od učitelů?

Svět se mění rychleji, podstatněji a agresivněji – společnost očekává, že učitel má dostatek vnitřních a odborných sil k tomu, aby automaticky plnil roli katalyzátoru, výkonné jednotky, citlivého psychologa, zdatného pedagoga, odolného vyjednavače, brilantního formalisty, statistika, neúnavného kreativce.

Učitel dnes nemůže být už jenom tím, kdo ovládá poznatky svého oboru (matematiky, fyziky, českého jazyka apod.), dokonce ani tím, kdo ovládá didaktiku tohoto oboru. Mnohdy i dobře oborově didakticky připravený učitel se k vlastnímu vyučování nedostane pro nezvládnutí situace ve třídě.

Podle dotazovaných je očekávána změna role učitele – dříve předávali především znalosti, nyní to jsou stěžejní dovednosti a návyky. Očekává se schopnost kompenzace obecných problémů společnosti a zvyšování kvality vlastní práce při absenci systémových motivačních a kariérních prvků.

S vyšším stupněm autonomie škol se požaduje po učitelích více iniciativy, tvořivosti, samostatnosti, flexibility a zodpovědnosti. Více než dříve je požadována týmová spolupráce a zvládání nových vzdělávacích technologií.

Zvyšování požadavků na učitele a zvyšování náročnosti učitelské profese bylo potvrzeno mnoha pedagogickými výzkumy. Práce učitelů je objektivně v současnosti mnohem náročnější jak z hlediska časových nároků, složitosti, různorodosti činností (učitel musí plnit funkce a být kompetentní v oblastech, o kterých kolegové před 30 lety netušili, že existují) i z hlediska psychického vypětí.

Nové vzdělávací programy vyžadují změny metod a strategií výuky, nové způsoby hodnocení žáků a intenzivnější výchovné působení. Roste počet žáků s jiným mateřským jazykem a z jiného kulturního prostředí, a tedy od učitele se očekává dovednost interkulturní komunikace. Větší potřeba individualizace výchovy a vzdělávání vyžaduje jinak připraveného učitele. Průběžné vzdělávání učitelů se stává nutností.

Očekávají se nové vzdělávací strategie, které nikdo nikdy učitele při přípravě na výkon povolání neučil a dosud neučí. Přitom tyto nové vzdělávací strategie jsou zcela klíčové pro vzdělávání ve společnosti 21. století (jak rozvíjet životní dovednosti, jak porozumět světu a velkým tématům tohoto světa atd.).

Důraz na demokracii vyžaduje i demokratičtější přístup k žákům, méně dominantní vedení, efektivnější komunikaci, změnil se vztah mezi učitelem a žáky. Učitel se musí více účastnit na volnočasových aktivitách studentů a mimoškolních akcích a umět partnersky komunikovat s rodiči.

Došlo ke změnám v chování žáků: ve škole se nutně odráží krize autority v současné společnosti, učitel musí daleko více rozvíjet svou neformální autoritu, než se spoléhat na formální, kterou přináší jeho role, narůstá počet žáků, kteří se již vymykají kontrole školy atd.


Jaké dovednosti si musí osvojit učitelé, aby mohli uspokojovat nová očekávání?

Respondenti si uvědomují, že neustálé zdokonalování v oboru se stává nutností, stejně jako znalost cizích jazyků. Nezbytnými dovednostmi se stávají tvorba kurikula, týmová spolupráce, příprava a řízení projektů.

Vedle samotné přímé vyučovací povinnosti a přípravy na ni učitel pracuje s kurikulem, s obsahem vzdělání (tvorba ŠVP, výběr vhodných učebnic), což obnáší zcela nové nároky na rozhodování. Učitel pracuje v méně homogenních třídách, do kterých přicházejí integrovaní žáci, žáci s jiným mateřským jazykem a z jiného kulturního prostředí, často suplují psychologa při řešení agresivity žáků, šikany a užívání drog.

Učitelé si musí osvojit nové přístupy k učení a nové metody, např. individualizaci výuky. Zásadní je dovednost naučit své žáky učit se a motivovat je pro celoživotní učení. Důraz na demokracii vyžaduje i demokratičtější přístup k žákům, méně dominantní vedení.

Nový způsob výuky předpokládá i znalost nových způsoby hodnocení žáků, dovednost autoevaluace a vytváření vlastních evaluačních nástrojů.

Dalším okruhem jsou dovednosti v oblasti nových vzdělávacích technologií (příprava prezentací, internetových učebnic…), dovednost orientace v různě kvalitních informacích a mediální prezentace vlastní tvorby.

Děti mají mnohem snadnější přístup k informacím, učitel již nefunguje jako zprostředkovatel vědomostí. Základem jeho práce je naučit děti získané informace používat, myslet v souvislostech apod. Jestliže toto nedělá, jeho funkce je ve škole minimální. Třída tohle velmi rychle pozná a zaujme k takovému učiteli příslušný postoj.

Novým a náročným požadavkem jsou dovednosti v oblasti sociální komunikace, psychologie, speciální pedagogiky, poradenství (suplování psychologa při řešení agresivity žáků, šikany a užívání drog), práce s integrovanými žáky a interkulturní komunikace (žáci s jiným mateřským jazykem a z jiného kulturního prostředí), stejně jako dovednosti v oblasti komunikace se žáky a rodiči (předcházení mezním situacím…).

V přípravě, ale především ve vlastní pedagogické práci učitelů nabývají stále většího významu znalosti a dovednosti z oblasti psychologie, speciální pedagogiky, poradenství… Učitel by měl umět analyzovat problémy v jejich souvislostech, odhalovat příčiny, navrhovat a realizovat řešení. Učitelská profese tak získává zcela jinou dimenzi, profesní příprava učitele se stává stále náročnější. Vymezení kompetencí učitele v rámci standardu může přispět i k pochopení a ocenění složitosti jeho práce veřejností (a možná i decizní sférou).

I když počet příspěvků v druhém kole diskuse nebyl vysoký, řada respondentů odpovídala z pověření celé skupiny – za své školy, asociace nebo fakulty vzdělávající učitele. Jsou to pedagogové, kteří si uvědomují složitost situace, ve které se současné vzdělávání odehrává. Je potřeba, aby si to plně uvědomili i ostatní kolegové, rodiče žáků, veřejnost a hlavně ti, kteří jsou odpovědni za vytváření podmínek pro vzdělávání. Důležitou roli musí sehrát fakulty připravující učitele. Pokud se mají učitelé se ctí vypořádat se změněnými nároky na svou profesi, potřebují nezbytně podporu všech ostatních partnerů a celé společnosti.

Celý text analýzy 2. kola diskuse ke standardu profese učitele si můžete přečíst ZDE.

Na základě textu analýzy diskuse a odpovědí respondentů připravila autorka.


Po 10 letech jen zdůrazňuji závěr:

Jsou to pedagogové, kteří si uvědomují složitost situace, ve které se současné vzdělávání odehrává. Je potřeba, aby si to plně uvědomili i ostatní kolegové, rodiče žáků, veřejnost a hlavně ti, kteří jsou odpovědni za vytváření podmínek pro vzdělávání. Důležitou roli musí sehrát fakulty připravující učitele.

Pokud se mají učitelé se ctí vypořádat se změněnými nároky na svou profesi, potřebují nezbytně podporu všech ostatních partnerů a celé společnosti
.

Jana Hrubá

Šéfredaktorka

Výtvarné umění



WebArchiv - archiv českého webu



Licence Creative Commons
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.

Powered By Blogger