Už jste zjistili, co je to Nevýchova?

úterý 28. října 2014 · 0 komentářů

Název je trochu zavádějící. Navozuje představu, že rodič nechá dítě dělat, co se mu zamane. Ale po bližším seznámení zjistíte, že jde o změnu rodičovského myšlení a přístupu.

Nevýchova je ucelený přístup k dítěti, který pomáhá rodičům a dětem vyřešit každodenní potíže, na všem se domluvit a být si skutečnými partnery. Je to výchovný systém pro moderní rodiče, kteří nechtějí, aby jim děti skákaly po hlavě. A chtějí s nimi mít hezký vztah.


Jaký jste rodič?

Nejdřív byste si měli ujasnit, jaký jste rodič:
– Policajt? „Budeš sekat dobrotu! Já jsem za tebe zodpovědná, tak budeš jednoduše poslouchat!“
– Učitel? „Tolikrát jsme ti to říkali, že to není hezký, tak proč to děláš?“
– Nadšenec? „Dělej si, co chceš. Já ti to dovolím.“
– Partner? „Takhle bych to chtěl(a) já. Jak bys to chtěl(a) ty?“


Nevýchova je přístup k životu, k dětem i k sobě samým

Jejím základním předpokladem je partnerství, které se rodičům mnohonásobně vyplatí. Takže není výjimkou, že rodiče říkají: „S Nevýchovou se zlepšily všechny moje vztahy. V práci i s partnerem. Už by mě nenapadlo dělat to jako dřív.“


Kdo za Nevýchovou stojí?

Katka Králová a Hanka Havrilcová. „Věřím, že se dítě rodí jako šťastná, celistvá bytost a tou může zůstat po celý život. Věřím, že je zbytečné věci hodnotit. Jsem otevřená světu a každému novému pohledu. Věřím, že se v každé chvíli můžu rozhodnout pro změnu k lepšímu. Proto věřím, že má smysl mluvit o přirozenosti a provokovat k zamyšlení, ke změně, k pohybu,“ píše ve svém „CV“ Katka.


Chcete se dovědět víc?

Nevýchovu si můžete vyzkoušet zdarma v online Rychlokurzu. Stačí poslat svůj mail. Postupně dostanete čtyři zajímavá videa.

(Typy rodičů, autentické zkušenosti řady z nich i e-mailovou adresu Nevýchovy najdete na výše uvedené stránce.)


A ještě názor Petry, která už absolvovala kurz placený

Zdroj: Jsem tam aneb Nevýchova to má spočítané, 11. 3. 2014

„…Největší přínos Nevýchovy nevidím v tom, že spousta věcí klape, ale v něčem, co se dost těžko popisuje. Je to jakoby se změnila celková atmosféra. Čím dál vzácněji se ve chvílích, kdy se zdánlivě nedaří, dostavuje takový ten svíravý pocit, že se to prostě nedá nebo že se to musí přetrpět apod. Některé problémy se vyřešily úplně jednoduše. Stačilo se na ně podívat trošku jinak a ukázalo se, že to vlastně žádné problémy nejsou. Jen má člověk zažité, že něco musí být nějak a když to přesně tak není, je potřeba zakročit.

Už jsem se setkala s různými přístupy a metodami, které mě zaujaly a pomohly mi ujasnit si spoustu věcí ohledně výchovy. Z každého z nich něco pomohlo vyřešit nějaký aktuální problém s větším či menším úspěchem. Už pár dní přemýšlím nad tím, v čem tkví pocit, že až teď mi to do sebe zapadá všechno. Jako bych až teď přišla na to, jak poskládat celé puzzle, a dřív jen měla větší či menší kus skládačky. Dost možná se to kouzlo skrývá v tom, že stačí pochopit a přijmout základní princip. Nic víc vlastně není potřeba, nemusíte lovit v paměti žádné postupy, jak se zachovat v té které situaci, co říkat nebo neříkat, jak se u toho tvářit atd. Nejednou ta změna jakoby vyplývá sama ze situace. Navíc je kolikrát až zarážející, jak nevýchovné principy nenápadně prosakují i mimo vztahy s dětmi a zjednodušují tak i další záležitosti, u kterých by to člověk ani nečekal.


…Možná to pro vás vůbec není

Tak jako je každé dítě originál, platí to i o rodičích. I když mám pořád ten pocit, že je to tak jednoduché a efektivní, že by to měl vědět každý, připouštím, že to pro každého není. Potenciální přínos musí zvážit každý sám.

Z mého pohledu kurz nepřinese nic tomu, kdo je předem rozhodnutý, že je to blbost, nebo žije v přesvědčení, že bez disciplíny to určitě nejde, že s dětmi se rozhodně nediskutuje o tom, co mají a nemají dělat, protože kam bychom to došli, že škoda rány, která padne vedle, že jejich dítě je prostě nezvladatelné a ti, kterým se s Nevýchovou daří, prostě jen mají štěstí, že to jejich dítě je úplně jiné. Kurz nejspíš nedá nic tomu, kdo problémy s dětmi není ochoten řešit změnou ve vlastním přístupu.

…Neodpustím si znovu výtku k názvu, který mi pořád připadá zavádějící, minimálně pro ty, kdo o Nevýchově nemají žádnou představu. Vyvolává totiž často představu, že stačí nechat děti růst jak dříví v lese, ať si dělají co chtějí a neberou na nikoho a nic ohledy. O tom to vůbec není. Není to ani o tom, že rodič skáče, jak dítě píská.

Ale není to ani obráceně. Ani u dětí není žádoucí, aby skákaly, jak pískne někdo dospělý. Jde o to najít společnou cestu, po které se půjde dobře oběma. Jde o to mít se spolu fajn, což není možné v momentě, kdy si jeden zoufá kvůli tomu, co dělá ten druhý. Není to tedy zdaleka jen o dětech.“

I když je Nevýchova adresována rodičům, určitě má co říci také učitelům (nakonec řada z nich jsou také rodiče). Ale jak píše Petra: „Kurz (a tedy obdobně i seznámení s principy Nevýchovy) nejspíš nedá nic tomu, kdo problémy s dětmi není ochoten řešit změnou ve vlastním přístupu.“


Připravila Jana Hrubá